Vizitka stalinismu - Velký teror 1937-38







































😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱



















😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱


Ze složení oficiálního politického spektra RF vyplývá chmurná perspektiva pro Rusko i svět. A to, že někdejší bolševické Rusko dnes míří mílovými kroky spíše k fašismu, než k demokracii, potažmo občanské společnosti. Pokud jde o státní uspořádání, nachází se dnes Rusko kdesi na pomezí samoděržaví, socialismu a tzv. "státního kapitalismu"[1].
Politicky pak má dnešní ruská postsovětská kleptokracie – s trochou nadsázky blíž ke Kimovu či Berdymuhamedovu režimu, než k standardní parlamentní demokracii evropského typu, a v případě Kadyrovova Čečenska pak spíše k Bokassovu bizarnímu císařství či Haiti Papa Doca a jeho Tonton Macoutes. Pokud někomu připadá tvrzení, že Rusko je na cestě k fašistickému režimu, přitažené za vlasy, pak by se měl zamyslet nad fakty.
Za posledních 100 let jako by se v postavení a vztahu Ruska vůči světu, ani v Rusku samotném (co do uvažování i zaostávání životní úrovně za Západem), nic zásadního nezměnilo. V zahraniční politice pokračuje ruská podpora všem diktátorům a totalitním režimům. Tak, jako kdysi Sověti podporovali Hitlera a poté masové vrahy Mao Ce-tunga, Kim Ir-sena, Pol Pota, Mengistu Mariama, Kaddafího, Miloševiče, Karadžiče či "Řezníka z Kampaly" (Idi Amina), Saddáma Huseina, Kwame Nkrumaha, Siad Barreho, Mathieu Kérékoua, Mariena Ngouabiho, Alphonse Massemba-Débata, Ahmeda Sékou Touré, Joachima Yhombi-Opangoa i jednoho z nejšílenějších diktátorů Afriky Francisca Nguema z Rovníkové Guineje (atd. atd.), tak dnes Rusové drží u moci diktátora Assada, Kim Čong-una, Kadyrova a Madura a poskytují úkryt zločincům jako Janukovič a jeho zabijáci, kteří zavraždili desítky demonstrantů na Majdanu.
Pokud jde o politické zřízení, v Rusku, kde stále intenzivně přežívá ona morbidní nostalgie za Sovětským svazem, je dodnes druhou nejsilnější parlamentní stranou stalinistická Komunistická strana RF. V posledních volbách získala KS přes 7 milionů hlasů, těsně následována Žirinovského fašizoidní LDPR.
O tom, že v Rusku již zapustilo své kořeny i neonacistické hnutí, rovněž není sebemenších pochyb. V zemi dnes existuje až několik stovek neonacistických organizací sdružujících podle odhadů na 70-100 tisíc aktivních členů. (To, že nejde o komunitu aktivní jen ve virtuálním světě internetových diskuzí, potvrzují statistiky ruské nevládní organizace Sova, podle nichž jen v letech 2004-2012 došlo v Rusku [oficiálně] k 549 rasově motivovaným vraždám a skoro 3500 vážným zraněním ne-ruských obyvatel. V r. 2013 bylo v Rusku jen při oficiálně registrovaných xenofobních, rasistických a ideologicky motivovaných útocích zavražděno min. 20 lidí a nejméně 173 osob při nich utrpělo zranění. V r. 2016 byly rasistické útoky zaznamenány v 16 ruských regionech. Důležitou skutečností je, že tisíce stoupenců neonacistických a nacionalistických organizací se účastní i bojů na východní Ukrajině po boku proruských separatistů.)
Možná to někoho překvapí, ALE tak, jako kdysi jezdili do Moskvy anarchisté a komunisté (slovy Gottwaldovými) "učit se, jak zakroutit buržujům krky", dnes tam putují z celého světa i náckové, aby absolvovali kurzy, jak rozvrátit EU a NATO, … a ztroskotanci a naivní pitomci typu Monsona, Seagala, Depardieua a Snowdena. Přesně v souladu s Leninovou tézí o "užitečných idiotech".
Aktivizace ultrapravicových a ultralevicových uskupení − jako jsou Ruská národní jednota (RNE), Slovanský svaz, Ruská pravoslavná armáda, Černá sotňa, Bílá legie, Pamjať, Strana národní suverenity Ruska (NDPR), Fronta národní spásy, Jiné Rusko, Nacionálně-revoluční fronta, Severská aliance, Křesťanský stát – Svatá Rus, Sláva Rusku, Lidově-nacionální strana, Ruská nacionálně-socialistická strana (RNSP), atd., atd.  − která pojí xenofobie, šovinismus a idea imperiálního revanšismu, jen dokresluje obrázek ruské společnosti na prahu nové totality. Šokujícím obrázkem pro veterány Velké vlastenecké musí být pohled na neonacisty pochodující ulicemi někdejšího Leningradu (dnes St, Peterburgu).

