Krutá věznice „Polární sova“ aneb jamalský Charp jako ruský arktický Alcatraz
Reportáž o bývalé vězeňské kolonii GULAGu v jamalském Charpu, dnes jedné z nejkrutějších ruských věznic za polárním kruhem, kde skončil mezi vrahy a teroristy a nakonec i zemřel Alexej Navalnyj.
lokalizace Jamalu
Věznice Charp - JANAO (na pozadí pohoří Polární Ural)
Arktický Hádes pod křídly Polární sovy
Když se vracíme z výpravy po stopách stalinských pracovních lágrů v oblasti Charbejchoru, vracíme se do civilizace přes městečko Charp, jelikož zde začíná, resp. končí jediná místní silnici vedoucí sem od trajektu přes Ob. Návštěva této obce při úpatí Polárního Uralu ovšem zapadá tematicky do našeho plánu putování po stopách tajemné Strojky 502.
Charp je totiž fakticky jakousi „reliktní osadou“, jelikož základem dnešní aglomerace byla vězeňská kolonie GULAGu, po smrti Stalina a zhroucení jeho budovatelských plánů transformovaná ve věznici speciálního režimu známou pod poetickým názvem „Polární sova“, a tak stejně jako za dob stalinských i dnes tvoří převážnou část zdejších obyvatel vězni, dozorci a jejich rodiny. Případně geologové a těžaři z filiálky Čeljabinského elektrometalurgického kombinátu z nedalekého naleziště chromitové rudy „Centralnyj“.
Původní vesnice zde vznikla v souvislosti se smutně proslulým grandiózním stalinským projektem Transpolární železnice z let 1947-1953, konkrétně trati Čum–Salechard, známé jako „Strojka 501“ (ze které měla odbočovat „Strojka 502“ směrem na Mys Kamennyj na poloostrově Jamal).
Tu vybudovali právě zdejší galejníci, z nichž tisíce zde položily i život, díky surovým podmínkám, vyčerpání a podvýživě z bídné stravy.
Po dostavbě úseku železnice do Labytnangi a následném zrušení GULAGu byl zdejší lágr přeměněn v neméně krutou věznici, jejíž chovanci pracovali v místní betonárně produkující prefabrikáty a piloty pro stavby socialismu v celém regionu.
Strážní věž - ostraha věznice
V roce 1981 vznikla v areálu zrušené betonárny nová vězeňská kolonie určená pro zvláště nebezpečné recidivisty, takže dnes se tu nachází hned dvě věznice s celkovou kapacitou kolem 2000 vězňů.
Přímo u železniční trati, na Gagarinově ulici číslo 1A na severním okraji obce leží věznice IK č. 3 neboli Ispravitělnaja kolonija №3 (nazývaná též Poljarnyj volk)[1]. V jejím areálu se nachází i velký pravoslavný chrám postavený vězni a sloužící zdejšímu osazenstvu i rodinám dozorců.
Věznice Charp - JANAO, pohled od železniční trati
Vězeňský chrám, Věznice Charp - JANAO
Druhá věznice s označením IK №18, lidově nazývaná poeticky Poljarnaja sova („Polární sova“),[2] ačkoliv spadá do nejpřísnější kategorie věznic „se zvláštním režimem“[3], se rozkládá v areálu bývalé betonárny na jižním konci Gagarinovy ulice.
Věznice Polární sova - Charp
Omoni
U vjezdu do této ulice by mohla být klidně značka označující jednosměrnou ulici, jelikož její osazenstvo tvoří takzvaní „smrťáci“, tj. nejnebezpečnější zločinci odsouzení na doživotí. Není možné odtud uniknout jinak než v dřevěném futrálu. V této souvislosti mě připadá absurdní označení tohoto zařízení jako „Nápravná pracovní kolonie“[4].
„Život ve věznici Charp“
Právě zde nachází své poslední útočiště teroristé, profesionální zabijáci, sadističtí maniaci a sérioví vrazi, jejichž zločiny často plnily titulní stránky novin. Momentálně zhruba 200 vězňů.
Více než nějací místní rodáci nebo pamětihodnosti proslavili tudíž toto městečko ve světě hlavně charpští „pyžikové“, jak se říká ve vězeňském žargonu zločincům odpykávajícím si zde doživotní tresty. A Polární sova hostí opravdu zločince „velkého formátu“, pokud se jedná o jejich proslulost.
