Idea Třetího Říma a Zjuganovovi "blaničtí rytíři"
Idea Třetího Říma a Zjuganovovi "blaničtí rytíři"
Přinejmenším poslední tři století ruské historie nám
neskýtají pražádnou naději, že by se v nejbližších desetiletích mohlo Rusko
jako celek transformovat v demokratickou zemi evropského typu. Zdá se, že v
ruské společnosti dochází k specifickému, radikálnímu "rozevírání
nůžek" nejen ve smyslu životní úrovně (prohlubování sociální nerovnosti,
propasti mezi bohatými a chudými), nýbrž i ve smyslu "světonázoru".
Drtivá většina občanů inklinuje ke zcela opačným pólům
politického spektra. Jednak přibývá, hlavně mezi inteligencí a neruskými
etniky, nesmiřitelných odpůrců putlerovské opričniny, kteří nejsou ochotni
akceptovat návrat k samoděržaví a raději by volili vzpouru nebo emigraci[1],
a na druhé straně sílí ještě větší skupina občanů utíkajících se k
stalinistickým reminiscencím, resp. směsi ultrapravicového slavjanofilství,
bigotního pravoslaví, stalinismu a samoděržaví. Tyto dva krajní, nesmiřitelné
proudy dnes představují podstatně větší část společenského spektra, než skupina
občanů apolitických.
A čím více se společnost radikalizuje a polarizuje ve výše
uvedeném smyslu, tím méně je pravděpodobné, že se může jednak dohodnout na
nějakém kompromisu, pokud jde o státoprávní uspořádání a formu vlády, a jednak,
že se politická situace v Rusku stabilizuje. Pokud je pro liberální část
společnosti nepřijatelný autoritativní vládce, gosudar, prosazující
izolacionistickou politiku a kleptokratickou hierarchii, pak pro představitele
neostalinisticko-nacionalistických kruhů je nepřijatelnou "prohnilá
parlamentní demokracie".
A jak zároveň stoupá počet Rusů, kteří vzhlíží s nadějí k
Vladimíru Putinovi, který se těší nebývalému kultu osobnosti – západoevropskému
člověku až směšnému – a zároveň na druhé straně roste i počet ruských občanů,
považujících Vladimira Vladimiroviče spíše za vtělení Rasputina než osvíceného
cara, resp. za nebezpečného autistu, jenž vede národ (a možná i svět) do
záhuby, je stále pravděpodobnější apokalyptický scénář, opakování
celospolečenského konfliktu zpřed sto lety, který zřejmě skončí přinejmenším
rozpadem ruské pseudofederace.
A jelikož Rusko není Albánie či Moldavsko, můžeme se jen
modlit, aby se tato společenská polarizace časem nezvrhla v "krvavé
domino", které zachvátí i přilehlé regiony.
Někdejší fixní idea Svaté Rusi, jakožto Třetího Říma[2] − resp. ruského bohatýra jakožto spasitele světa – kterou můžeme, obrazně řečeno, stále častěji číst mezi řádky v dílech ruských literátů i v proklamacích politiků, je nebezpečná nejen pro sousední národy, ale i pro samotný národ ruský, jenž by se měl raději zamyslet nad tím, zdali Sojuz nerušimyj nebyl spíše Třetím Kartágem.
To, že příliš mnoho Rusů nostalgicky vzpomíná na
idealizovaný Sojuz a tím i fiaskem končící pokus o nastolení "beztřídní
společnosti", jenž se zvrtnul v tyranii a národní katastrofu, aniž by si
chtěli tuto pravdu přiznat, je činí neschopnými sžít se s reálným světem.
Mám obavy, zdali vůbec existuje v tomto smyslu pro Rusko
nějaké pozitivní řešení. Jeho tragedií
je absolutní osudová rozpolcenost, takřka schizofrenní situace. Svou historií
ani naturelem nepatří ani do Evropy, ani do Asie.
