Proč nikdo nemá rád Rusko - kromě nácků a rudých švábů
Proč nás nemáte rádi?
"Ruská pravda" a skutečnost
Rusko na cestě od komunismu k fašismu
Upírat nějakou naději k ruským volbám
je stejně naivní jako irelevantní.
Však mají Rusové také rčení „pokud by mohly volby něco změnit, určitě by nám volit nepovolili”.
Vzhledem k přetrvávající realitě "vedoucí úlohy strany"
(resp. triumvirátu, v němž Žirinovského LDPR a Zjuganovova KPRF poskytují jen
stafáž státotvornému Jednotnému Rusku) bylo možné jen těžko očekávat nějaké
překvapení. S ohledem na atmosféru fakticky celoroční nepřetržité kampaně
Jednotného Ruska, disponujícího přímo státními médii (a všemi ostatními
zprostředkovaně), nikoho zde nepřekvapí, že ve většině volebních obvodů vyhraje
jako vždy kandidát Jednotného Ruska a prakticky všichni gubernátoři budou
potvrzeni ve svých funkcích.
Jak tak opakovaně sleduji volební zpravodajství, vyplývá mi
z něj však jeden zásadní poznatek. A to, že vládní partaj Jedinaja Rossija
jednoznačně vítězí hlavně v regionech s nejvyšší nezaměstnaností a v severokavkazských
republikách ovládaných tvrdou rukou kremelských satrapů, kteří nestrpí
podvratnou činnost opozičníků, nezávislých médií ani neziskovek.
Logicky. Jelikož se zde ke skutečnosti, že v čele státních
orgánů i samosprávy stojí členové této konjunkturalistické partaje (jako
prakticky ve všech oblastech RF), takže zdejší volební klání připomíná frašku a
la naše předlistopadová Národní fronta, zároveň navíc připojuje fakt, že si
tady málokdo dovolí veřejně projevit skutečný názor, natož agitovat proti
režimnímu kandidátovi, aby si tím nepodtrhnul židli, resp. nepřišel o obživu
(případně i o život).
V těchto regionech je tradičně i samotná volební účast
automaticky nejvyšší. Stejně jako u nás za totality, i zde si například
málokterý státní zaměstnanec troufne ignorovat volby, aby neskončil na černé
listině. Tudíž z údajů o volební účasti a samotných výsledků voleb lze zpětně
odvodit i následující rovnici: Čím více se lidi bojí o svou existenci, tím je
jejich účast ve volbách vyšší a úspěch prorežimních kandidátů jednoznačnější.
Navzdory mediálnímu brainwashingu vzbuzujícímu zdání masové
podpory Putinově partaji, potažmo stávajícímu režimu, prizmatem volebních
statistik se jeví realita diametrálně odlišnou.
Pokud si totiž přepočteme aktuální volební výsledek
vítězného Jednotného Ruska na absolutní hodnotu (s ohledem na počet obyvatel
RF), znamená to, že z tohoto pohledu Jednotné Rusko representuje nominálně tak
nanejvýš desetinu obyvatel Ruské federace. Na tuto skutečnost poukazují i
vtipy, objevující se na internetu již během prezentace předběžných volebních
výsledků, reagujíc na zveřejněné oficiálních statistických údajů. Jako například:
„Volby do místních
samospráv Ruské federace se odehrály za nízké účasti voličů. Psychiatrické
léčebny: 100%; armáda: 100%; věznice: 100%. Obyčejní občané: 8,5-12%. Jednotné
Rusko s přehledem zvítězilo!“
Zároveň se ovšem stále častěji objevují i první zprávy o bezskrupulózním
falšování volebních výsledků v některých volebních obvodech.
Kromě zpráv o falšování výsledků hlasování samotnými členy
volebních komisí, přicházejí v průběhu dne ze všech regionů i zprávy o kupčení
s hlasy, připomínající někdejší volební machinace ve východoslovenských
cikánských osadách.
Podstatnější, než pochybné oficiální statistiky a „volební
výsledky“, je fakt, že samotná volební taškařice se podobá jakési ruské ruletě,
kde „výhrou“ je, že není ještě hůř.
V případě ruských voleb je totiž, bohužel, nutno vzít v
potaz fakt, že ani případné bídné volební výsledky Putinovy partaje nemohou být
samy o sobě chápány jako předzvěst blížící se změny režimu. Jednak je tu riziko,
že kleptokracie v okamžiku, kdy se volební taškařice stane kontraproduktivní,
sáhne k otevřeně totalitním praktikám, jednak je iluzí domnívat se, že každý
odpůrce Putina a „Jednotného Ruska“ je snad zároveň demokrat. To neplatí ani
náhodou. Ideové spektrum ruské společnosti je mnohem složitější.
Znám totiž osobně spoustu Rusů, kteří sice nemohou přijít na
jméno Putinovi ani jeho konjunkturalistické partaji, kterou označují jako
"stranu šejdířů a zlodějů"[300],
ovšem na druhou stranu obdivují či ospravedlňují Stalina anebo bagatelizují
komunistické zločiny či okupaci Československa. A nejde o mé osobní dojmy, dnes
tvoří tato skupina, odmítající „kriminalizaci Stalina a sovětského režime“,
prokazatelně přes 50% obyvatel.
Ostatně stačí, když se podíváme na složení ruské politické
scény.
Momentálně parlamentní strany jsou asi takovou zárukou
demokratického směřování jako naši třešničkáři. Komunisté, Žirinovského LDPR a
Spravedlivaja Rossija se liší od Putinova Jednotného Ruska jen tím, do jaké
míry hodlají obnovit Sovětský svaz či Ruské impérium, resp. hodlají-li znovu
připojit jen Donbas anebo rovnou celou Ukrajinu, resp. i Finsko a Aljašku.
Však třeba Spravedlivé Rusko vzniklo sloučením
prokremelských levicových partají: Rodiny, Ruské lidové strany, Ruské strany života
a Ruské strany důchodců, a nebýt odmítavého postoje komunistů, bylo by se dávno
sloučilo i s Komunisty Ruska a Komunistickou stranou RF.
Pro
charakteristiku strany Ruští patrioti[301]
stačí, že vznikla odštěpením od Komunistické strany RF. Od ní se také liší de
facto jen tím, že její program obsahuje i radikálně nacionalistické prvky.
Totéž v bledě růžovém (i když by sedělo spíše označení
hnědo-rudé) představuje Nacionálně bolševická strana Ruska (NBP[302]).
Její program lze vydedukovat již ze samotného jejího názvu. (Oproti zavádějícímu
názvu Liberálně-demokratické strany Ruska s. Žirinovského, která je fakticky stejně
málo liberální jako demokratická; tak jako je Vladimír Ejdelštejn alias
Žirinovskij asi takový demokrat, jako jeho kamarádi Saddám Husajn, Jean-Marie
Le Pen či rakouský esesák Edwin Neuwirth).
Pomineme-li Stranu růstu (Партия Роста), jejíž program se liší
od idejí Jednotného Ruska jen v dílčích pohledech na formy rozvoje ekonomiky
(ani v nejmenším se neliší například v otázkách zahraniční politiky), a pár
obskurních spolků, najdeme nakonec na ruské politické scéně jedinou
demokratickou stranu, která má aspoň jakýsi voličský potenciál, a tou je
Jabloko.
I to se ovšem nezmohlo v posledních parlamentních volbách na
více než 2%, přestože je zřejmě volila i převážná část stoupenců opoziční Strany
pokroku Alexeje Navalného, kterou úřady preventivně postavily mimo zákon[303].
Z výše uvedených faktů o složení
oficiálního politického spektra vyplývá chmurná perspektiva pro Rusko i svět. A
to, že Rusko dnes míří mílovými kroky spíše k fašismu, než k demokracii. Aktivizace
ultrapravicových a ultralevicových uskupení − jako jsou Ruská národní jednota
(RNE), Slovanský svaz, Ruská pravoslavná armáda, Černá sotňa, Bílá legie, Pamjať,
Strana národní suverenity Ruska (NDPR), Fronta národní spásy, Jiné Rusko,
Nacionálně-revoluční fronta, Severská aliance, Křesťanský stát – Svatá Rus, Sláva
Rusku, Lidově-nacionální strana, Ruská nacionálně-socialistická strana (RNSP),
atd., atd.[304]
− která pojí xenofobie, šovinismus a idea imperiálního revanšismu, jen
dokresluje obrázek ruské společnosti na prahu nové totality.
O tom, že v Rusku již zapustilo své
kořeny i neonacistické hnutí, rovněž není sebemenších pochyb. V zemi dnes existuje
až několik stovek neonacistických organizací[305],
sdružujících podle odhadů na 70-100 tisíc aktivních členů.[306]
(O tom, že nejde o komunitu aktivní jen ve virtuálním světě internetových
diskuzí, svědčí statistiky ruské nevládní organizace Sova, podle nichž jen v
letech 2004-2012 došlo v Rusku [oficiálně] k 549 rasově motivovaným vraždám a
skoro 3500 vážným zraněním ne-ruských obyvatel. V r. 2013 bylo v Rusku jen při
oficiálně registrovaných xenofobních, rasistických a ideologicky motivovaných
útocích zavražděno min. 20 lidí a nejméně 173 osob při nich utrpělo zranění. V
r. 2016 byly rasistické útoky zaznamenány v 16 ruských regionech. Důležitou
skutečností je, že tisíce stoupenců neonacistických a nacionalistických
organizací se účastní i bojů na východní Ukrajině po boku proruských
separatistů.)
Jestliže někomu připadá vyjádření, že Rusko je na cestě k
fašismu jako příliš expresivní, pak jej odkážu na definici fašismu: „způsob
politického jednání vyznačujícího se obsesivní představou o rozkladu společnosti
a národní potupě; o tom, že se národ stal obětí, resp. je ohrožován
individualistickým liberalismem a vlivem cizáků”.