„Život ve věznici Charp“
Zřejmě největší zdejší hvězdou v tomto smyslu je Alexander Pičuškin, sériový vrah známý jako „Bitcevský maniak“, který získal všeruskou slávu na počátku 21. století díky desítkám brutálních vražd, které spáchal v Bitcevském lese v Moskvě. Oficiálně má na kontě 49 obětí, vesměs zcela náhodně vybraných a postupně nalezených v útrobách kanalizace, ovšem sám tvrdí, že spáchal 64 vražd – prý podle počtu políček na šachovnici. Podle vyšetřovatelů si však Pičuškin přisvojuje i vraždy, které nespáchal, aby se vyrovnal dosud nejznámějšímu ruskému masovému vrahovi Čikatilovi.
Pomyslnou druhou příčku zdejšího vrahounského panteonu (aspoň tedy do počtu prokázaných obětí) zaujímá ruský Al Capone, vor v zakoně[5] Sergej Butorin zvaný Osja, zločinecký avtoritět a vůdce gangu známého jako Orechovskaja gruppirovka, který v 90. letech ovládal podsvětí jihozápadní Moskvy a byl považován za jeden z nejkrutějších v zemi. Již v červenci 1990 se „Orechovskaja“ dostala do širokého povědomí loupeží umělecké sbírky Viktora Magidse[6] v hodnotě 10 milionů dolarů.
V roce 2011 byl Butorin shledán vinným z vraždy 38 lidí, resp. účasti na jejich vraždě, ovšem v jeho případě je naopak skutečný počet vražd za které je zodpovědný, podstatně vyšší. Mnohé z nich mu ovšem vyšetřovatelé nemohli dokázat už proto, že šlo o vyřizování účtů uvnitř zločineckého podsvětí, v němž platí přísná hierarchie a s ní související konspirace. Jejím účelem je, že každý článek struktury má mít jen informace nezbytně nutné k vykonávání jeho úkolů.
I když hierarchická struktura postsovětského organizovaného zločinu není tak důsledně dodržována jako v klasické mafii, vyznačuje se důrazem na tradici, disciplinovanost a řád.
Jak již bylo uvedeno výše, na vrcholu pomyslné pyramidy je vždy tzv. vor v zakoně (dosl. „zloděj ze zákona“). Je to profesionální zločinec, starší a zkušený, který si své postavení vydobyl svou kriminální kariérou, ostatní ho respektují a svou funkci vykonává až do své smrti. Jeho pobočníky jsou tzv. „švagři“ (svojaki) a autority (avtoritětnyje blatnyje), kteří řídí staršiny. Staršinové mají na starosti organizování konkrétních činností, spadají pod ně šéfové skupin (pacani), které provádějí určité akce (pašování, vydírání, obchod), a podléhají jim různí pěšáci / „vojáci“ – byki / soldaty / bojcy, určení na špinavou práci.
Podle vyšetřovatelů měla Orechovskaja skupina v 90. letech více než 40 členů, kteří se v období let 1994 až 2001 podíleli na více než 60 vraždách a pokusech o vraždu.
Již mezi pohlaváry Orechovského gangu se Butorin dostával doslova přes mrtvoly (v rychlém sledu bylo na jeho příkaz zabito mnoho vysoce postavených členů skupiny, kteří ohrožovali jeho ambice). Nakonec dal zavraždit i samotného „kmotra“ Sergeje Timofejeva zvaného „Sylvester“ (Сергей Тимофеев "Сильвестр"). Poté, co 13. září 1994 vybuchla pod Sylvestrovým mercedesem na Tverské ulici bomba, stal se novým vůdcem Orechovské gruppirovky.
V dubnu 1994 se Sergej Butorin spojil s hlavou tzv. Medvědkovské gruppirovky, bývalým poručíkem KGB Grigorijem Gusjatinským (zvaným Gríša Severnyj), a společně ovládli desítky nejrůznějších firem a společností, několik bank a velká moskevská tržiště. V roce 1995 však dal Osja svého komplice Gríšu Severného kvůli neshodám rovněž odpravit.
Následně za pomoci brigády zabijáků, většinou bývalých příslušníků speciálních jednotek, nastolil v gangu ještě krutější tyranii. Žák tak překonal svého učitele. Zavedl drakonické tresty pro členy gangu za nejmenší přestupek. Málokdo dostal šanci zklamat jej nebo podvést podruhé. Z tohoto důvodu také většina jeho obětí pocházela z řad jeho vlastní zločinecké skupiny.
