Idea Třetího Říma a Zjuganovovi "blaničtí rytíři"

Idea Třetího Říma a Zjuganovovi "blaničtí rytíři"

Přinejmenším poslední tři století ruské historie nám neskýtají pražádnou naději, že by se v nejbližších desetiletích mohlo Rusko jako celek transformovat v demokratickou zemi evropského typu. Zdá se, že v ruské společnosti dochází k specifickému, radikálnímu "rozevírání nůžek" nejen ve smyslu životní úrovně (prohlubování sociální nerovnosti, propasti mezi bohatými a chudými), nýbrž i ve smyslu "světonázoru".

Drtivá většina občanů inklinuje ke zcela opačným pólům politického spektra. Jednak přibývá, hlavně mezi inteligencí a neruskými etniky, nesmiřitelných odpůrců putlerovské opričniny, kteří nejsou ochotni akceptovat návrat k samoděržaví a raději by volili vzpouru nebo emigraci[1], a na druhé straně sílí ještě větší skupina občanů utíkajících se k stalinistickým reminiscencím, resp. směsi ultrapravicového slavjanofilství, bigotního pravoslaví, stalinismu a samoděržaví. Tyto dva krajní, nesmiřitelné proudy dnes představují podstatně větší část společenského spektra, než skupina občanů apolitických.

A čím více se společnost radikalizuje a polarizuje ve výše uvedeném smyslu, tím méně je pravděpodobné, že se může jednak dohodnout na nějakém kompromisu, pokud jde o státoprávní uspořádání a formu vlády, a jednak, že se politická situace v Rusku stabilizuje. Pokud je pro liberální část společnosti nepřijatelný autoritativní vládce, gosudar, prosazující izolacionistickou politiku a kleptokratickou hierarchii, pak pro představitele neostalinisticko-nacionalistických kruhů je nepřijatelnou "prohnilá parlamentní demokracie".

A jak zároveň stoupá počet Rusů, kteří vzhlíží s nadějí k Vladimíru Putinovi, který se těší nebývalému kultu osobnosti – západoevropskému člověku až směšnému – a zároveň na druhé straně roste i počet ruských občanů, považujících Vladimira Vladimiroviče spíše za vtělení Rasputina než osvíceného cara, resp. za nebezpečného autistu, jenž vede národ (a možná i svět) do záhuby, je stále pravděpodobnější apokalyptický scénář, opakování celospolečenského konfliktu zpřed sto lety, který zřejmě skončí přinejmenším rozpadem ruské pseudofederace.

A jelikož Rusko není Albánie či Moldavsko, můžeme se jen modlit, aby se tato společenská polarizace časem nezvrhla v "krvavé domino", které zachvátí i přilehlé regiony.

Někdejší fixní idea Svaté Rusi, jakožto Třetího Říma[2] − resp. ruského bohatýra jakožto spasitele světa – kterou můžeme, obrazně řečeno, stále častěji číst mezi řádky v dílech ruských literátů i v proklamacích politiků, je nebezpečná nejen pro sousední národy, ale i pro samotný národ ruský, jenž by se měl raději zamyslet nad tím, zdali Sojuz nerušimyj nebyl spíše Třetím Kartágem.

To, že příliš mnoho Rusů nostalgicky vzpomíná na idealizovaný Sojuz a tím i fiaskem končící pokus o nastolení "beztřídní společnosti", jenž se zvrtnul v tyranii a národní katastrofu, aniž by si chtěli tuto pravdu přiznat, je činí neschopnými sžít se s reálným světem.

Mám obavy, zdali vůbec existuje v tomto smyslu pro Rusko nějaké pozitivní řešení.  Jeho tragedií je absolutní osudová rozpolcenost, takřka schizofrenní situace. Svou historií ani naturelem nepatří ani do Evropy, ani do Asie.