Stěžejní ideou fašismu je pak nahradit zastupitelskou,
parlamentní demokracii vládou silného vůdce. Charakteristickým rysem fašisty
je, že hledá příčiny všech negativních společenských jevů i vlastního postavení
výlučně v působení vnějších sil – spiknutí zahraničních imperialistů,
buržoazie, kulaků, svobodných zednářů, iluminátů, Židů ... a vyřešení všech
problémů si slibuje od eliminace viníků, resp. na úkor té či oné společenské či
etnické skupiny.
Všemi těmito znaky se současná ruská politika i společnost
vyznačuje.
Nic na tom nemění ani fakt, že putinovská kleptokracie z
pochopitelných důvodů nenaplňuje jednu z premis definice fašismu, a to
nepřátelství vůči "velkokapitalistické plutokracii", které
představovalo programový průnik fašismu a krajní levice (a je ostatně nadále jedním
z ideologických pilířů nacionalisticko-bolševických hnutí, jako je zmíněná
Nacionálně bolševická strana Ruska).
Jen tak na okraj, jestli někomu připadá výraz „fašistický“ v souvislosti
s putinovským režimem „přitažený za vlasy“. Aniž bych chtěl nějak
obhajovat Musolliniho fašistický režim, nutno zdůraznit, že ten rovněž – na rozdíl
od německého nacismu či stalinismu – nevyznačoval budováním koncentračních
táborů nebo masovými popravami odpůrců (těch mimochodem Musollini během let
1927–1940 dal popravit za antifašistickou 10).
A propos, když už jsme u této paralely (Musollini-Putin),
jakýpak je rozdíl mezi někdejšími italskými masakry civilního obyvatelstva v Habeši
a genocidou čečenského národa ze strany Putinova režimu během rusko-čečenské
války? Snad jenom v tom, že v době italsko-habešské války ještě
neplatila Charta OSN a Všeobecná deklarace lidských práv (které přijalo Valné
shromáždění v letech 1945 a 1948).
Výňatek z knihy Cesta na
konec světa a zpět, díl druhý (2021).
[300] Партия жуликов и воров
[301] Патриоты России.
[302] Nacional-bolševistskaja partija (Национал-Большевистская
Партия, НБП).
[303] V r. 2015 byla rozhodnutím ministerstva
spravedlnosti RF straně zrušena státní registrace, takže se nemůže účastnit
voleb.
[304] Eurasijský svaz mládeže, Kozácká národní garda Vševelikého
vojska donského, Lidový svaz (Narodnyj sojuz), Mezinárodní eurasijské hnutí,
Nacionálně-socialistická strana Rusi (NSPR), Nacionálně-socialistické
společenství (NSO), Ortodoxní Rusko, Ruské společenské hnutí (ROD), Ruský
celonárodní svaz (RONS), Ruský národní svaz (RNS), Russkije, Strana na ochranu
ruské ústavy "Rus" (PZRK Rus), Strana svobody, Svatá církev jednotné
bílé rasy (SCEBR), Svaz ruského lidu (SRN), Svaz Venedů (Sojuz Venedov), Veliké
Rusko (Velikaja Rossija), Vojensko-vlastenecké hnutí "Spas", atd.
[305] Jako např. Čistá rasa, Format 18, Front 14, Jednotné
brigády-88, Jižní fronta, Kombat 18, Krov i česť Rossija, Legion "Ruský
útok" (Legion "Russkaja ataka"), Legion Vervolf, Národní fronta
(Nacionalnyj front), Nový řád (Novyj porjadok), Ruská pěst (Russkij kulak),
Ruská stráž (Russkaja gvardija), Ruský cíl (Russkaja ceľ), Slovanské bratrstvo
(Slavjanskoje bratstvo), Slovanský legion,
Sluneční kruh (Solncevorot),
Velesov blok, Volžská fronta (Volžskyj front), Východní fronta (Vostočnyj
front) atd.
[306] Podle odhadů Amnesty International dnes působí
v Rusku minimálně 85 000 aktivních neonacistů, což je téměř polovina celkového
odhadovaného počtu neonacistů na celém světě.
Damoklův otazník − Rusko po Putinovi
Na závěr debaty nad výsledky posledního
ruského volebního divadýlka, jehož jsem byl svědkem, se dostáváme k dalšímu
zásadnímu tématu, které v poslední době čím dál tím víc dominuje nejen úvahám
politologů, ale i racionálně uvažujících Rusů.
Tím je Rusko po Putinovi.
A není divu. Zatímco v takové Americe se předání moci v
podstatě ani běžného života země či řadového občana nedotkne, v centralizované
říši či autoritativním režimu (resp. režimu na pomezí autoritativního a totalitního
systému) bývá tento proces ve znamení boje o moc mezi různými politickými
frakcemi, který může přerůst v celostátní chaos. A čím těsněji je režim svázán
s ekonomikou, tím dalekosáhlejší může mít politické zemětřesení důsledky v
ekonomice státu a tedy i v každodenním životě jeho občanů. Přičemž v případě
Ruska, s ohledem na existující emancipační snahy mnohých regionů a dokonce separatistické
tendence řady „bantustanů“, se může klidně stát počátkem jeho konce.
Budovatelé Putinova kultu osobnosti si neuvědomovali
nebezpečí katastrofy hrozící po pádu faraona, který se díky jejich umné
choreografii a souběžné likvidaci a umlčování jakéhokoliv politického oponenta
stal jediným pojítkem nesourodého útvaru.
Výsledkem je, že dnes vám v Rusku nikdo − kromě zabedněných
stoupenců stalinisty Zjuganova či fašouna Žirinovského – není schopen
zodpovědět otázku, kdo by mohl nastoupit místo Putina, resp. po Putinovi.
Například Dmitrije Medveděva většina národa považuje za
kašpárka, resp. Putinova bílého koně, za nímž nestojí žádná relevantní mocenská
skupina ani politický potenciál. Nejvíce lidí se shodne tak akorát na
generálovi Sergeji Šojgu.
A jsme zpátky u tématu mého nedávného článku „Rusko na cestě
k fašismu“. Neboť Sergej Kužuget oglu Šojgu představuje všechno možné, jen
ne záruku odklonu od ideologie putinismu či dokonce demokratizace společnosti.
Tuvinský „Satan“ Šojgu je naopak nejtypičtějších
představitelem putinovské kleptokracie a symbolem militarizace ruské
společnosti a imperiálních ambicí. Vždyť právě pod jeho patronátem vznikla v
Rusku ona rudá obdoba organizace Hitlerjugend zvaná Junarmija (plným názvem Všeruské
dětsko-mládežnické občanské hnutí Junarmija[300]).
Šojgova Junarmija jakožto obskurní reminiscence na Hitlerjugend
Tato − aspoň ze středoevropského pohledu obskurní –
mládežnická organizace, jejíž název Junarmija lze přeložit (jen volně) asi
jako "Mládežnická armáda", svým charakterem opravdu připomíná spíše
jakýsi hybrid organizací Hitlerjugend a Pionýr, než třeba skautské hnutí.
Zatímco skauting je hnutí a priori apolitické, díky čemuž
může působit prakticky ve všech státech světa[301],
výše uvedená Junarmija je naopak
fakticky hnutím prorežimním a tudíž veskrze politickým, resp. mocenským
nástrojem vládní strany Jednotné Rusko, o čemž svědčí již skutečnost, že u jeho
zrodu stál oficiálně Kreml (v osobě ministra obrany, jenž jeho vznik nejen
inicioval, ale je i jeho čestným členem). Kromě toho představuje Junarmija fakticky odnož místní obdoby
našeho někdejšího Svazarmu, organizace DO SAAF[302],
a činnost jejích poboček je dle stanov přímo propojena s příslušnými vojenskými
útvary, takže o nějaké nezávislosti či občanskosti nemůže být ani řeč.
Jelikož do řad hnutí Junarmija
jsou přijímány děti už od 10 let, není pochyb, že pod ideovým vedením penzistů-stalinistů,
funkcionářů kremelské partaje, bývalých důstojníků KGB, krymských "zelených
mužíčků" a "hrdinů" z kavkazských válek, tvořících štáb
organizace DOSAAF, zde vyrůstá nová garnitura vygumovaných mozků, které bude
bližší idea sovětská než "dekadentní západní demokracie".[303]
Není divu, že setkání s oddílem junarmijců v červených košilích a rudých baretech s pěticípou
hvězdou vyvolává asociace Hitlerjugend.
Ale zpátky k pointě článku, jímž je ruské dilema –
Rusko po Putinovi.
Kříšení impéria aneb plané naděje Západu
Pokud někteří západní politologové vkládají naděje v odchod
Putina, sešlostí věkem či v rámci generační výměny anebo nedejbože v důsledku
nástupu nové mocenské garnitury, musí být hodně naivní. A oním „nedejbože“ mám
na mysli možnost Putinova nedobrovolného odchodu. Každopádně za současných
okolnosti může být snad každá změna v Rusku jenom k horšímu.
Jestliže se totiž dominantním kandidátem na hlavu Kremlu jeví
generál Šojgu, při sebevětší snaze nevidím žádnou pozitivní perspektivu. Však pod
jeho vedením dochází především k zásadní transformaci ruské armády v mohutnou
mašinerii schopnou působit nejen jako mocenský nástroj k ovládání vzpurných
podmaněných národů RF, ale i k prosazování ruské imperiální politiky v rámci
postsovětského prostoru i daleko za jeho hranicemi. Včetně snahy o obnovu sítě
zahraničních základen (kromě stávajících na území SNS[304],
v Sýrii či na Kubě, i ve státech jako jsou Kypr, Alžírsko, Egypt, Somálsko, Súdán,
Seychely, Argentina, Nikaragua, Venezuela, Singapur nebo Vietnam) a
rekonstrukci starých a budování nových základen po celém arktickém pobřeží.
