Po stopách jamalských drahokamů a GULAGu v horách Polárního Uralu

Mapa lokalizace JAMALU

Epizoda z mého arktického čundru, výletu s kamarádkami Larou a Lenou do Nefritové doliny v pohoří Raj-Iz, ležící poblíž 110. kilometru trati Labytnangi-Čum.

Mapa lokalizace Jamalu

Poslední den pobytu na Polárním Urale hodláme věnovat potulce podél úpatí horského hřbetu Boľšoj Pajpudynskij za osadou Poljarnyj, kde se dodnes nacházejí pozůstatky někdejších těžebních zařízení ze sovětských dob.

Ráno opět vstáváme do horoucího afrického, pardon arktického dne. K snídani se podává beraní guláš smíchaný s čínskou nudlovou polévkou.

Pajpudyna / Poljarnyj

Právě když pijeme čaj, přijíždí k nám na návštěvu jakýsi traper na tundrové trojkolce zvané makaka, snad podle stejnojmenné opice, bůhví. Je to speciální terénní vozidlo pro cesty po mokřadlech, s obrovskými balonovými pneumatikami širokými zhruba 30 cm, o průměru cca 120 cm, vyztuženými ocelovými manžetami. Lepší představu si lze udělat jen z fotografie.

Chlapík se ptá po Iljovi, majiteli našeho „bungalovu“, popije s námi čaj a opět mizí v pustině.

Zatímco děvčata uklízí boudu, já třídím barevné kamení, které jsem pod bedlivým dohledem svých společnic-geoložek cestou horami nasbíral. Díky jim už vím, že stáří pohoří nalevo (jižně od Sobu) – Raj-iz – je 400 milionů let, zatímco masiv Charbej, ležící napravo, severně za Poljarným, je starý až 600 milionů let.

Mohu jen tlumočit, že Charbej je hyperbazitový masiv a nacházejí se v něm ložiska dunitu, harcburgitu, chromitu, hematitu, serpentinitu a molybdenitu. Vyskytuje se zde však i jadeit, korund, lazulit, nefrit a uralská odrůda achátu. Především však unikátní rajizit, který se dosud nikde jinde nepodařilo najít. Odtud jeho název.

První ložiska chromových rud na Polárním Uralu objevila expedice akademika A. N. Zavarického během terénního výzkumu v r. 1925. Pod jeho vedením byla sestavena první geologická mapa masivu Raj-Iz. V letech 1936-1938 byla expedicí Arktického institutu v čele s A. V. Chabakovem na Polárním Uralu, v údolí řeky Nemur-Jugan objevena ložiska rudných skarnů s molybdenitem a vysokými obsahy cínu a wolframu. Od této chvíle nastaly na Polárním Uralu úžasné objevy ložisek wolframu a molybdenu.

Zvláštní pozornost si od počátku vysloužily právě chromity a molybdenit, na jejichž těžbě se do poloviny 50. let hlavní měrou podíleli trestanci stalinského GULAGu. Jmenovitě z tzv. lagpunktu OLP-57 neboli Zvláštního tábora[1] Vorkutlagu, který se rozkládal v těchto místech.

Poté, co ve válečném roce 1944 objevili zdejší vězni-geologové G. P. Sofronov a A. I. Blochin charbejské ložisko molybdenové rudy, v roce 1947 zde byla s nasazením vězňů zahájena těžba molybdenu. Předtím ovšem museli vězni ve zdejší pustině s minimálním zapojením technických prostředků zbudovat silnice, mosty, elektrické vedení a těžební zařízení. Důlní díla se razila prakticky ručně.

Charbej (Polární Ural) - pozůstatky těžební činnosti

Rudný důl Charbejskoje byl vůbec prvním těžebním závodem nacházejícím se na území Polárního Uralu, je tak unikátní památkou Stalinovy éry. V roce 1954 byl ovšem důl uzavřen a dnes jsou jeho pozůstatky jen cílem milovníků urbexu.

Pajpudyna / Poljarnyj (Polární Ural)

Po snídani vyrážíme z tábořiště na další „průzkumnou misi“, jejímž cílem je hlavně Medvědí dolina.

Pokračujeme zhruba v místech, kde jsme včera zakončili průzkum teritoria bývalé raketové základny, tj. u říčky Malaja Pajpudyna. Cestou procházíme místy, kde bývala kdysi brána vězeňského tábora, z níž tu zůstaly dodnes už jen chomáče ostnatého drátu a pár úlomků zpuchřelého dřeva.