Dávno nad tím přemýšlím. V jistém smyslu jde o "národ prokletý". Tím myslím skutečnost, že nejslavnější kapitola ruských dějin je zároveň kapitolou krvavou a tragickou. Období budování socializmu a "Velké vlastenecké války", k němuž se většina Rusů upírá (až melodramaticky či zoufale) s obrovskou hrdostí a pýchou, představuje zároveň éru nejkrutějších represí, vraždění a útlaku, který v nějaké podobě postihl značnou část příbuzných současných obyvatel RF.

Dalo by se říci, že většinu obyvatel Ruska představují potomci obětí stalinismu a jejich katanů. A odsouzením období stalinismu by se Rusové fakticky rázem stali národem bez historie. Tudíž lavírují mezi Stalinem a stalinismem, asi jakoby se Němci distancovali od nacismu, ale dál adorovali Hitlera.

Pokud si nepřiznají, že se "sovětský experiment" byl pouze nebezpečnou utopií, předem odsouzenou k záhubě a přetrvávající sedm desetiletí jen díky teroru a strachu, nebudou schopni pochopit svět kolem nich.

(Resp. budou zralí k tomu, aby znovu padli do náruče Žirinovského či Zjuganovových "blanických rytířů". Neboť nikdo jim přeci nemůže poskytnout více, než jim jsou komunisté a Žirinovský schopni naslibovat. Od sociálních jistot po znovupřipojení Aljašky.)

Vždyť samotná bolševická revoluce a následně vzniklé pseudokomunistické režimy (stalinismus / maoismus) byly i přímým popřením marxismu, jakkoliv se na něj odvolávaly a snažily se implantovat jeho poučky do své ideologie.

Už jen tím, že – namísto v nejrozvinutějších kapitalistických zemích (jak předpokládali klasici Marx a Engels) – vznikly pseudokomunistické režimy v podmínkách nejzaostalejších, polofeudálních společností, a namísto o uvědomění proletariátu se opíraly o teror samozvané "avantgardy" (lumpenproletariátu[3]) a profesionálních revolucionářů z řad buržoazie a dekadentní inteligence[4], byly samy o sobě popřením teorie, o kterou se snažily opírat.

Stalinismus i maoismus měly svým charakterem mnohem blíže k orientálním despociím[5], než k Marxově utopické představě komunistické společnosti, mající vzniknout uvědoměním proletariátu v nejvyšším stádiu kapitalismu.

Z toho, že se utopistickou komunistickou ideologii rozpracovanou evropskými intelektuály nakonec podařila (jakžtakž) implantovat výlučně v rámci asijských / orientálních společností, které jí ovšem vtiskly poněkud jiný punc, by milé klasiky marx-leninismu zřejmě ranil šlak.[6]

Ani ve snu je nenapadlo, že "avantgardou světového proletariátu" se stane Rusko. Po určitou dobu bylo zaměření obou patriarchů, Marxe i Engelse, značně protislovanské. Engels v Neue Rheinische Zeitung vyjádřil, že „Nadcházející všeobecná válka rozdrtí slovanské spojenectví a zcela vyhladí tyto zatvrzelé národy, jejichž samotná jména budou zapomenuta... Vyhladí nejen reakční třídy a dynastie, ale zničí také tyto naprosto reakční rasy... a to bude skutečným krokem vpřed.“

I Karel Marx předpokládal a těšil se na „likvidaci reakčních ras – Čechů, Chorvatů a podobné verbeže“.[7]

Tomu se říká ironie osudu.

Nejprve se revoluční ideologie německého Žida, byť ve zpotvořené podobě, ujme jen v nejzaostalejším regionu opovrhovaného slovanského světa. Pak se Rusko, přeskočivší od feudalismu k jakémusi pseudosocialismu, spojí proti demokratickému Západu s nacistickou Třetí říší, aby v posledním dějství tragikomedie stanulo, ověnčeno vavřínovým věncem, po boku západních Spojenců, jakožto vítěz nad nacismem.