Takže abych to shrnul. Ačkoliv vycházím jen z osobních
poznatků a nemám seriózní informace o zákulisí ruské politické či mocenské
scény (v čemž nejsem asi sám, včetně většiny slovutných politologů), nevidím
žádnou růžovou variantu ruské budoucnosti.
Každopádně, vedle nejhoršího možného
scénáře, jímž by bylo uzurpování moci vojensko-policejní juntou a nastolení
otevřeně fašistického režimu, nejpravděpodobnější jeví se nějaká forma více či
méně násilného rozpadu této pseudofederace. K tomu, aby bylo možné
předvídat konkrétní obrysy nově vzniklých geopolitických útvarů – např. nové Dálnovýchodní
republiky nebo Povolžské, Sibiřské či Turanské federace – museli bychom kromě
etnických / národnostních a náboženských aspektů vzít do úvahy i roli
konkrétních regionálních autorit, ať již vojenských činitelů, duchovních a
politických představitelů anebo oligarchů a jejich ekonomických zájmů a plánů.
Což je složitý rébus i bez zřetele na vnější
faktory a nepředvídatelné okolnosti, třeba i iracionální, hrající
v dějinách mnohdy větší roli, než logické argumenty a racionální plány.
S tím,
jak Putinův režim stále více zabředá do mezinárodní izolace, ekonomických
problémů a s tím spojené rostoucí nespokojenosti většiny obyvatel,
uchyluje se k nepokrytým totalitním praktikám, které jen urychlují výše
uvedené procesy.
Ostatně i Zbigniew Brzezinski kdysi prohlásil: „Putin by měl myslet na svou budoucnost.
Přílišné soustředění ruských vládnoucích elit na obohacení se může časem
vyvolat ve společnosti reakci a nepřátelství. Ještě k tomu nedošlo, ale soudím,
že existuje potenciální riziko”.
Připadá mi, jakoby si
Kreml neuvědomoval, že vždy v historii platil nepsaný zákon, že neustálým
přitahováním šroubů represe se současně zmenšuje prostor na dialog a snižuje možnost, že dojde k pokojnému předání moci.
Že s každým úderem pendreku autoritářský režim jenom posiluje počet svých
odpůrců, resp. radikalizuje dosud mírumilovné občany, věřící ještě v možnost
pokojného dialogu s mocí.
Svědectvím toho může
být třeba nebývale silná vlna sympatií projevovaných tzv. „slušnými“ občany ke
gerilové skupině Primorských partyzánů, provádějící v letech 2009-10 útoky
na policejní hlídky a služebny na ruském Dálném východě.[305] V souvislosti s procesem nad pěticí přeživších
„partyzánů“ v r. 2014 například i komentátor stanice Echo Moskvy Anton Orech
prohlásil: „V zemi, kde policejní
generálové přijímají milionové úplatky, se celkem logicky objeví ‘lidoví
mstitelé’, kteří vezmou spravedlnost do vlastních rukou.“
O tom, že se nejedná o ojedinělý
jev, resp., že mýtus „Primorských partyzánů“ může motivovat stejně smýšlející
následníky po celém Rusku (jmenovitě na Kavkaze), svědčí ostatně i skutečnost,
že jen dva dny po zatčení vůdce skupiny, Aleksandra Kovtuna, došlo k dalším
vražedným útokům na policisty v permské a novgorodské oblasti, tisíce kilometrů
od Primorského kraje, a internet i ulice sibiřských měst zaplavily projevy
solidarity s touto gerilou (nápisy a grafitti na zdech, plakáty a
transparenty).
Konkrétní příklad
z našich poměrů se nám nabízí v našem Listopadu 1989, kdy brutální
policejní zásah na Národní třídě měl namísto zastrašení občanů a konsolidace
situace naopak za následek vyburcování společnosti a pád komunistického režimu.
Na tomto místě mohu zmínit i vlastní zkušenost s kontraproduktivitou represí
během mé někdejší ilegální činnosti. Ačkoliv se to zdá absurdní, za
komunistického režimu každý politický proces nebo zpráva o zásahu StB proti
disidentům či undergroundu představovala pro mě paradoxně zároveň povzbuzení
v mé vlastní „protistátní“ činnosti. Utvrzovala mě totiž v tom, že
nejsem nějaký osamocený mraveneček, solitér či blouznivec, nýbrž jeden
z mnoha článků rozsáhlé sítě. Však i k založení Výboru proti
diktatuře mě tehdy motivovalo zatýkání chartistů, které mělo za cíl zastrašit
společnost.
Zrovna tak je faktem, že většina lidí
(mnohdy do té doby fakticky apolitických), kteří zažili třeba zatčení na
nepovoleném koncertu či filozofické přednášce, resp. strávili noc na cépézetce[306] a výslech na StB, se následně
zapojila do disidentských aktivit (resp. činností považovaných režimem za
protistátní) ještě aktivněji, jelikož u nich jednak pominul apriorní strach
z nepoznané hrozby, jednak se nezřídka právě díky hromadné perlustraci
(např. v případě zadržení účastníků nepovolených koncertů) seznámili mezi
sebou a vzájemně motivovali.
Zrovna tak se málokterý odpůrce komunistického režimu dal
zastrašit a odradit od „protistátní“ činnosti
i vyhazovem z práce. Svou společenskou degradací, ztrátou jistého relativně
privilegovaného postavení, byl vlastně takový intelektuál oproštěn od nutnosti
nechat se režimem vydírat v obavách ze ztráty zaměstnání či postavení.
Jako umývač výkladů, topič nebo noční strážník nebyl již dotyčný člověk režimem
vydíratelný, a tudíž do jisté míry nezávislý.
Připadá mi, jako by se ruský režim absolutně
nepoučil z minulosti, jako by si
vůbec neuvědomoval, že fyzickou likvidací a vězněním vůdčích osobností demokratické
opozice jednak těmto vytváří nebezpečnou aureolu mučedníků, jednak dává prostor
radikálním aktivistům, resp. nezvládnutelným masám.
Přitom poučením by pro
něj mohl být případ, kdy zavražděním racionálně uvažujících čečenských
presidentů – Dudajeva a Maschadova – uvolnil pole džihádistům typu Basajeva a
Umarova, s nimiž byl již dialog vyloučený.
Každý represivní režim
se prostě zákonitě časem dostane do situace, kdy se kvůli jeho represím od něj
odvrátí i dosud loajální občané, jeho skalní podporovatelé, případně i část
ozbrojených složek; kdy už budou věznice plné a sebesilnější policejní jednotky
nedokážou bez krveprolití zvládnout celonárodní vzpouru, natož zabránit masové
pasivní rezistenci. Takže nakonec nezbývá diktátorům, než buď nespokojené
občany postřílet anebo uprchnout.
Dějiny naznačují, že většině diktátorů jako by
díky jejich syndromu bohorovnosti chyběl základní pud sebezáchovy, díky
jemuž nakonec končí na kandelábru jako Mussolini, před popravčí četou jako Ceaušescu
anebo někde v kanále jako Kaddafí a Saddám.
Některé aspekty se holt v dějinách stále opakují.
Stejně jako naši soudruzi si koncem 80. let
neuvědomovali, že jejich režim, opírající se o cenzuru, rušičky zahraničního
rozhlasu, pendreky a estébáckou síť konfidentů a „štěnic“, se stává na prahu
éry mikroprocesorů, počítačů, mobilů a satelitní televize neživotaschopným
anachronismem, jakoby si dnes kremelští soudruzi neuvědomovali, že
v globalizovaném světě elektronické komunikace a sociálních sítí nelze ani
v Rusku nastolit totální cenzuru (navzdory restrikcím vůči nepohodlným
médiím a mobilním operátorům, vymývání mozků režimními televizemi, věznění
novinářů a cenzuře internetu).
Stejně jako populace mamutů s příchodem
doby ledové.
[300] Rus. Vsjerossijskoje dětsko-junošeskoje vojenno-patriotičeskoje
obščestvennoje dviženije (Всероссийское детско-юношеское военно-патриотическое
общественное движение «ЮНАРМИЯ»).
[301] S výjimkou několika států totalitních, jako je
Barma, Čína, Kuba, Laos a Severní Korea.
[302] Dobrovolná společnost pro podporu armády,
letectva a námořnictva (ДОСААФ).
[303] V polovině r. 2017 má již hnutí Junarmija téměř masový charakter, počet
jeho členů dosahuje 100 000.
[304] V Abcházii, Arménii, Bělorusku, Jižní Osetii, Moldávii,
Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Tadžikistánu.
[305] Během nebývalé "protipartyzánské"
operace, do níž byly nasazeny stovky příslušníků speciálních jednotek,
pátrajících v lesích po mstitelích, byla nakonec skupina v červnu 2010
zlikvidována. Při policejní operaci 11. června 2010, při níž jejich byty v
Ussurijsku obklíčily speciální policejní jednotky s obrněnými transportéry a za
podpory vrtulníků, dva z nich, jednadvacetiletý Alexandr Sladkych a
třiadvacetiletý Andrej Suchorad, zahynuli. Zbylí partyzáni − Vadim Kovtun, Aleksej
Nikitin, Maksim Kirillov a Vladimir Iljutikov − se vzdali. Vůdce skupiny,
Aleksander Kovtun, byl v polovině června zadržen komandem OMONu v ussurijské
tajze.
[306] CPZ – „Cela předběžného zadržení“.