Dávno nad tím přemýšlím. V jistém smyslu jde o "národ
prokletý". Tím myslím skutečnost, že nejslavnější kapitola ruských dějin
je zároveň kapitolou krvavou a tragickou. Období budování socializmu a
"Velké vlastenecké války", k němuž se většina Rusů upírá (až
melodramaticky či zoufale) s obrovskou hrdostí a pýchou, představuje zároveň
éru nejkrutějších represí, vraždění a útlaku, který v nějaké podobě postihl
značnou část příbuzných současných obyvatel RF.
Dalo by se říci, že většinu obyvatel Ruska představují
potomci obětí stalinismu a jejich katanů. A odsouzením období stalinismu by se Rusové
fakticky rázem stali národem bez historie. Tudíž lavírují mezi Stalinem a stalinismem, asi jakoby se Němci
distancovali od nacismu, ale dál adorovali Hitlera.
Pokud si nepřiznají, že se "sovětský experiment"
byl pouze nebezpečnou utopií, předem odsouzenou k záhubě a přetrvávající sedm
desetiletí jen díky teroru a strachu, nebudou schopni pochopit svět kolem nich.
(Resp. budou zralí k tomu, aby znovu padli do náruče
Žirinovského či Zjuganovových "blanických rytířů". Neboť nikdo jim přeci
nemůže poskytnout více, než jim jsou komunisté a Žirinovský schopni naslibovat.
Od sociálních jistot po znovupřipojení Aljašky.)
Vždyť samotná bolševická revoluce a následně vzniklé
pseudokomunistické režimy (stalinismus / maoismus) byly i přímým popřením
marxismu, jakkoliv se na něj odvolávaly a snažily se implantovat jeho poučky do
své ideologie.
Už jen tím, že – namísto v nejrozvinutějších
kapitalistických zemích (jak předpokládali klasici Marx a Engels) – vznikly pseudokomunistické
režimy v podmínkách nejzaostalejších, polofeudálních společností, a namísto o
uvědomění proletariátu se opíraly o teror samozvané "avantgardy" (lumpenproletariátu[3])
a profesionálních revolucionářů z řad buržoazie a dekadentní inteligence[4],
byly samy o sobě popřením teorie, o kterou se snažily opírat.
Stalinismus i maoismus měly svým charakterem mnohem blíže k
orientálním despociím[5], než k Marxově
utopické představě komunistické společnosti, mající vzniknout uvědoměním
proletariátu v nejvyšším stádiu kapitalismu.
Z toho, že se utopistickou komunistickou ideologii
rozpracovanou evropskými intelektuály nakonec podařila (jakžtakž) implantovat
výlučně v rámci asijských / orientálních společností, které jí ovšem vtiskly
poněkud jiný punc, by milé klasiky marx-leninismu zřejmě ranil šlak.[6]
Ani ve snu je nenapadlo, že "avantgardou světového
proletariátu" se stane Rusko. Po určitou dobu bylo zaměření obou
patriarchů, Marxe i Engelse, značně protislovanské. Engels v Neue Rheinische Zeitung vyjádřil, že
„Nadcházející všeobecná válka rozdrtí slovanské spojenectví a zcela vyhladí
tyto zatvrzelé národy, jejichž samotná jména budou zapomenuta... Vyhladí nejen
reakční třídy a dynastie, ale zničí také tyto naprosto reakční rasy... a to
bude skutečným krokem vpřed.“
I Karel Marx předpokládal a těšil se na „likvidaci reakčních
ras – Čechů, Chorvatů a podobné verbeže“.[7]
Tomu se říká ironie osudu.
Nejprve se revoluční ideologie německého Žida, byť ve
zpotvořené podobě, ujme jen v nejzaostalejším regionu opovrhovaného slovanského
světa. Pak se Rusko, přeskočivší od feudalismu k jakémusi pseudosocialismu,
spojí proti demokratickému Západu s nacistickou Třetí říší, aby v posledním
dějství tragikomedie stanulo, ověnčeno vavřínovým věncem, po boku západních
Spojenců, jakožto vítěz nad nacismem.