Poslední stopy po vězeňském lágru

Při úpatí jihovýchodního svahu hory se nachází torzo bývalé táborové dieselové elektrárny, zbytky zemljanek a hromádky ztrouchnivělých trámů z dřevěných baráků, téměř zarostlých křovinami. Při důkladném zkoumání můžeme v hustém křovinatém porostu rozeznat základy zhruba deseti objektů. Z někdejších trámů, tvořících základy baráků, jsou vesměs jen hromádky práchniviny, ztrácející se v mechu a trávě. S odstupem času lze těžko jednoznačně identifikovat konkrétní pozůstatky někdejšího lágru, jelikož mezitím, v 60. až 70. letech, byla zhruba v těchto místech i zmíněná vojenská základna.

Pajpudyna / Poljarnyj

Podle pamětníků a badatelů (např. A. Safonova[2]) by tu též někde mělo být pohřbeno 1100 vězňů GULAGu, ovšem naše pátrání vyznívá naprázdno. Jednak neznáme příslušné souřadnice, jednak hroby zřejmě dávno pohltila tajga.

Nacházíme tu jen jediný polozpuchřelý dřevěný kříž zastrčený v hromadě kamení. Po nějakém pohřebišti není nikde kolem ani stopy. Však tehdy určitě nezřizovali vězňům nějaký normální hřbitov. Ti byli obvykle pohřbíváni do obyčejné jámy, označené maximálně dřevěným kolíkem s evidenčním číslem, takže do dnešních dnů se po mnohých pohřebištích doslova slehla zem.[3]

Jak tak pokračujeme dál údolím, zjišťujeme, že tato zdánlivá pustina není ani dnes tak úplně liduprázdná. Narážíme totiž na partu amatérských (či divokých) prospektorů pídících se zde po polodrahokamech a dalších zpeněžitelných minerálech. Zastavujeme na pokec a já se mezi řečí dozvídám zase spoustu nových zajímavostí o těchto končinách.

Charbej (Polární Ural) - pozůstatky těžební činnosti

Možná to mnohé překvapí, ale Jamal lze bez nadsázky nazvat světovou pokladnicí chalcedonu, achátu a karneolu. Na rozlehlém území od Karského moře k hranicím Chanty-Mansijského okruhu se nachází četná ložiska krásných minerálů ze skupiny chalcedonů. A právě na Polárním Uralu, na středním toku Charbeje, se nachází proslavené nejvýznamnější jamalské naleziště achátů Jagodnoje.

Barevná škála zdejšího chalcedonu, potažmo achátu je velmi rozmanitá. Od jantarově žluté po červenohnědou. Vyskytuje se tu např. tzv. achát „safírový“ (světlemodrý či modrofialový), červenohnědý karneol a žlutooranžový nebo tmavohnědý sardonyx. Běžně se zde vyskytují agregáty (srůsty) achátu s krystaly dolomitu a křemene.

Nenacházejí se zde ovšem pouze acháty a další odrůdy chalcedonů, ale i nefrit, jadeit, korund, lazulit a další polodrahokamy a dekorativní minerály, jak jsem zmínil výše.

Ilustrace z mé knihy Přes Čukotku na Fidži a zpět 2 (ISBN 978-80-8236-016-8)

Když se odpolední slunce sklání k obzoru, spěcháme již zpět na základnu, abychom si vyzvedli bágly a naskočili na vorkutský „pacifik“, jenž tudy projíždí kolem 18. hodiny.

Napadá mě, že pokud by se tu dalo plánovat, mohl bych tady v podstatě klidně i dnes přenocovat a počkat si tu na vlak, kterým tudy zítra pojedu do Vorkuty. Takto však musím ještě na otočku do Labytnangi, kde mě snad čekají nějaké příznivé zprávy ohledně zítřejší cesty. Jak jsem již zmínil výše, tady široko daleko není nikde mobilní signál, tudíž teprve v Labytnangi se dnes večer dozvím, co mě ve Vorkutě čeká. Místní kontakty atd.

S Larou v pohoří Raj-Iz (Polární Ural)

Testování „vezděchodu GAZ“ - Pajpudyna / Poljarnyj (Polární Ural)

--------------------------------------------

Poznámky a vysvětlivky:

[1] Zvláštní tábory (rus. Osobyje lagerja / „osoblagy“) byly speciální tábory GULAGu pro politické vězně vytvořené usnesením Rady ministrů SSSR (č. 416-159 ss) ze dne 21. února 1948.

[2] Александр Н. Сафонов: „Экспедиция на выявление захоронений заключенных 1946-1955 гг.“, Краевед, 2. 7. 2010.

[3] Safonov ve výše uvedené studii eviduje na trase Čum-Labytnangi 16 vězeňských hřbitovů, obsahujících od několika set po několik tisíc hrobů, resp. ostatků.