Rozpolcenost
ruské duše aneb Rusové a Rusáci
Nikoliv náhodou
mají Rusové přísloví „Rozumem Rusko nepochopíš“,[100] které
Dostojevskij poněkud impertinentně či nadutě rozvíjí, když prohlašuje: „Máme génia všech národů a navíc génia
ruského, takže můžeme sami sobě rozumět,
kdežto vy sami sobě rozumět nemůžete.“
Obrazně řečeno typický Rus je na
jedné straně schopen darovat vám poslední košili, a vzápětí vás nechat bez
výčitek svědomí ve štychu. Například poté, co vám velkoryse poskytl přístřeší
či pohostinnost, klidně zašantročí váš balík, který vám slíbil uschovat či
zaslat. Případně vás pozve na návštěvu, aniž by si lámal hlavu s tím, že vás
nemá ani kde ubytovat, ani čas se vám věnovat, což po absolvování
několikatisícikilometrové štreky není žádná sranda (čímž nemám vůbec na mysli
ojedinělé případy).
Mám-li tuto mentalitu
pojmenovat, pak bych ji definoval jako "rozpolcenost ruské duše",
oscilující mezi srdečností a ignorantstvím. Našinec nedokáže pochopit rozpor
mezi ruskou pohostinností a falešností (marně hledám méně pejorativní označení
skutečnosti, že projevy velkodušnosti zde musí člověk brát přinejmenším s
rezervou).
Samostatnou kapitolou je pak
souběh zmíněné ruské nátury s vnějšími faktory, dejme tomu politickými,
který v posledním desetiletí stále více ovlivňuje a poznamenává i běžnou
mezilidskou komunikaci.
Můj vztah k Rusku a Rusům je
složitý, stejně rozporuplný, jako je ruská povaha. I mnozí z oněch milých,
srdečných, bodrých a pohostinných Rusů ve svém nitru skrývají zároveň
ukřivděného, zakomplexovaného, xenofobního a žlučovitého Rusáka, který nenávidí
Židy, Poláky, Ukrajince, Estonce, Litevce, Lotyše, Američany, Gruzíny anebo
Čečence (případně všechny), obdivuje komunistického špicla Putina či fašouna
Žirinovského, zpochybňuje a bagatelizuje bolševické zločiny, masakr v Katyni i
stalinské Gulagy, proklíná zrádce Chruščova a Gorbačova, obhajuje okupaci
Československa, Krymu i Kavkazu, nasazuje psí hlavu čs. legionářům a teskní za
sovětským režimem, potažmo slávou imperiálního a imperialistického Ruska.
Jakoby se v určitém
okamžiku zkratu u nich vydral na povrch jakýsi dosud latentní reliktní pud, gen
druhu Homo sovieticus, přežívající v jejich podvědomí asi jako genetická
informace neandrtálce v DNA většiny příslušníků Homo sapiens.
Názorným
příkladem tragicky rozpolcené ruské duše je, když s tebou přeruší styky lidé,
které jsi považoval za skvělé jedince a výborné kamarády, jen kvůli tomu, že
sis dovolil na Facebooku sdílet reportáž o sovětské okupaci Československa, o
GULAGu anebo o Katyni!
Což je i důvodem, proč se
úzkostlivě vyhýbám spoustě témat i při komunikaci se Serjožou, navzdory tomu,
že jinak je skvělý člověk i kamarád.
Ačkoliv připouštím, že ve výše
uvedených případech může sehrát jistou roli i "přecitlivělost" či
paranoidní vnímání prezentace nepříjemných faktů (včetně sdílení objektivních
informací na mém Facebooku[101] nebo nějaké
zmínky mezi řečí) jakožto projevu nepřátelství, musím zdůraznit, že se vůbec
nejedná jen o pouhý důsledek posledních tří let, která jsou ve znamení obnovené
"studené války" mezi Ruskem a Západem, kvůli níž je nejlépe se zde
zcela vyhýbat jakýmkoliv politickým diskuzím, nechcete-li se se zlou potázat i
v případě dosavadních kamarádů zpracovaných putlerovskou propagandou.
Často si říkám, co to je za
národ, jenž staví pomníky tyranům, žije jen v nenávisti vůči okolnímu světu,
opovrhuje individualitou a je hrdý na své okovy a prožité utrpení?
Pochmurná atmosféra panující v
ruské společnosti pod vlivem výše uvedené mezinárodní roztržky pouze odhaluje
či oživuje onu temnou stránkou ruské mentality, kterou Dostojevskij popsal
slovy „ruský lid je schopen barbarství,
lži, násilí, ale zároveň dokáže i prokazovat dobro a velkodušnost”, a která
se v současnosti odráží v podivné směsi bigotního pravoslaví, xenofobie a
morbidní nostalgie za stalinismem, nad níž dosud přimhuřují oči nejen
slavjanofilští literáti, publicisté a levicoví intelektuálové, ale i mnozí
západní politici.
Na rozdíl od nich třeba historik
Andrej Zubov z moskevského Institutu mezinárodních vztahů (MGIMO) varuje, že v
Rusku panuje podobná nálada jako v Německu těsně před nástupem nacistů, což
jsem pocítil na vlastní kůži a mohu jednoznačně potvrdit.
Pro člověka neznalého pak může
být šokujícím zážitkem, že v kontextu zmíněné společenské atmosféry a v
kombinaci s lahví vodky se i srdečné posezení s bodrými ruskými kamarády velmi
snadno může zvrtnout v nechutnou epizodu plnou osočování, nenávisti a urážek.
Jak jsem uvedl, spouštěčem oné
jekyllo-hydeovské metamorfózy, v jejímž důsledku se v mžiku změní dobrosrdečný
Rus ve žlučovitého, záštiplného Rusáka, nemusí dnes být ani zmínka o legiích,
květnovém "osvobození" Prahy či srpnové okupaci Československa.
Momentálně jím může být stejně
tak vaše neškodná zmínka o pozitivních trendech vývoje v ČR či pachuti ruské
imitace českého piva, jako nesmělé ohrazení se vůči poznámce o úpadku české
ekonomiky v důsledku protiruských sankcí, resp. vůči dezinformaci o budování
amerických základen na českém území či loupeži carského pokladu „Běločechy“.
Stručně řečeno, spouštěčem může být
snad cokoliv.
Obecně lze konstatovat, že
1)
Frustrovaný Rus považuje každou kritiku za urážku a útok na svou osobu;
2) S
Rusy lze popít vodku, pojíst šašlik a zazpívat si při garmošce, ale vesměs – až
na vzácné výjimky – nikoliv seriózně spolupracovat;
3)
Stejně jako Afričané či Arabové i Rusové jsou na jedné straně dobrosrdeční a
pohostinní, zároveň však na straně druhé ve své většině prolhaní, nedůvěryhodní
a nespolehliví.
Bez ohledu na bláboly o
slovanské vzájemnosti prizmatem půl století osobních zkušeností komunikace s
kolegy a institucemi de facto všech zemí světa musím konstatovat, že mírou
ignorance a nespolehlivosti jsou Rusové nejblíže Afričanům.
To není, bohužel, ani můj
subjektivní pohled, ani momentální dojem. Během posledních 40 let, co vydávám
knihy, jsem již spolupracoval s kolegy, odborníky, fotografy, muzei a vědeckými
institucemi celého světa (od Japonska a Izraele po USA či Brazílii, od Indie po
Vatikán), ALE nikdy jsem se nesetkal s tak strašným přístupem a těžkostmi jako
v Rusku, … a zdůrazňuji, že nejde o posledních pár let, která jsou ve znamení
konfliktu Rusko-Západ.
To je prostě jen typický ruský
přístup a způsob uvažování. Bohužel, řešení neexistuje. Zatímco ostatní
zahraniční partneři / kolegové nám v průběhu let poskytli – samozřejmě
bezplatně a s radostí – stovky knih a tisíce fotografií, v kontaktu s Rusy
si připadám jako obtížný otrapa, žebrák. Pokud požádám o potřebné
informace a materiály Rusy, narazím vesměs na nezájem a ignoranci; pokud použiji
materiály získané z jiných zdrojů, resp. takové, které mám prostě k dispozici, hrozí,
že budu obviněn z antiruské propagandy, zkreslování ruské reality a rusofobie.
A právě proto si neobyčejně vážím
těch desítek skvělých přátel a známých, které jsem stihl za posledních sedm let
poznat po celém Rusku. Napříč etniky a sociálními vrstvami. Z výše uvedených důvodů
je skoro zázrak, že se mi v každém regionu podařilo najít pár jedinců, na které
je nejen spolehnutí, ale v jejichž rodině se cítím jako doma, bez ohledu na to,
jaké politické klima panuje venku.
Postskriptum:
Po napsání výše uvedené stati
jsem si opakovaně říkal, zdali můj posudek ruské nátury není příliš
subjektivní, resp. příkrý nebo nespravedlivý.
Až do okamžiku, kdy jsem narazil
v Magazínu Hospodářských novin na
sloupek známého českého kardiologa prof. MUDr. Josefa Veselky, nazvaný
"Rusové a Rusáci", z něhož si níže dovoluji (na svou obhajobu vůči
nařčení z paranoie či rusofobie) krátce citovat:
„Rusové jsou skvělými hostiteli. Starají se o vás v souladu se
svou velkorysou slovanskou duší, jsou pohostinní a snesou vám modré z nebe.
Dokonce jsem snad na chvíli získal i pocit, že bych k nim mohl patřit více než
k těm lidem za Atlantikem /.../
Jenže tohle platí jen do té doby, než s těmi vstřícnými a sympatickými
lidmi začnete mluvit o východní Evropě, naší společné minulosti, o Putinovi a
také třeba o křivdách, které se staly. Z Rusů s širokou duší a otevřenou náručí
se opět stávají imperiálně smýšlející Rusáci a z nás jen obyvatelé země ve
sféře jejich potenciálního vlivu.”
