Moskva jako odvěká Mekka světové reakce
S ohledem na vžité vúmlovské stereotypy
mnohým z vás zřejmě přijde uvedený titulek jako protimluv, logický nesmysl. To
je ovšem zaviněno tím, že v mysli většiny z nás dříve narozených přežívá stará
bolševická terminologie (marx-leninské zmatení pojmů či orwellovský
"newspeak").
V bolševické terminologii
reprezentoval pojem "reakce" či "reakční síly" prostě „zbytky
starých vykořisťovatelských tříd z řad buržoazie, katolického kléru,
nepracující inteligence, kulaků a živnostníků, usilujících o návrat ke starým
pořádkům a obnovu kapitalistických poměrů” (čti odpůrce zvůle
lumpenproletariátu, bezpráví a revolučního násilí), zatímco komunisté podle ní
představovali "revoluční předvoj dělnické třídy" či "společenskou
avantgardu, předvoj nové, vyšší civilizace", a komunistický režim byl
prezentován jako "nový řád".
Jenže o jaký "nový řád" v
podání bolševiků šlo?
Ve skutečnosti byl opak pravdou.
Zatímco západní společnost byla v době bolševické revoluce na nejvyšším stupni
společenského uspořádání, parlamentní demokracie, a postupně směřovala k liberalismu
(který mimochodem všechny totalitní ideologie považují málem za sprosté slovo),
v Rusku byl vítězstvím bolševiků nastartován proces opačný.
Jakmile se zmocnili vlády, začalo
se Rusko fakticky vracet do hluboké minulosti. Stávající autokratický režim byl
nahrazen režimem totalitním. Tím, že si tzv. sověty přisvojily kompetence vlády
i dumy uvrhly Rusko ne jen do období předparlamentního, resp.
předstolypinského, ale dokonce do období existence opričniny (skrze kterou se Ivan
Hrozný zavedl absolutistickou vládu).
Právě období opričniny je asi
nejpřiléhavější analogií bolševického režimu. Ten totož hned v úvodu nahradil Dumu,
která byla vytvořena po ruské revoluci v r. 1905, jakousi obdobou kozáckých
shromáždění, tzv. Všeruským sjezdem sovětů, do kterého byli jednotlivými sověty
delegováni prověření zástupci, tvořící pouhou stafáž ÚV Komunistické strany. Jelikož
se však Všeruský sjezd scházel jen 2krát ročně, bolševickou obdobu dumy
fakticky představoval 200 členný Všeruský výkonný výbor sovětů, obdoba někdejší
Bojarské dumy, poradního sboru ruských carů v letech 1547-1711, složeného ze
zástupců feudální aristokracie.
Souběžně s posilováním Stalinovy
pozice diktátora, byla i ona "Bojarská duma" neboli Všeruský výkonný
výbor sovětů a jeho následnické instituce (od r. 1923 Ústřední výkonný výbor Sjezdu
sovětů SSSR, od r. 1936 prezidium Nejvyššího sovětu) degradována na operetní ansámbl,
jehož poslání – i vliv na politiku státu – odpovídaly úkolu roztleskávaček na
stadionu. Aby si tito statisté nedělali přílišné ambice, byla jim jejich role
neustále připomínána čistkami v jejich řadách (např. i 6 z 9 členů
předsednictva ÚVV v období 1923-36 skončilo na popravišti, stejně jako 2 z jeho
3 tajemníků a 7 dalších funkcionářů).
V polovině 20. let již skutečná moc
přešla na Politbyro ÚV KSSS a poté, co i odtud Stalin odstranil všechny vzpurné
funkcionáře a nejdůležitějšími aktéry boje o nástupnictví[1], byla
završena proměna pseudofederativní kvazirepubliky v totalitní autokracii.
V následujících letech se Vůdce obklopil
jen naprosto oddanými nohsledy bez mocenských ambic. I tak dal občas některého
z členů politbyra zastřelit, aby strach stmelil kolektiv.[2] Tak jako si předtím vyčistil cestu do Kremlu
likvidací poloviny bolševického vedení (14 z 26 členů ÚV z r. 1917 bylo
popraveno, zavražděno anebo dohnáno k sebevraždě).
Jak může režim, který vytvořil centralizovaný
totalitní stát, založený na teroru a všemocné tajné policii, jenž nejen, že od předchozího
samoděržaví převzal systém útlaku a represí, ale ještě jej zdokonalil a
rozšířil o útlak duchovní a zbavení práva na soukromé vlastnictví i svobodný
pohyb, vrhajíc tak vlastní národ do éry nevolnictví a otrokářství, označit
stoupence parlamentní demokracie za reakcionáře, tedy zpátečníky?
Bolševický režim nejen že zavedením
cenzury tisku a zákazem politických stran[3] vrátil Rusko o desetiletí nazpět, do období,
kdy bylo na prahu konstituční monarchie, ale znárodněním průmyslu, popřením
práva na soukromé vlastnictví[4] a zestátněním klášterů, ničením relikvií,
konfiskací ikon a bohoslužebných předmětů a vražděním duchovních[5] uvrhl ruský národ nazpět do barbarského
období, kdy úpěl pod mongolským jhem[6]. Přičemž
ani Mongolové v Rusku nezasahovali do náboženského života[7] a nedopouštěli se takových ukrutností, jako
sovětští čekisté (samozřejmě, s výjimkou trestných výprav vůči vzpurným
panstvím, odmítajícím odvádět tribut či "vychod").
Na rozdíl od americké a
západoevropské liberální demokracie, která má kořeny v evropském osvícenství a klade
důraz na osobní svobodu jednotlivce zajištěnou pouze minimálními státními
zásahy[8], základem
reakčního (zpátečnického) bolševického režimu bylo naopak pohrdání
individualitou a osobní svobodou a její potlačovaní brutálním způsobem ve jménu
státu, personifikovaného všemocným tyranem a jeho kamarilou, resp. malou kastou
nadlidí stojící nad zákony.
Tolik ohledně zmatení pojmů.
A nejde jen o pojmy a minulost.
Dnes je totiž Moskva nejen Mekkou
Gottwaldových pohrobků, potažmo lumpenproletářů všech zemí jako je
Socialistická solidarita nebo Levá perspektiva, ale – pro někoho možná
paradoxně – i pohrobků Hitlera, Horthyho, Mussoliniho, Degrella, Quislinga,
Franca, Mosleye či Tisa.
Za posledních 100 let jako by se v postavení Ruska nic
nezměnilo.
Tak, jako kdysi jezdili do Moskvy anarchisté a komunisté
(slovy Gottwaldovými) "učit se, jak zakroutit buržujům krky", dnes tam putují z
celého světa i náckové, aby absolvovali kurzy, jak rozvrátit EU a NATO.
Přesně
v souladu s Leninovou tézí o "užitečných idiotech".
Představitelé všech
ultrapravicových hnutí, evropská "hnědá
internacionála" vzhlíží k Moskvě jako k onomu pověstnému Třetímu
Římu.
Není divu. Podle odhadů Amnesty
International dnes působí v Rusku minimálně 85 000 aktivních neonacistů, což je
téměř polovina celkového odhadovaného počtu neonacistů na celém světě. Mezi
nejaktivnější organizace patří Ruská národní jednota (RNE), Strana národní
suverenity Ruska (NDPR), Rodina (Vlast), Slovanský svaz, Ruská pravoslavná
armáda, Jiné Rusko, Nacionálně-revoluční fronta, Bílá legie, Černá sotňa,
Pamjať, Severská aliance, Sláva Rusku, Fronta národní spásy a Lidově-nacionální
strana …. a s řadou z nich jsou ideově i personálně spřízněni třeba také
nechvalně známí Noční vlci, kteří se těší nepokryté podpoře Kremlu i samotného
Vůdce.
Asi potom
není žádnou náhodou, že nejhlasitějšími podporovateli putlerovského
imperialismu jsou – vedle Vyvadilových "Přátel Ruska", "Veľké
národné a proruské koalície" a partají typu KSČM nebo KSS – jsou koalice
nacionalistických uskupení Evropská národní fronta (ENF), Euronat, Aliance pro
mír a svobodu (APF), Europa Terra Nostra anebo Světové národně-konzervativní
hnutí (WNCM)[9], zastřešující ultrapravicové a neofašistické organizace Evropy jako je Národní
fronta Marine Le Penové, nizozemská Strana nezávislosti (UKIP), Strana pro
svobodu (PVV) Geerta Wilderse, maďarský Jobbik, řecký Zlatý úsvit, britská Strana
nezávislosti Nigela Farageho, polská Falanga či Zmiena,
portugalská Národní strana obnovy (PNR), Srbská radikální strana Vojislava
Šešelja, španělské Republikánské sociální hnutí (MSR), italská Fiamma Tricolore a Forza Nuova, švédští Národní demokraté, belgická
Národní fronta, Alternativa pro Německo, Syrská sociálně-nacionalistická strana,
americká Liga Jihu a Kotlebova Ľudová strana anebo česká
uskupení jako Dělnická strana sociální
spravedlnosti (DSSS) Tomáše Vandase, spolek Hej, Občané! Žarka Jovanoviče, Národní
demokracie Adama Bartoše a Permanova Alternativa pro Česko[10].
A není žádnou náhodou ani to, že k založení uvedeného Světového národně-konzervativního hnutí (WNCM) došlo právě během mezinárodního neonacistické konference konané v r. 2015 v Petrohradě pod patronátem ruské ultrapravicové strany Rodina (Vlast) - viz http://rodina.ee/politika/487-natsional-konservatory-vsekh-stran-ob-edinilis
východoevropští quislingové na okupovaném Donbasu
.... však Hnědá internacionála má na co navazovat, viz někdejší sovětsko-nacistické spojenectví i historická ideologická spřízněnost:
1) Jestliže někomu připadá 85 000 neonacistů jako marginální
socio-politická skupinka (vycházeje z irelevantního odkazu k poměru k ostatní
populaci), pak bych rád poukázal na skutečnost, že v r. 1917 představovali
Leninovi stoupenci rovněž zanedbatelnou skupinku v poměru k počtu obyvatel
Ruské říše. Bolševickou "Starou gardu" – členstvo SDDSR(b), (předchůdkyni pozdější VKS(b) a
KSSS) ⎼ tehdy tvořilo pouhých 23 600 členů. (NSDAP měla v r. 1925 pouze 27 tis.
a koncem r. 1927 zhruba 72 tis. členů; KSČ
měla v r. 1931 jen 40 tis. členů a v r. 1938 zhruba 70 tis.)
2) Je nutno vzít v potaz, že potenciální zálohou a
rezervoárem nových členů aktivních neonacistických a fašistických organizací
jsou oficiální nacionalistické strany čítající statisíce členů a disponující
potenciálem několika desítek milionů voličů a sympatizantů.
p.s.
"Světové národně-konzervativní hnutí" zastřešuje více než 40 ultrapravicových a neonacistických organizací od Ruska po USA.
"Aliance pro mír a svobodu" (Alliance for Peace and Freedom — APF) sdružuje ultranacionalistické subjekty z celé Evropy, jako je třeba řecký fašistický Zlatý úsvit, italská Forza Nuova (kterou vede bývalý militant napojený na italské fašistické teroristické organizace Roberto Fiore), belgické Národní hnutí (jehož tajemníkem je nepokrytý rasista, popírač holokaustu a člen rady APF Hervé Van Laethem), Srbská radikální strana Vojislava Šešelja, ale i slovenská Kotlebova ĽSNS.
A zřejmě jen málokdo se mnou nebude
souhlasit, že v případě výše uvedených organizací a stran, vyznačujících se
vesměs xenofobií, antisemitismem a pohrdáním demokratickým principy, jde o
jednoznačně "reakční síly".
Stejně jako v případě
"obrozeného" komunistického hnutí, jehož jediným snem je strhnout
vývoj nazpět k "diktatuře proletariátu".
A propos, jsem sice ochoten věřit,
že nám – aspoň ve střední Evropě – dnes snad opravdu nehrozí znovuzřízení
komunistických koncentračních táborů, ostnaté dráty na hranicích, zavedení
výjezdních doložek a všeobecné pracovní povinnosti (hlavně však díky tomu, že
někdejší nomenklaturní kádři a pohlaváři StB přesedlali na byznys a nehodí se
jim do krámu restaurace někdejšího reál-socialismu).
Zkušenosti z Ruska či Běloruska
však ukazují, že i dnes se lze obávat hrubých zásahů do občanských svobod,
včetně represí vůči opozici (byť dnes pro nás v EU nepředstavitelných),
dostane-li se k moci fašizoidní kleptokracie, ignorující demokratické principy
a vymaněná zpod aspoň nominální kontroly mezinárodního společenství.
Slovy Garry Kasparova: například
„když mafiánský stát v čele s Putinem jako capem
di tutti capi (bossem všech bossů) přejde od ideologicky agnostické
kleptokracie k používání nestydatě fašistické propagandy a taktiky, i dávno
zapuzené strašidlo jaderné katastrofy se vrací na scénu…”[11].
Zároveň nemám ovšem nejmenších
pochyb o tom, že zatvrzelí stalinisté – obdivovatelé Kima, Stalina, Gottwalda a
Che Guevary − jako naše rudá ježibaba Semelová, s. Skála či s. Grebeníček −
jsou kdykoliv ochotni zaprodat republiku Ruskému impériu a dosud si nenechali
zajít chuť vypořádat se s buržuji (čti s opozicí) po čekisticku … a není jejich
zásluhou, že k tomu zatím neměli možnost.
Být komunistou ve 21. století, totiž
neznamená hlásit se k určité politické orientaci, to znamená patologický
psychický defekt, paranoidní nazírání světa, anebo asociální postoj deprivanta
realizujícího se negativním způsobem. Dnešní stalinisté nejsou žádní pomýlení
idealisté, nýbrž sektáři, naprosto imunní vůči logickým argumentům i
historickým faktům; satanisté obdivující a uctívající zlo. Proto jsou
nepoučitelní. Proto jsou spíše objektem pro psychiatra či démonologa, než
partnerem k diskuzi.
Nebezpečí recidivy totalitarismu (v
Rusku pod rudým stalinistickým praporem) nebude nikdy zcela zažehnáno, neboť, jak
prohlásil Winston Churchill: "Komunismus je vzpoura méněcenných" - a
protože těch neschopných a neúspěšných bude vždy více než schopných a
úspěšných, mesiášské ideologie a hlasatelé rovnosti (Království Božího a
beztřídní společnosti budou) mít vždy dostatek stoupenců očekávajících zázračné
vyřešení svých existenčních problémů. Obvykle na úkor té šťastnější společenské
skupiny.
Právě během pobytu v Rusku, kde
stále intenzivně přežívá ona morbidní nostalgie za Sovětským svazem a
stalinistická Komunistická strana RF je druhou nejsilnější parlamentní stranou[12], si vždy nebezpečí
uvědomuji o to intenzivněji.
Ona, zdánlivě neškodná,
postsovětská nostalgie se totiž může pod vlivem ideologického brainwashingu ze
stavu patogeneze kdykoliv rozvinout v morovou epidemii.
Vždyť na špek skáčou ruské
propagandě i jedinci, kteří vyrůstali ve svobodném světě, měli vždy přístup k
objektivním informacím a nepocházejí z nějakých levičáckých či proruských
kruhů.