Sergej Butorin si dokonce vytvořil vlastní kontrarozvědku, kterou vedl jistý Dmitrij Bělkin, přezdívaný Bělok, který zavedl v gangu tradici veřejné popravy zrádců či nespolehlivých členů. Šlo o celý morbidní rituál, kdy se členové skupiny shromáždili v sauně nebo v lese na piknik. Zde pak dotyčného jeho kolegové uškrtili nebo ubili k smrti a následně bylo jeho tělo před očima všech shromážděných rozčtvrceno a pozůstatky byly spáleny nebo pohřbeny v lese. Navíc roli popravčího Bělok vždy přidělil nejbližšímu příteli odsouzeného v bandě.
V letech 1995-1996 ovšem Butorinův gang zlikvidoval i celou „věrchušku“ konkurenčních band (Asyrské, Goljanovské, Kuncevské, Odincovské, Sokolnikovské), jakož i šéfy firem s nimi spojených. Celkem bylo během těchto válek gangů – aspoň podle vyšetřovatelů – spácháno na 57 vražd a atentátů. Ale jak bylo již řečeno, díky tomu, že podstatná část vražd spáchaných Orechovskými představovala operace „interního charakteru“, tj. v rámci blatného světa málokdy nechávajícího svědky, nebudou nikdy úplně zmapovány. Navíc nutno brát v potaz, že v řadách gangu působili jako tzv. byki či bojcy mnozí bývalí policajti a důstojníci KGB, resp. příslušníci elitních jednotek Specnaz[7] či Vympel[8], kteří měli za sebou i nasazení v Afghánistánu, Čečensku či Angole. Jedním z Butorinových hlavních zabijáků byl např. bývalý důstojník speciálních jednotek ministerstva vnitra a držitel Řádu odvahy Alexej Šerstobitov zvaný Ljoša-Soldat.
Když se v roce 1996 policie konečně dostala na stopu Orechovských, Osja zinscenoval svou vlastní smrt. Na jednom ze hřbitovů hlavního města se dodnes nachází fiktivní hrob s fotografií tohoto zločince a datem jeho fingovaného úmrtí. Osja však podstoupil plastickou operaci a uchýlil se nejprve do Řecka a poté se v r. 1997 přestěhoval do Španělska (když předtím dal preventivně zavraždit svého osobního strážce Alexandra Solonika a jeho přítelkyni jakožto potenciální nepohodlné svědky). Zde byl teprve v roce 2001 zatčen spolu se svým osobním strážcem Maratem Poljanským a společně s Dmitrijem Bělkinem vydán do Ruska.[9]
Za zdmi Polární sovy sedí i čečenský terorista Nurpaša Kulajev, údajně jediný přeživší aktér Beslanského masakru[10], při němž přišly v září 2004 o život stovky dětí; Sergej Pomazun, masový vrah známý jako „Bělgorodský střelec“, anebo bývalý major Denis Evsjukov, který před svým hrůzným činem (masakrem v supermarketu) pracoval jako šéf policie v moskevské čtvrti Caricyno.
Jak vidno, osazenstvo Polární sovy představuje skutečně „výběrovou kolekci“, nad kterou by jen zaplesalo srdce profesora Lombrosa[11], jehož pojednání „O typech zločinných“ by mnohé zdejší kreatury plnohodnotně doplnily. Něco napoví již připojené portréty z tvorby jednoho z vězňů.
Jelikož je zde – v kolonii IK-18 – momentálně umístěno zhruba 400 podobných individuí, dalo by se pokračovat v prezentaci jejich curricula vitae, potažmo curricula criminalis, donekonečna. Což by jednak změnilo můj „literární cestopis“ v pitaval, jednak by to bylo opravdu morbidní čtení.
Většina ze zdejších chovanců je naživu jen díky tomu, že v roce 1996 byl v Rusku (de facto)[12] zrušen trest smrti.
Už jen seznámení s několika výše uvedenými profily stačí k zamyšlení či otázce: Co je vlastně humánního na tom, že společnost tyto zrůdy na zbytek života zavře do nějakého Alcatrazu a nezřídka pak na jejich i řadu desetiletí trvající pobyt, stravu a ostrahu, vynakládá obrovské prostředky, jichž se nedostává v sociálně sféře?
Věznice Charp - JANAO
V sousední „mírnější“[13] kolonii IK-3 si odpykával v letech 2005-2006 část svého 13letého trestu též mahnát Platon Lebeděv, bývalý výkonný ředitel finanční skupiny Menatep a blízký spolupracovník Michaila Chodorkovského.[14] Díky tomu se tehdy Charp dostal do středu mediálního zájmu – navštívili ho korespondenti snad všech moskevských bulvárních médií. [15]
Platon Lebeděv, 26.11. 2009
Bankéř Lebeděv zde pracoval v kamenické dílně, která je součástí přidružené výroby, představující významnou složku příjmů kolonie (a hlavně jejího ředitele a dozorců).