Jinými slovy tak vyjadřuje
zhruba totéž, co Karel Havlíček Borovský, když prohlásil: „Dosvědčiti mohu, že Rusové s ostatními Slovany nikoli bratrsky, nýbrž
nepoctivě a sobecky smýšlejí. To už jsou mi milejší Maďaři, kteří proti nám
bojují otevřeně, než Rusové, přibližující se s jidášským polibkem, aby nás pak
strčili do kapsy.“
K jeho výstižné poznámce
doplním jen pár slov. Ačkoliv se většina Rusů ráda ohání vlajkou panslavismu,
kulturně, historicky i mentálně nemá ruský národ téměř nic společného se
západním Slovanstvem. Navíc samotná ruská národnost je v podstatě stejnou
chimérou jako národnost americká.
Málokterý občan RF, uvádějící v
dokumentech ruskou národnost, se může pochlubit byť jen ½ ruských předků; běžnější
jsou případy, kdy má takový "Rus" ze čtyř prarodičů nanejvýš jednoho
ruského předka, a to ještě papírově. Většina z nich představuje spíše
"sovětskou směsku" (stejně jako Lenin[102]
či Putin[103]).
Stejně jako v případě našich „národovců“ veškerý jejich
patriotismus spočívá jen v mávání vlajkami a nošení stužek, pro pozitivní
prezentaci své země nejsou ochotni hnout ani prstem. Na každou kritiku ruské
reality reagují ukřivděně arogantním protiútokem. Namísto, aby se sebekriticky
zamysleli nad sebou (třeba i nad tím, proč obrovskou RF navštěvuje méně
turistů, než maličké Česko), ptají se stále dokola "Proč nás nikdo nemá
rád?" a utápí se v sebelítosti.
A propos: Pokud jde o ono pofiderní slovanské bratrství,
však i Ábel měl bratra …
Tolik tedy k onomu fenoménu, s
nímž nutno − obzvláště v této době obnovené studené války − při návštěvě Ruska
počítat, nepohybuje-li se návštěvník jen mezi úlisnými byznysmeny, hosteskami a
personálem turistických agentur.
[100]
Умом Россию не понять... (Fjodor Tjuťčev,
1866)
[101]
Třeba pouhé fotografie připomínající
okupaci ČSSR v srpnu 1968, čs. legie nebo osvobození západních Čech americkou
armádou (snímek Konvoje svobody ověnčeného americkými vlajkami).
[102]
Podle veřejně dostupných údajů v žilách
Leninova otce kolovala čuvašská, mordvinská, kalmycká a mongolská krev, jeho
matka pak byla německo-židovského původu (pocházela z komunity Povolžských
Němců).
[103]
Podle neoficiálních pramenů je Vladimír
Putin po otci čudského (vepského) a po matce gruzínsko-židovského původu.
(Čudové / Vepsové jsou ugrofinský národ žijící kolem Ladožského a Oněžského
jezera v Karélii). Autoři této studie dokládají původ Putinovy matky jejím
vzhledem a rodným jménem Šelomova.
Rusko v protisměru aneb nekompatibilnost ruské duše a evropského myšlení
Pro pochopení neslučitelnosti či protichůdnosti ruského a evropského myšlení, potažmo faktu, že kořeny současného konfliktu mezi Evropou a Putinovým Ruskem nutno hledat jinde a hlouběji, než v antagonismu NATO versus RF, velice dobře poslouží níže uvedená analogie myšlenkových pochodů ruských myslitelů - Dostojevského a Solženicyna - navzdory rozpětí 150 let.
VRBĚTICE, KLAUS A RUSKÁ PÁTÁ KOLONA – zřejmé
souvislosti
aneb STÍN
"ŽELEZNÉHO FELIXE" NAD ČESKOU KOTLINOU
https://ferohrabal.blogspot.com/2021/04/vrbeticeklaus-ruska-pata-kolona-zrejme.html
uvítám přímé sdílení / přeposlání linku, jelikož FB, Seznam a další
spřízněná média mi opakované sdílení/publikování asi jako obvykle zablokují jako
sp&m :(
HHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHH
Kompletní prezentace knihy (včetně recenzí a ukázek) je na webu
http://www.cadpress.cz/cadpress/eshop/0/0/5/11504-CESTA-NA-TAJMYR-F-R-Hrabal-Krondak ,
jednak ušetříte zhruba 10% z běžné MO / pultové ceny v knihkupectvích,
‼️‼️ TENTO PRVNÍ SVAZEK TRILOGIE OBSAHUJE MJ. I "STRUČNÝ EKSKURZ" (c. 70 stran) DO DĚJIN UKRAJINY A HISTORIE RUSKO-UKRAJINSKÝCH VZTAHŮ ! ‼️‼️
KOMPLETNÍ INFORMACE O KNIZE:
http://www.cadpress.sk/rusko2017.htm
nebo
https://ferohrabal.blogspot.com/2021/12/cestovni-zapisky-z-ruska.html
Ukázky z obsahu / obrazové přílohy:
http://www.cadpress.sk/sibir2017ukazky.htm
Podrobné informace:
http://www.cadpress.cz/cadpress/eshop/0/0/5/11515-CESTA-NA-KONEC-SVETA-A-ZPET-2-Zapadni-Sibir
Obsah 2. dílu:
http://www.cadpress.sk/cnks2obsah.pdf
Doporučuji i mé další články k aktuálním otázkám i historickým událostem
Proč nikdo nemá rád Rusko - kromě rudých švábů
https://ferohrabal.blogspot.com/2019/03/proc-nikdo-nema-rad-rusko-krome-rudych.html
"RUSKÁ PRAVDA" a skutečnost
https://ferohrabal.blogspot.com/2019/01/ruska-pravda-skutecnost.html
https://ferohrabal.blogspot.com/2022/03/na-donbase-jde-i-o-prahu-brusel.html
https://ferohrabal.blogspot.com/2022/03/damokluv-otaznik-rusko-po-putinovi.html
https://ferohrabal.blogspot.com/2022/03/rusko-na-ceste-k-fasismu.html
Vrbětice, Covid, Klaus a ruská pátá kolona – zřejmé souvislosti
https://ferohrabal.blogspot.com/2021/04/vrbeticeklaus-ruska-pata-kolona-zrejme.html
Migrace a islamofobie jako 2 nástroje destrukce Západu
https://ferohrabal.blogspot.com/2020/02/migrace-islamofobie-jako-nastroje.html
KORONA a VZPOURA SLABOMYSLNÝCH
https://ferohrabal.blogspot.com/2020/09/korona-vzpoura-slabomyslnych.html
Moskva - odvěká Mekka světové reakce
https://ferohrabal.blogspot.com/2019/01/moskva-mekka-svetove-reakce.html
V CENTRU NENÁVISTI aneb Historie antisemitismu
https://ferohrabal.blogspot.com/2017/05/v-centru-nenavisti-aneb-historie.html
Pochybný "Čínský zázrak"
https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/pochybny-cinsky-zazrak.html
Mé rozhovory a vystoupení v médiích a recenze mých knih
Mé Rozhovory na YouTube:
BRITSKÉ LISTY:
https://www.blisty.cz/art/106314-ruskem-za-poznanim.html
https://www.blisty.cz/art/106958-nejvetsim-nebezpecim-pro-rusko-je-jeho-rezim.html
https://ferohrabal.blogspot.com/2021/12/cestovni-zapisky-z-ruska.html
***
nebo
https://vod.idnes.cz/a/2201/28/VF220128_170647_flv_middle_jaha.mp4
***
F. R. Hrabal-Krondak -- rozhovor o současném Rusku a rusko-evropských vztazích pro "Krajské listy" / 18. únor 2021:
https://www.facebook.com/fero.hrabal/posts/5320866491286721
nebo
https://www.krajskelisty.cz/stredocesky-kraj/25283-kazda-ctvrta-ruska-rodina-obyva-drevenici-bez-wc-to-je-35-milionu-lidi-rika-cestovatel-fero-r-hrabalkrondak-pritom-se-kreml-ohani-raketami.htm
***
Rozhovor v iDnes / MF Víkend 20/8 2021:
***
Rozhovor o reálném aktuálním Rusku - FORUM 24:
https://www.forum24.cz/fero-hrabal-krondak-rusky-narod-je-osudove-poznacen-sovetskym-dedictvim/
***
Literárna revue 4/2021 / Sobota 13.02.2021
Hosťom Literárenej revue je FRANTIŠEK HRABAL KRONDAK - cestovateľ a autor knihy
CESTA NA TAJMYR alebo po Jeniseji k Severnému ľadovému oceánu:
https://www.rtvs.sk/radio/archiv/1099/1517565
***
FORUM 24:
https://www.forum24.cz/fero-hrabal-krondak-rusky-narod-je-osudove-poznacen-sovetskym-dedictvim/
***
https://www.forum24.cz/rusko-ktere-skoro-nikdo-nezna-cestopis-fero-hrabala-krondaka/
***
DENNÍK N:
https://dennikn.sk/2645204/pozoruhodne-knihy-o-krajine-kde-sa-minulost-derie-do-buducnosti
Bohužel můj sotva (nedávno) založený kanál na Youtube https://www.youtube.com/@ferohrabalkrondak
(který měl statisícovou sledovanost)
JE již díky zákeřným 🅰️sociálním 🅰️lgoritmům sociálních sítí MINULOSTÍ …
Přestože neporušoval žádné etické normy! BYL ZRUŠEN bez jakéhokoliv konkrétního zdůvodnění (s pouhou lakonickou instantní nicneříkající formulkou že "porušuje pravidla " - čímž bylo zřejmě snad myšleno např. sdílení kritického videa o ruském fašistickém a neonacistickém hnutí z Facebooku !?), … a to zřejmě na popud proruských trollů, jelikož můj kanál obsahoval mj. cca 800 původních ruských videí o politické situaci a reálném životě ve východním Mordoru :( , ačkoliv Youtube (stejně jako Facebook atd.) zároveň nadále obsahuje tisíce videí ruské páté kolony a různých dezolátů a konspirátorů, jakož i nekonečné kvantum nenávistných, lživých a vulgárních komentářů :( , včetně stovek urážlivých a nenávistných komentářů pod mými rozhovory!