Koncem září jsem v Omsku shlédl na lokálním
televizním kanálu jakousi ruskou obdobu Zedníčkova pořadu "Kurňa, co to
je?", resp. Krampolova "Nikdo není dokonalý". S tím rozdílem, že
za idiota je v této relaci host, americký zápasník Jeff Monson alias
"Sněhulák".
Před ním na stole leží hromada předmětů
denní potřeby a Sněhulákovým úkolem je přiřadit k jednotlivým věcem názvy, které
mu předkládá moderátor.
Trefí se málokdy, ale nijak ho to
nevyvede z veselé nálady. Bylo by to celkem vtipné, pokud by ovšem Jeff Monson
alias Sněhulák nebyl čerstvě zvoleným poslancem městského zastupitelstva ruského
Krasnogorsku a z jeho trapného blekotání nevysvítalo, že navzdory výše uvedené
skutečnosti nerozumí ani za mák rusky.
Voliči, resp. krasnogorská samospráva
a místní filiálka Jednotného Ruska, poskytli ruským úřadům zvolením
negramotného "Sněhuláka", který se ocitl v září na kandidátce
Jednotného Ruska, přestože se stal ruským občanem RF teprve před třemi měsíci[13], vskutku
medvědí službu.
Nejde jen o to, že tím udělali
idioty ze sebe samých, potažmo Kremlu, v jehož režii se Monson stal tváří ruské
propagandy, ale že se tím především v plné nahotě odhalila absurdnost ruské
volební frašky. Tohle je nejen výsměch institutu voleb, ale i zdravému rozumu.
Nedovedu si představit, že by mohl být v normální zemi svéprávnými voliči
zvolen cizinec, který nedokáže sesmolit jedinou větu v místním jazyce.
Resp. v normální zemi by nebyl
takovýto magor zvolen, ani kdyby místní jazyk ovládal sebelépe. Tento
potetovaný kašpar, mj. člen mezinárodní anarchosyndikalistická odborové
organizace Průmysloví dělníci světa (IWW[14]), stal
ruským občanem výnosem prezidenta Putina na základě žádosti, kterou zdůvodnil
tím, že má „ruskou duši“, přičemž nebyl s to odrecitovat ani text přísahy,
během které název Ruské federace (Rossijskaja feděracija) zkomolil na
„Rastikova federaska“.
O jeho intelektu a morálních
kvalitách ⎼ kromě těla potetovaného anarchistickými symboly a komunistickými slogany
⎼ vypovídá již jeho krédo „Jsem anarchista, který by chtěl odstranit veškerou
třídní hierarchii ve společnosti a instituce, které tuto nerovnost podporují”,
přičemž se v Rusku druží s představiteli kleptokracie a representuje
konjunkturalistickou kremelskou partaj Jednotné Rusko, sponzorovanou a
ovládanou oligarchy.
Povzbuzen svým absurdním
"úspěchem" a pochlebováním klaky a stejně postižených souvěrců hodlá
prý tento mamlas „časem dorůst až do Státní dumy,“ jak se svěřil reportérovi listu
Izvěstija.
V Rusku je ovšem, jak se zdá, možné
opravdu všechno.
*********************
Další figurkou Putinova panoptika
je Steven Seagal. Pokud by byl Putin komediálním režisérem, dalo se jeho
rozhodnutí pověřit tohoto stárnoucího filmového bojovníka rolí mírového emisara
chápat jako majstrštyk.
Smutnou hříčkou osudu se dnes tento
prototyp neohroženého amerického patriota – pro fanoušky béčkových
"akčních filmů" personifikace statečného agenta CIA bojujícího po
celém světě s teroristy a ruskými mafiány – na sklonku svého reálného života
ocitá po boku skutečných, výše uvedených padouchů. Majora Putina, bývalého
sovětského špiona a "capo di tutti capi" ruského mafiánského
Bratrstva, čečenského satrapy Kadirova, běloruského diktátora Lukašenka a vůdce
fašizoidního motorkářského gangu "Noční vlci" Alexandra Zaldostanova
alias Chirurga. Sestava jako z akčního hollywoodského thrilleru.
Steven Seagal ⎼ dnes už jen obézní a trapný klaun ⎼ se tak na stará
kolena stává spíše zosobněním ruského gangstera Ruslana, než agenta Interpolu
Axela či zachránce Ameriky Caseye Rybacka.
Při obecně známém sníženém prahu
sebekritiky u sportovních a filmových celebrit ani nepřekvapí, že má ambice
stát se dokonce gubernátorem ruského Přímořského kraje, jelikož jeho matka pocházela
z metropole Dálného východu, Vladivostoku.
Ačkoliv se ohání svou láskou k
ruské kultuře a svými ruskými kořeny (jeho otec Samuel byl ruský Žid[15]), vzhledem
k tomu, v jakých kruzích se pohybuje, mu spíše imponuje především tradice
ruského samoděržaví a postkomunistická kleptokratická opričnina.
A zřejmě mu rovněž došlo, že za
svou čím dál bídnější filmovou kariérou již nějakou důstojnou tečku neudělá,
takže s vděčností přijal od Putina funkci vyslance dobré vůle, jenž má zlepšit
vztahy mezi Ruskem a Amerikou (které souběžně s jeho maškarádou otravují právě
Putinovi agenti a trollové).
Když si k "Sněhulákovi"
Monsonovi a Seagalovi přimyslíme ještě Gérarda Depardieua či Roy Jonese v ušance, vypadá to, že se propaganda Kremlu zvrhává v
politickou burlesku.
Ačkoliv
se často vykřikuje, že „by se neměla kultura, ekonomika, sport ... směšovat s
politikou”, každý diktátor či tyranský režim kulturu a sport vždy velmi obratně
využívá k propagandistickým účelům a ekonomika je jeho nástrojem k posílení
postavení.
Zatímco statisíce Rusů berou z
putinovského Ruska roha a miliony dalších mají zaječí úmysly[16], sem tam
lze potkat i nějakého exota (následovníka Rudého Elvise či Štefana Dubčeka) v
protisměru.
Bezpáteřní
klauni (jako "Rudý Elvis" Reed, Depardieu či Nohavica) a gladiátoři
typu Monsona, Roy Jonese či Rodmana jsou vždy
hlásnou troubou totalitních režimů. Jako onen legendární Krysař slouží
diktátorům k oblbování davů a nějaký Quisling (Depardieu, Dean Read, Angela
Davies či Rodman) se vždy najde.
A propos, když už jsem zmínil Nohavicu, přijetím řádu od Putlera Nohavica jen jakoby sám a definitivně potvrdil dávno doutnající podezření o pokřiveném charakteru (bez ohledu na průkaznost obvinění z konfidentství a kolaborace s komanči)! Často totiž není podstatné o jaký jde řád, ALE o to OD KOHO, ZA CO a v jakém kontextu dotyčný medaili získává. A každý akt kremelského vůdce je promyšleným propagandistickým tahem.
(Třeba i Maksim Gorkij zaprodal duši Satanovi, když přijal po návratu do SSSR od krvavého diktátora Džugašviliho tentýž Leninův řád jako Stalinův nejlepší kat z NKVD, Blochin – za svoje zásluhy při hanebném popírání komunistických zločinů. (Nechvalnou roli režimního propagandisty sehrál při své návštěvě GULAGu - Soloveckého lágru zvláštního určení, o němž vydal nadšené "svědectví", že "tady dochází k procesu základní přeměny v psychice lidí; sociálně nebezpeční jedinci se mění v kvalifikované dělníky a uvědomělé revolucionáře." )
Ostatně s tučným kontem ve First
American Bank a kreditkou Mastercard Gold lze v pohodě vegetovat i v KLDR nebo
Turkmenistánu a hrát si tam na naboba. Navíc – na rozdíl od místních občanů –
mají američtí imigranti pro jistotu stále v šuplíku americký pas.
Jako třeba takový basketbalista Robert
John Holden (první americký sportovec v ruském dresu, jenž získal občanství RF
v r. 2007), který přiznává: „Rusky neumím, azbuku neovládám. Daně platím v USA,
kde mám trvalé bydliště, a cestuji s americkým pasem, akorát basketbal hraji za
Rusko“.
Tihleti pošahaní gladiátoři a
klauni jsou ve své tuposti či touze po slávě schopni dělat stafáž třeba Pol
Potovi či Idi Aminovi.
A tak vidíme Dennise Rodmana či Gérarda
Depardieua[17] po boku Putina či korejského, čečenského anebo
běloruského diktátora, Jeff Monson a Steven Seagal se objímají na Donbase s
ruskými žoldáky a vůdci východoukrajinských separatistů.
Třeba Seagal mj. v roce 2014 veřejně
podpořil ruskou anexi Krymu a vystoupil tam se svou kapelou na koncertu
organizovaném Nočními vlky, s jejichž vůdcem ho zřejmě pojí nejen společné
přátelství s majorem Putinem.
Putinovu vyslanci dobré vůle, „jenž
má zlepšit vztahy mezi Ruskem a Amerikou” zřejmě vůbec nevadí, že navzdory
patriotickým heslům zosobňují Noční vlci především antiamerikanismus,
antievropanismus a velkoruský šovinismus. Co jsou zač oni Noční vlci, každý
inteligentní člověk ví, stejně jako to, že jejich "patriotismus" je
stejného ražení jako v případě Kotlebových národovců, Le Penovy Národní fronty
či hnutí White Power.
Pro zajímavost vznik této
organizace byl inspirován americkým gangem Hells Angels (s nímž udržoval
Zaldostanov styky až do r. 1998). Součástí její ideologie je xenofobie,
glorifikace Stalina a sovětského režimu, jakož i antisemitismus.[18] Během krymské krize se motorkáři z tohoto
klubu podíleli na terorizování představitelů tatarské menšiny a zastrašování
ukrajinských aktivistů na Krymu, za což byli po dokončení ruské anexe Krymu
prezidentem Putinem vyznamenáni. Příslušníci klubu se zúčastnili i bojů na
východní Ukrajině, na straně povstalců bojovali např. v oblasti Luhanska po
boku členů ruských fašistických organizací jako je Slovanský svaz, Ruská národní
jednota, Ruská pravoslavná armáda a dalších ultrapravicových uskupení. Ze
stejných důvodů byl klub zařazen na sankční seznam USA.
Velkým kamarádem Nočních vlků a
kdejakých gangsterů z Kavkazu i Donbasu je pochopitelně i "Sněhulák"
Monson, který se pyšní nejen občanstvím RF, ale i banditské
"republiky" Abcházie a tzv. Luhanské lidové republiky.
A podle přísloví „Koho chleba jíš,
toho píseň zpívej” opěvuje své nové kamarády, kde se dá. Jmenovitě ve vlastním
pořadu na ruské televizi RT (dříve známá jako Russia Today), který mu soudruzi
nezištně zřídili.
Třeba poznamenat, že Depardieu,
který si nechal od svých kmotrů za funkci putlerovského maskota dobře zaplatit
jim pak stejně fouknul. Ani na jednom z jeho oficiálních ruských bydlišť ho už
léta nikdo neviděl, jak jsem se mohl přesvědčit v Grozném i v Saransku, kde
dostal darem byty.
Navzdory svému velkohubému
prohlášení při příležostosti udělení ruského občanství v r. 2013: „Jsem
připraven zemřít za Rusko.” Možná i proto, že i v Rusku se o jeho finance
začali zajímat soudní exekutoři. Jak vyplývá z údajů zveřejněných na stránkách
Federální exekuční služby (FSSP[19]) v
republice Mordvinsko 13. června 2018 bylo vůči němu zahájeno exekuční řízení
pro nezaplacení daní a poplatků v Saransku a byla mu uložena pokuta. Následně
bylo řízení zastaveno z důvodu, že „dotyčný dlužník trvale žije mimo Rusko a
nevlastní na území RF žádný majetek, který by mohl být zabaven.”
V případě výše uvedených
"Amerusů" (či "Amero-Rusů")[20],
sloužících jako hlásná trouba ruské propagandy, lze říci, že Rusko poznají
"jen z rychlíku", ať již tam bydlí anebo jen dojíždějí, neboť díky
jazykové bariéře, bez empirické zkušenosti socialismu a slovanské vzájemnosti
(nám nepochybně vlastnější), navíc i cíleně izolovaní od reálného života,
nemají šanci pochopit kontext, podstatu toho, co kolem sebe vidí. Právě proto
jsou však ideálním propagandistickým nástrojem.
Když se tak člověk zamyslí nad
historickými fakty, vybaví se mu zajímavé souvislosti. Třeba co Rusko
symbolizovalo a symbolizuje pro různé lidi v závislosti na jejich původu,
vzdělání a politické orientaci.
A co na něm přitahovalo a přitahuje
tak rozdílné jedince.
Od panslavistických
blouznivců (předobrazu prosovětské páté kolony, komunistických agitátorů a
úderníků Interhelpa) přes levicové filozofy a salonní revolucionáře po světovou
ultrapravici.
Tato otázka se pro mne stala
nanejvýš aktuální jednak v kontextu obnovené "studené války", jednak
pod vlivem gradující virtuální kampaně ruské páté kolony a (zřejmě naivních)
rusofilních trollů, které se pokouším – vesměs bez úspěchu – konfrontovat s
osobními poznatky ze "země, kde dnes znamená včera”.
Levicoví
intelektuálové jako užiteční idioti Kremlu
Výmluvným faktem – svědčícím o
iracionálnosti takových tendencí – je, že nejhorlivějšími obdivovateli Ruska
(potažmo SSSR) byli vždy lidé, kteří tam sami nikdy nebyli, resp. ho poznali
jen z okna limuzíny či salónního kupé (ať již doslovně či obrazně). Přitom
naivní západní intelektuálové byli vždy pro Kreml prospěšnější, než profláknutí
komunističtí agitátoři.
Namátkou můžeme zmínit třeba
takového dramatika G.B. Shawa, který po návštěvě Moskvy v r. 1931 (na Stalinovo
pozvání) odmítl zprávy o strašných poměrech v táborech GULAGu jako smyšlenky.
Aniž by znal fakta, tvrdil, že jsou to převýchovné tábory pro asociální živly.
H.G. Wells, autor proslulého sci-fi
Válka světů, po audienci u Stalina v
r. 1934 v článku pro The New Statesman
napsal: „Nikdy jsem nepotkal člověka upřímnějšího, čestnějšího a rovnějšího. Za
nespornou prestiž, které se v Rusku těší, vděčí právě těmto vlastnostem. Není
za tím nic nadpřirozeného či temného… Než jsem ho uviděl, napadlo mne zprvu, že
se možná dostal tak vysoko, protože z něho mají strach. Ale nyní chápu, že za
své postavení vděčí tomu, že se ho nikdo nebojí a že mu všichni důvěřují.”
Dá se říci, že evropská levicová
inteligence se stala pátou kolonou Kremlu. Dnes je nepochopitelné, že celá řada
vynikajících západoevropských spisovatelů se dala do služeb sovětské
propagandy. Umělci jako Louis Aragon, Anatole France, André Malraux, Henri
Barbusse, Romain Rolland či Lion Feuchtwanger bagatelizovali nebo dokonce
cynicky obhajovali stalinské represe, ačkoliv tamější poměry vůbec neznali. Během
moskevských procesů pěli tito bardové "nového řádu" oslavné ódy na
sovětskou justici a její nesmiřitelný boj proti "škůdcům a
vlastizrádcům".
