Strašidlo korejského komunismu

Nebezpečnost severokorejských komunistických psychopatů

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/severni-korea-valka-raketa-jaderna-hlavice-fjp-/zahranicni.aspx?c=A170517_135217_zahranicni_och

Starty raket Severní Koreje | (1:00) | video: Reuters

Za jak dlouho by Severní Korea dokázala zasáhnout svého jižního souseda, Japonsko či dokonce USA? Přinášíme názory odborníků, mezi nimi Davida Wrighta, uznávaného vědce a jednoho z ředitelů společnosti Global Security Program, a Markuse Schillera z německé společnosti ST Analytics, nezávislé poradenské firmy zabývající se vesmírnými technologiemi a raketami.

Balistické rakety a jaderné hlavice

Jaké vojenské schopnosti ale dnes KLDR vlastně má? Jedná se v zásadě o vývoj balistických raket a také o jaderné hlavice.

Fotogalerie Zobrazit fotogalerii

Co se týká balistických raket, tak zde je letošní rok významným zlomem. „Nedávný test rakety Pukkuksong-2 (KN-15) ukázal, že KLDR je u svých raket schopna použít tuhé palivo, což je oproti tekutým palivům značný krok vpřed,“ řekl iDNES.cz Michal Smetana, odborník na problematiku jaderných zbraní.

Tuhé palivo umožňuje daleko rychlejší přípravu i odpálení, a to v řádu desítek minut. Rakety s tekutým palivem naopak vyžadují delší přípravu a tankování, což probíhá několik hodin a akci není snadné skrýt před špionážními satelity.

V polovině května pak KLDR otestovala raketu, která by podle odborníků dokázala zasáhnout i americkou základnu na ostrově Guam. Podle severokorejské tiskové agentury KCNA se jednalo o raketu Hwasong 12, která vystoupala do výšky 2 111 kilometrů a poté spadla do Japonského moře (o tomto testu si můžete více přečíst zde).

Balistické rakety Slovník Merriam-Webster definujebalistickou raketu jako „...naváděnou raketu, která nejprve vystoupá, opíše trajektorii vysokým obloukem, a poté volným pádem klesá.“ Balistické rakety se dělí podle způsobu použití na taktické (které mají velmi krátký dolet, zhruba 300 km) a strategické. Druhá kategorie se dělí na balistické střely krátkého doletu (do 1000 km, zkratka SRBM), středního doletu (od 1000 do 2500 km tzv. MRBM, od 2500 do 5500 km IRBM) a mezikontinentální střely (nad 5500 km - ICBM). Kromě toho také existuje kategorie SLBM - rakety vypouštěné z ponorek. Jiným příkladem je pak ALBM - rakety vypouštěné ze vzduchu. Rakety startující na zemi žádnou zkratku nemají. Zdroj: Wikipedia

Dlouholetý odborník na letectví a kosmonautiku John Schilling k tomu na webu 38 North napsal: „Test demonstroval nejen schopnost KLDR zasáhnout americkou základnu vzdálenou až 3 500 kilometrů pomocí raket středního doletu, ale hlavně může znamenat významný pokrok v rozvoji mezikontinentálních střel.“

Druhou otázkou je schopnost Severní Koreje nasadit na rakety jaderné hlavice. „KLDR tvrdí, že to již dokáže. Například v únoru ukázala fotografii miniaturizované verze jaderné nálože, kterou by mohly nést rakety dlouhého doletu. Není ovšem možné s jistotou potvrdit, zda se jedná o skutečné zařízení, či o pouhou maketu. Je však poměrně reálné, že KLDR již po technologické stránce miniaturizaci hlavic zvládla a je schopna je umístit alespoň na některé typy raket“ říká Smetana.

Jiní experti jsou ale v této otázce skeptičtější. Obavy může alespoň částečně rozptýlit také skutečnost, že KLDR nedisponuje opravdu silnými atomovými zbraněmi. Síla největšího severokorejského testu se odhaduje na 20 až 30 kilotun TNT, což je „pouze“ dvojnásobek pumy Little Boy svržené v srpnu 1945 na Hirošimu.

Dosah severokorejských raket podle japonského ministerstva obrany

Velmoci mají dnes sice k dispozici mnohem silnější jaderné zbraně, i tak by však byly účinky severokorejské jaderné bomby velmi ničivé. Softwarový simulátor ukazuje, že výbuch hlavice o síle 25 kilotun na newyorském náměstí Times Square by o život připravil téměř 650 tisíc lidí...

