ferohrabal

Samozřejmě, rudí švábové budou vždy hledat v pozadí svého krachu americké brouky, CIA, Mossad, zednáře či ilumináty.... jenže pravda je prostá....  Tzv. SOCIALISMUS (jenž je jen prachsprostým hybridem kapitalismu a marxistické ideologie) obvykle zajde na úbytě krátce poté, co proletáři vyžerou zkolektivizovaný špajz a vytráví guláš z kulackých krav (tj. prošustrují zestátněnou ekonomiku), resp. odjedou tanky Velkého Bratra (v kubánském případě rakety). Pak nezbývá, než se vrátit k ověřenému, byť kritizovanému a mnohdy i proklínanému, kapitalismu. I Madera zajel prostě se svým autobusem do slepé uličky a zbytečně se  vzteká a   troubí  .... Všichni diktátoři se zřejmě vyznačují jakýmsi patologickým mentálním defektem - i Mussolini, Saddám, Kaddafí a Ceaușescu žili až do posledního okamžiku fixní ideou, že jsou nedotknutelní .... jak skončili, víme. Kolegové diktátoři-socialisté, Hugo Chávez  a  Mugabe, oba dovedli své země ke krachu Ně

  Vztah k Palachovu odkazu  jako lakmusový papírek morálky,   potažmo vlastenectví nebo čecháčkovství Palachův odkaz dodnes dělí společnost na obdivovatele hrdinství / pravdy +  bezpáteřní služebníčky lži, zla a nenávisti. Svým postojem k jeho oběti se každý sám zařazuje do té či oné kategorie. (Totéž se týká vztahu k Mašínům, ale i Havlovi .... ) Tak, jak hysterická represivní opatření režimu před každým výročím Palachovy smrti a nakonec "Palachův týden" (který byl předehrou Listopadu) byly důkazem, že jeho oběť měla smysl, tak nechutné reakce rudých švábů k 50. výročí Palachovy smrti jsou varováním před nepoučitelností komoušů, nesmrtelností lidské blbosti, prohnilou morálkou značné části národa a recidivou rudého moru. Pro někoho je holt vzorem Jan Hus, Komenský, páter Toufar či TGM, pro jiného Jidáš, Gottwald, generál Lorenc či agent Bureš. Zbabělci mají vždy potřebu zpochybnit, bagatelizovat či zesměšnit hrdinství či oběť. ...