---

[1]     A emigrace z Ruska má vzestupný trend, jenž kopíruje míru jeho izolace a vzdalování se od směřování k demokracii. Stejně tak stoupá, hlavně mezi neruskými etniky asijské části federace, počet rodin, které posílají své děti studovat do Číny nebo Turecka (alei i do ČR) právě proto, že nevěří, že je v Rusku čeká nějaká světlá budoucnost.

[2]     Idea "Třetího Říma" pochází od mnicha Filofeje (1465-1542), opata pskovského Spaso-Jeleazarovského kláštera Ten zaslal kolem r. 1524 velkoknížeti Vasiliji III. (synu Ivana III.) prorocký list, ve kterém stálo: „Dva Římy padly, třetí stojí a čtvrtého již nebude.“. Moskevský panovník „je na celé zeměkouli ten jediný Car nad křesťany a ochránce božích oltářů svaté ekumenické a apoštolské církve. Ta se nachází nyní v Bohem zachráněné Moskvě“. Ve svém názoru mnich Filofej odkazuje i na genealogický svazek v souvislosti se svatbou Ivana III. s byzantskou princeznou Sofií, neteří posledního byzantského císaře Konstantina XI., která byla na Rusi nazývána Sofie Palailogovna. Ivanu III. nejvíce záleželo na jejím vznešeném původu, jelikož jejím prostřednictvím chtěl získat nárok na duchovní a mocenské nástupnictví Byzantské říše, což se projevilo převzetím nejen její symboliky, dvouhlavé orlice, ale i principu náboženské autokracie. A také i tím, že kníže Ivan se sám nazývá carem (zkomolenina slova Caesar), „z Boží milosti gosudarem celé Rusi“. Jak už to bývá zvykem v ruské historiografii, i tato idea "byzantského dědictví" Moskvy má ovšem řadu trhlin. Např. Sofie jednak nerepresentovala byzantskou nástupnickou linii, jednak před příchodem do Moskvy nebyla ani pravoslavného, nýbrž řeckokatolického vyznání. Pádem prvního Říma pak neměl být míněn vpád Vandalů v 5. století, nýbrž přijetí římskokatolického vyznání. A pádem druhého Říma byl Filofejem míněn vznik řeckokatolické církve (nikoliv pád Konstantinopole). Touto kostrbatou konstrukcí se však Moskva stává "Třetím Římem", centrem jediného správného křesťanství − pravoslavného.

[3]     Jak prohlásil Winston Churchill: „Komunismus je vzpoura méněcenných“ − A já dodávám: protože těch neschopných, neúspěšných a frustrovaných bude vždy více než schopných a úspěšných, mesiášské ideologie budou mít vždy dostatek stoupenců očekávajících zázračné vyřešení svých existenčních problémů. Obvykle na úkor té šťastnější společenské skupiny.

[4]     Židovsko-německého pisálka a příživníka, kterého živila aristokratická družka (a veřejné sbírky a fízlovské honoráře policejní prefektury); anglického továrníka; rusko-německo-židovsko-kalmyckého intelektuála-rentiéra ze simbirské honorace (proletářský guru žil z pachtovného, zisku z pronájmu zemědělské půdy, rodinného velkostatku nedaleko Samary, kterou Uljanovovi propachtovali rolníkům); zběhlého gruzínského seminaristy a bandity; latifundisty, jenž se od jezuitské teologie přes Mussoliniho sociál-fašismus propracoval až do čela kubánské komunistické strany; anebo argentinského intelektuála jakožto samozvaného vůdce bolivijské revoluce (resp. slovenského advokáta, organizujícího SNP z bratislavské kavárny mezi partií šachů se Šaňo Machem, ministrem fašistické vlády).

[5]     Konkrétně maoismus je výrazněji prodchnut myšlenkami Konfuciovými, než Marxovými a Leninovými, a v současné ČLR jsou jedinými odkazy na komunismus rudé prapory a v ústavě zakotvená vedoucí úloha komunistické strany.