Více viz : https://ferohrabal.blogspot.com/2024/10/zakerne-asocialni-algoritmy-na.html
Prosím sdílet
===========================================================
Při nákupu knih přímo od autora anebo z eshopu vydavatelství
podpoříte zároveň i autora (a jeho projekt),
který při prodeji prostřednictvím VO distribuce obdrží pouze 1/4 prodejní ceny !
------------------------------------
Navíc až 99% prodejen nemá třeba můj poslední cestopis ani po roce skladem ...
Ze 40 knihkupectví firmy Dobrovský mají knihu jen 2 prodejny; ze 60 prodejen Kanzelsbergera je kniha jen ve 3; z 36 prodejen firmy Luxor mají knihu pouze ve 4, situace v síti Martinusu je podobná = ze 30 prodejen mají knihu skladem JEN 2 ! 😔
No a třeba Academia či Knihy na hory (býv. Mapy Kiwi) bojkotují mé knihy systematicky 😡 Knihkupci zdůvodňují absenci mých knih v prodejně skutečností, že prý SE PO NICH NIKDO NEPTÁ :( ? tak je neobjednávají! Začarovaný kruh.
Komentáře
Viz třeba blog "RUSKÁ PRAVDA" a skutečnost
https://ferohrabal.blogspot.com/2019/01/ruska-pravda-skutecnost.html
Ruský sen - který bych přál všem našim kremlobotům
https://ferohrabal.blogspot.com/2019/03/rusky-sen-ktery-bych-pral-vsem-nasim.html
Proč nikdo nemá rád Rusko - kromě rudých švábů
https://ferohrabal.blogspot.com/2019/03/proc-nikdo-nema-rad-rusko-krome-rudych.html
+
"RUSKÁ OPRIČNICKÁ DEMOKRATURA V PRAXI":
http://ferohrabal.blogspot.sk/2017/05/rusky-antimajdan-navrat-opricniny.html
Arkadij Babčenko: Západ nechápe, co se na něj z Ruska plíží
Svoboda slova je dobrá tam, kde je se hraje podle pravidel. Svoboda slova je nástroj demokraticky vytvořené společnosti. Funguje jen v demokratických společnostech. Jako důležitý nástroj vlivu společnosti na státní moc. Ale v autoritativních společnostech se mění na nástroj propagandy. Společnost tímto nástrojem neovlivňuje moc, ale státní moc ovlivňuje společnost. Zotročuje ji. A, a to je je ještě horší, rozvrací.
V Berlíně se nedávno odehrála podivná akce komunistů – ulicí Friedrichstrasse projeli na tahačích sovětské tanky a křižník Aurora s hesly “Lepší revoluce než válka”. Jakápak revoluce v Německu? K čemu Německo potřebuje revoluci? Jakou souvislost s tím mají ruské tanky a křižník Aurora, který se stal symbolem jednoho z nejstrašnějších státních převratů, který vedl k milionům mrtvých? Kdo tuhle přehlídku platí? Na první pohled vypadá taková akce nepatřičně, na druhý směšně. Ale když budete bušit do stejného cíle rok za rokem, věřte, že tato taktika přinese ovoce.
Demokracie je znakem dospělé, svobodné společnosti. Příznakem autoritativní, nedozrálé společnosti je infantilismus. Neschopnost logického úsudku a pochopení, že určité akce vedou k určitým výsledkům.
http://tapolitika.cz/ze-sveta/ruska-mozaika/arkadij-babcenko-zapad-nechape-co-se-na-nej-z-ruska-plizi/
https://www.ctidoma.cz/osobnosti/2019-04-02-ivan-gabal-rusove-tu-udelali-poradny-chlivek-ambasada-vytvari-malou-moskvu-i-s
http://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/na-krymu-nejde-jen-o-ukrajinu.html
http://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/na-krymu-nejde-jen-o-ukrajinu.html
https://magazin.aktualne.cz/daniel-kupsovsky-rusofobie/r~950a16e6579e11e9ae850cc47ab5f122/
V Jekatěrinburgu zemřel ruský investigativní novinář Maxim Borodin poté, co vypadl z okna. Policie jeho smrt vyšetřuje jako sebevraždu, té však Borodinovi blízcí nevěří. Novinář psal o korupci i ruských žoldnéřích, kteří padli v Sýrii. Den před svou smrtí tvrdil, že se kolem jeho bytu pohybují maskovaní muži.
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/maxim-borodin-rusko-novinar-smrt-zoldneri-syrie.A180416_101753_zahranicni_kha?
Původně měl být film Bratrstvo režiséra Pavla Lungina součástí oslav výročí konce druhé světové války, teď ale není jisté, jestli se do kin vůbec dostane. Snímek, který vypráví o sovětské invazi v Afghánistánu, se totiž nelíbí některým ruským politikům i válečným veteránům. Ti dokonce požadují, aby úřady dílo zakázaly.
Hnutí SPD ve čtvrtek zahájilo kampaň před volbami do europarlamentu. (Video: Seznam.cz)
Armádní kanál Zvezda využil čtvrteční akci hnutí SPD na Václavském náměstí v Praze, aby Rusům ukázal, jak mají tisíce Čechů dost diktátu Bruselu. Hrubé odhady přitom hovoří jen o několika stovkách účastníků, z nichž půlka přišla vyjádřit svůj nesouhlas s protiunijní politikou Tomia Okamury a jeho hostů.
Podle webu ruského armádního televizního kanálu Zvezda se čtvrtečních demonstrací sněmovního hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) „proti diktátu Evropské unie“ zúčastnilo 25 tisíc lidí.
Veřejnoprávní agentura ČTK odhadla, že se shromáždění zúčastnilo několik stovek lidí.
A telefonní operátor T-Mobile uvedl, že na Václavském náměstí byl v podvečer jen dvojnásobný počet aktivních uživatelů v síti oproti běžnému dni.
Na zprávu už zareagovalo české Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH).
Na Twitteru doplnilo, že podle informací policie se sešlo zhruba šest stovek lidí a že ruská státní média šíří dezinformace o rozkladu Evropské unie. V tweetu CTHH, které spadá pod ministerstvo vnitra, připomíná i další nepravdivý článek, který hrubě nadhodnocoval počet účastníků na jiné pražské demonstraci – v roce 2017 napsal web Sputnik, že se u sochy maršála Koněva na Praze 6 sešlo „sto tisíc lidí“, realita ale byla řádově odlišná, u pomníku se sešla asi stovka lidí.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ruska-armadni-televize-vice-nez-25-tisic-lidi-vyslo-v-praze-do-ulic-aby-se-postavili-diktatu-bruselu-71060
Prvomájový pochod v Petrohrade: Dvoch aktivistov odsúdili na desať dní väzenia
https://www.aktuality.sk/clanok/688822/prvomajovy-pochod-v-petrohrade-dvoch-aktivistov-odsudili-na-desat-dni-vaezenia/
Zatýkanie počas protestu v Petrohrade, 1. máj 2019
Zdroj: Reuters
Dvoch účastníkov prvomájového pochodu v Petrohrade odsúdil tamojší súd na desať dní väzenia. Akciu miestne úrady síce povolili, ale skončila sa masovým zatýkaním jej účastníkov, informovala vo štvrtok rozhlasová stanica Echo Moskvy.
Ako spresnila agentúra Interfax, odsúdenými sú bývalý predseda hnutia Otvorené Rusko Andrej Pivovarov a Alexandr Šuršev, petrohradský koordinátor štábu opozičného politika Alexeja Navaľného.
Akcia organizovaná pri príležitosti sviatku jari a práce sa konala pod heslom „Slobodnému Petrohradu slobodné voľby“.
K zásahu polície podľa Interfaxu došlo po tom, ako sa časť davu zastavila na ulici Nevskij prospekt. Zadržaní a na políciu predvedení boli aktivisti, ktorých plagáty a slogany polícia vyhodnotila ako príliš kontroverzné a nezodpovedajúce deklarovaným cieľom pochodu, uviedol spravodajský portál Fontanka.ru.
Dodal, že policajti pri zatýkaní mnohých demonštrantov zvalili na zem a izolovali od tých aktivistov, ktorí ich chceli chrániť, a následne od odvliekli do policajných áut.
Medzi približne 50 zadržanými bol aj poslanec mestského zastupiteľstva Maxim Reznik, ktorého však už medzičasom prepustili na slobodu.
Podujatie bolo úradmi povolené, ale podľa zdroja v hnutí Otvorené Rusko sudkyňa okresného súdu v Petrohrade napriek tomu konštatovala, že Pivovarov je vinný z organizovania nepovoleného verejného podujatia.
Svět bez obalu: Ruská bezpečnostní služba FSB se mstí krymským Tatarům za jejich odpor proti anexi Krymu, říkají aktivisté. Příslušníci tatarské menšiny v minulých letech opakovaně protestovali proti ruské okupaci ukrajinského poloostrova Krym.
Ruská federální bezpečnostní služba FSB potvrdila, že koncem března zadržela dvacet krymských Tatarů. A někteří další byli policií zadrženi v Simferopolu.