[1]
A emigrace z Ruska má vzestupný trend,
jenž kopíruje míru jeho izolace a vzdalování se od směřování k demokracii.
Stejně tak stoupá, hlavně mezi neruskými etniky asijské části federace, počet
rodin, které posílají své děti studovat do Číny nebo Turecka (alei i do ČR)
právě proto, že nevěří, že je v Rusku čeká nějaká světlá budoucnost.
[2]
Idea "Třetího Říma" pochází
od mnicha Filofeje (1465-1542), opata pskovského Spaso-Jeleazarovského kláštera
Ten zaslal kolem r. 1524 velkoknížeti Vasiliji III. (synu Ivana III.) prorocký
list, ve kterém stálo: „Dva Římy padly, třetí stojí a čtvrtého již nebude.“.
Moskevský panovník „je na celé zeměkouli ten jediný Car nad křesťany a ochránce
božích oltářů svaté ekumenické a apoštolské církve. Ta se nachází nyní v Bohem
zachráněné Moskvě“. Ve svém názoru mnich Filofej odkazuje i na genealogický
svazek v souvislosti se svatbou Ivana III. s byzantskou princeznou Sofií,
neteří posledního byzantského císaře Konstantina XI., která byla na Rusi
nazývána Sofie Palailogovna. Ivanu III. nejvíce záleželo na jejím vznešeném
původu, jelikož jejím prostřednictvím chtěl získat nárok na duchovní a mocenské
nástupnictví Byzantské říše, což se projevilo převzetím nejen její symboliky,
dvouhlavé orlice, ale i principu náboženské autokracie. A také i tím, že kníže
Ivan se sám nazývá carem (zkomolenina slova Caesar), „z Boží milosti gosudarem
celé Rusi“. Jak už to bývá zvykem v ruské historiografii, i tato idea "byzantského
dědictví" Moskvy má ovšem řadu trhlin. Např. Sofie jednak nerepresentovala
byzantskou nástupnickou linii, jednak před příchodem do Moskvy nebyla ani
pravoslavného, nýbrž řeckokatolického vyznání. Pádem prvního Říma pak neměl být
míněn vpád Vandalů v 5. století, nýbrž přijetí římskokatolického vyznání. A
pádem druhého Říma byl Filofejem míněn vznik řeckokatolické církve (nikoliv pád
Konstantinopole). Touto kostrbatou konstrukcí se však Moskva stává "Třetím
Římem", centrem jediného správného křesťanství − pravoslavného.
[3]
Jak prohlásil Winston Churchill: „Komunismus
je vzpoura méněcenných“ − A já dodávám: protože těch neschopných, neúspěšných a
frustrovaných bude vždy více než schopných a úspěšných, mesiášské ideologie
budou mít vždy dostatek stoupenců očekávajících zázračné vyřešení svých
existenčních problémů. Obvykle na úkor té šťastnější společenské skupiny.
[4]
Židovsko-německého pisálka a
příživníka, kterého živila aristokratická družka (a veřejné sbírky a fízlovské
honoráře policejní prefektury); anglického továrníka;
rusko-německo-židovsko-kalmyckého intelektuála-rentiéra ze simbirské honorace (proletářský
guru žil z pachtovného, zisku z pronájmu zemědělské půdy, rodinného velkostatku
nedaleko Samary, kterou Uljanovovi propachtovali rolníkům); zběhlého
gruzínského seminaristy a bandity; latifundisty, jenž se od jezuitské teologie
přes Mussoliniho sociál-fašismus propracoval až do čela kubánské komunistické
strany; anebo argentinského intelektuála jakožto samozvaného vůdce bolivijské
revoluce (resp. slovenského advokáta, organizujícího SNP z bratislavské kavárny
mezi partií šachů se Šaňo Machem, ministrem fašistické vlády).
[5]
Konkrétně maoismus je výrazněji
prodchnut myšlenkami Konfuciovými, než Marxovými a Leninovými, a v současné ČLR
jsou jedinými odkazy na komunismus rudé prapory a v ústavě zakotvená vedoucí
úloha komunistické strany.