Jak vzpomíná Platon Lebeděv: „Přímo nad zónou[16] se tyčí dvě hory. Když mě sem přivezli, jedna z nich byla úplně červená díky podzimnímu listí na stromech, ale ta druhá byla tehdy, i v zimě, úplně černá. Je to díky chromitům, které proráží na povrch. V hoře je tolik rudy, že se zde po mnoho let těží v průmyslovém měřítku a materiál se posílá v železničních vozech ke zpracování do Čeljabinsku. A tyto skalní ostruhy polárního Uralu jsou bohaté na jaspis, nefrit, serpentinit a další polodrahokamy. Ty jsou chlebem pro vězně z „trojky“. Sošky, svícny, sarkofágy, desky konferenčních stolků z kamene vybroušené zdejšími trestanci putují do uměleckých sbírek a obchodů po celém Rusku.“
Platon Lebeděv v r. 2015
Serpentinit, neboli místním názvem zmejevik (česky hadec), se ostatně již od starověku používal na sarkofágy, votivní sošky, šperky a ozdobné nádoby v Egyptě a v Římské říši. I ve střední Evropě se jemně vzorované bloky využívaly od 15. století k výrobě stolních nádob (mís, talířů, džbánů, holb, pohárů a číší), svícnů, a dalších drobných ozdobných nábrusů nebo jako dekorační kámen (ofikalcit). Černošedé desky se užívaly hlavně na náhrobky.
Jinak ještě co se týče výše zmíněného označení věznice IK-3 jako „mírnější“ kolonie, tak to je relativní eufemismus. Platí totiž jen ve srovnání k sousední věznici IK-18. I věznice IK-3 patří do kategorie nejhorších ruských věznic s drastickým režimem, určených hlavně pro tzv. urky[17], což je i důvod, proč právě do podobných věznic v odlehlých oblastech bývají posíláni i „státní vězni“ určení k likvidaci. Díky souběhu zdejšího surového klimatu, strašných životních podmínek ve věznici (bídné stravy a nedostatku hygieny) a praktické absence zdravotní péče, zde nejeden z „potížistů“ zemře takřka přirozenou smrtí.
Ze svědectví bývalých zdejších vězňů vyplývá, že třeba samotné umístění vzpurného vězně na samotce v izolované části věznice v zimních měsících může být prakticky likvidační. Jak říkají, panují tam otřesné, takřka středověké podmínky: „Stěny celého oddělení, včetně chodby, byly pokryté bobtnající plísní. V koutech tam rostly vláknité houby…“.
Právě toto separované oddělení slouží nejen ke zlomení vzdoru či potrestání vězňů za narušení vnitřního režimu, ale i k izolaci některých „politických“, jejichž přítomnost chtějí úřady zatajit i před ostatními trestanci.
Ochotným nástrojem dozorců k zlomení takovýchto vzdorovitých trestanců jsou tzv. „aktivisté“ či „mrchy“[18] z řad recidivistů, ochotných za povolenku k obdržení balíčku nebo větší porci jídla kohokoliv fyzicky „zpracovat“.
Tolik tedy k městečku na okraji země, kde po většinu roku vládnou surové větry a sněhové bouře a jehož název Charp v něneckém jazyce znamená Polární či Severní záře.
S Charpem, resp. jeho okolím je však spojena i níže uvedená krvavá epizoda z období stalinismu, která se odehrála právě v okolních horách před 66 lety.
Ve své knize Koncentrační tábory SSSR [19], jednom z prvních dokumentů mapujících poměry v sovětském GULAGu, které byly publikovány na Západě, ji popisuje Boris Jakovlev a já stručně zrekapituluji fragmenty této události v následující kapitole této knihy: „Poslední bitva generála Beljajeva“.
...
Vězeňská registrační karta Alekseje Navalného
Postskriptum
Historie Charpu a jeho věznic by nebyla úplná, nezmínil bych aspoň dodatečně ještě jednoho vězně, který (aspoň z pohledu člověka neznalého ruských zločineckých afér) proslavil zdejší věznici vskutku celosvětově – Alexeje Navalného.