FSB říká, že její příslušníci pátrají po členech islamistické skupiny Hizb at-Tahrír. Ta je v Rusku, které Krym okupuje, zakázaná. Na Ukrajině, které Krym patřil do roku 2014, však nikoli.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ruska-fsb-pozatykala-dalsi-krymske-tatary-msta-pokracuje-tvrdi-aktiviste-71084?seq-no=3&dop-ab-variant=7&source=article-detail
4. května 2019
Příslušníci tatarské menšiny v minulých letech opakovaně protestovali proti ruské okupaci ukrajinského poloostrova Krym.
Zdroj:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ruska-fsb-pozatykala-dalsi-krymske-tatary-msta-pokracuje-tvrdi-aktiviste-71084
Svět bez obalu
Ondráček na Ukrajině slavil výročí Doněcké republiky. Dělá ostudu, říká Petříček.
Poslanec KSČM Zdeněk Ondráček v sobotu navštívil Dny Doněcké lidové republiky. Na oslavách pátého výročí od jejího vyhlášení byl přivítán prezidentem samozvané republiky Denisem Pušilinem a byl představen jako delegace České republiky. Ukrajinská ambasáda již chystá protestní nótu. Ministr zahraničí Tomáš Petříček Ondráčkovo chování označil za "ostudu".==============
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/ondracek-na-ukrajine-slavil-vyroci-donecke-republiky-dela-os/r~020d1f02770911e993a6ac1f6b220ee8/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku
Bellingcat zveřejnil jména 12 osob odpovědných za sestřelení malajsijského letadla
Zdroj: https://www.lidovky.cz/svet/bellingcat-zverejnil-jmena-12-osob-odpovednych-za-sestreleni-malajsijskeho-letadla.A190619_121125_ln_zahranici_form?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku
V letech 1944–1953 působil jako prokurátor Ukrajiny, v letech 1953–1981 jako generální prokurátor SSSR. Aktivně se podílel na vraždění polských zajatců, které vešlo do dějin pod názvem Katyňský masakr.
K obeznámení s neskutečným rozsahem rozkrádání ruské ekonomiky organizovaným zločinem a Bratrstvem rudé hvězdy a výčtem obětí krvavé banditské "privatizace" ruského státu během přechodu k putinovské kleptokracii doporučuji následující prameny:
ANALÝZA PRIVATIZAČNÍCH PROCESŮ
V RUSKU V 90. LETECH
https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/28814/BPTX_2008_2_11230_0_15407_0_87212.pdf?sequence=1&isAllowed=y
a články Andrey Kostlánové
Jak Čubajs bojoval se Soskovcem, Jelcinovým " rádoby následníkem"
https://kostlanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=522833&setver=touch
Ruská federace , bezpečné místo pro "podnikatele"
https://kostlanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=522785&setver=touch
Jakuninovy Ruské železnice a Putinova cesta za Kaddáfím
https://kostlanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=526864
Putinova velká ekonomická koalice (s mafií)
https://kostlanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=526260
Pěvecký Kmotr Kobzon, přítel Stalina, Lužkova, Putina a Gotta
https://kostlanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=523607
Machmudov, Let Kunovice a překvapení somálští piráti
https://kostlanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=523802
Z literatury pak třeba: Prof. Mark Galeotti: The Vory − Russia´s Super Mafia, Yale University Press 2018 (české vydání pod názvem Vor v zákoně: Ruská mafie, Universum, Praha 2019); Anders Aslund: Russia's Crony Capitalism − The Path from Market Economy to Kleptocracy. Yale University Press 2019; Anna Arutunyan: Mystérium Putin. Knižní klub, Praha 2012; Masha Gessen: Muž bez tváře – Neuvěřitelný vzestup Vladimira Putina; Steven Lee Myers: Nový car: − Vzestup a vláda Vladimira Putina. Argo 2016 nebo David Satter: Čím menej vieš, tým lepšie spíš. Ruská cesta k teroru a diktatúre za Jeľcina a Putina. Artforum, Bratislava 2016
atd ............................
«Местное население мешает государству добывать нефть, газ и золото». Руководитель Центра содействия коренным народам Севера о ликвидации организации:
https://theins.ru/news/186430?fbclid=IwAR2O0GogrE3B7w1peLhkTsV52XyOQza119IND5GoOJSGYp4013N_QqeERf0
Udmurtský národ vymírá, nemohu být lhostejný, řekl aktivista. Upálil se před parlamentem:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/udmurtsky-narod-vymira-nemohu-byt-lhostejny-rekl-aktivista-upalil-se-pred-parlamentem-81921
Jenže v civilizovaném světě lze dnes opravdu těžko najít zemi, ve které POKRAČUJÍ V TRADICI TOTALITNÍCH REŽIMŮ A PROGRAMOVĚ VYUŽÍVAJÍ KULTURU, MÉDIA I SPORT K PROPAGANDISTICKÝM ÚČELŮM, což v demokratických zemích je téměř vyloučeno díky faktické nezávislosti sportu na oficiálních (vládních) institucích - na rozdíl od Ruska, kde panuje spíše demokratura a nezávislá či autonomní tam není snad žádná oblast veřejného života ....
Ještě zdůrazňuji pro méně chápavé: ZDE VŮBEC NIKDE NENÍ ŘEČENO, ŽE DOPUJÍ JEN A HLAVNĚ RUSOVÉ,
nýbrž pointa spočívá ve skutečnosti, že V RUSKU JE DOPING POD PATRONACÍ (či s vědomím) OFICIÁLNÍCH míst, včetně tajné služby FSB a ruského Olympijského výboru (takže jde o systém, nikoliv selhání jednotlivých manažerů a funkcionářů jako v západních profesionálních asociacích) ....A TO JE TEN ZÁSADNÍ PRuuuSER!!
A pokud jde o důkazy o participaci establishmentu, v Rusku je veškerý veřejný život (média, sport i kultura) pod kontrolou, ne-li pod taktovkou, státu - takže se vláda může jen těžko tvářit, že v tom nejede!!!
Viz článek "Nové Rusko" -- podfuk nebo iluze?“: http://ferohrabal.blogspot.sk/2017/04/nove-rusko-podfuk-nebo-iluze.html
Doporučuji i ALBUM "Nové Rusko" na FB: https://www.facebook.com/fero.hrabal/media_set?set=a.2474791969227535&type=3
https://sport.ceskatelevize.cz/clanek/olympijske-hry/rusko-musi-pristi-ctyri-roky-ozelet-velke-sportovni-akce-wada-mu-udelila-tvrdy-trest/5dee1da7fccd259ea40c4538?_ga=2.197391655.921781724.1575655066-1333435096.1575655066
https://informnapalm.org/cz/junarmija-rusky-putinjugend-pro-nove-valky/
I K.H. Havlíček byl také zpočátku slavjanofilem, ale po několikaletém pobytu v Rusku změnil názor.
Již Karel Havlíček Borovský, prohlásil: „Dosvědčiti mohu, že Rusové s ostatními Slovany nikoli bratrsky, nýbrž nepoctivě a soběcky smýšlejí. To už jsou mi milejší Maďaři, kteří proti nám bojují otevřeně, než Rusové, přibližující se s jidášským polibkem, aby nás pak strčili do kapsy. Tito pánové počínají všude místo ruský říkati a psáti slovanský, aby pak místo slovanský zas také ruský říci mohli.“
K. H. Borovský : Rusové rádi nazývají všechno ruské slovanským, aby pak mohli tvrdit, že všechno slovanské je ruské.
https://echo24.cz/a/iP8yp/patrime-na-zapad-rusko-neni-a-nemuze-byt-vzorem
http://www.bohumildolezal.cz/texty/rs1105.html
https://www.sinagl.cz/postrehy-a-komentare/3759-stale-aktualni-varujici-slova-k-h-borovskeho-o-rusku.html
https://www.reflex.cz/clanek/historie/99426/polske-povstani-proti-ruske-okupaci-skoncilo-v-kaluzi-polske-krve-povstalcu-se-nezastal-ani-papez.html
https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3042807-pobalti-versus-ruska-propaganda-estonsko-zakrocilo-proti-redakci-sputniku-litva-omezuje
https://echo24.cz/a/S7HpD/vyhnani-na-konec-sveta-80-let-od-deportaci-statisicu-lidi-do-sovetskeho-svazu
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/valka-na-ukrajine-tajne-zpravy-odhaluji-zapojeni-ruska/r~2bf4cf2e176611ea9ec9ac1f6b220ee8/
***
Komentář Jana Šíra: MH17 a trest. Začíná hlavní líčení s obviněnými z útoku na let Malajsijských aerolinií
https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3059762-komentar-jana-sira-mh17-a-trest-zacina-hlavni-liceni-s-obvinenymi-z-utoku-na-let
Muž podezřelý z podílu na sestřelení letu MH17 byl prý zavražděn v Moskvě.
https://www.forum24.cz/muz-podezrely-z-podilu-na-sestreleni-letu-mh17-byl-pry-zavrazden-v-moskve/
https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3063930-eu-obvinila-rusko-z-sireni-dezinformaci-o-koronaviru-pry-vyvolava-paniku-a-neduveru
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/valka-na-ukrajine-tajne-zpravy-odhaluji-zapojeni-ruska/r~2bf4cf2e176611ea9ec9ac1f6b220ee8/
- CESTA NA TAJMYR aneb "Po Jeniseji k Severnímu ledovému oceánu - krajem šamanů, starověrců, komunistických lágrů a morbidní postsovětské nostalgie"
- a pokouším se jej dostat na knižní trh, resp. hlavně oslovit nejen milovníky cestování a cestopisů, ale i lidi zajímající se o reálné autentické Rusko (potažmo Sibiř a Arktidu) a historii vztahů Rusko v. Západ, jakož i naivní a pomýlené "rusofily" čerpající své informace o "zemi, kde dnes znamená včera", výlučně ze Sputniku a proruských webů či bulvárních / dezinformačních médií.