[6]     V zemích, kam je marxismus (socialismus) importován, obvykle zajde na úbytě krátce poté, co proletáři vyžerou zkolektivizovaný špajz a vytráví guláš z kulackých krav (tj. prošustrují zestátněnou ekonomiku), resp. odjedou tanky Velkého Bratra (v kubánském případě rakety). Pak holt nezbývá, než se vrátit k ověřenému, byť kritizovanému a mnohdy i proklínanému, kapitalismu.

[7]     Muravchik Joshua: Nebe na zemi: vzestup a pád socialismu. BB art, Praha 2003, s. 78.

****************************************************************

Zájemcům o život reálného současného Ruska doporučuji knižní sérii "Cesta na konec světa a zpět":

***

Za posledních 100 let jako by se v postavení a vztahu Ruska vůči světu, ani v Rusku samotném (co do uvažování i zaostávání životní úrovně za Západem), nic zásadního nezměnilo.

Tak, jako kdysi jezdili do Moskvy anarchisté a komunisté (slovy Gottwaldovými) "učit se, jak zakroutit buržujům krky", dnes tam putují z celého světa i náckové, aby absolvovali kurzy, jak rozvrátit EU a NATO, … a ztroskotanci a naivní pitomci typu Monsona, Seagala, Depardieua a Snowdena. Přesně v souladu s Leninovou tézí o "užitečných idiotech".

Viz článek  

"MOSKVA – Odvěká Mekka světové reakce"

https://ferohrabal.blogspot.com/2019/01/moskva-mekka-svetove-reakce.html

Doporučuji i mé další články k aktuálním otázkám i historickým událostem

Proč nikdo nemá rád Rusko - kromě rudých švábů

https://ferohrabal.blogspot.com/2019/03/proc-nikdo-nema-rad-rusko-krome-rudych.html

 

"RUSKÁ PRAVDA" a skutečnost

https://ferohrabal.blogspot.com/2019/01/ruska-pravda-skutecnost.html

 

Vrbětice, Covid, Klaus a ruská pátá kolona – zřejmé souvislosti

https://ferohrabal.blogspot.com/2021/04/vrbeticeklaus-ruska-pata-kolona-zrejme.html

 

Migrace a islamofobie jako 2 nástroje destrukce Západu

https://ferohrabal.blogspot.com/2020/02/migrace-islamofobie-jako-nastroje.html

 

KORONA a VZPOURA SLABOMYSLNÝCH

https://ferohrabal.blogspot.com/2020/09/korona-vzpoura-slabomyslnych.html

 

Moskva - odvěká Mekka světové reakce

https://ferohrabal.blogspot.com/2019/01/moskva-mekka-svetove-reakce.html

 

V CENTRU NENÁVISTI aneb Historie antisemitismu

https://ferohrabal.blogspot.com/2017/05/v-centru-nenavisti-aneb-historie.html

 

Pochybný "Čínský zázrak"

https://ferohrabal.blogspot.com/2017/04/pochybny-cinsky-zazrak.html

 

---

 

Mé rozhovory a vystoupení v médiích a recenze mých knih

BRITSKÉ LISTY:

https://www.blisty.cz/art/106314-ruskem-za-poznanim.html 

 

 

https://www.blisty.cz/art/106958-nejvetsim-nebezpecim-pro-rusko-je-jeho-rezim.html

https://ferohrabal.blogspot.com/2021/12/cestovni-zapisky-z-ruska.html

***

Vystoupení v diskuzním pořadu "Máte slovo" - 

téma Napětí na Ukrajině / Ruská hrozba

(Premiéra čtvrtek 10. 2. 2022 na ČT 1)

https://www.ceskatelevize.cz/porady/10175540660-mate-slovo-s-m-jilkovou/222411030520006/ 

 rozhovor v Startitupu 

👉 https://youtu.be/8YVr-eQ_nzI 

https://tv.idnes.cz/rozstrel/rozstrel-fero-richard-hrabal-krondak-cely-zaznam.V220128_120235_idnestv_jaha

nebo

https://vod.idnes.cz/a/2201/28/VF220128_170647_flv_middle_jaha.mp4

***

F. R. Hrabal-Krondak -- rozhovor o současném Rusku a rusko-evropských vztazích pro "Krajské listy" / 18. únor 2021:

https://www.facebook.com/fero.hrabal/posts/5320866491286721 
nebo
https://www.krajskelisty.cz/stredocesky-kraj/25283-kazda-ctvrta-ruska-rodina-obyva-drevenici-bez-wc-to-je-35-milionu-lidi-rika-cestovatel-fero-r-hrabalkrondak-pritom-se-kreml-ohani-raketami.htm