[6]
V zemích, kam je marxismus
(socialismus) importován, obvykle zajde na úbytě krátce poté, co proletáři
vyžerou zkolektivizovaný špajz a vytráví guláš z kulackých krav (tj.
prošustrují zestátněnou ekonomiku), resp. odjedou tanky Velkého Bratra (v
kubánském případě rakety). Pak holt nezbývá, než se vrátit k ověřenému, byť
kritizovanému a mnohdy i proklínanému, kapitalismu.
[7]
Muravchik Joshua: Nebe na zemi: vzestup a pád socialismu. BB art, Praha 2003, s. 78.
****************************************************************
****************************************************************
Zájemcům o život reálného současného Ruska doporučuji knižní sérii "Cesta na konec světa a zpět":
***
Za posledních 100 let jako by se v postavení a vztahu Ruska vůči světu, ani v Rusku samotném (co do uvažování i zaostávání životní úrovně za Západem), nic zásadního nezměnilo.
Tak, jako kdysi jezdili do Moskvy anarchisté a komunisté (slovy Gottwaldovými) "učit se, jak zakroutit buržujům krky", dnes tam putují z celého světa i náckové, aby absolvovali kurzy, jak rozvrátit EU a NATO, … a ztroskotanci a naivní pitomci typu Monsona, Seagala, Depardieua a Snowdena. Přesně v souladu s Leninovou tézí o "užitečných idiotech".
Viz článek
"MOSKVA – Odvěká Mekka světové reakce"
Doporučuji i mé další články k aktuálním otázkám i historickým událostem
Proč nikdo nemá rád Rusko - kromě rudých švábů
https://ferohrabal.blogspot.com/2019/03/proc-nikdo-nema-rad-rusko-krome-rudych.html
"RUSKÁ PRAVDA" a skutečnost
https://ferohrabal.blogspot.com/2019/01/ruska-pravda-skutecnost.html
Vrbětice, Covid, Klaus a ruská pátá kolona – zřejmé souvislosti
https://ferohrabal.blogspot.com/2021/04/vrbeticeklaus-ruska-pata-kolona-zrejme.html
Migrace a islamofobie jako 2 nástroje destrukce Západu
https://ferohrabal.blogspot.com/2020/02/migrace-islamofobie-jako-nastroje.html
KORONA a VZPOURA SLABOMYSLNÝCH
https://ferohrabal.blogspot.com/2020/09/korona-vzpoura-slabomyslnych.html
Moskva - odvěká Mekka světové reakce
https://ferohrabal.blogspot.com/2019/01/moskva-mekka-svetove-reakce.html
V CENTRU NENÁVISTI aneb Historie antisemitismu
https://ferohrabal.blogspot.com/2017/05/v-centru-nenavisti-aneb-historie.html
Pochybný "Čínský zázrak"
https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/pochybny-cinsky-zazrak.html
Mé rozhovory a vystoupení v médiích a recenze mých knih
BRITSKÉ LISTY:
https://www.blisty.cz/art/106314-ruskem-za-poznanim.html
https://www.blisty.cz/art/106958-nejvetsim-nebezpecim-pro-rusko-je-jeho-rezim.html
https://ferohrabal.blogspot.com/2021/12/cestovni-zapisky-z-ruska.html
***
Vystoupení v diskuzním pořadu "Máte slovo" -
téma Napětí na Ukrajině / Ruská hrozba
(Premiéra čtvrtek 10. 2. 2022 na ČT 1)
rozhovor v Startitupu
nebo
https://vod.idnes.cz/a/2201/28/VF220128_170647_flv_middle_jaha.mp4
***
F. R. Hrabal-Krondak -- rozhovor o současném Rusku a rusko-evropských vztazích pro "Krajské listy" / 18. únor 2021:
https://www.facebook.com/fero.hrabal/posts/5320866491286721
nebo
https://www.krajskelisty.cz/stredocesky-kraj/25283-kazda-ctvrta-ruska-rodina-obyva-drevenici-bez-wc-to-je-35-milionu-lidi-rika-cestovatel-fero-r-hrabalkrondak-pritom-se-kreml-ohani-raketami.htm
***
Rozhovor v iDnes / MF Víkend 20/8 2021:
***
Rozhovor o reálném aktuálním Rusku - FORUM 24:
https://www.forum24.cz/fero-hrabal-krondak-rusky-narod-je-osudove-poznacen-sovetskym-dedictvim/
***
Literárna revue 4/2021 / Sobota 13.02.2021
Hosťom Literárenej revue je FRANTIŠEK HRABAL KRONDAK - cestovateľ a autor knihy
CESTA NA TAJMYR alebo po Jeniseji k Severnému ľadovému oceánu:
https://www.rtvs.sk/radio/archiv/1099/1517565
***
FORUM 24:
https://www.forum24.cz/fero-hrabal-krondak-rusky-narod-je-osudove-poznacen-sovetskym-dedictvim/
***
https://www.forum24.cz/rusko-ktere-skoro-nikdo-nezna-cestopis-fero-hrabala-krondaka/
***
DENNÍK N:
https://dennikn.sk/2645204/pozoruhodne-knihy-o-krajine-kde-sa-minulost-derie-do-buducnosti
Zájemcům o život reálného současného Ruska doporučuji knižní sérii "Cesta na konec světa a zpět":
***
již vyšlo:
- CESTA NA TAJMYR aneb "Po Jeniseji k Severnímu ledovému oceánu - krajem šamanů, starověrců, komunistických lágrů a morbidní postsovětské nostalgie",
1. svazek ze sibiřské série cestopisů (doplněným stovkami barevných fotografií) - který se pokouší oslovit nejen milovníky cestování a cestopisů, ale i lidi zajímající se o reálné autentické Rusko (potažmo Sibiř a Arktidu) a historii vztahů Rusko v. Západ, jakož i naivní a pomýlené "rusofily" čerpající své informace o "zemi, kde dnes znamená včera", výlučně ze Sputniku a proruských webů či bulvárních / dezinformačních médií.
ANOTACE:
„Cestopis o Rusku, a jmenovitě hlavně o Sibiři a Arktidě, z pera renomovaného českého cestovatele, jenž zná Rusko zřejmě lépe, než 90% Rusů, jelikož ho během posledních 10 let projel křížem krážem. Nejen od Petrohradu po Vladivostok, ale též od Murmansku po Magadan, od Čečenska po Čukotku a od Altaje po Jamal a Tajmyr, a navštívil de facto všechny oblasti a republiky Ruské federace, vyhýbajíc se vesměs turistickým destinacím, ale navštívil mnohá posvátná místa, polární stanice, pozůstatky stalinských lágrů i pozoruhodné přírodní scenérie. Pomáhal vakcinovat soby jamalským pastevcům, účastnil se lovu kalmárů v Japonském moři a sobů na Čukotce, lovil jesetery na Leně a kambaly na Kolymě, zúčastnil se šamanských obřadů na Altaji, v Jakutsku, Tuvě a Burjatsku, splavil mohutné a divoké sibiřské řeky - Jenisej, Irtyš, Lenu, Kolymu, Angaru a Podkamennou Tunguzsku...
Díky tříletému pobytu uvnitř nejrůznějších místních etnických a sociálních komunit měl možnost seznámit se zdejšími poměry – každodenním životem a názory obyčejných lidí – komplexněji, než se to podaří mnohému "domorodci", žijícímu ve vzdálené metropoli, nebo zahraničnímu "expertovi", mnohdy navíc závislému na službách tlumočníka, během několikatýdenní expedice.