A je člověku na zvracení, když čte
s jakou nenávistí a nabubřelou bohorovností cupují svědectví svého kolegy André
Gidea, které publikoval v knize Návrat ze
SSSR[21], poté, co
se – na rozdíl od svých oponentů – nespokojil s návštěvou Kremlu a moskevského
Domu spisovatelů, ale během devítitýdenní cesty navštívil kromě Moskvy i Leningrad,
pobřeží Černého moře a Kavkaz, a navzdory tomu, že byl prakticky pod neustálým
dohledem, dokázal jasnozřivě vytušit hnilobu skrývající se za bolševickým
pozlátkem a transparenty.
Režisér Ejzenštejn jej označil za
sluhu fašistů a trockistů, Ija Erenburg za buržujskou hnidu, liberálního měšťáka
neschopného docenit skutečný význam SSSR, jelikož došel k závěru, že tzv.
socialismus je ještě horší, než kapitalismus.
Pouští se do něj i český bolševik
S. K. Neumann, který ⎼ ačkoliv sám v SSSR nikdy nebyl ⎼ ve svém pamfletu Anti-Gide neboli Optimismus bez pověr
dští žluč na jeho svědectví:
„Kdo se cítí v Sovětském svazu
nesvobodným? Žalostné trosky vyžíračů. Čert je vem! Byl podán důkaz, že to bez
nich jde na světě tisíckrát lépe. Theoretičtí hnidopiši, revoluční romantikové,
ješitní a nenávistní zneuznanci. Čert je vem! Všude rozsévají toliko rozklad.
Dekadentní básníci a umělci. Čert je vem! Socialismus potřebuje zdravých,
silných a statečných lidí, ne ufňukaných zbabělců, ne ješitných tatrmanů
formalistních, ne sexuálních psychopatů. To všechno jsou zbytky minulosti.
Mladé generace se přes ně přelijí jako jarní vody.”
De facto si notuje se svým ideovým
následovníkem J.P. Sartrem, který Po své návštěvě SSSR v roce 1954 prohlásil,
že zde vládne absolutní svoboda kritiky anebo že v životní úrovni SSSR do roku
1960 předežene Západ, resp. tato bude o 30-40% vyšší než francouzská. V r. 1956
dokonce kvůli odsouzení kultu osobnosti a poodhalení zločinů stalinismu obvinil
Chruščova ze zrady komunistických ideálů.
Jestliže v případě Halase, Nezvala,
Anatola France či Romaina Rollanda můžeme hovořit o poblouzněných, naivních
intelektuálech, v případě J.P. Sartra jde o ryzí ukázku rudého satanisty, který
zůstal stalinistou i desítky let po smrti Stalina. Ještě v r. 1974 ⎼ poté, co navštívil
ve vězení německého teroristu Andrease Baadera, člena RAF, ⎼ napsal: „Revoluční
režim se musí zbavit určitého počtu lidí, kteří jej ohrožují. A nevidím jiný
způsob, než je usmrtit.”[22]
Kromě výše uvedených faktů o jeho
světonázoru a morálních hodnotách vypovídá i skutečnost, že tak, jako Gorkij
měl za přítele proslulého čekistu-sadistu Gleba Bokého (náčelníka Zvláštního
útvaru OGPU / NKVD a organizátora systému GULAGu), Sartre označil za svého
nejlepšího kamaráda a „nejcelistvější lidskou bytost naší doby” krvelačného
maniaka Che Guevaru, na jehož rukou lpěla přinejmenším krev stovek vězňů, které
vlastnoručně povraždil ve věznici La Cabaña[23]. Nemluvě o
Guevarově odhodlání rozpoutat III. světovou válku (soudruh Che by neváhal
vypálit atomové rakety na USA a rozpoutat armagedonskou poslední bitvu, pokud
by jej vystrašení Sověti sami nepraštili přes prsty).
Ze 7 členů politbyra zvolených v r.
1924 nepřežil kromě Stalina Velkou čistku ani jediný. Michail Tomskij během
procesu v r. 1936 raději spáchal sebevraždu; Nikolaj Bucharin, Lev Kameněv,
Alexej Rykov a Grigorij Zinovjev byli následně popraveni v letech 1936-38. Lev
Trockij, který zatčení unikl útěkem, byl r. 1940 zavražděn v emigraci agentem
NKVD. (Během Velké čistky v letech 1936-1938 bylo popraveno zhruba 700 000
režimu nepohodlných lidí.)
G. Ordžonikidze †1937, Jan Rudzutak
†1938, V. Čubar a S. Korirov †1939.
Po revoltě r. 1905 byla v Rusku legalizována
existence politických stran a garantována základní občanská práva obyvatelstva.
Jedním z prvních kroků bolševického
režimu vedle znárodnění průmyslu, bank a zemědělské půdy byl dekret o
konfiskaci veškerého zlata nacházejícího se v soukromých rukou.
Jen v roce 1918 byly zastřeleny 3 000
kněží.
Pravoslavní duchovní byli dokonce
zvýhodněni tím, že nemuseli platit daně.
Klasický liberalismus hovoří o potřebě
minimálního státu, ve kterém je úloha státu omezena pouze na ochranu jedince
před ostatními. Nejdůležitějším znakem klasického liberalismu je víra v
negativně vymezenou svobodu, která tvrdí, že jedinec je natolik svobodný, nakolik
ostatní nezasahují do jeho života.
Není žádnou náhodou, že k založení
Světového národně-konzervativního hnutí (WNCM)
došlo právě během mezinárodního neonacistické konference konané v r. 2015 v
Petrohradě pod patronátem ruské ultrapravicové strany Rodina (Vlast).
partnerská
organizace mládežnické odnože Putinova Jednotného Ruska.
Garry Kasparov:
Zima přichází / Proč je nutné zastavit Vladimira Putina a nepřátele
svobodného světa. Jota, Brno 2016.
V posledních volbách získala KS přes 7
milionů hlasů, těsně následována Žironovského fašizoidní LDPR.
Industrial Workers of the World; tato organizace
je aktivní zejména v USA a dalších anglicky mluvících zemích. Programem
organizace je zrušení soukromého vlastnictví výrobních prostředků a námezdní
práce, kterou má nahradit samospráva pracujících.
Jeho dědeček a babička z otcovy strany,
Nathan Siegelman (pocházející z Minsku) a Dora Goldsteinová (původem z Brestu),
si po příjezdu do USA amerikanizovali příjmení ze Siegelman na Seagal.
Odhaduje se, že od r. 1989 opustilo
Rusko celkem (tj. včetně ruských občanů žijících střídavě v zahraničí a v RF)
až 18 milionů lidí. Rozsah emigrace z Ruska od rozpadu Sovětského svazu
(1991-2016) se pohybuje mezi 4-5 miliony lidí. Za vlády Putina se počet těch,
kdo se z Ruska stěhují do zahraničí, výrazně zvýšil. Zatímco v r. 2011 z Ruska
odešlo 36 774 lidí, v r. 2013 už jich podle ruského statistického úřadu bylo
186 382, v r. 2014 podle údajů Rosstatu emigrovalo 308 000 lidí, v r. 2015 až
350 tisíc obyvatel. Jde v podstatě o největší emigrační vlnu v historii země. Podíl
těch, kdo chtějí emigrovat, vzrostl po Putinově znovuzvolení v letech 2011-2013
na 22%, ještě v r. 2009 přitom po odchodu toužilo jen 13% Rusů.
V září 2018 se Depardieu zúčastnil v Pchjongjangu
na oslavách 70. výročí vzniku KLDR.
Že nejde o žádnou partičku
motoristických nadšenců, vysvítá i ze skutečnosti, že činnost "klubu"
je každoročně dotována mnohamilionovými příspěvky z vládních fondů.
Federaľnaja služba sudebnych pristavov (Федеральная
служба судебных приставов).
nebo jak je nazvat, jestliže pro
černochy žijící v Rusku se vžilo označení Afro-Rusové.
Česky vyd. Bourdon, Trnová 2015.
V 60. letech opěvoval zvěrstva
maoistických Rudých gard (vraždících během tzv. kulturní revoluce představitele
inteligence, demolujících starověké památky a vypalujících knihovny jakožto
přežitek buržoazní minulosti): „Díky své antiautoritářské praxi jsou maoisté
jedinou revoluční silou, která se dokáže přizpůsobit novým formám třídního boje
v období rozvinutého kapitalismu.” V letech sedmdesátých se stal fakticky
ideologem mezinárodního terorismu. Masakr izraelských olympioniků během OH v
Mnichově v r. 1972 označil za „legitimní způsob boje palestinského lidu proti
utlačovatelům” a opakovaně vyjařoval podporu teroristům z Frakce Rudé armády
(Rote Armee Fraktion) a Rudých brigád (Brigate Rosse), mj. financovaným
sovětskou rozvědkou.
Ve svém projevu v OSN 11. prosince 1964
hrdě oznámil celému světu: „Ano, popravovali jsme, popravujeme a budeme
popravovat tak dlouho, jak to bude nutné.
”
(
„Sí, hemos fusilado,
fusilamos y seguiremos fusilando...
”).
HHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHHH
Aktuální poznámka:
Jak tak sleduji situaci ve Francii,
mám obavy, aby za Žlutými vestami nebyli ti samí soudruzi, jako onehdy
za Rudými brigádami a Černým zářím (i
za různými "mezinárodními svazy a federacemi" studentstva, míru, žen
atd., sídlícími v Praze či Moskvě)!
Organizátoři
žlutého teroru nejsou žádní rozhořčení občané. Rudé prapory se srpem a kladivem
(stejně jako ty rudo-černé) v rukou některých "aktivistů" mnohé
naznačují…
Tohle již není projev lidové nespokojenosti s
politikou vlády, nýbrž další z organizovaných pokusů rozbít "prohnilou
kapitalistickou společnost" a obrodit ji stylem a la Venezuela. Bude
zajímavé zjistit, kdo se se skrývá v pozadí této guerilly. Možná tytéž síly,
které byly v pozadí všech těch "mírových hnutí" a levičáckých
organizací (ale i teroristických brigád – AD, BR, FRA, GRAPO, PFLP, PL, N17 atd.) řádících v západní
Evropě v 60. a 70. letech! Normální občan se nevypraví demolovat policejní
radary, lámat mýtné brány, rozbíjet výklady a podpalovat auta Molotovovými
koktejly jen proto, že se mu nelíbí ekonomické reformy.
Za
pozornost stojí již skutečnost, že řada protagonistů tohoto hnutí (jmenovitě Éric Drouet a Maxime Nicolle nebo
fašista Hervé Ryssen,
odsouzený za popírání holokaustu,) patří k ultrapravicovým organizacím, resp.
jde o dobrodruhy účastnící se bojů na Donbasu po boku ruských žoldáků a proruských
separatistů (jako Victor Lenta, Sergej
Munier a Mickaël Takahaši), a během těchto "sociálních bouří"
došlo – kromě vyloženého vandalismu a rabování – jak k projevům antisemitismu,
tak k šíření anarcho-komunistické propagandy.
Stačí ostatně sledovat, jak se zalykají radostí
nad nepokoji kremloboti a redaktoři ruských režimních médií, která jinak
přehlíží brutální zásahy OMONů vůči sebemenší skupince mírumilovných
demonstrantů s transparentem, hladovým důchodcům nebo staříkům protestujícím
proti drastickému prodloužení odchodu do penze.
Ani by mne nepřekvapilo, kdyby v pozadí
"lidové vzpoury" stáli titíž manipulátoři, jako v pozadí našich
sdružení bojovníků proti EU a NATO (DSSS
Tomáše Vandase, spolku Hej, Občané! Žarka Jovanoviče, Národní demokracie Adama
Bartoše atd.)
P.S.
Přiznávám, že osobně mám k žluťáskům averzi i kvůli tomu, že největší křiklouni z nich mají aspoň třikrát vyšší příjem, než je můj starobní důchod (i s trapným příplatkem za odboj vůči opravdové tyranii) a nezřídka dávají najevo sympatie právě k ideologii, v jejímž jméně jsem strávil několik let v base a většinu života v reál-socialistickém lágru, kde se mi ani nesnilo o životě, který si žijí oni.
Upírat nějakou naději k ruským volbám
je stejně naivní jako irelevantní.
Však mají Rusové také rčení „pokud by mohly volby něco změnit, určitě by nám volit nepovolili”.
Vzhledem k přetrvávající realitě "vedoucí úlohy strany"
(resp. triumvirátu, v němž Žirinovského LDPR a Zjuganovova KPRF poskytují jen
stafáž státotvornému Jednotnému Rusku) bylo možné jen těžko očekávat nějaké
překvapení. S ohledem na atmosféru fakticky celoroční nepřetržité kampaně
Jednotného Ruska, disponujícího přímo státními médii (a všemi ostatními
zprostředkovaně), nikoho zde nepřekvapí, že ve většině volebních obvodů vyhraje
jako vždy kandidát Jednotného Ruska a prakticky všichni gubernátoři budou
potvrzeni ve svých funkcích.
Jak tak opakovaně sleduji volební zpravodajství, vyplývá mi
z něj však jeden zásadní poznatek. A to, že vládní partaj Jedinaja Rossija
jednoznačně vítězí hlavně v regionech s nejvyšší nezaměstnaností a v severokavkazských
republikách ovládaných tvrdou rukou kremelských satrapů, kteří nestrpí
podvratnou činnost opozičníků, nezávislých médií ani neziskovek.
Logicky. Jelikož se zde ke skutečnosti, že v čele státních
orgánů i samosprávy stojí členové této konjunkturalistické partaje (jako
prakticky ve všech oblastech RF), takže zdejší volební klání připomíná frašku a
la naše předlistopadová Národní fronta, zároveň navíc připojuje fakt, že si
tady málokdo dovolí veřejně projevit skutečný názor, natož agitovat proti
režimnímu kandidátovi, aby si tím nepodtrhnul židli, resp. nepřišel o obživu
(případně i o život).
V těchto regionech je tradičně i samotná volební účast
automaticky nejvyšší. Stejně jako u nás za totality, i zde si například
málokterý státní zaměstnanec troufne ignorovat volby, aby neskončil na černé
listině. Tudíž z údajů o volební účasti a samotných výsledků voleb lze zpětně
odvodit i následující rovnici: Čím více se lidi bojí o svou existenci, tím je
jejich účast ve volbách vyšší a úspěch prorežimních kandidátů jednoznačnější.
Navzdory mediálnímu brainwashingu vzbuzujícímu zdání masové
podpory Putinově partaji, potažmo stávajícímu režimu, prizmatem volebních
statistik se jeví realita diametrálně odlišnou.
Pokud si totiž přepočteme aktuální volební výsledek
vítězného Jednotného Ruska na absolutní hodnotu (s ohledem na počet obyvatel
RF), znamená to, že z tohoto pohledu Jednotné Rusko representuje nominálně tak
nanejvýš desetinu obyvatel Ruské federace. Na tuto skutečnost poukazují i
vtipy, objevující se na internetu již během prezentace předběžných volebních
výsledků, reagujíc na zveřejněné oficiálních statistických údajů. Jako například:
„Volby do místních
samospráv Ruské federace se odehrály za nízké účasti voličů. Psychiatrické
léčebny: 100%; armáda: 100%; věznice: 100%. Obyčejní občané: 8,5-12%. Jednotné
Rusko s přehledem zvítězilo!“
Zároveň se ovšem stále častěji objevují i první zprávy o bezskrupulózním
falšování volebních výsledků v některých volebních obvodech.