 

***

Rozhovor v iDnes / MF Víkend 20/8 2021:

https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/rusko-cestovatel-a-spisovatel-fero-richard-hrabal-krondak-rozhovor.A210730_134802_kolem-sveta_hig?

 

 

***

Rozhovor o reálném aktuálním Rusku - FORUM 24:

https://www.forum24.cz/fero-hrabal-krondak-rusky-narod-je-osudove-poznacen-sovetskym-dedictvim/

***

 

Literárna revue 4/2021 / Sobota 13.02.2021

Hosťom Literárenej revue je FRANTIŠEK HRABAL KRONDAK - cestovateľ a autor knihy

CESTA NA TAJMYR alebo po Jeniseji k Severnému ľadovému oceánu:

https://www.rtvs.sk/radio/archiv/1099/1517565

 

***

FORUM 24:

https://www.forum24.cz/fero-hrabal-krondak-rusky-narod-je-osudove-poznacen-sovetskym-dedictvim/

 

 ***

https://www.forum24.cz/rusko-ktere-skoro-nikdo-nezna-cestopis-fero-hrabala-krondaka/

***

DENNÍK N:

https://dennikn.sk/2645204/pozoruhodne-knihy-o-krajine-kde-sa-minulost-derie-do-buducnosti

 

Zájemcům o život reálného současného Ruska doporučuji knižní sérii "Cesta na konec světa a zpět":

***

již vyšlo:

- CESTA NA TAJMYR aneb "Po Jeniseji k Severnímu ledovému oceánu - krajem šamanů, starověrců, komunistických lágrů a morbidní postsovětské nostalgie",

 1. svazek ze sibiřské série cestopisů  (doplněným stovkami barevných fotografií) - který se pokouší oslovit nejen milovníky cestování a cestopisů, ale i lidi zajímající se o reálné autentické Rusko (potažmo Sibiř a Arktidu) a historii vztahů Rusko v. Západ, jakož i naivní a pomýlené "rusofily" čerpající své informace o "zemi, kde dnes znamená včera", výlučně ze Sputniku a proruských webů či bulvárních / dezinformačních médií.

ANOTACE: 

„Cestopis o Rusku, a jmenovitě hlavně o Sibiři a Arktidě, z pera renomovaného českého cestovatele, jenž zná Rusko zřejmě lépe, než 90% Rusů, jelikož ho během posledních 10 let projel křížem krážem. Nejen od Petrohradu po Vladivostok, ale též od Murmansku po Magadan, od Čečenska po Čukotku a od Altaje po Jamal a Tajmyr, a navštívil de facto všechny oblasti a republiky Ruské federace, vyhýbajíc se vesměs turistickým destinacím, ale navštívil mnohá posvátná místa, polární stanice, pozůstatky stalinských lágrů i pozoruhodné přírodní scenérie. Pomáhal vakcinovat soby jamalským pastevcům, účastnil se lovu kalmárů v Japonském moři a sobů na Čukotce, lovil jesetery na Leně a kambaly na Kolymě,  zúčastnil se šamanských obřadů na Altaji, v Jakutsku, Tuvě a Burjatsku, splavil mohutné a divoké sibiřské řeky - Jenisej, Irtyš, Lenu, Kolymu, Angaru a Podkamennou Tunguzsku...

Díky tříletému pobytu uvnitř nejrůznějších místních etnických a sociálních komunit měl možnost seznámit se zdejšími poměry – každodenním životem a názory obyčejných lidí – komplexněji, než se to podaří mnohému "domorodci", žijícímu ve vzdálené metropoli, nebo zahraničnímu "expertovi", mnohdy navíc závislému na službách tlumočníka, během několikatýdenní expedice.