Cestujíc po Rusku dálkovými vlaky, maršrutkami a náklaďáky, občas pásovými transportéry, na palubě vrtulníku, nákladní lodi či tankeru, setkává se během svých cest s intelektuály i dělníky a řemeslníky, ministry i pastevci, vědci i šamany, rektory universit i venkovskými učiteli, žurnalisty, byznysmeny i politiky, s polárníky, piloty vrtulníků i šoféry náklaďáků; s lodníky, námořníky i rybáři. Diskutuje při šálku čaje či sklence vodky s místními umělci, spisovateli, válečnými veterány, lovci a zlatokopy, studenty i penzisty, buddhistickými mnichy, muslimskými imámy i židovskými rabíny, pravoslavnými popy i katolickými misionáři, s etnografy i příslušníky nesčetných původních etnik, aby své poznatky a zážitky následně prezentoval ve svých cestopisech, doplňujíc je vlastními úvahami.
Kniha je navíc doplněná zhruba 750 jedinečnými barevnými fotografiemi.“
Kompletní prezentace knihy (včetně recenzí a ukázek) je na webu
Objednáte-li si knihu přímo přes eshop CadPress:
resp. přímý link
http://www.cadpress.cz/cadpress/eshop/0/0/5/11504-CESTA-NA-TAJMYR-F-R-Hrabal-Krondak ,
jednak ušetříte zhruba 10% z běžné MO / pultové ceny v knihkupectvích,
http://www.cadpress.cz/cadpress/eshop/0/0/5/11504-CESTA-NA-TAJMYR-F-R-Hrabal-Krondak ,
jednak ušetříte zhruba 10% z běžné MO / pultové ceny v knihkupectvích,
Jednak zároveň podpoříte autora/vydavatele, který by jinak – při prodeji prostřednictvím VO distribuce – dostal pouze 1/3 z prodejní ceny!
další svazky edice
KOMPLETNÍ INFORMACE O KNIZE:
http://www.cadpress.sk/rusko2017.htm
nebo
https://ferohrabal.blogspot.com/2021/12/cestovni-zapisky-z-ruska.html
Ukázky z obsahu / obrazové přílohy:
http://www.cadpress.sk/sibir2017ukazky.htm
Podrobné informace:
http://www.cadpress.cz/cadpress/eshop/0/0/5/11515-CESTA-NA-KONEC-SVETA-A-ZPET-2-Zapadni-Sibir
Obsah 2. dílu:
http://www.cadpress.sk/cnks2obsah.pdf
CITUJI Z OHLASŮ:
„Toto je daleko, daleko více než jen cestopis. Mohu napsat jen jedno… Doporučuji…. Doporučuji… Doporučuji!“ - Václav MARHOUL, filmový režisér
-----------
"Některé cestopisy se svou autentičností vymykají obvyklým popisům průběhu putování, památek a reálií, a jsou svým způsobem antropologickými sondami. Do této kategorie neotřelých pohledů na neznámé kraje patří i tato publikace. Autor se tak řadí po bok Jana Eskymo Welzla či Mnislava Zeleného-Atapany.
Chcete-li se o Rusku dozvědět něco, co dozajista nevíte, určitě si knížku přečtěte."
Prof. MUDr. Cyril HÖSCHL DrSc.
-----------
"Krondakovy knihy kombinují osobní svědectví z terénu s poznatky z dějin, politiky, mezinárodních vztahů, ekonomiky, kultury a životního stylu obyvatel navštívených zemí. Množství událostí a osudů - příběhy známých osobností i zcela neznámých lidí, postřehy z osobních setkání, úvahy o sociálním a ekonomickém prostředí, četné příhody, ze kterých se dají odečítat hlubší souvislosti - to vše pulzuje poutavým vyprávěním, doprovázejíc hlavní příběh, jehož aktérem je samotný autor, potulující se napříč onou širou zemí, mezi arktickou tundrou, sibiřskou tajgou a kavkazskými horami.
Kniha Fera Hrabala-Krondaka je vynikající čtení pro každého, kdo se zajímá o zemi, kde se dnes minulost dere do budoucnosti."