Viz článek  "MOSKVA – Odvěká Mekka světové reakce"

Přirovnáme-li koexistenci s Ruskem k šachu - pak Rus buď vyhraje anebo vám rozbije hlavu šachovnicí. Rusko odedávna uznává jedinou pravdu - tou je "Ruská pravda", a jediným zákonem / právem, které akceptuje - to je právo silnějšího. Věřit v dodržování jakýchkoliv smluv a dohod Ruskem může pouze naivní neználek, který nemá šajnu o historii. Za posledních 100 let -- od okamžiku platnosti Paktu Společnosti národů (resp. Versailleské mírové smlouvy) a navazující Charty Spojených národů -- Rusové nedodrželi snad jedinou mezinárodní smlouvu, Atlantickou chartou počínaje a Helsinskými dohodami a Budapešťským memorandem konče.
Viz třeba blog  "RUSKÁ PRAVDA" a skutečnost
+
Idea Třetího Říma a Zjuganovovi "blaničtí rytíři"


Ruský sen - který bych přál prožít všem našim kremlobotům

"Děsivé dědictví Rudého Babylonu aneb Rusko na cestě k fašismu"

+
Idea panslavismu je trojský kůň ruského imperialismu, jakýsi předobraz Kominterny aneb
"RUSKÁ OPRIČNICKÁ DEMOKRATURA V PRAXI":




[1]       Společnosti, kde produkční síly (výrobní prostředky a lidské schopnosti) jsou vlastněny a řízeny státem kapitalistickým způsobem, i když se takové státy třeba samy nazývají socialistickými


😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱😱

Jelikož internetová diskuzní fóra jsou zahlcena "zasvěcenými" komentáři kremlobotů a zlomyslných rusofilních trollů, kteří ovšem znají Rusko vesměs jen z TV, resp. nějaké goebbelsovsko-kremelské hlásné trouby (Sputniku, Aeronetu, Parlamentních listů apod.) anebo ze zájezdu ROH / SČSP, věnuji raději energii postupnému zpracování svých poznatků a názorů do knižní podoby, přesněji do zhruba osmisvazkové edice, shrnující především mé zážitky z cest po Rusku a teritoriu bývalého SSSR, kde jsem během poslední dekády prožil více než 3 roky, během nichž jsem navštívil všechny republiky a oblasti RF, důsledně se vyhýbajíc Potěmkinovým vesnicím (turistickým destinacím).

Pokud tedy máte předběžný zájem o můj sociálně-antropologicko-politologický cestopis, rodící se pod pracovním názvem
"Napříč zemí, kde dnes znamená včera aneb Z Bratislavy na Čukotku",
ze kterého tu a tam v internetových diskuzích průběžně přetiskuji úryvky,
stačí, když se přidáte do některé z FB-skupin,
kde bude následně určitě uveřejněno avízo, takže vydání 1. svazku nepropásnete:

Knihy - ABRAXAS / CAD Press:

CESTOVÁNÍ / Expedice za hranice všedních dnů:

Obsah I.-V. svazku najdete na webu: http://cadpress.sk/cestopisy.htm


Komentáře

ferohrabal píše…
V roce 1998 si sdružení Memorial dalo za cíl vytvořit na základě vydaných Knih paměti (včetně nepublikovaných zdrojů, které má sdružení k dispozici) jednotný veřejně přístupný informační zdroj – databázi Obětí politického teroru v SSSR ( «Жертвы политического террора в СССР».).

http://www.posledniadresa.cz/Resources/VictimsInUSSR

Anonymní píše…
Čtvrté vydání nejobsáhlejší elektronické databáze "Oběti politického teroru v SSSR" ("Žertvy političeskovo terrora v SSSR", kterou vede už od r. 1998 sdružení Memorial) z r. 2013 zahrnuje na 2 miliony 700 tisíc jmen. Aktualizovaná pátá verze (kterou lze najít na internetových stránkách http://lists.memo.ru), obsahuje již více než 3 miliony 100 tisíc záznamů, což však podle tvůrců data-báze představuje stále jen asi 25% z celkového počtu obětí státního teroru v bývalém SSSR.
ferohrabal píše…
https://www.dotyk.cz/magazin/sef-nkvd-berija-berja-stalin-20190615.html?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu

Populární příspěvky z tohoto blogu

Cestovní zápisky z Ruska aneb Rusko je jiná planeta!

Ruský sen - který bych přál prožít všem našim kremlobotům

Rusko na cestě k fašismu