BLOUZNĚNÍ O "SPRAVEDLIVÉ SPOLEČNOSTI" aneb SOCIALISTICKÁ NOSTALGIE
Tzv. SOCIALISMUS obvykle zajde na úbytě krátce poté, co proletáři vyžerou zkolektivizovaný špajz a vytráví guláš z kulackých krav (tj. prošustrují zestátněnou ekonomiku), resp. odjedou tanky Velkého Bratra (v kubánském případě rakety). Pak holt nezbývá, než se vrátit k ověřenému, byť kritizovanému a mnohdy i proklínanému, kapitalismu.
Zajímavé je, že utopistickou komunistickou ideologii rozpracovanou evropskými intelektuály se nakonec podařila (jakžtakž) implantovat výlučně v rámci asijských / orientálních společností, které jí ovšem vtiskly poněkud jiný punc (z něhož by klasiky marx-leninismu zřejmě ranil šlak).
Ani ve snu je nenapadlo, že "avatgardou světového proletariátu" se stane Rusko. Po určitou dobu bylo zaměření obou patriarchů, Marxe i Engelse, značně protislovanské. Engels v Neue Rheinische Zeitung vyjádřil, že „Nadcházející všeobecná válka rozdrtí slovanské spojenectví a zcela vyhladí tyto zatvrzelé národy, jejichž samotná jména budou zapomenuta... Vyhladí nejen reakční třídy a dynastie, ale zničí také tyto naprosto reakční rasy... a to bude skutečným krokem vpřed.“
I Karel Marx se zase předpokládal a těšil se na likvidaci reakčních ras – „Čechů, Chorvatů a podobné verbeže“.[1]
ZARÁŽEJÍCÍ JE, ŽE DO ONOHO KAPITALISTICKÉHO PEKLA ZA OCEÁNEM SE UŽ 200 LET TOUŽÍ DOSTAT MILIONY LIDÍ Z CELÉHO SVĚTA, byť soudruzi nás už několik generací ujišťují o tom, že "poslední bitva vzplála" a zahnívající americká demokracie co nevidět podlehne katastrofě (ovšem dolar je dále silný, americké akcie dále stoupají, americká ekonomika se stala energeticky soběstačnou a USA se pozvolna stávají exportérem ropy i plynu, s nímž musí i šejkové vážně počítat) ... a statisíce lidí z celého světa se každoročně pokouší do USA dostat všemi možnými způsoby, po zemi, přes zátarasy, podzemními tunely, na nafukovačkách...), ZATÍMCO ze země "kde dnes bývalo zítra" (a dalších pseudo-socialistických rezervací) PRCHÁ KDO MŮŽE
Pro tyhle blby, naše kryptokomunistické bardy opěvující vymoženosti socialismu a kydající špínu na kapitalistický zlořád a vzpomínající na nákupní výlety do DDR, paštikové dovolené a balatonské žáby, BY BYL NEJVĚTŠÍ TREST VYEXPEDOVAT JE DO NĚJAKÉ ZBYLÉ SOCIALISTICKÉ REZERVACE / NĚKTERÉHO ZE ZBÝVAJÍCÍCH SKANZENŮ SOCIALISMU!
Jak prohlásil Winston Churchill: "Komunismus je vzpoura méněcenných" - A protože těch neschopných a neúspěšných bude vždy více než schopných a úspěšných, mesiášské ideologie budou mít vždy dostatek stoupenců očekávajících zázračné vyřešení svých existenčních problémů. Obvykle na úkor té šťastnější společenské skupiny. A tito nýmandi početností svých řad následně zdůvodňují své právo a pravdivost svých teorií (když nás je mnoho - máme pravdu).
„Komunismus nebyl nebezpečný tím, že byl lží, nýbrž, že byl polopravdou. Lež má krátké nohy, daleko neujde. Polopravda, oproti tomu, má zatraceně tuhý život.“ (Jan Berwid-Buquoy)
Známe řadu zemí, které se vyznačují identickými "přírodními podmínkami" i surovinovou základnou, přičemž jejich HDP a vůbec ekonomické trendy jsou naprosto nesrovnatelné jen díky politickému uspořádání a mentalitě národa – ANIŽ BY KDY BYLY OBĚTÍ KOLONIALISMU A IMPERIALISMU.
Navíc nevím, jak si VUMLovské mudrování našich proletářů poradí se srovnáním, kdy jedna země (RUSKO) má k dispozici 100 x vyšší surovinovou základnu (v poměru k populaci), navíc disponuje centralizovaným aparátem eliminujícím sociální výkyvy a regulujícím ekonomiku země, drancuje fakticky kolonie a přitom nesahá v celkové technologické a obecně životní úrovni ani po kolena JAPONSKU (které nemá téměř žádné suroviny ani kolonie, disponuje pouze omezeným prostorem atd.). Nemluvě o tom, že třeba Středoafrická republika, jež patří mezi nejbohatší země, co do suroviny (vlastníce téměř celou Mendělejevovu tabulku) je zároveň nejchudší zemí světa přestože není 100 let ničí kolonií, nebo Venezuela, kdysi jedna z nejbohatších zemí Lat.Ameriky, kterou nezachrání před bankrotem ani zásoby nafty.....
[1] Muravchik Joshua: Nebe na zemi: vzestup a pád socialismu. BB art, Praha 2003, s. 78]
Komentáře