Tento politický aktivista a Putinův osobní nepřítel č. 1 se ve zdejší věznici IK-3 neboli „Polární vlk“ ocitl v prosinci 2023, poté co se jej nepodařilo soudruhům z FSB zlikvidovat novičokem a tak byl odsouzen nejprve 2. února 2021 ke 3,5 letům odnětí svobody a poté v březnu 2022 k dalším 9 letům vězení.[*]
Jak se však následně brzy ukázalo, vzhledem ke zdejším podmínkám a okolnostem, šlo de facto o odsouzení na doživotí. Vydržel zdejší surové podmínky a brutální zacházení pouhou 3 měsíce. Zemřel ve zdejší věznici 16. února 2024.
Protiputinovského nacionalistu Navalného sežral Polární vlk. Tradice ruských gulagů je (ne)smrtelná … , jak to komentoval jistý Vojtěch Vaněček
Pro intelektuála, jehož zdraví bylo navíc razantně poškozené předchozí nedokonalou otravou novičokem, bylo uvěznění v podmínkách, v nichž kapali jako mouchy i ostřílení recidivisté, vlastně rozsudkem smrti. Z dostupných svědectví jeho spoluvězňů vyplývá, že Navalnyj trpěl nesnesitelnými bolestmi páteře a častými mdlobami v důsledku opakovaného umísťování na „díru“ (samotku bez vytápění) pod různými záminkami, a odpírání lékařské péče, což mělo devastující dopad na jeho zdraví. S ohledem na okolnosti byla pochopitelně oficiální zpráva, konstatující, že zemřel v důsledku náhlého onemocnění, přijata s velkým skepticismem, resp. se stejnou důvěrou, jako časté zprávy o ruských prominentech vypadávajících z oken.
Alexej Navalnyj
Více již třeba na následujících stránkách:
...
Nota bene
Na dokreslení kontextu, resp. aby snad čtenář nežil v iluzi, že kauza Navalného je jenom nějaký výjimečný exces, odkážu jej na příběh vražd (potažmo popravy) dvou mých kavkazských přátel v letech 2014 a 2015, o nichž pojednává můj článek
"Vražda mého kamaráda Ruslana Magomedragimova - pro mě důvěrně blízká epizoda krvavé činnosti Putinovy FSB": https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-vrazda-ruslana-magomedragimova-pro-me-duverne-blizka-epizoda-krvave-cinnosti-putinovy-fsb-166632
-----------------------------------------------------------
Poznámky / vysvětlivky:
[1] Nápravná pracovní kolonie č. 3 (dříve OG 98/3) neboli „Polární vlk“.
[2] Nápravná pracovní kolonie č. 18 (dříve OG 98/18).
[3] Jde o jednu ze sedmi vězeňských kolonií pro odsouzené na doživotí v Rusku, známých svým přísným režimem.
[4] Ispravitělnaja kolonija (IK).
[5] Hlava ruské mafiánské „rodiny“ (gruppirovky), obdoba italského „kmotra“ (padrina).
[6] Viktor Magids byl známým sběratelem a věnoval se sbírání starožitností a obrazů od sovětských dob, sběratelem byl také jeho otec.
[7] Specnaz Ministerstva vnitra – OMSN (Otrjad milicii specialnogo naznačenija); Specnaz vnitřních vojsk MVD; Specnaz vojenské rozvědky GRU atd.
[8] Speciální jednotka KGB (FSB) určená k diverzním a protiteroristickým operacím.
[9] Více viz např. Сергей А. Кутякин & Галина В. Курбатова: „Воры в законе“ на рубеже веков. Академия права и управления Минюста России. Рязань 2003.
[10] Poté, co se teroristické komando zmocnilo školy v severoosetském Beslanu, bylo během zpackané osvobozovací operace v křížové palbě zabito 314 rukojmích, převážně dětí.
[11] Ezechia Marco Lombroso (1835-1909) byl italský lékař a kriminolog, průkopník tzv. antropologické kriminologie (rozlišující „zločince rozené, příležitostné a z vášně, morální imbecily a kriminální epileptiky“).
[12] Kvůli uvalenému moratoriu (na nátlak Rady Evropy) se od 2. srpna 1996 v RF rozsudky smrti nevykonávají. Moratorium implicitně stanovil prezident Boris Jelcin, explicitně bylo roku 1999 potvrzeno Ústavním soudem Ruska a znovu pak roku 2009.
[13] Nápravná pracovní kolonie č. 3 spadá do kategorie „přísného režimu“, jde tedy o druhý nejtvrdší typ věznice.