Cestujíc po Rusku dálkovými vlaky, maršrutkami a náklaďáky, občas pásovými transportéry, na palubě vrtulníku, nákladní lodi či tankeru, setkává se během svých cest s intelektuály i dělníky a řemeslníky, ministry i pastevci, vědci i šamany, rektory universit i venkovskými učiteli, žurnalisty, byznysmeny i politiky, s polárníky, piloty vrtulníků i šoféry náklaďáků; s lodníky, námořníky i rybáři. Diskutuje při šálku čaje či sklence vodky s místními umělci, spisovateli, válečnými veterány, lovci a zlatokopy, studenty i penzisty, buddhistickými mnichy, muslimskými imámy i židovskými rabíny, pravoslavnými popy i katolickými misionáři, s etnografy i příslušníky nesčetných původních etnik, aby své poznatky a zážitky následně prezentoval ve svých cestopisech, doplňujíc je vlastními úvahami.

Kniha je navíc doplněná zhruba 750 jedinečnými barevnými fotografiemi.“

Kompletní prezentace knihy (včetně recenzí a ukázek) je na webu  

http://www.cadpress.sk/tajmyr2018.htm

Objednáte-li si knihu přímo přes eshop CadPress: 

http://www.cadpress.cz

resp. přímý link
http://www.cadpress.cz/cadpress/eshop/0/0/5/11504-CESTA-NA-TAJMYR-F-R-Hrabal-Krondak ,
 jednak ušetříte zhruba 10% z běžné MO / pultové ceny v knihkupectvích,

Jednak zároveň podpoříte autora/vydavatele, který by jinak – při prodeji prostřednictvím VO distribuce – dostal pouze 1/3 z prodejní ceny!

další svazky edice

KOMPLETNÍ INFORMACE O KNIZE:

http://www.cadpress.sk/rusko2017.htm

nebo

 https://ferohrabal.blogspot.com/2021/12/cestovni-zapisky-z-ruska.html

Ukázky z obsahu / obrazové přílohy:

http://www.cadpress.sk/sibir2017ukazky.htm

 

Podrobné informace:

http://www.cadpress.cz/cadpress/eshop/0/0/5/11515-CESTA-NA-KONEC-SVETA-A-ZPET-2-Zapadni-Sibir

 

Obsah 2. dílu:

http://www.cadpress.sk/cnks2obsah.pdf

CITUJI Z OHLASŮ: 

„Toto je daleko, daleko více než jen cestopis. Mohu napsat jen jedno… Doporučuji…. Doporučuji… Doporučuji!“   -   Václav MARHOUL, filmový režisér

-----------

"Některé cestopisy se svou autentičností vymykají obvyklým popisům průběhu putování, památek a reálií, a jsou svým způsobem antropologickými sondami. Do této kategorie neotřelých pohledů na neznámé kraje patří i tato publikace. Autor se tak řadí po bok Jana Eskymo Welzla či Mnislava Zeleného-Atapany.     

Chcete-li se o Rusku dozvědět něco, co dozajista nevíte, určitě si knížku přečtěte."

                                                     

Prof. MUDr. Cyril HÖSCHL DrSc.

-----------

"Krondakovy knihy kombinují osobní svědectví z terénu s poznatky z dějin, politiky, mezinárodních vztahů, ekonomiky, kultury a životního stylu obyvatel navštívených zemí. Množství událostí a osudů - příběhy známých osobností i zcela neznámých lidí, postřehy z osobních setkání, úvahy o sociálním a ekonomickém prostředí, četné příhody, ze kterých se dají odečítat hlubší souvislosti - to vše pulzuje poutavým vyprávěním, doprovázejíc hlavní příběh, jehož aktérem je samotný autor, potulující se napříč onou širou zemí, mezi arktickou tundrou, sibiřskou tajgou a kavkazskými horami.