Kromě zpráv o falšování výsledků hlasování samotnými členy
volebních komisí, přicházejí v průběhu dne ze všech regionů i zprávy o kupčení
s hlasy, připomínající někdejší volební machinace ve východoslovenských
cikánských osadách.
Podstatnější, než pochybné oficiální statistiky a „volební
výsledky“, je fakt, že samotná volební taškařice se podobá jakési ruské ruletě,
kde „výhrou“ je, že není ještě hůř.
V případě ruských voleb je totiž, bohužel, nutno vzít v
potaz fakt, že ani případné bídné volební výsledky Putinovy partaje nemohou být
samy o sobě chápány jako předzvěst blížící se změny režimu. Jednak je tu riziko,
že kleptokracie v okamžiku, kdy se volební taškařice stane kontraproduktivní,
sáhne k otevřeně totalitním praktikám, jednak je iluzí domnívat se, že každý
odpůrce Putina a „Jednotného Ruska“ je snad zároveň demokrat. To neplatí ani
náhodou. Ideové spektrum ruské společnosti je mnohem složitější.
Znám totiž osobně spoustu Rusů, kteří sice nemohou přijít na
jméno Putinovi ani jeho konjunkturalistické partaji, kterou označují jako
"stranu šejdířů a zlodějů",
ovšem na druhou stranu obdivují či ospravedlňují Stalina anebo bagatelizují
komunistické zločiny či okupaci Československa. A nejde o mé osobní dojmy, dnes
tvoří tato skupina, odmítající „kriminalizaci Stalina a sovětského režime“,
prokazatelně přes 50% obyvatel.
Ostatně stačí, když se podíváme na složení ruské politické
scény.
Momentálně parlamentní strany jsou asi takovou zárukou
demokratického směřování jako naši třešničkáři. Komunisté, Žirinovského LDPR a
Spravedlivaja Rossija se liší od Putinova Jednotného Ruska jen tím, do jaké
míry hodlají obnovit Sovětský svaz či Ruské impérium, resp. hodlají-li znovu
připojit jen Donbas anebo rovnou celou Ukrajinu, resp. i Finsko a Aljašku.
Však třeba Spravedlivé Rusko vzniklo sloučením
prokremelských levicových partají: Rodiny, Ruské lidové strany, Ruské strany života
a Ruské strany důchodců, a nebýt odmítavého postoje komunistů, bylo by se dávno
sloučilo i s Komunisty Ruska a Komunistickou stranou RF.
Pro
charakteristiku strany Ruští patrioti
stačí, že vznikla odštěpením od Komunistické strany RF. Od ní se také liší de
facto jen tím, že její program obsahuje i radikálně nacionalistické prvky.
Totéž v bledě růžovém (i když by sedělo spíše označení
hnědo-rudé) představuje Nacionálně bolševická strana Ruska (NBP).
Její program lze vydedukovat již ze samotného jejího názvu. (Oproti zavádějícímu
názvu Liberálně-demokratické strany Ruska s. Žirinovského, která je fakticky stejně
málo liberální jako demokratická; tak jako je Vladimír Ejdelštejn alias
Žirinovskij asi takový demokrat, jako jeho kamarádi Saddám Husajn, Jean-Marie
Le Pen či rakouský esesák Edwin Neuwirth).
Pomineme-li Stranu růstu (Партия Роста), jejíž program se liší
od idejí Jednotného Ruska jen v dílčích pohledech na formy rozvoje ekonomiky
(ani v nejmenším se neliší například v otázkách zahraniční politiky), a pár
obskurních spolků, najdeme nakonec na ruské politické scéně jedinou
demokratickou stranu, která má aspoň jakýsi voličský potenciál, a tou je
Jabloko.
I to se ovšem nezmohlo v posledních parlamentních volbách na
více než 2%, přestože je zřejmě volila i převážná část stoupenců opoziční Strany
pokroku Alexeje Navalného, kterou úřady preventivně postavily mimo zákon.
Z výše uvedených faktů o složení
oficiálního politického spektra vyplývá chmurná perspektiva pro Rusko i svět. A
to, že Rusko dnes míří mílovými kroky spíše k fašismu, než k demokracii. Aktivizace
ultrapravicových a ultralevicových uskupení − jako jsou Ruská národní jednota
(RNE), Slovanský svaz, Ruská pravoslavná armáda, Černá sotňa, Bílá legie, Pamjať,
Strana národní suverenity Ruska (NDPR), Fronta národní spásy, Jiné Rusko,
Nacionálně-revoluční fronta, Severská aliance, Křesťanský stát – Svatá Rus, Sláva
Rusku, Lidově-nacionální strana, Ruská nacionálně-socialistická strana (RNSP),
atd., atd.
− která pojí xenofobie, šovinismus a idea imperiálního revanšismu, jen
dokresluje obrázek ruské společnosti na prahu nové totality.
O tom, že v Rusku již zapustilo své
kořeny i neonacistické hnutí, rovněž není sebemenších pochyb. V zemi dnes existuje
až několik stovek neonacistických organizací,
sdružujících podle odhadů na 70-100 tisíc aktivních členů.
(O tom, že nejde o komunitu aktivní jen ve virtuálním světě internetových
diskuzí, svědčí statistiky ruské nevládní organizace Sova, podle nichž jen v
letech 2004-2012 došlo v Rusku [oficiálně] k 549 rasově motivovaným vraždám a
skoro 3500 vážným zraněním ne-ruských obyvatel. V r. 2013 bylo v Rusku jen při
oficiálně registrovaných xenofobních, rasistických a ideologicky motivovaných
útocích zavražděno min. 20 lidí a nejméně 173 osob při nich utrpělo zranění. V
r. 2016 byly rasistické útoky zaznamenány v 16 ruských regionech. Důležitou
skutečností je, že tisíce stoupenců neonacistických a nacionalistických
organizací se účastní i bojů na východní Ukrajině po boku proruských
separatistů.)
Jestliže někomu připadá vyjádření, že Rusko je na cestě k
fašismu jako příliš expresivní, pak jej odkážu na definici fašismu: „způsob
politického jednání vyznačujícího se obsesivní představou o rozkladu společnosti
a národní potupě; o tom, že se národ stal obětí, resp. je ohrožován
individualistickým liberalismem a vlivem cizáků”.
Stěžejní ideou fašismu je pak nahradit zastupitelskou,
parlamentní demokracii vládou silného vůdce. Charakteristickým rysem fašisty
je, že hledá příčiny všech negativních společenských jevů i vlastního postavení
výlučně v působení vnějších sil – spiknutí zahraničních imperialistů,
buržoazie, kulaků, svobodných zednářů, iluminátů, Židů ... a vyřešení všech
problémů si slibuje od eliminace viníků, resp. na úkor té či oné společenské či
etnické skupiny.
Všemi těmito znaky se současná ruská politika i společnost
vyznačuje.
Nic na tom nemění ani fakt, že putinovská kleptokracie z
pochopitelných důvodů nenaplňuje jednu z premis definice fašismu, a to
nepřátelství vůči "velkokapitalistické plutokracii", které
představovalo programový průnik fašismu a krajní levice (a je ostatně nadále jedním
z ideologických pilířů nacionalisticko-bolševických hnutí, jako je zmíněná
Nacionálně bolševická strana Ruska).
Jen tak na okraj, jestli někomu připadá výraz „fašistický“ v souvislosti
s putinovským režimem „přitažený za vlasy“. Aniž bych chtěl nějak
obhajovat Musolliniho fašistický režim, nutno zdůraznit, že ten rovněž – na rozdíl
od německého nacismu či stalinismu – nevyznačoval budováním koncentračních
táborů nebo masovými popravami odpůrců (těch mimochodem Musollini během let
1927–1940 dal popravit za antifašistickou 10).
A propos, když už jsme u této paralely (Musollini-Putin),
jakýpak je rozdíl mezi někdejšími italskými masakry civilního obyvatelstva v Habeši
a genocidou čečenského národa ze strany Putinova režimu během rusko-čečenské
války? Snad jenom v tom, že v době italsko-habešské války ještě
neplatila Charta OSN a Všeobecná deklarace lidských práv (které přijalo Valné
shromáždění v letech 1945 a 1948).
Výňatek z knihy Cesta na
konec světa a zpět, díl druhý (2021).
Nacional-bolševistskaja partija (Национал-Большевистская
Партия, НБП).
V r. 2015 byla rozhodnutím ministerstva
spravedlnosti RF straně zrušena státní registrace, takže se nemůže účastnit
voleb.
Eurasijský svaz mládeže, Kozácká národní garda Vševelikého
vojska donského, Lidový svaz (Narodnyj sojuz), Mezinárodní eurasijské hnutí,
Nacionálně-socialistická strana Rusi (NSPR), Nacionálně-socialistické
společenství (NSO), Ortodoxní Rusko, Ruské společenské hnutí (ROD), Ruský
celonárodní svaz (RONS), Ruský národní svaz (RNS), Russkije, Strana na ochranu
ruské ústavy "Rus" (PZRK Rus), Strana svobody, Svatá církev jednotné
bílé rasy (SCEBR), Svaz ruského lidu (SRN), Svaz Venedů (Sojuz Venedov), Veliké
Rusko (Velikaja Rossija), Vojensko-vlastenecké hnutí "Spas", atd.
Jako např. Čistá rasa, Format 18, Front 14, Jednotné
brigády-88, Jižní fronta, Kombat 18, Krov i česť Rossija, Legion "Ruský
útok" (Legion "Russkaja ataka"), Legion Vervolf, Národní fronta
(Nacionalnyj front), Nový řád (Novyj porjadok), Ruská pěst (Russkij kulak),
Ruská stráž (Russkaja gvardija), Ruský cíl (Russkaja ceľ), Slovanské bratrstvo
(Slavjanskoje bratstvo), Slovanský legion,
Sluneční kruh (Solncevorot),
Velesov blok, Volžská fronta (Volžskyj front), Východní fronta (Vostočnyj
front) atd.
Podle odhadů Amnesty International dnes působí
v Rusku minimálně 85 000 aktivních neonacistů, což je téměř polovina celkového
odhadovaného počtu neonacistů na celém světě.
Na závěr debaty nad výsledky posledního
ruského volebního divadýlka, jehož jsem byl svědkem, se dostáváme k dalšímu
zásadnímu tématu, které v poslední době čím dál tím víc dominuje nejen úvahám
politologů, ale i racionálně uvažujících Rusů.
Tím je Rusko po Putinovi.
A není divu. Zatímco v takové Americe se předání moci v
podstatě ani běžného života země či řadového občana nedotkne, v centralizované
říši či autoritativním režimu (resp. režimu na pomezí autoritativního a totalitního
systému) bývá tento proces ve znamení boje o moc mezi různými politickými
frakcemi, který může přerůst v celostátní chaos. A čím těsněji je režim svázán
s ekonomikou, tím dalekosáhlejší může mít politické zemětřesení důsledky v
ekonomice státu a tedy i v každodenním životě jeho občanů. Přičemž v případě
Ruska, s ohledem na existující emancipační snahy mnohých regionů a dokonce separatistické
tendence řady „bantustanů“, se může klidně stát počátkem jeho konce.
Budovatelé Putinova kultu osobnosti si neuvědomovali
nebezpečí katastrofy hrozící po pádu faraona, který se díky jejich umné
choreografii a souběžné likvidaci a umlčování jakéhokoliv politického oponenta
stal jediným pojítkem nesourodého útvaru.
Výsledkem je, že dnes vám v Rusku nikdo − kromě zabedněných
stoupenců stalinisty Zjuganova či fašouna Žirinovského – není schopen
zodpovědět otázku, kdo by mohl nastoupit místo Putina, resp. po Putinovi.
Například Dmitrije Medveděva většina národa považuje za
kašpárka, resp. Putinova bílého koně, za nímž nestojí žádná relevantní mocenská
skupina ani politický potenciál. Nejvíce lidí se shodne tak akorát na
generálovi Sergeji Šojgu.
A jsme zpátky u tématu mého nedávného článku „Rusko na cestě
k fašismu“. Neboť Sergej Kužuget oglu Šojgu představuje všechno možné, jen
ne záruku odklonu od ideologie putinismu či dokonce demokratizace společnosti.
Tuvinský „Satan“ Šojgu je naopak nejtypičtějších
představitelem putinovské kleptokracie a symbolem militarizace ruské
společnosti a imperiálních ambicí. Vždyť právě pod jeho patronátem vznikla v
Rusku ona rudá obdoba organizace Hitlerjugend zvaná Junarmija (plným názvem Všeruské
dětsko-mládežnické občanské hnutí Junarmija).
Šojgova Junarmija jakožto obskurní reminiscence na Hitlerjugend
Tato − aspoň ze středoevropského pohledu obskurní –
mládežnická organizace, jejíž název Junarmija lze přeložit (jen volně) asi
jako "Mládežnická armáda", svým charakterem opravdu připomíná spíše
jakýsi hybrid organizací Hitlerjugend a Pionýr, než třeba skautské hnutí.
Zatímco skauting je hnutí a priori apolitické, díky čemuž
může působit prakticky ve všech státech světa,
výše uvedená Junarmija je naopak
fakticky hnutím prorežimním a tudíž veskrze politickým, resp. mocenským
nástrojem vládní strany Jednotné Rusko, o čemž svědčí již skutečnost, že u jeho
zrodu stál oficiálně Kreml (v osobě ministra obrany, jenž jeho vznik nejen
inicioval, ale je i jeho čestným členem). Kromě toho představuje Junarmija fakticky odnož místní obdoby
našeho někdejšího Svazarmu, organizace DO SAAF,
a činnost jejích poboček je dle stanov přímo propojena s příslušnými vojenskými
útvary, takže o nějaké nezávislosti či občanskosti nemůže být ani řeč.
Jelikož do řad hnutí Junarmija
jsou přijímány děti už od 10 let, není pochyb, že pod ideovým vedením penzistů-stalinistů,
funkcionářů kremelské partaje, bývalých důstojníků KGB, krymských "zelených
mužíčků" a "hrdinů" z kavkazských válek, tvořících štáb
organizace DOSAAF, zde vyrůstá nová garnitura vygumovaných mozků, které bude
bližší idea sovětská než "dekadentní západní demokracie".
Není divu, že setkání s oddílem junarmijců v červených košilích a rudých baretech s pěticípou
hvězdou vyvolává asociace Hitlerjugend.
Ale zpátky k pointě článku, jímž je ruské dilema –
Rusko po Putinovi.
Kříšení impéria aneb plané naděje Západu
Pokud někteří západní politologové vkládají naděje v odchod
Putina, sešlostí věkem či v rámci generační výměny anebo nedejbože v důsledku
nástupu nové mocenské garnitury, musí být hodně naivní. A oním „nedejbože“ mám
na mysli možnost Putinova nedobrovolného odchodu. Každopádně za současných
okolnosti může být snad každá změna v Rusku jenom k horšímu.