[14] Společně s Michailem Chodorkovským byl obviněn ze zpronevěry a praní špinavých peněz. Podle rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva z července 2013 byla během tohoto řízení porušena jejich práva na spravedlivý proces.
[15] O Vánocích 2023 zde skončil i opozičník Alexej Navalnyj, který tady i za nejasných okolností 15. či 16. února 2024 zemřel na „syndrom náhlé smrti“ (údajně v důsledku trombózy – zástavy srdce kvůli ucpání tepny krevní sraženinou).
[16] „Zóna“ – lidové označení vězeňské kolonie.
[17] Urka, resp. urkagan (rus. урка, уркаган) – profesionální zločinec, příslušník blatného světa (podsvětí).
[18] Rusky suky (nazývaní též kozly); vězni, kteří otevřeně spolupracují s vězeňskou správou, zastávají různé administrativní funkce (brigadýrů, kápů, členů samosprávy). V tzv. „černých zónách“ (tj. věznicích, v nichž je fungování vnitřního režimu de facto v kompetenci vězeňské samosprávy, tedy vlastně zločinecké hierarchie), jsou „suky/kozly“ ubytováni v samostatných barácích.
[19] Boris Yakovlev: Концентрационные лагери СССР, Institut zur Erforschung der Geschichte und Kultur der UdSSR, München 1955; Борис Яковлев: Концентрационные лагери СССР. Zaria Publishing, London, Ontario, Canada, 1983; str. 161-166.
Mapa lokalizace: JAMAL
Mapa Jamalu / JANAO
========================================================
Zdroj:
Podrobnosti:
rozhovor_tema_xii
=======================================
O AUTOROVI:
CV / Biografie: http://www.cadpress.sk/frhk_biografie.htm
FB-profil: http://www.facebook.com/fero.hrabal
Fero HRABAL-KRONDAK
Autorovy rozhovory o Rusku, geopolitice a cestování:
DOPORUČUJI i MÉ DALŠÍ ČLÁNKY:
Pro vcítění do ruské mentální reality proto doplňuji můj text několika letmými autentickými sondami do všedního života, myšlenkového světa a uvažování ruských dezolátů.
VÝBĚR Z PEREL RUSKÉ PROPAGANDISTICKÉ ŽUMPY:
Ruský poslanec Milonov navrhuje používání brutálních bolševických metod k likvidaci zrádců: https://www.facebook.com/100002069298316/videos/833176008275206/
Ruský Mordor in nature: https://www.facebook.com/mitch.ruzicka/videos/506271885104451
Podstata ruského myšlení o Ukrajině v jedné minutě: https://www.facebook.com/100002069298316/videos/487423040461194/
Neuvěřitelná scéna v ruské televizi (rok 2020): https://www.facebook.com/100002069298316/videos/445499618277902/
Zločinci v ruské televizi tvrdí, že se moci na západě zmocňují satanisti: https://www.facebook.com/100002069298316/videos/1147293309820345/
Medveděv vyhrožuje zničením Capitol Hill a Elysejského paláce: https://www.facebook.com/photo/?fbid=7553250391420529&set=a.4944371985641729
V ruské televizi vyhrožují vymazáním z mapy 20 největších polských měst: https://www.facebook.com/100002069298316/videos/474768248545914/
Kremelští zločinci si myslí, že když zaútočí na Polsko, Evropa na to ze strachu nebude reagovat: https://www.facebook.com/100002069298316/videos/438848835524597/
Dmitrij Medveděv vyhlašuje nekompromisní hybridní válku Západu: https://www.facebook.com/photo/?fbid=7699983620080538&set=a.4944371985641729
Andrej Guruljov chce útokem na hráze zaplavit Nizozemsko: https://www.facebook.com/photo/?fbid=7673315116080722&set=a.4944371985641729
Dmitrij Medveděv vyhlašuje nekompromisní hybridní válku Západu za účelem nanesení co největších škod našim ekonomikám a způsobu života: https://www.facebook.com/photo/?fbid=7699983620080538&set=a.4944371985641729
Vladimir Solovjov prohlašuje, že Zelenskij zničil křesťanskou podstatu Ukrajiny a podřídil ji ďáblu: https://www.facebook.com/100002069298316/videos/347797461683703/
Ruský poslanec Alexej Žuravljov mluví o satanistických chrámech na Západě: https://www.facebook.com/100002069298316/videos/920016693260903/
Kremelští zločinci plánují, jak zaberou celou Ukrajinu: https://www.facebook.com/100002069298316/videos/1148051966401393/
Komentáře