      Kniha Fera Hrabala-Krondaka je vynikající čtení pro každého, kdo se zajímá o zemi, kde se dnes minulost dere do budoucnosti."

PhDr. Grigorij Mojsejevič MESEŽNIKOV,

politolog a politický analytik, prezident Institutu pro veřejné otázky

-----------

 "Tato nejnovější Krondakova kniha nepředstavuje jenom pouhý další cestopis o Rusku doplněný stovkami jedinečných fotografií. Jde o cestopis “literárně-sociologicko-politologický“, resp. plasticky podaný reálný obraz dnešního Ruska z pera renomovaného českého cestovatele, jenž zná Rusko zřejmě lépe, než 90% Rusů. Hrabal-Krondak totiž momentálně nepochybně patří k největším znalcům dnešního Ruska u nás; 

Jaromír ŠTĚTINA, 

bývalý dlouholetý reportér z oblastí Sovětského svazu 

=================

Z tohoto cestopisu jsem vysloveně nadšen a doporučuji k přečtení.  S autorem nemusíte souhlasit v jeho politických názorech, je dosti kriticky k vládě Vladimíra Putina, ale jinak je to opravdu úžasný detailní cestopis po dnešní Ruské federaci.  

Lukáš Lhoťan

publicista

*************************

Ohlasy mých cest v zahraničních médiích

http://www.cadpress.sk/medialni_ohlasy.htm

 

 

 

Plánované svazky

 

 

 

 

 

Doporučuji také 

 

Třeba

"RUSKÁ PRAVDA" a skutečnost

https://ferohrabal.blogspot.com/2019/01/ruska-pravda-skutecnost.html

 

 

RUSKÝ SEN - KTERÝ BYCH PŘÁL PROŽÍT VŠEM NAŠIM KREMLOBOTŮM

https://ferohrabal.blogspot.com/2019/03/rusky-sen-ktery-bych-pral-vsem-nasim.html

 

 

"PROČ NIKDO NEMÁ RÁD RUSKO - KROMĚ RUDÝCH ŠVÁBŮ"

https://ferohrabal.blogspot.com/2019/03/proc-nikdo-nema-rad-rusko-krome-rudych.html

 

 

IDEA TŘETÍHO ŘÍMA A ZJUGANOVOVI "BLANIČTÍ RYTÍŘI"

https://ferohrabal.blogspot.com/2019/03/idea-tretiho-rima-zjuganovovi-blanicti.html

 

 

"Děsivé dědictví Rudého Babylonu aneb Rusko na cestě k fašismu"

https://ferohrabal.blogspot.com/2019/03/rudy-babylon.html

+

"RUSKÁ OPRIČNICKÁ DEMOKRATURA V PRAXI":

http://ferohrabal.blogspot.sk/2017/05/rusky-antimajdan-navrat-opricniny.html

 

nebo

POCHOD PODLÝCH "REVOLUCIONÁŘŮ":

http://ferohrabal.blogspot.co.id/2017/04/pochod-podlych-revolucionaru.html

 

 

 

 

 

 

 

 

AKTUALIZACE

22/2/22

Pokud máte předběžný zájem o můj sociálně-antropologicko-politologický cestopis, rodící se pod pracovním názvem"NAPŘÍČ ZEMÍ, KDE DNES ZNAMENÁ VČERA aneb Z Bratislavy na Čukotku",

ze kterého tu a tam v internetových diskuzích průběžně přetiskuji úryvky,

stačí, když se přidáte do některé z FB-skupin,

kde bude následně určitě uveřejněno avízo, takže vydání 1. svazku knihy nepropásnete:

Ferův ARCHIV

https://www.facebook.com/groups/202371286533845/

Knihy - ABRAXAS / CAD Press

https://www.facebook.com/groups/161288850651590/

CESTOVÁNÍ / Expedice za hranice všedních dnů

https://www.facebook.com/groups/364710763539851/

Obsah I.-VI. svazku najdete na webu: http://cadpress.sk/cestopisy.htm