Jestliže se totiž dominantním kandidátem na hlavu Kremlu jeví
generál Šojgu, při sebevětší snaze nevidím žádnou pozitivní perspektivu. Však pod
jeho vedením dochází především k zásadní transformaci ruské armády v mohutnou
mašinerii schopnou působit nejen jako mocenský nástroj k ovládání vzpurných
podmaněných národů RF, ale i k prosazování ruské imperiální politiky v rámci
postsovětského prostoru i daleko za jeho hranicemi. Včetně snahy o obnovu sítě
zahraničních základen (kromě stávajících na území SNS,
v Sýrii či na Kubě, i ve státech jako jsou Kypr, Alžírsko, Egypt, Somálsko, Súdán,
Seychely, Argentina, Nikaragua, Venezuela, Singapur nebo Vietnam) a
rekonstrukci starých a budování nových základen po celém arktickém pobřeží.
Takže abych to shrnul. Ačkoliv vycházím jen z osobních
poznatků a nemám seriózní informace o zákulisí ruské politické či mocenské
scény (v čemž nejsem asi sám, včetně většiny slovutných politologů), nevidím
žádnou růžovou variantu ruské budoucnosti.
Každopádně, vedle nejhoršího možného
scénáře, jímž by bylo uzurpování moci vojensko-policejní juntou a nastolení
otevřeně fašistického režimu, nejpravděpodobnější jeví se nějaká forma více či
méně násilného rozpadu této pseudofederace. K tomu, aby bylo možné
předvídat konkrétní obrysy nově vzniklých geopolitických útvarů – např. nové Dálnovýchodní
republiky nebo Povolžské, Sibiřské či Turanské federace – museli bychom kromě
etnických / národnostních a náboženských aspektů vzít do úvahy i roli
konkrétních regionálních autorit, ať již vojenských činitelů, duchovních a
politických představitelů anebo oligarchů a jejich ekonomických zájmů a plánů.
Což je složitý rébus i bez zřetele na vnější
faktory a nepředvídatelné okolnosti, třeba i iracionální, hrající
v dějinách mnohdy větší roli, než logické argumenty a racionální plány.
S tím,
jak Putinův režim stále více zabředá do mezinárodní izolace, ekonomických
problémů a s tím spojené rostoucí nespokojenosti většiny obyvatel,
uchyluje se k nepokrytým totalitním praktikám, které jen urychlují výše
uvedené procesy.
Ostatně i Zbigniew Brzezinski kdysi prohlásil: „Putin by měl myslet na svou budoucnost.
Přílišné soustředění ruských vládnoucích elit na obohacení se může časem
vyvolat ve společnosti reakci a nepřátelství. Ještě k tomu nedošlo, ale soudím,
že existuje potenciální riziko”.
Připadá mi, jakoby si
Kreml neuvědomoval, že vždy v historii platil nepsaný zákon, že neustálým
přitahováním šroubů represe se současně zmenšuje prostor na dialog a snižuje možnost, že dojde k pokojnému předání moci.
Že s každým úderem pendreku autoritářský režim jenom posiluje počet svých
odpůrců, resp. radikalizuje dosud mírumilovné občany, věřící ještě v možnost
pokojného dialogu s mocí.
Svědectvím toho může
být třeba nebývale silná vlna sympatií projevovaných tzv. „slušnými“ občany ke
gerilové skupině Primorských partyzánů, provádějící v letech 2009-10 útoky
na policejní hlídky a služebny na ruském Dálném východě. V souvislosti s procesem nad pěticí přeživších
„partyzánů“ v r. 2014 například i komentátor stanice Echo Moskvy Anton Orech
prohlásil: „V zemi, kde policejní
generálové přijímají milionové úplatky, se celkem logicky objeví ‘lidoví
mstitelé’, kteří vezmou spravedlnost do vlastních rukou.“
O tom, že se nejedná o ojedinělý
jev, resp., že mýtus „Primorských partyzánů“ může motivovat stejně smýšlející
následníky po celém Rusku (jmenovitě na Kavkaze), svědčí ostatně i skutečnost,
že jen dva dny po zatčení vůdce skupiny, Aleksandra Kovtuna, došlo k dalším
vražedným útokům na policisty v permské a novgorodské oblasti, tisíce kilometrů
od Primorského kraje, a internet i ulice sibiřských měst zaplavily projevy
solidarity s touto gerilou (nápisy a grafitti na zdech, plakáty a
transparenty).
|
|
|
Konkrétní příklad
z našich poměrů se nám nabízí v našem Listopadu 1989, kdy brutální
policejní zásah na Národní třídě měl namísto zastrašení občanů a konsolidace
situace naopak za následek vyburcování společnosti a pád komunistického režimu.
Na tomto místě mohu zmínit i vlastní zkušenost s kontraproduktivitou represí
během mé někdejší ilegální činnosti. Ačkoliv se to zdá absurdní, za
komunistického režimu každý politický proces nebo zpráva o zásahu StB proti
disidentům či undergroundu představovala pro mě paradoxně zároveň povzbuzení
v mé vlastní „protistátní“ činnosti. Utvrzovala mě totiž v tom, že
nejsem nějaký osamocený mraveneček, solitér či blouznivec, nýbrž jeden
z mnoha článků rozsáhlé sítě. Však i k založení Výboru proti
diktatuře mě tehdy motivovalo zatýkání chartistů, které mělo za cíl zastrašit
společnost.
Zrovna tak je faktem, že většina lidí
(mnohdy do té doby fakticky apolitických), kteří zažili třeba zatčení na
nepovoleném koncertu či filozofické přednášce, resp. strávili noc na cépézetce a výslech na StB, se následně
zapojila do disidentských aktivit (resp. činností považovaných režimem za
protistátní) ještě aktivněji, jelikož u nich jednak pominul apriorní strach
z nepoznané hrozby, jednak se nezřídka právě díky hromadné perlustraci
(např. v případě zadržení účastníků nepovolených koncertů) seznámili mezi
sebou a vzájemně motivovali.
Zrovna tak se málokterý odpůrce komunistického režimu dal
zastrašit a odradit od „protistátní“ činnosti
i vyhazovem z práce. Svou společenskou degradací, ztrátou jistého relativně
privilegovaného postavení, byl vlastně takový intelektuál oproštěn od nutnosti
nechat se režimem vydírat v obavách ze ztráty zaměstnání či postavení.
Jako umývač výkladů, topič nebo noční strážník nebyl již dotyčný člověk režimem
vydíratelný, a tudíž do jisté míry nezávislý.
Připadá mi, jako by se ruský režim absolutně
nepoučil z minulosti, jako by si
vůbec neuvědomoval, že fyzickou likvidací a vězněním vůdčích osobností demokratické
opozice jednak těmto vytváří nebezpečnou aureolu mučedníků, jednak dává prostor
radikálním aktivistům, resp. nezvládnutelným masám.
Přitom poučením by pro
něj mohl být případ, kdy zavražděním racionálně uvažujících čečenských
presidentů – Dudajeva a Maschadova – uvolnil pole džihádistům typu Basajeva a
Umarova, s nimiž byl již dialog vyloučený.
Každý represivní režim
se prostě zákonitě časem dostane do situace, kdy se kvůli jeho represím od něj
odvrátí i dosud loajální občané, jeho skalní podporovatelé, případně i část
ozbrojených složek; kdy už budou věznice plné a sebesilnější policejní jednotky
nedokážou bez krveprolití zvládnout celonárodní vzpouru, natož zabránit masové
pasivní rezistenci. Takže nakonec nezbývá diktátorům, než buď nespokojené
občany postřílet anebo uprchnout.
Dějiny naznačují, že většině diktátorů jako by
díky jejich syndromu bohorovnosti chyběl základní pud sebezáchovy, díky
jemuž nakonec končí na kandelábru jako Mussolini, před popravčí četou jako Ceaušescu
anebo někde v kanále jako Kaddafí a Saddám.
Některé aspekty se holt v dějinách stále opakují.
Stejně jako naši soudruzi si koncem 80. let
neuvědomovali, že jejich režim, opírající se o cenzuru, rušičky zahraničního
rozhlasu, pendreky a estébáckou síť konfidentů a „štěnic“, se stává na prahu
éry mikroprocesorů, počítačů, mobilů a satelitní televize neživotaschopným
anachronismem, jakoby si dnes kremelští soudruzi neuvědomovali, že
v globalizovaném světě elektronické komunikace a sociálních sítí nelze ani
v Rusku nastolit totální cenzuru (navzdory restrikcím vůči nepohodlným
médiím a mobilním operátorům, vymývání mozků režimními televizemi, věznění
novinářů a cenzuře internetu).
Stejně jako populace mamutů s příchodem
doby ledové.
Rus. Vsjerossijskoje dětsko-junošeskoje vojenno-patriotičeskoje
obščestvennoje dviženije (Всероссийское детско-юношеское военно-патриотическое
общественное движение «ЮНАРМИЯ»).
S výjimkou několika států totalitních, jako je
Barma, Čína, Kuba, Laos a Severní Korea.
Dobrovolná společnost pro podporu armády,
letectva a námořnictva (ДОСААФ).
V polovině r. 2017 má již hnutí Junarmija téměř masový charakter, počet
jeho členů dosahuje 100 000.
V Abcházii, Arménii, Bělorusku, Jižní Osetii, Moldávii,
Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Tadžikistánu.
Během nebývalé "protipartyzánské"
operace, do níž byly nasazeny stovky příslušníků speciálních jednotek,
pátrajících v lesích po mstitelích, byla nakonec skupina v červnu 2010
zlikvidována. Při policejní operaci 11. června 2010, při níž jejich byty v
Ussurijsku obklíčily speciální policejní jednotky s obrněnými transportéry a za
podpory vrtulníků, dva z nich, jednadvacetiletý Alexandr Sladkych a
třiadvacetiletý Andrej Suchorad, zahynuli. Zbylí partyzáni − Vadim Kovtun, Aleksej
Nikitin, Maksim Kirillov a Vladimir Iljutikov − se vzdali. Vůdce skupiny,
Aleksander Kovtun, byl v polovině června zadržen komandem OMONu v ussurijské
tajze.
CPZ – „Cela předběžného zadržení“.
====================================================
Zájemcům o život reálného současného Ruska doporučuji knižní sérii "Cesta na konec světa a zpět":
***
již vyšlo:
- CESTA NA TAJMYR aneb "Po Jeniseji k Severnímu ledovému oceánu - krajem šamanů, starověrců, komunistických lágrů a morbidní postsovětské nostalgie",
1. svazek ze sibiřské série cestopisů (doplněným stovkami barevných fotografií) - který se pokouší oslovit nejen milovníky cestování a cestopisů, ale i lidi zajímající se o reálné autentické Rusko (potažmo Sibiř a Arktidu) a historii vztahů Rusko v. Západ, jakož i naivní a pomýlené "rusofily" čerpající své informace o "zemi, kde dnes znamená včera", výlučně ze Sputniku a proruských webů či bulvárních / dezinformačních médií.
ANOTACE:
„Cestopis o Rusku, a jmenovitě hlavně o Sibiři a Arktidě, z pera renomovaného českého cestovatele, jenž zná Rusko zřejmě lépe, než 90% Rusů, jelikož ho během posledních 10 let projel křížem krážem. Nejen od Petrohradu po Vladivostok, ale též od Murmansku po Magadan, od Čečenska po Čukotku a od Altaje po Jamal a Tajmyr, a navštívil de facto všechny oblasti a republiky Ruské federace, vyhýbajíc se vesměs turistickým destinacím, ale navštívil mnohá posvátná místa, polární stanice, pozůstatky stalinských lágrů i pozoruhodné přírodní scenérie. Pomáhal vakcinovat soby jamalským pastevcům, účastnil se lovu kalmárů v Japonském moři a sobů na Čukotce, lovil jesetery na Leně a kambaly na Kolymě, zúčastnil se šamanských obřadů na Altaji, v Jakutsku, Tuvě a Burjatsku, splavil mohutné a divoké sibiřské řeky - Jenisej, Irtyš, Lenu, Kolymu, Angaru a Podkamennou Tunguzsku...
Díky tříletému pobytu uvnitř nejrůznějších místních etnických a sociálních komunit měl možnost seznámit se zdejšími poměry – každodenním životem a názory obyčejných lidí – komplexněji, než se to podaří mnohému "domorodci", žijícímu ve vzdálené metropoli, nebo zahraničnímu "expertovi", mnohdy navíc závislému na službách tlumočníka, během několikatýdenní expedice.
Cestujíc po Rusku dálkovými vlaky, maršrutkami a náklaďáky, občas pásovými transportéry, na palubě vrtulníku, nákladní lodi či tankeru, setkává se během svých cest s intelektuály i dělníky a řemeslníky, ministry i pastevci, vědci i šamany, rektory universit i venkovskými učiteli, žurnalisty, byznysmeny i politiky, s polárníky, piloty vrtulníků i šoféry náklaďáků; s lodníky, námořníky i rybáři. Diskutuje při šálku čaje či sklence vodky s místními umělci, spisovateli, válečnými veterány, lovci a zlatokopy, studenty i penzisty, buddhistickými mnichy, muslimskými imámy i židovskými rabíny, pravoslavnými popy i katolickými misionáři, s etnografy i příslušníky nesčetných původních etnik, aby své poznatky a zážitky následně prezentoval ve svých cestopisech, doplňujíc je vlastními úvahami.
Kniha je navíc doplněná zhruba 750 jedinečnými barevnými fotografiemi.“
Objednáte-li si knihu přímo přes eshop CadPress:
Jednak zároveň podpoříte autora/vydavatele, který by jinak – při prodeji prostřednictvím VO distribuce – dostal pouze 1/3 z prodejní ceny!
další svazky edice
CITUJI Z OHLASŮ:
„Toto je daleko, daleko více než jen cestopis. Mohu napsat jen jedno… Doporučuji…. Doporučuji… Doporučuji!“ - Václav MARHOUL, filmový režisér
-----------
"Některé cestopisy se svou autentičností vymykají obvyklým popisům průběhu putování, památek a reálií, a jsou svým způsobem antropologickými sondami. Do této kategorie neotřelých pohledů na neznámé kraje patří i tato publikace. Autor se tak řadí po bok Jana Eskymo Welzla či Mnislava Zeleného-Atapany.
Chcete-li se o Rusku dozvědět něco, co dozajista nevíte, určitě si knížku přečtěte."
Prof. MUDr. Cyril HÖSCHL DrSc.
-----------
"Krondakovy knihy kombinují osobní svědectví z terénu s poznatky z dějin, politiky, mezinárodních vztahů, ekonomiky, kultury a životního stylu obyvatel navštívených zemí. Množství událostí a osudů - příběhy známých osobností i zcela neznámých lidí, postřehy z osobních setkání, úvahy o sociálním a ekonomickém prostředí, četné příhody, ze kterých se dají odečítat hlubší souvislosti - to vše pulzuje poutavým vyprávěním, doprovázejíc hlavní příběh, jehož aktérem je samotný autor, potulující se napříč onou širou zemí, mezi arktickou tundrou, sibiřskou tajgou a kavkazskými horami.