PhDr. Grigorij Mojsejevič MESEŽNIKOV,
politolog a politický analytik, prezident Institutu pro veřejné otázky
-----------
"Tato nejnovější Krondakova kniha nepředstavuje jenom pouhý další cestopis o Rusku doplněný stovkami jedinečných fotografií. Jde o cestopis “literárně-sociologicko-politologický“, resp. plasticky podaný reálný obraz dnešního Ruska z pera renomovaného českého cestovatele, jenž zná Rusko zřejmě lépe, než 90% Rusů. Hrabal-Krondak totiž momentálně nepochybně patří k největším znalcům dnešního Ruska u nás;
Jaromír ŠTĚTINA,
bývalý dlouholetý reportér z oblastí Sovětského svazu
=================
Z tohoto cestopisu jsem vysloveně nadšen a doporučuji k přečtení. S autorem nemusíte souhlasit v jeho politických názorech, je dosti kriticky k vládě Vladimíra Putina, ale jinak je to opravdu úžasný detailní cestopis po dnešní Ruské federaci.
Lukáš Lhoťan
publicista
*************************
Ohlasy mých cest v zahraničních médiích
http://www.cadpress.sk/medialni_ohlasy.htm
Plánované svazky
Třeba
"RUSKÁ PRAVDA" a skutečnost
https://ferohrabal.blogspot.com/2019/01/ruska-pravda-skutecnost.html
RUSKÝ SEN - KTERÝ BYCH PŘÁL PROŽÍT VŠEM NAŠIM KREMLOBOTŮM
https://ferohrabal.blogspot.com/2019/03/rusky-sen-ktery-bych-pral-vsem-nasim.html
"PROČ NIKDO NEMÁ RÁD RUSKO - KROMĚ RUDÝCH ŠVÁBŮ"
https://ferohrabal.blogspot.com/2019/03/proc-nikdo-nema-rad-rusko-krome-rudych.html
IDEA TŘETÍHO ŘÍMA A ZJUGANOVOVI "BLANIČTÍ RYTÍŘI"
https://ferohrabal.blogspot.com/2019/03/idea-tretiho-rima-zjuganovovi-blanicti.html
"Děsivé dědictví Rudého Babylonu aneb Rusko na cestě k fašismu"
https://ferohrabal.blogspot.com/2019/03/rudy-babylon.html
+
"RUSKÁ OPRIČNICKÁ DEMOKRATURA V PRAXI":
http://ferohrabal.blogspot.sk/2017/05/rusky-antimajdan-navrat-opricniny.html
nebo
POCHOD PODLÝCH "REVOLUCIONÁŘŮ":
http://ferohrabal.blogspot.co.id/2017/04/pochod-podlych-revolucionaru.html
Mé Rozhovory na YouTube:
pro AKTUALITY-SK z 22/7 2024:
Mé další rozhovory na YouTube:
AKTUALIZACE
22/2/24
Pokud máte předběžný zájem o můj sociálně-antropologicko-politologický cestopis, rodící se pod pracovním názvem"NAPŘÍČ ZEMÍ, KDE DNES ZNAMENÁ VČERA aneb Z Bratislavy na Čukotku",
ze kterého tu a tam v internetových diskuzích průběžně přetiskuji úryvky,
stačí, když se přidáte do některé z FB-skupin,
kde bude následně určitě uveřejněno avízo, takže vydání 1. svazku knihy nepropásnete:
Ferův ARCHIV
Knihy - ABRAXAS / CAD Press
CESTOVÁNÍ / Expedice za hranice všedních dnů
Komentáře
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/na-sibiri-slavili-140-let-od-narozeni-stalina-nikomu-nevadilo-ze-masovy-vrah-se-narodil-v-prosinci-75640?dop-ab-variant=6&seq-no=1&source=hp
https://www.respekt.cz/kontext/pojdme-verit-legende-jak-kreml-manipuluje-pohled-na-ruske-dejiny
https://denikn.cz/402889/hrajeme-si-na-valku-a-bojujeme-se-smyslenymi-fasisty-kritizuje-soudobe-rusko-profesor-medvedev