OKUPACE KRYMU - ANEXE či SEBEURČENÍ ?
Přístup Ruska vůči krymským Tatarům potvrzuje ideovou kontinuitu ruské
a sovětské politiky.
Skutečnou drzostí a cynismem je nazývat akce tatarských aktivistů
bojujících proto okupaci své vlasti teroristickým činem. Terorismem bylo, když
Rusové částečně vyvraždili a následně deportovali veškeré zbylé původní
tatarské obyvatelstvo a díky této genocidě získali absolutní převahu v krymské
populaci, stačí se mrknout na demografické tabulky a historické mapy na blogu http://ferohrabal.blog.cz/1107/rusko-posledni-kolonialni-mocnost
, resp. další:
Ukázkou přístupu k původnímu obyvatelstvu je i nedávné rozhodnutí (z
14/4 2016) krymské prokurátorky N.Poklonské pozastavit na anektovaném
ukrajinském poloostrově činnost neformálního tatarského shromáždění medžlisu.
Prokurátorka již dříve požádala o zařazení tohoto orgánu místní muslimské
menšiny na seznam extremistických organizací, jelikož Medžlis odmítá ruskou
anexi Krymu (řadě jeho představitelů zakázaly ruské úřady vstup na rodný Krym,
resp. na ně vydaly zatykač jako na „protistátní živly“).
Nárok Ruska na Krym (či požadavek
separatistů na připojení Donbasu k RF) je
stejně legitimní, jako nárok Francie na oblast Maghrebu (pokud by předtím
zmasakrovala a deportovala veškeré původní obyvatelstvo a pak si od bílých
kolonistů nechala sehrát divadýlko o referendu); resp. „odvěký“ německý nárok
na Sudety (podpořený případným plebiscitem
po vyhnání českého obyvatelstva a pod kontrolou pozorovatelů z Třetí říše a
spřátelených [quislingovských] delegací).
A ještě k omílanému žvástu, oblíbenému goebbelsovskému zdůvodnění
ruského nároku na okupovaný Krym:
Přestože ruská média šíří lživé informace v tom smyslu, že snad Krym
daroval Ukrajině osobně Nikita Chruščov (které iniciativně dále šíří různí
internetoví trollové, nevzdělaní „žurnalisté“ i další pitomci), skutečnost byla
diametrálně odlišná. V případě převodu Krymské oblasti nešlo o nějaký rozmar
jednoho aparátčíka, nýbrž o normální legislativní proceduru, posvěcenou
ústavodárnými orgány SSSR a Ruské i Ukrajinské republiky, jež tedy proběhla v
souladu s ústavou Sovětského svazu i Ruské SFSR.
5. února 1954 schválilo Prezidium Nejvyššího sovětu Ruské SFSR (ruského
parlamentu) rozhodnutí „O převodu Krymské oblasti z Ruské SFSR do Ukrajinské
SSR”, 13. února 1954 ho schválilo Prezidium Nejvyššího sovětu Ukrajinské SSR
(ukrajinského parlamentu). Dne 19. února 1954 schválilo Prezidium Nejvyššího
sovětu SSSR dekret „O převodu Krymské oblasti z Ruské SFSR do Ukrajinské SSR“.
Následně, 26. dubna 1954, vydal Nejvyšší sovět SSSR (parlament Sovětského
svazu) zákon „O převodu Krymské oblasti z Ruské SFSR do Ukrajinské SSR“ a vnesl
příslušné změny do sovětské ústavy (článku 22 o administrativním členění Ruské
SFSR a článku 23 o členění Ukrajinské SSR). Nakonec schválil Nejvyšší sovět
Ruské SFSR (ruský parlament) 2. června 1954 změnu článku 14 ústavy Ruské SFSR o
administrativním členění Ruské SFSR. Nejvyšší sovět Ukrajinské SSR (ukrajinský
parlament) schválil příslušnou změnu článku 18 ústavy Ukrajinské SSR 17. června
1954.
Jenže i mnozí rozumně uvažující Rusové si
uvědomují, že izolacionizmus a dobrovolné vyčlenění z mezinárodního
společenství se jim může vymstít a že i nacionalisty
oslavovaná anexe Krymu se Rusku může vrátit jako bumerang. Může se totiž stát
vítaným precedentem právě pro Číňany, kteří se nikdy nesmířili s ruskou anexí
Vnějšího Mandžuska (dnešního Chabarovského a Primorského kraje) v 19. století.
Logicky si říkají, že pokud může Rusko považovat za cár papíru ústavní zákon „O
převodu Krymské oblasti z Ruské SFSR do Ukrajinské SSR“ z 26. dubna 1954 (navíc dodatečně stvrzený i
vládou nástupnické Ruské federace v tzv. Budapešťském memorandu z r. 1994),
potom může klidně i čínská vláda za cár papíru považovat Ajgunskou a Pekingskou
smlouvu, podepsanou navíc jednoznačně
pod nátlakem. (V druhé polovině 19.
století Rusko přinutilo oslabenou Čínu k podepsání Ajgunské (1858) a Pekingské
smlouvy (1860), na jejichž základě Čína ztratila všechna území na sever a
východ od řek Chej-lung-ťiang (Amur) a Wu-su-li-ťiang (Ussuri) - včetně
Sachalinu - ve prospěch Ruska.)
Jelikož internetová diskuzní
fóra jsou zahlcena "zasvěcenými" komentáři kremlobotů a zlomyslných
rusofilních trollů, kteří ovšem znají Rusko vesměs jen z TV, resp. nějaké goebbelsovsko-kremelské
hlásné trouby (Sputniku, Aeronetu, Parlamentních listů apod.) anebo ze zájezdu
ROH / SČSP, věnuji raději energii postupnému zpracování svých poznatků a názorů
do knižní podoby, přesněji do zhruba osmisvazkové edice, shrnující především mé
zážitky z cest po Rusku a teritoriu bývalého SSSR, kde jsem během poslední
dekády prožil více než 3 roky, během nichž jsem navštívil všechny republiky a
oblasti RF, důsledně se vyhýbajíc Potěmkinovým vesnicím (turistickým destinacím).
Pokud tedy máte
předběžný zájem o můj sociálně-antropologicko-politologický cestopis, rodící se
pod pracovním názvem
"Napříč zemí, kde dnes znamená včera
aneb Z Bratislavy na Čukotku",
ze kterého tu a tam v internetových diskuzích průběžně
přetiskuji úryvky,
stačí, když se přidáte do některé z FB-skupin,
kde bude následně určitě uveřejněno avízo,
takže vydání 1. svazku nepropásnete:
Knihy - ABRAXAS /
CAD Press:
CESTOVÁNÍ /
Expedice za hranice všedních dnů:
Obsah I.-V. svazku najdete na webu: http://cadpress.sk/cestopisy.htm
Komentáře