Kniha Fera Hrabala-Krondaka je vynikající čtení pro každého, kdo se zajímá o zemi, kde se dnes minulost dere do budoucnosti."
PhDr. Grigorij Mojsejevič MESEŽNIKOV,
politolog a politický analytik, prezident Institutu pro veřejné otázky
-----------
"Tato nejnovější Krondakova kniha nepředstavuje jenom pouhý další cestopis o Rusku doplněný stovkami jedinečných fotografií. Jde o cestopis “literárně-sociologicko-politologický“, resp. plasticky podaný reálný obraz dnešního Ruska z pera renomovaného českého cestovatele, jenž zná Rusko zřejmě lépe, než 90% Rusů. Hrabal-Krondak totiž momentálně nepochybně patří k největším znalcům dnešního Ruska u nás;
Jaromír ŠTĚTINA,
bývalý dlouholetý reportér z oblastí Sovětského svazu
=================
Z tohoto cestopisu jsem vysloveně nadšen a doporučuji k přečtení. S autorem nemusíte souhlasit v jeho politických názorech, je dosti kriticky k vládě Vladimíra Putina, ale jinak je to opravdu úžasný detailní cestopis po dnešní Ruské federaci.
Lukáš Lhoťan
publicista
Za posledních 100 let jako by se v postavení a vztahu Ruska vůči světu, ani v Rusku samotném (co do uvažování i zaostávání životní úrovně za Západem), nic zásadního nezměnilo.
Tak, jako kdysi jezdili do Moskvy anarchisté a komunisté (slovy Gottwaldovými) "učit se, jak zakroutit buržujům krky", dnes tam putují z celého světa i náckové, aby absolvovali kurzy, jak rozvrátit EU a NATO, … a ztroskotanci a naivní pitomci typu Monsona, Seagala, Depardieua a Snowdena. Přesně v souladu s Leninovou tézí o "užitečných idiotech".
Viz článek
"MOSKVA – Odvěká Mekka světové reakce"
====================================================
Internetová diskuzní fóra nejsou, pochopitelně,
platformou ani pro seriózní diskusi, ani pro prezentaci relevantních argumentů
a informací, tudíž věnuji raději energii zpracování svých poznatků a názorů do
knižní podoby, přesněji do zhruba osmisvazkové edice, shrnující především mé
zážitky z cest po Rusku a teritoriu bývalého SSSR, kde jsem během poslední
dekády prožil více než 3 roky, během nichž jsem navštívil všechny republiky a
oblasti RF.
Pokud tedy
máte předběžný zájem o můj rodící se sociálně-antropologicko-politologický cestopis, stačí, když se přidáte do některé z FB-skupin,
kde bude následně určitě uveřejněno avízo, takže vydání 1.
svazku knihy nepropásnete:
Ferův ARCHIV (mé názory, inspirace a odkazy na zajímavé
informační zdroje)
Knihy - ABRAXAS / CAD Press
CESTOVÁNÍ / Expedice za hranice všedních dnů
====================================================
Doporučuji i mé další články, jako
"RUSKÁ PRAVDA" a skutečnost
Ruský sen - který bych přál prožít všem našim kremlobotům
Idea Třetího Říma a Zjuganovovi "blaničtí rytíři"
"Děsivé dědictví Rudého Babylonu aneb Rusko na cestě k
fašismu"
„2. STUDENÁ VÁLKA MEZI RUSKEM A ZÁPADEM ??“
"NOVÉ RUSKO" - PODFUK nebo ILUZE?:
RUSKÁ OPRIČNICKÁ DEMOKRATURA V PRAXI:
RUSKO - POSLEDNÍ KOLONIÁLNÍ MOCNOST:
NA KRYMU NEŠLO jen O UKRAJINU:
Bohužel můj sotva (nedávno) založený kanál na Youtube https://www.youtube.com/@ferohrabalkrondak
(který měl statisícovou sledovanost)
JE již díky zákeřným 🅰️sociálním 🅰️lgoritmům sociálních sítí MINULOSTÍ …
Přestože neporušoval žádné etické normy! BYL ZRUŠEN bez jakéhokoliv konkrétního zdůvodnění (s pouhou lakonickou instantní nicneříkající formulkou že "porušuje pravidla " - čímž bylo zřejmě snad myšleno např. sdílení kritického videa o ruském fašistickém a neonacistickém hnutí z Facebooku !?), … a to zřejmě na popud proruských trollů, jelikož můj kanál obsahoval mj. cca 800 původních ruských videí o politické situaci a reálném životě ve východním Mordoru :( , ačkoliv Youtube (stejně jako Facebook atd.) zároveň nadále obsahuje tisíce videí ruské páté kolony a různých dezolátů a konspirátorů, jakož i nekonečné kvantum nenávistných, lživých a vulgárních komentářů :( , včetně stovek urážlivých a nenávistných komentářů pod mými rozhovory!
Více viz : https://ferohrabal.blogspot.com/2024/10/zakerne-asocialni-algoritmy-na.html
Prosím sdílet
===========================================================
Při nákupu knih přímo od autora anebo z eshopu vydavatelství
http://www.cadpress.cz
podpoříte zároveň i autora (a jeho projekt),
který při prodeji prostřednictvím VO distribuce obdrží pouze 1/4 prodejní ceny !
------------------------------------
Navíc až 99% prodejen nemá třeba můj poslední cestopis ani po roce skladem ...
Ze 40 knihkupectví firmy Dobrovský mají knihu jen 2 prodejny; ze 60 prodejen Kanzelsbergera je kniha jen ve 3; z 36 prodejen firmy Luxor mají knihu pouze ve 4, situace v síti Martinusu je podobná = ze 30 prodejen mají knihu skladem JEN 2 ! 😔
No a třeba Academia či Knihy na hory (býv. Mapy Kiwi) bojkotují mé knihy systematicky 😡 Knihkupci zdůvodňují absenci mých knih v prodejně skutečností, že prý SE PO NICH NIKDO NEPTÁ :( ? tak je neobjednávají! Začarovaný kruh.
--------------------------------
Komentáře
https://www.respekt.cz/politika/v-radach-zlutych-vest-slouzi-bojovnici-z-donbasu
Pokud jde o politické zřízení, v Rusku, kde stále intenzivně přežívá ona morbidní nostalgie za Sovětským svazem, je dodnes druhou nejsilnější parlamentní stranou stalinistická Komunistická strana RF. V posledních volbách získala KS přes 7 milionů hlasů, těsně následována Žirinovského fašizoidní LDPR.
Zdroj: https://eurozpravy.cz/zahranicni/afrika/232646-sileny-prezident-se-prohlasil-za-boha-ze-zeme-udelal-africke-dachau/
http://www.rozvojovka.cz/clanky/1059-afrika-diktatoru.htm
https://www.idnes.cz/xman/styl/nejkrutejsi-africti-diktatori-opravdu-povedena-sebranka.A080806_103509_xman-novinky_fro
https://refresher.sk/56865-Mramorove-palace-miliardove-majetky-a-stovky-tisic-obeti-alebo-najkrutejsi-diktatori-Afriky
Jelizaveta Peskovová, dcera tiskového mluvčího Kremlu Dmitrije Peskova, pracuje v Evropském parlamentu a má neomezený přístup k tajným materiálům, napsal v úterý server Rádia Svobodná Evropa (RFE/RL). Jednadvacetiletá dívka je praktikantkou u francouzského europoslance Aymerica Chaupradeho, který hlasoval pro anexi Krymu...
Ten byl do roku 2015 členem krajně-pravicové Národní fronty Marine Le Penové (dnes Národního sdružení). Je členem výboru Evropského parlamentu pro zahraniční věci a podvýboru pro bezpečnost a obranu a je součástí delegace parlamentního výboru EU-Rusko. Byl jedním z mezinárodních pozorovatelů referenda na Krymu po ruské anexi v březnu 2014. Anexi nazval „oprávněným“ aktem, což bylo v rozporu s postojem Evropské unie.
https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/498383-dcera-putinova-mluvciho-pracuje-v-evropskem-parlamentu-jako-stazistka.html
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/vagnerova-skupina-uz-neni-tajemna-organizace-o-zoldacich-kremlu-a-nejvetsim-uspechu-ruske-propagandy-67259
Arkadij Babčenko: Západ nechápe, co se na něj z Ruska plíží
Svoboda slova je dobrá tam, kde je se hraje podle pravidel. Svoboda slova je nástroj demokraticky vytvořené společnosti. Funguje jen v demokratických společnostech. Jako důležitý nástroj vlivu společnosti na státní moc. Ale v autoritativních společnostech se mění na nástroj propagandy. Společnost tímto nástrojem neovlivňuje moc, ale státní moc ovlivňuje společnost. Zotročuje ji. A, a to je je ještě horší, rozvrací.
V Berlíně se nedávno odehrála podivná akce komunistů – ulicí Friedrichstrasse projeli na tahačích sovětské tanky a křižník Aurora s hesly “Lepší revoluce než válka”. Jakápak revoluce v Německu? K čemu Německo potřebuje revoluci? Jakou souvislost s tím mají ruské tanky a křižník Aurora, který se stal symbolem jednoho z nejstrašnějších státních převratů, který vedl k milionům mrtvých? Kdo tuhle přehlídku platí? Na první pohled vypadá taková akce nepatřičně, na druhý směšně. Ale když budete bušit do stejného cíle rok za rokem, věřte, že tato taktika přinese ovoce.
Demokracie je znakem dospělé, svobodné společnosti. Příznakem autoritativní, nedozrálé společnosti je infantilismus. Neschopnost logického úsudku a pochopení, že určité akce vedou k určitým výsledkům.
http://tapolitika.cz/ze-sveta/ruska-mozaika/arkadij-babcenko-zapad-nechape-co-se-na-nej-z-ruska-plizi/
Rusko si vždy žilo tak trochu vlastním životem. Sebevědomě ignorovalo vše, co se kolem něj dělo, a pohlíželo na sebe jako na světovou mocnost, která určuje pravidla hry. To v jeho historii nejednou vyústilo v překotné reformy, které se stejně rychle objevovaly, jako mizely. Poslední čtvrtstoletí nebylo výjimkou.
Geopolitická rizika
Západní politici, novináři, byznysmeni i akademici, kteří pozorně sledují novodobé dějiny Ruska, se takřka do detailů shodují v popisování toho, co se v Rusku v postsovětské éře stalo. Sovětský svaz se rozpadl v roce 1991, když jeho poslední prezident Michail Gorbačov odstoupil z funkce a otěže vedení státu předal Borisi Jelcinovi. Tehdy se také z přidružených sovětských republik jako Ukrajiny či Běloruska staly nezávislé státy.
První polovina 90. let 20. století byla pro Rusko i všechny bývalé sovětské republiky obdobím zásadní politické i ekonomické transformace. V Rusku se k moci dostali lidé, kteří se v zemi pokoušeli nastolit demokratické principy a vytvořit liberální tržní hospodářství. Po nějakém čase nicméně reformní snahy začaly slábnout, až nakonec úplně utichly a Rusko se v kruhu vrátilo na začátek.
V odpovědích na otázku, proč Rusko z cesty politických a ekonomických reforem sešlo, již odborníci tak jednotní nejsou. Někteří tvrdí, že se tak stalo proto, že se východ Evropy nezapojil do poválečného Marshallova plánu, jiní navrhují, že se Západ po rozpadu SSSR málo angažoval v integraci Ruska do mezinárodního společenství, a další zase říkají, že se jednalo o čistě ruský problém spojený s letargií tamní společnosti a nedostatečným tempem reforem brzděných mimo jiné i nerozhodným, poté neustále opilým a nakonec nemocným Borisem Jelcinem.
Co když ale všechno bylo trochu jinak?
Kanadská novinářka Chrystia Freelandová upozorňuje na překotné změny zákonů, které se v 90. letech často dostávaly do vzájemných střetů, takže prakticky všichni podnikatelé tím, že jeden zákon dodržovali, na druhé straně jiný porušovali. "S ohledem na další vývoj je evidentní, že se nejednalo pouze o porodní bolesti nového politického a ekonomického systému. Vše bylo záměrně vymyšlené tak, aby mohl být v kterémkoli okamžiku jakýkoli významný byznysmen obviněn z nezákonného chování a jednoduše odstřižen od svého majetku a vlivu," uvádí Freelandová ve své knize Obchod století.
https://www.investicniweb.cz/2014-12-17-jak-putin-ukradl-rusku-demokracii/
Karen Dawishaová i Chrystia Freelandová přitom nejsou jen tuctovými konspirátorkami, které by své teorie zakládaly na domněnkách a spekulacích. Obě vycházejí z množství dokumentů použitých v různých soudních procesech, materiálů sesbíraných investigativními novináři, rozhovorů se světovými podnikateli a bankéři či zjištění ruských médií, z nichž některá již na přímý rozkaz Kremlu ukončila svoji činnost.
5. dubna 2019 13:04
Severoatlantická aliance kvůli stále agresivnějšímu chování Ruska posílí bezpečnostní opatření v oblasti Černého moře včetně užší námořní spolupráce s Ukrajinou a Gruzií. Shodli se na tom ministři zahraničí zemí NATO ve Washingtonu, kde si připomněli 70. výročí založení Aliance.
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/nato/nato-washington-rusko-zkrajina-krym-gruzie-cerne-more.A190405_115701_zpr_nato_inc?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku
V r. 2017 v Moskvě proběhl Všeslovanský sněm, na který dorazily i známé tváře dezinformačních serverů. Část nákladů za českou výpravu platili Rusové a na akci se hovořilo o sjednocení všech Slovanů do unie. Šéfa české delegace a propagátora slovanství Zdeňka Opatřila přijal i velvyslanec v Moskvě Vladimír Remek. Podle českého ministerstva zahraničí se nejednalo o oficiální akci tuzemské diplomacie. Experti varují, že podobné sjezdy mají za cíl rozšiřovat ruský vliv do Evropy.
Praha - Slované by se měli spojovat, možná i vytvořit společnou unii, znělo na šestidenním Všeslovanském sněmu v Moskvě, který se konal před dvěma týdny. Ubytování pro početnou českou delegaci zaplatila ruská strana, stejně tak i dopravu po Rusku. Sněmu se účastnili i zástupci neuznané Doněcké či Luhanské lidové republiky.
Pokračování: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/rusove-platili-sjezd-slovanu-prijeli-i-dezinformatori-sefa-c/r~5f186c7a4f7311e7886d002590604f2e/
Však Idea panslavismu je trojský kůň ruského imperialismu, jakýsi předobraz Kominterny - viz
Idea Třetího Říma a Zjuganovovi "blaničtí rytíři"
https://ferohrabal.blogspot.com/2019/03/idea-tretiho-rima-zjuganovovi-blanicti.html
+
"RUSKÁ OPRIČNICKÁ DEMOKRATURA V PRAXI":
http://ferohrabal.blogspot.sk/2017/05/rusky-antimajdan-navrat-opricniny.html
Ruský prezident Vladimír Putin připojení Krymu k Rusku vysvětloval nutností ochránit ruské obyvatele Ukrajiny před fašistickou vládou v Kyjevě. Přitom v ruské státní Dumě sedí poslanci s extremistickými a antisemitskými názory, kteří mají blízko k neonacistickým skupinám.
https://www.armadninoviny.cz/rusky-pravoslavny-extremismus-a-neonacismus.html
V Jekatěrinburgu zemřel ruský investigativní novinář Maxim Borodin poté, co vypadl z okna. Policie jeho smrt vyšetřuje jako sebevraždu, té však Borodinovi blízcí nevěří. Novinář psal o korupci i ruských žoldnéřích, kteří padli v Sýrii. Den před svou smrtí tvrdil, že se kolem jeho bytu pohybují maskovaní muži.