‼️ Jelikož nepatřím mezi pražskou intelektuální elitu, uvítám, pokud mi všichni, kteří mi fandíte anebo které oslovila má kniha, namísto pouhého lajkování pomůžete podle svých možností moji knihu zpropagovat aspoň mezi svými přáteli, potažmo širší veřejností. Když už ne formou recenze, pak aspoň sdílením a přeposláním odkazů na příslušný web v rámci Vašeho okruhu přátel, známých a kolegů!! 🙏🙏
Pokud nehodláte podpořit vydání mé knihy třeba i formou subskripce na HitHitu, prosím aspoň sdílet níže uvedený odkaz na můj projekt = vydání knihy CESTA NA TAJMYR aneb "Po Jeniseji k Severnímu ledovému oceánu - krajem šamanů, starověrců, komunistických lágrů a morbidní postsovětské nostalgie" https://www.hithit.com/cs/project/8330/vydani-knihy-cesta-na-tajmyr-cestopis-o-sibiri-arktide :) ‼️
https://www.facebook.com/fero.hrabal/posts/5320866491286721
nebo
https://www.krajskelisty.cz/stredocesky-kraj/25283-kazda-ctvrta-ruska-rodina-obyva-drevenici-bez-wc-to-je-35-milionu-lidi-rika-cestovatel-fero-r-hrabalkrondak-pritom-se-kreml-ohani-raketami.htm
***
Napriek tomu, że sa Ruskom a postsovietskym priestorom zaoberám už vyše 50 rokov, kniha “Cesta na Tajmyr aneb Po Jeniseji k Severnímu ledovému oceánu” bola pre mňa prameňom zaujímavých faktov a užitočným doplnením všetkeho, čo som doteraz o Rusku vedel. Poznám Rusko na vlastné oči, sledujem jeho geopolitické pôsobenie, nie som rusofób a kriticky vnímam všetky jeho negatíva i dekadentné tendencie. V takomto kontexte odporúčam knihu každému, kto sa zaujíma o Rusko hlbšie.
PhDr. Igor CIBULA, bývalý riaditeľ rozviedky SIS
(Slovenskej informačnej služby), politický analytik a zakladateľ portálu orientácia.sk
***
Literárna revue 4/2021 / Sobota 13.02.2021
Hosťom sobotnej Literárenej revue je FRANTIŠEK HRABAL KRONDAK - cestovateľ a autor knihy CESTA NA TAJMYR alebo po Jeniseji k Severnému ľadovému oceánu:
https://www.rtvs.sk/radio/archiv/1099/1517565
***
Ohlasy mých cest v zahraničních médiích
http://www.cadpress.sk/medialni_ohlasy.htm
http://feedproxy.google.com/~r/respekt-clanky/~3/_KDumVZ_bMg/za-vybuchem-municniho-skladu-ve-vrbeticich-stoji-rusti-agenti-kteri-se-pokusili-zabit-skripala
Ruští agenti a výbuch ve Vrběticích: Přehled kauzy, ohlasy, komentáře, rozhovory
Premiér Andrej Babiš a vicepremiér Jan Hamáček v sobotu 17/4 večer oznámili, že do výbuchu muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014 byla zapojená ruská zpravodajská služba GRU. Česko vzápětí vyhostilo 18 pracovníků ruské ambasády, kteří byli identifikováni jako členové ruských tajných služeb. ČR musí opustit do 48 hodin. Podívejte se na celou kauzu v souvislostech.
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/rusti-agenti-a-vybuch-ve-vrbeticich/r~b618e9789fc911eb89ccac1f6b220ee8/
Česká vláda by měla okamžitě a bezpodmínečně trvat na reciprocitě v počtu "diplomatů" (1:1) a tím konečně zlikvidovat centrálu GRU/SVR/FSB na našem území, malý Kaliningrad v srdci Evropy, odkud jsou organizovány ruské diverzní a špionážní aktivity a sponzoring páté kolony po celé západní Evropě - mom. tu mají Rusáci 3x tolik "diplomatů jako srovnatelné spojenecké státy a 10x tolik jako my v Moskvě!!! Kromě vyhoštění aspoň 120 ze 140 ruských "diplomatů" bude na čase zvážit i stopku pro udělování evropských víz všem občanům RF jakkoli spjatým se státním aparátem, justicí a armádou, ruským oligarchům, jakož i členům NSDAP, pardon Jednotného Ruska, a jejich rodinným příslušníkům, aby konečně i spolupodílníci a podporovatelé Putinova režimu pocítili dopady své politiky a intrik vůči Západu.
více již na blogu «Kauza SKRIPAL aneb Stín "Železného Felixe" nad Albionem» http://ferohrabal.blogspot.sk/2018/03/kauza-skripal-aneb-stin-zelezneho.html
+
„2. STUDENÁ VÁLKA MEZI RUSKEM A ZÁPADEM ??“
http://ferohrabal.blogspot.sk/2017/03/2-studena-valka-mezi-ruskem-zapadem.html
NCOZ při rozsáhlém zátahu zatýkala členy polovojenských jednotek napojené na Rusy
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/ncoz-pri-rozsahlem-zatahu-zatykala-cleny-polovojenskych-jedn/r~544007fca21911ebaedf0cc47ab5f122/?
aneb STÍN "ŽELEZNÉHO FELIXE" NAD ČESKOU KOTLINOU
https://ferohrabal.blogspot.com/2021/04/vrbeticeklaus-ruska-pata-kolona-zrejme.html
uvítám přímé sdílení / přeposlání linku, jelikož FB, Seznam a další spřízněná média mi opakované sdílení/publikování asi jako obvykle zablokují jako sp&m :(
.... od okamžiku, kdy se na ruském internetu objevil překlad mého uvedeného rozhovoru
https://inosmi.ru/asviewedby/20210814/250276002.html
, protrhl se pytel s jedovatými a nenávistnými komentáři a výhružnými maily na mou adresu ze strany "ukřivděných a žlučovitých Rusáků" (potvrzujícími má slova):
p.s. Jde o překlad tohoto článku: https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/rusko-cestovatel-a-spisovatel-fero-richard-hrabal-krondak-rozhovor.A210730_134802_kolem-sveta_hig? - přátelé mi radí nepohybovat se příliš okolo oken bytu
Již samotné pseudopacifistické výzvy ruské páté kolony k obětování Ukrajiny (a bůhvíkoho potom dále), zrušení protiruských sankcí a vystoupení z NATO, resp. dokonce k diverzi a sabotování spojeneckých operací v případě otevřeného konfliktu, jsou v intencích někdejší Henleinovy kampaně, resp. nového Mnichova!
Jak jsem již někde uvedl: Jediná adekvátní bezprostřední reakce na jakýkoliv ruský útok na subjekt NATO může být zničující elektronicko/kybernetický útok na ruské elektronické systémy .... těžko může mít totiž NATO nepřetržitě na jakémkoliv místě potenciálního útoku připravených 200 000 mužů (nemluvě již i případu simultánních čínských operací v JV. Asii, vázajících souběžně masivní americké síly v Tichomoří).... ostatně útočník je vždy ve výhodě a Západu by trvalo nejméně týden, než zmobilizuje adekvátní síly, zatímco ke kybernetickému útoku / bolestivému varování agresora (aby se stáhl / zastavil) mu stačí minuty ... a není pochyb o tom, že v takovém případě koordinované západní operace Západu lze zasáhnout a ochromit prakticky celou ruskou infrastrukturu - od mobilních a počítačových sítí přes bankovní sektor, rozhlas a televizi, distribuci PHM, přístavy, letiště a železnice až po těžařské technologie, vodárny, elektrárny a energovody (složené výlučně ze západních segmentů). Každý elektronický systém / chytrý přístroj typu "IoT" (od routeru po mikrovlnku) je potenciálně zranitelný a nepochybuji, že západní tajné služby bez problémů dokážou v kritické situaci využít všechna existující "zadní vrátka" - obdobně jako v případě izraelského útoku na iránský jaderný program. Samozřejmě, že ruské ozbrojené síly se snaží být co nejvíce nezávislé na západních technologiích, ale stejně jsou sekundárně životně závislé na civilní infrastruktuře, která je v bídném stavu i bez zásahu zvenčí. Minimálně potřebuje armáda železniční síť k přesunu a zásobování z týlu, stejně jako fungující dodávky PHM atd. S kolabujícím týlem je sebelepší elitní útvar za pár dní paralyzován.
Kromě jiných aspektů (jako že se ukr. armáda mezitím zbavila většiny proruských švábů, hlavně ve velení a rozvědce, anebo že součástí odvetných sankcí může být kybernetické ochromení týlu útočící armády) hraje vždy nejdůležitější roli fakt, že obránci jsou mnohem více motivovaní a při partizánské taktice nehraje téměř žádnou roli početní převaha agresora. Ten může sice nakonec zvítězit, ovšem za těžkých ztrát, které jeho národ nemusí jen tak strávit. Nebude to první Pyrrhovo vítězství ruské armády, pokud zaútočí navzdory varování a logice.
Ruský deník: Dost bylo falešné ruské nadřazenosti, ve Střední Asii už je líp
- JIŘÍ JUST
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-rusky-denik-dost-bylo-falesne-ruske-nadrazenosti-ve-stredni-asii-uz-je-lip-203670
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/stovky-z-nas-byli-informatori-fsb-rika-ex-podrizeny-navalneh/r~d3fcbbce252711eda9eeac1f6b220ee8/