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/maxim-borodin-rusko-novinar-smrt-zoldneri-syrie.A180416_101753_zahranicni_kha?
FRANTIŠEK KALENDA |
Co dělají ve Venezuele ruští vojenští experti? Rusko se bojí, aby nepřišlo o všechno, co do jihoamerické země investovalo. A nejde „jenom“ o peníze, ale i o vliv v celé Latinské Americe. Zdroj: https://finmag.penize.cz/ekonomika/405757-hluboka-ruska-stopa-ve-venezuele?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
Meno ruskej agentky Marie Butinovej sa spomína v dokumentoch súdu Zdroj: AP/Jon Elswick.
Jej úlohou bolo infiltrovať sa do viacerých politických zoskupení v čase, kedy sa Donald Trump stal prezidentom.
Americká prokuratúra žiada trest 18 mesiacov odňatia slobody pre ruskú agentku Mariju Butinovú, ktorá sa priznala, že na pokyn Kremľa plnila v USA spravodajské úlohy. Informovala o tom v sobotu agentúra AP.
Podľa americkej prokuratúry „nebola Butinová agentkou v pravom zmysle" tohto slova a oficiálne ani neabsolvovala výcvik určený pre tajných agentov. Jej úlohou bolo infiltrovať sa do viacerých konzervatívnych politických zoskupení v čase, keď sa moci ujímal súčasný americký prezident Donald Trump.
Butinová sa vlani v decembri pred americkým súdom priznala k účasti na sprisahaní proti Spojeným štátom. Ešte v júli bola obžalovaná zo zločineckého sprisahania, ktorého sa údajne dopustila, keď v USA pôsobila „ako zahraničný agent bez toho, aby o tom informovala príslušný úrad generálneho prokurátora."
Podľa vyšetrovateľov sa táto Ruska od roku 2015 zapájala do amerických konšpiračných aktivít v prospech Moskvy, pričom bola riadená ruským úradníkom a na to, aby prenikla do amerických politických kruhov, využívala blízke osobné vzťahy s americkým politikom.
Moskva tvrdí, že obvinenia vznesené voči Butinovej sú vymyslené a že jej zatknutie v júli minulého roku bolo motivované záujmami americkej vnútornej a zahraničnej politiky.
ČÍTAJTE VIAC
https://www.aktuality.sk/clanok/686017/prokurator-v-usa-ziada-pre-rusku-agentku-18-mesiacov-vaezenia/
Čítajte viac: https://komentare.sme.sk/c/22104558/kremel-si-uz-s-antisemitizmom-neskrtne-na-ukrajine-vyhral-ruskojazycny-zid.html#ixzz5lrFuY4Qo
Europoslanec komunistů jezdí rád na Krym a do Ruska. V čestném prohlášení uvedl sedm cest, které si nechal zaplatit.
Europoslanec komunistů Jaromír Kohlíček se netají kontakty s ruskými organizacemi, které jsou prodlouženou rukou diplomacie Moskvy a jejichž činnost jde v řadě případů proti oficiální politice České republiky.
Jeho vztahy s nimi – jde o Jaltské ekonomické fórum, politickou stranu Spravedlivé Rusko a o Ruský mírový fond – jsou blízké tak, že na několika jejich akcích si český komunista nechal cestu a pobyt zaplatit.
Seznam to zjistil z přehledu čestných prohlášení, která musí europoslanci zveřejňovat na svých stránkách webu Evropského parlamentu. Musí přitom uvést jméno hostitele, název akce a to, co mu třetí strana zaplatila – zda šlo o ubytování, dopravu či další služby a také to, ve kterém hotelu se ubytoval.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/cesky-komunista-se-nechava-hostit-od-rusu-vyjde-to-levneji-70271?dop-ab-variant=6&seq-no=1&source=hp
Petr Juna
Vztah mezi Vladimírem Hromádkem a Řádem národa. (Video: Seznam.cz)
Řád národa má několik kontroverzních figur, je s ním spojený například Jiří Maria Sieber, který zpochybňuje existenci plynových komor. Hnutí propaguje své postoje na koncertech skupiny Ortel a blízko má, doslova i přeneseně, i k Rusku.
Vladimír Hromádko, muž, který měl o víkendu napadnout mladého poslance z TOP 09 Dominika Feriho, na svém facebookovém profilu často sdílí příspěvky uskupení Řád národa, které je známé svými nacionalistickými postoji. A naopak Řád národa sdílel například Hromádkův text o společenské degradaci a úpadku politické úrovně.
Při pohledu na Hromádkův Facebook je zřejmé, že jde o hlubší propojení. Často sdílené dezinformace a texty o hrozbě islámu, otevřená podpora ozbrojené domobrany nebo naopak kritika Evropské unie. To všechno jsou témata, kterými se Řád národa také zabývá a snaží se jejich prostřednictvím oslovit co největší počet lidí. To se mu zřejmě daří, protože má na Facebooku o více než 160 tisíc sledujících více než například hnutí ANO.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/co-je-zac-rad-naroda-jeho-sympatizant-je-podezrely-z-utoku-na-feriho-70899?dop-ab-variant=6&seq-no=4&source=hp
Toužil po svobodné Gruzii a na Stalina prozradil kde co. Včetně jeho sadismu a spolupráce s carskou policií.
Jeho jméno, Josif Iremašvili, je dnes prakticky neznámé. Proslavil se však knihou nazvanou „Stalin a gruzínská tragédie“, která osvětluje dětství a mládí pozdějšího diktátora Stalina. Byly kruté – a drobný, v dospělosti jen 162 cm vysoký chlapec s chromou levou rukou, krutosti lidí i osudu čelil ještě větší krutostí vlastní.
Josif Iremašvili (nar. 24. dubna 1878) byl Stalinovým kamarádem z dětství a spolužákem a později i komunistickým revolucionářem stejně jako on. Jeho pohled na Stalina je historicky nedocenitelný zejména pokud jde o Stalinovy osobnostní rysy. Vše nejspíš už začalo tím, že Stalin se narodil teprve dvacetileté matce jako její již čtvrté dítě. Jeho otec, Vissarion Džugašvili, byl obuvník a pijan. O tom, zda byl skutečně Stalinovým biologickým otcem, vznikly určité pochybnosti. Mohl to být i některý z bohatých kupců nebo dokonce slavný cestovatel Przewalský (po němž je pojmenován známý divoký kůň), jenž se v odpovídající dobu zdržoval ve městě. Tomu je Stalin dokonce i fyzicky podobný. Etnicky Džugašviliho rodina patřila mezi Osety (Osetijce), příslušníky jednoho z kavkazských národů.
Více: https://nasregion.cz/touzil-po-svobodne-gruzii-a-na-stalina-prozradil-kde-co-vcetne-jeho-sadismu-a-spoluprace-s-carskou-policii-101916
Hnutí SPD ve čtvrtek zahájilo kampaň před volbami do europarlamentu. (Video: Seznam.cz)
Armádní kanál Zvezda využil čtvrteční akci hnutí SPD na Václavském náměstí v Praze, aby Rusům ukázal, jak mají tisíce Čechů dost diktátu Bruselu. Hrubé odhady přitom hovoří jen o několika stovkách účastníků, z nichž půlka přišla vyjádřit svůj nesouhlas s protiunijní politikou Tomia Okamury a jeho hostů.
Podle webu ruského armádního televizního kanálu Zvezda se čtvrtečních demonstrací sněmovního hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD) „proti diktátu Evropské unie“ zúčastnilo 25 tisíc lidí.
Veřejnoprávní agentura ČTK odhadla, že se shromáždění zúčastnilo několik stovek lidí.
A telefonní operátor T-Mobile uvedl, že na Václavském náměstí byl v podvečer jen dvojnásobný počet aktivních uživatelů v síti oproti běžnému dni.
Na zprávu už zareagovalo české Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám (CTHH).
Na Twitteru doplnilo, že podle informací policie se sešlo zhruba šest stovek lidí a že ruská státní média šíří dezinformace o rozkladu Evropské unie. V tweetu CTHH, které spadá pod ministerstvo vnitra, připomíná i další nepravdivý článek, který hrubě nadhodnocoval počet účastníků na jiné pražské demonstraci – v roce 2017 napsal web Sputnik, že se u sochy maršála Koněva na Praze 6 sešlo „sto tisíc lidí“, realita ale byla řádově odlišná, u pomníku se sešla asi stovka lidí.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ruska-armadni-televize-vice-nez-25-tisic-lidi-vyslo-v-praze-do-ulic-aby-se-postavili-diktatu-bruselu-71060
Zelenskyj odpověděl Putinovi: Ruský pas znamená vězení za mírný protest a nemožnost volit!
Zvolený ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj reagoval na návrh Vladimira Putina nabídnout ve zjednodušeném režimu ruské pasy Ukrajincům. V dopise zveřejněném na Facebooku zapochyboval, že by jeho spoluobčané měli zájem o život v „autoritářském a zkorumpovaném“ režimu, kde hrozí vězení za mírný protest a nekonají se svobodné volby. Naopak nabídl ochranu všem ruským bojovníkům za svobodu. Zopakoval také, že vztahy mezi zeměmi se můžou zlepšit, jen pokud Rusko ukončí okupaci Donbasu a Krymu.
https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2799503-zelenskyj-odpovedel-putinovi-rusky-pas-znamena-vezeni-za-mirny-protest-a-nemoznost
Prvomájový pochod v Petrohrade: Dvoch aktivistov odsúdili na desať dní väzenia
https://www.aktuality.sk/clanok/688822/prvomajovy-pochod-v-petrohrade-dvoch-aktivistov-odsudili-na-desat-dni-vaezenia/
Zatýkanie počas protestu v Petrohrade, 1. máj 2019
Zdroj: Reuters
Dvoch účastníkov prvomájového pochodu v Petrohrade odsúdil tamojší súd na desať dní väzenia. Akciu miestne úrady síce povolili, ale skončila sa masovým zatýkaním jej účastníkov, informovala vo štvrtok rozhlasová stanica Echo Moskvy.
Ako spresnila agentúra Interfax, odsúdenými sú bývalý predseda hnutia Otvorené Rusko Andrej Pivovarov a Alexandr Šuršev, petrohradský koordinátor štábu opozičného politika Alexeja Navaľného.
Akcia organizovaná pri príležitosti sviatku jari a práce sa konala pod heslom „Slobodnému Petrohradu slobodné voľby“.
K zásahu polície podľa Interfaxu došlo po tom, ako sa časť davu zastavila na ulici Nevskij prospekt. Zadržaní a na políciu predvedení boli aktivisti, ktorých plagáty a slogany polícia vyhodnotila ako príliš kontroverzné a nezodpovedajúce deklarovaným cieľom pochodu, uviedol spravodajský portál Fontanka.ru.
Dodal, že policajti pri zatýkaní mnohých demonštrantov zvalili na zem a izolovali od tých aktivistov, ktorí ich chceli chrániť, a následne od odvliekli do policajných áut.
Medzi približne 50 zadržanými bol aj poslanec mestského zastupiteľstva Maxim Reznik, ktorého však už medzičasom prepustili na slobodu.
Podujatie bolo úradmi povolené, ale podľa zdroja v hnutí Otvorené Rusko sudkyňa okresného súdu v Petrohrade napriek tomu konštatovala, že Pivovarov je vinný z organizovania nepovoleného verejného podujatia.
...
Nejpopulárnější ruský bloger, publikující pod pseudonymem StalinGulag, se rozhodl vystoupit z anonymity. Jmenuje se Alexander Gorbunov a k rozhodnutí odhalit své jméno jej vedlo nejen pátrání úřadů po něm, ale i těžká nemoc, kvůli které je upoután na invalidní vozík. I přes svou nelehkou situaci si ale dokáže udržet smysl pro vtip a černý humor. Díky nim i ostrým výpadům vůči Kremlu si na sociálních sítích získal přes milion a půl příznivců.
Dále: https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2804963-nejvlivnejsi-rusky-bloger-tvrde-kritizuje-putina-i-oligarchy-po-letech-se-rozhodl
Svět bez obalu: Ruská bezpečnostní služba FSB se mstí krymským Tatarům za jejich odpor proti anexi Krymu, říkají aktivisté. Příslušníci tatarské menšiny v minulých letech opakovaně protestovali proti ruské okupaci ukrajinského poloostrova Krym.
Ruská federální bezpečnostní služba FSB potvrdila, že koncem března zadržela dvacet krymských Tatarů. A někteří další byli policií zadrženi v Simferopolu.
FSB říká, že její příslušníci pátrají po členech islamistické skupiny Hizb at-Tahrír. Ta je v Rusku, které Krym okupuje, zakázaná. Na Ukrajině, které Krym patřil do roku 2014, však nikoli.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ruska-fsb-pozatykala-dalsi-krymske-tatary-msta-pokracuje-tvrdi-aktiviste-71084?seq-no=3&dop-ab-variant=7&source=article-detail
„Začalo to před čtyřmi a půl lety a trvá to pořád. Státní zástupce v procesu se stalkery, kteří mě pronásledovali, prohlásil, že jejich dehonestující kampaň mi zničila život. Měl pravdu,” přiznala v rozhovoru pro Seznam Jessikka Aro.
Reportérka finského veřejnoprávního rozhlasu a televize YLE kopla do vosího hnízda, když před časem v reportáži detailně popsala fungování trollí farmy v ruském Petrohradu. Doložila, že tohle konkrétní hnízdo šířící cílené dezinformace a ruskou propagandu financuje Jevgenij Prigožin, oligarcha blízký prezidentovi Vladimiru Putinovi.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/smrti-mi-vyhrozovali-i-pratele-novinarka-odhalila-hnizdo-ruske-propagandy-kvuli-pronasledovani-odesla-do-exilu-71462
9. dubna 2019 20:15
Podivná smrt tří ruských novinářů ve Středoafrické republice přilákala pozornost světa k aktivitám Ruska v Africe. Jeho soukromé vojenské firmy tam údajně jen trénují režimní vojáky, podle odborníků však také zabezpečují těžbu a převoz nerostných surovin. Obchod směňující zbraně za suroviny a přežití diktátorů za jejich hlasy v OSN se Moskvě stále více vyplácí.
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/rusko-afrika-zbrane-zoldaci-politicky-vliv-osn.A190401_153827_zahranicni_bajehttps://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/rusko-afrika-zbrane-zoldaci-politicky-vliv-osn.A190401_153827_zahranicni_baje
Ondráček na Ukrajině slavil výročí Doněcké republiky. Dělá ostudu, říká Petříček.
Poslanec KSČM Zdeněk Ondráček v sobotu navštívil Dny Doněcké lidové republiky. Na oslavách pátého výročí od jejího vyhlášení byl přivítán prezidentem samozvané republiky Denisem Pušilinem a byl představen jako delegace České republiky. Ukrajinská ambasáda již chystá protestní nótu. Ministr zahraničí Tomáš Petříček Ondráčkovo chování označil za "ostudu".==============
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/ondracek-na-ukrajine-slavil-vyroci-donecke-republiky-dela-os/r~020d1f02770911e993a6ac1f6b220ee8/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/na-sibiri-slavili-140-let-od-narozeni-stalina-nikomu-nevadilo-ze-masovy-vrah-se-narodil-v-prosinci-75640?dop-ab-variant=6&seq-no=1&source=hp
Je italský vicepremiér faktickým vůdcem evropských populistů a nacionalistů?
Ve známém moskevském hotelu Metropol se loni v říjnu sešlo šest mužů - tři Rusové a tři Italové. Předmětem zhruba hodinové schůzky byla obchodní dohoda, v níž Rusové nabízeli Italům peníze z prodeje ruské ropy výměnou za budoucí spolupráci a podporu jejich zájmů v Itálii. Jedním z přítomných Italů byl i blízký spolupracovník Mattea Salviniho, italského vicepremiéra, ministra vnitra a šéfa ultrapravicové strany Liga Severu. Vyplývá to z tajné zvukové nahrávky této schůzky, kterou ve středu zveřejnil server BuzzFeed.
https://www.respekt.cz/politika/unikla-nahravka-zachycuje-ze-rusove-nabizeli-salviniho-strane-miliony-eur
Téměř 1400 lidí zadržela podle nové bilance policie v centru Moskvy při sobotní nepovolené demonstraci, kterou svolala opozice kvůli vyloučení části kandidátů z komunálních voleb. Oznámil to dnes server OVD-Info, který se specializuje na policejní zákroky. Ruské tiskové agentury TASS a RIA-Novosti hovoří o 1074 zatčených. Hromadné zatýkání v noci na dnešek odsoudila šéfka unijní diplomacie Federika Mogheriniová.
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/v-moskve-zatkli-kvuli-protestu-na-1400-lidi-eu-to-odsoudila/1781802
Režim opírající se o represe, cenzuru a využívání ozbrojených složek vůči vlastním obyvatelům, je už a priori předurčen k pádu.
Není divu, že Kreml stojí za Madurou. V zahraniční politice pokračuje ruská podpora všem diktátorům a totalitním režimům. Tak, jako kdysi Sověti podporovali Hitlera a poté masové vrahy Mao Ce-tunga, Kim Ir-sena, Pol Pota, Mengistu Mariama, Kaddafího, Miloševiče, Karadžiče či "Řezníka z Kampaly" (Idi Amina), Saddáma Huseina, Kwame Nkrumaha, Siad Barreho, Mathieu Kérékoua, Mariena Ngouabiho, Alphonse Massemba-Débata, Ahmeda Sékou Touré, Joachima Yhombi-Opangoa i jednoho z nejšílenějších diktátorů Afriky Francisca Nguema z Rovníkové Guineje (atd. atd.), tak dnes Rusové drží u moci diktátora Assada, Kim Čong-una, Kadyrova a Madura a poskytují úkryt zločincům jako Janukovič a jeho zabijáci, kteří zavraždili desítky demonstrantů na Majdanu.
Pokud jde o politické zřízení, v Rusku, kde stále intenzivně přežívá ona morbidní nostalgie za Sovětským svazem, je dodnes druhou nejsilnější parlamentní stranou stalinistická Komunistická strana RF (jež v posledních volbách získala přes 7 milionů hlasů), těsně následována Žirinovského fašizoidní LDPR.
Ze složení oficiálního politického spektra RF tak vyplývá chmurná perspektiva pro Rusko i svět.
Více: https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/v-rusku-zakazali-hnuti-za-lidska-prava-40302030?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku
Stanfordova univerzita provedla jednu z nejkomplexnějších analýz působení ruské vojenské rozvědky GRU na veřejný prostor. Uvedla, že k tomu využívá fiktivní think-tanky i virtuální osobnosti, jako byl „osamělý hacker“ Guccifer 2.0, který napomohl k rozšíření ukradených e-mailů z počítačů Demokratické strany před americkými volbami, i když skutečně průlom znamenalo až jejich zveřejnění na platformě WikiLeaks.
https://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/clanek/fiktivniho-hackera-guccifera-stvorila-ruska-rozvedka-gru-40303483
https://informnapalm.org/cz/junarmija-rusky-putinjugend-pro-nove-valky/
Osmdesát let od zimní války. „Snadné“ finské sousto se Rusům vzpříčilo v krku.
https://www.novinky.cz/historie/clanek/osmdesat-let-od-zimni-valky-snadne-finske-sousto-se-rusum-vzpricilo-v-krku-40308759
Sám o sobě vypovídá fakt, že Sovětský svaz byl za tuto agresi 14. prosince 1939 vyloučen ze Společnosti národů. Francouzská a britská generalita v té době dokonce zvažovala, v souladu se spojeneckou smlouvou, odvetný útok na severní Kavkaz, včetně bombardování ázerbájdžánských naftových polí (operace měla krycí název "Pike"). Hrozba tohoto útoku zřejmě zabránila postupu Rudé armády na Helsinki. Jelikož se Zimní války kromě 8 000 švédských dobrovolníků účastnily i stovky dobrovolníků z Dánska, Norska, Maďarska, Itálie, V. Británie a USA, lze ji považovat za další, byť symbolický, střet Ruska a Západu. (Britský expediční sbor se do bojů na straně Finska nezúčastnil jen díky pozdnímu přesunu na frontovou linii.)
zajímavé, jak se kremloboti ohánějí (když se jim to hodí) absencí "mandátu OSN", když zároveň jedním dechem označují operaci OSN v Korejské válce, invazi v Iráku nebo Operaci Restore Hope v Somálsku za "americkou agresí" a na druhé straně obhajují sovětskou agresi vůči Finsku, ačkoliv za ni byl SSSR vyloučen ze SN (předchůdce OSN). :)
Ukázkou goebbelsovsko-stalinistické demagogie je, když sovětští (ruští) "historici" a politici pokrytecky zdůvodňují obsazení východního Polska jako prevenci, vybudování předpolí před německým útokem a anexi finského území v r. 1939 potřebou zajistit si předpolí pro případ německého útoku, ačkoli na druhé straně SSSR pomáhal v téže době (až do června 1941) zároveň vyzbrojovat Německo, jemuž poskytoval již od 20. let i své výcvikové základny a politickou podporu.
Absurdně zní zdůvodnění, že "Rusko chtělo po Finsku jenom, aby jim podstoupilo Karelskou šíji, strategické území nedaleko Leningradu. A jako protihodnotu nabízelo jiné území." - prostě ruský způsob logiky uvažování.
Pokud bude chtít soused s vámi vyměnit svou parcelu za vaši zahradu a vy nebudete souhlasit, veme kulovnici, postřílí vaši rodinu, podpálí Vám barák a vezme si pozemek násilím, že??
anebo, že "Finsko v té době mělo velmi blízko k Hitlerovi a jeho Třetí říši."?? Ano, stejně jako většina Evropy, kterou z poloviny ovládaly režimy, které si v podstatě vesměs nezadaly s německým či italským.... proto, že zde – kromě případu Beneluxu, Francie či Československa − de facto zpočátku ani nešlo o nějaký boj dobra se zlem. Vždyť Antonescu, Horthy, Dollfus, Karadjordjević, Pavelič, Pilsudski a Tiso si v r. 1939 mohli klidně podat ruku třeba s Mussolinim. O režimu sovětském, který se fakticky na rozpoutání války podílel a měl na svědomí vyvraždění čtvrtiny vlastního obyvatelstva, už ani nemluvě.
I K.H. Havlíček byl také zpočátku slavjanofilem, ale po několikaletém pobytu v Rusku změnil názor.
Již Karel Havlíček Borovský, prohlásil: „Dosvědčiti mohu, že Rusové s ostatními Slovany nikoli bratrsky, nýbrž nepoctivě a soběcky smýšlejí. To už jsou mi milejší Maďaři, kteří proti nám bojují otevřeně, než Rusové, přibližující se s jidášským polibkem, aby nás pak strčili do kapsy. Tito pánové počínají všude místo ruský říkati a psáti slovanský, aby pak místo slovanský zas také ruský říci mohli.“
K. H. Borovský : Rusové rádi nazývají všechno ruské slovanským, aby pak mohli tvrdit, že všechno slovanské je ruské.
https://echo24.cz/a/iP8yp/patrime-na-zapad-rusko-neni-a-nemuze-byt-vzorem
http://www.bohumildolezal.cz/texty/rs1105.html
https://www.sinagl.cz/postrehy-a-komentare/3759-stale-aktualni-varujici-slova-k-h-borovskeho-o-rusku.html
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/sef-neonacistickeho-hnuti-the-base-ridi-organizaci-z-ruska-87224
https://www.theguardian.com/world/2020/jan/23/revealed-the-true-identity-of-the-leader-of-americas-neo-nazi-terror-group
Ešte chce niekto ubezpečovať, že Putin nepredstavuje bezprostredné bezpečnostné ohrozenie západného sveta? V auguste príslušník ruskej rozviedky vraždil v Berlíne, teraz zatiaľ neznámy vrah nožom zavraždil.
https://www.lavoixdunord.fr/704679/article/2020-02-03/l-homme-retrouve-mort-dans-un-hotel-lille-etait-un-opposant-tchetchene
https://echo24.cz/a/S7HpD/vyhnani-na-konec-sveta-80-let-od-deportaci-statisicu-lidi-do-sovetskeho-svazu
http://blog.aktualne.cz/blogy/roman-maca.php?itemid=36809
http://blog.aktualne.cz/blogy/roman-maca.php?itemid=36809
Putinovy vojenské operace: Úspěchy ruského „cara“ jsou vykoupené krví civilistů
https://video.aktualne.cz/2-minuty/putinovy-vojenske-operace-uspechy-ruskeho-cara-jsou-vykoupen/r~0604ea682a3c11ea84c6ac1f6b220ee8/
Dvacet let pánem Ruska. Putinovy války, výroky i problémy ve velké grafice
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/20-let-vladimira-putina-velka-grafika/r~d0e211c020e111ea84260cc47ab5f122/
https://www.respekt.cz/kontext/pojdme-verit-legende-jak-kreml-manipuluje-pohled-na-ruske-dejiny
Je tristní, že Donaldovi stoupenci vykřikující o levičáckém Bidenovi se sami uchylují k takřka bolševickým metodám, nahrazení parlamentní demokracie vládou ulice, resp. ozbrojené lůzy, a naši „patrioti“ a bojovníci za „evropské hodnoty“ jim nadšeně tleskají. Každopádně soudruzi v Kremlu a antidemokratická verbež celého světa si mnou ruce!
Obdivovatelům „země, kde dnes znamená zítra“, jen připomenu, že stát se tohle v jejich milovaném Rusku, kde Omoni mlátí mírumilovné důchodce i když se jen pokojně prochází po ulici s transparentem, tak by tam s demonstranty surově zatočili ještě, než by vůbec zahlédli Kapitol nebo Týnský chrám z dálky, a stačil by jediný hozený šutr po policajtech a kosily by je kulomety jako vzpurné poddané v Čečensku či Ingušsku.
Vůbec nepřekvapuje škodolibá reakce antiamerikanistů. Že budou hlupáci a zlomyslní rudí trollové srovnávat obranu Kapitolu před vpádem agresivních vandalů s mlácení bezbranných ruských / běloruských důchodců a studentů, se dalo čekat. K tomu není co dodat ... neboť, "komu není shůry dáno ...." Myslím, že s lidem s IQ Babišova / Zemanova / Okamurova voliče (resp. rudou knížkou schovanou v prádelníku) bude zbytečné vysvětlovat rozdíl mezi bezdůvodně mláceným ruským / běloruským demonstrantem či novinářem a americkým chuligánem vylamujícím dveře Kapitolu s železnou trubkou či puškou v ruce, demolujícím interiér parlamentu, napadajícím policisty a ničícím kamery reportérů a přenosové zařízení televizních společností. Takže mohu jen konstatovat Quod licet Iovi, non licet bovi …
Těm, co jsou ochotni si udělat ono porovnání, doporučuji třeba článek "RUSKÁ OPRIČNICKÁ DEMOKRATURA V PRAXI" aneb "Nové Rusko" na cestě k fašismu: http://ferohrabal.blogspot.sk/2017/05/rusky-antimajdan-navrat-opricniny.html
Doporučuji i moje album "Nové Rusko": https://www.facebook.com/fero.hrabal/media_set?set=a.364397880266965.88412.100000902690635&type=3
Maně si vzpomínám na to jaké naděje do Trumpa vkládali soudruzi na Východě!
Viz článek ruského Sputniku ze 7. 12. 2016:
https://cz.sputniknews.com/svet/201612074272150-trump-politika-intervence-usa/
https://www.reflex.cz/clanek/historie/80478/pred-215-lety-francie-a-rusko-uzavrely-tylzsky-mir.html
***
https://telegraf.com.ua/sport-cat/2022-07-06/5709907-sozdat-mir-bez-rossii-ne-poluchitsya-v-rf-ne-ponimayut-pochemu-protiv-nikh-opolchilis
***
https://www.forum24.cz/jednotne-rusko-vydalo-potajmu-dokument-jak-vysvetlit-lidem-valku-a-ruske-valecne-zlociny/
***
https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/466285-rusove-priznali-porazku-rekl-odbornik-opotrebovaci-valka-hraje-do-karet-ukrajine
***
https://www.forum24.cz/nahrada-mcdonalds-v-rusku-nabizi-plesnive-hamburgery-ci-brouky-v-jidle-odplata-zapadu-se-nepovedla/
***
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/rusko-zvarene-obchody-a-restaurace/r~1d3b6600f86e11ecba63ac1f6b220ee8/
***
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/valka-na-ukrajine-novinar-ondrej-soukup-o-obyvatelich-ruskeh/r~c1ce3800fb7a11ec8980ac1f6b220ee8/
***
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-pomahame-ukrajincum-najit-ruske-agenty-rika-mluvci-kyberpartyzanu-208240
***
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/operace-vrbetice-mapa/r~60035a3aa37c11eb99faac1f6b220ee8/
https://plus.rozhlas.cz/zpochybnit-muzeme-vse-ale-fakta-jsou-jasna-skripal-byl-cilem-utoku-agentu-gru-7777200
https://cs.wikipedia.org/wiki/Sergej_Skripal
Pokračování Vrbětic? V Bulharsku vybuchl sklad munice:
https://www.novinky.cz/zahranicni/clanek/v-bulharsku-vybuchl-municni-sklad-a-zacal-horet-nikdo-nebyl-zranen-40404489
Čtyři výbuchy munice měly stejný scénář, Bulhaři viní GRU:
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/ctyri-utoky-na-municnich-sklady-v-bulharsku-byly-stejne-nejd/r~35071f4ea8c011eba4560cc47ab5f122/
Albánie zadržela jednoho Ukrajince a dva Rusy, kteří se pokoušeli vniknout do areálu zbrojovky ve městě Gramsh. Při zásahu se zranili dva albánští vojáci, oznámilo v sobotu večer albánské ministerstvo obrany.
https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/v-albanske-zbrojovce-zadrzeli-dva-rusy-a-ukrajince-jsou-podezreli-ze-spionaze-40406344