Hrozbu tedy není možné podceňovat. A jaké scénáře pro agenturu AP načrtli zmínění odborníci?

Soul: dělostřelecká palba i chemické zbraně

Útok na jihokorejskou metropoli Soul by byl otázkou několika minut. Armáda Jižní Koreje má sice moderní výzbroj, ale její obranný systém samozřejmě není neprodyšný. Pokud by KLDR například zahájila dělostřeleckou palbu, tak by se Soul jistě neproměnil v „moře zalité plameny“ (jak severokorejský režim vyhrožuje), ale i tak by více než desetimilionová metropole utrpěla velké ztráty.

Schéma amerického sytému THAAD

Jižní Korea disponuje americkým antibalistickým raketovým systémem THAAD a protiraketovým systémem Patriot, který dokáže sestřelit nepřátelské rakety i letadla, dělostřelectvo to však nezastaví.

Pokud by se tedy KLDR k takovému kroku odhodlala, útok by přišel bez varování a prakticky okamžitě. Otevřená navíc zůstává možnost použití biologických či chemických zbraní, kterých má severokorejský režim velké množství. Jižní Koreu tedy netrápí jen hrozba jaderného útoku.

Tokio: fungovala by ochrana?

Nad Japonsko by raketa s nukleární hlavicí letěla asi 10 minut. A Tokio dělá vše pro to, aby v takovém případě útok odrazilo. Japonci disponují jak systémem Patriot, tak protivzdušným systémem Aegis umístěným na lodích.

Je čas pozvat Kima na hamburger. Jaké jsou možné Trumpovy tahy proti KLDR?

Aegis je účinný zejména proti raketám s doletem kratším než 5 000 kilometrů. Nepřátelskou raketu ideálně zachytí již během střední fáze letu. Pokud by se to nepodařilo, nastoupí Patriot, který by měl raketu zneškodnit v poslední fázi.

Mohlo by se zdát, že do takové protiraketové střechynezatéká. Přesto Japonsko uvažuje buď o rozmístění systému THAAD, nebo o doplnění systému Aegis o suchozemskou verzi.

Panují však pochyby o tom, zda by i zdokonalený obranný štít dokázal zachytit více raket odpálených najednou. Toho si je KLDR zřejmě vědoma, proto v březnu odpálila do Japonského moře hned čtyři střely najednou (o tom si více přečtěte zde).

Armáda KLDR: Rezivý golem se zvolna souká do zbroje s ostrými hroty

San Francisco: půl hodiny do katastrofy

Výbuch jaderné hlavice o síle 25 kilotun v centru San Francisca by o život připravil až 200 000 lidí a dalších zhruba 220 000 by bylo zraněno.

Výbuch jaderné hlavice o síle 25 kilotun v San Franciscu

Podle Johna Schillinga ovšem americká městanebudou v ohrožení „zítra ani pozítří.“ K tomu, aby Severní Korea dokázala zasáhnout cíle v USA, by totiž musela vyvinout raketu schopnou doletět alespoň 7 000 kilometrů. To je vzdálenosti mezi KLDR a Havajskými ostrovy. Města na západním pobřeží USA jsou pak vzdálena více než 8 000 kilometrů.

Testovaná raketa Hwasong 12 má odhadovaný dolet pouze 4 500 kilometrů. Pokud by se však Severokorejcům v budoucnu podařilo úspěšně zvládnout mezikontinentální střely, tak by města jako San Francisco či Los Angeles mohla být zasažena za méně než půlhodinu.

CSIS (Twitter)@CSIS

15.května 2017 v 16:24, příspěvek archivován: 17.května 2017 v 17:02

See analysis from @Missile_Defense on North Korea's missile capabilities, all in one place: https://t.co/Yf60yLsO3I https://t.co/YFK6vASqDB

29 lidí to sdílíodpovědětretweetoblíbit

Balistické rakety schopné nést jaderné hlavice mohou ale být vystřeleny také z ponorky, což zvyšuje operabilitu. Jediný typ takové rakety, kterou Severní Korea disponuje, je KN-11 (přehledně si můžete všechny rakety zobrazit na stránkách CSIS). Ta by měla mít dolet okolo 900 kilometrů, jedná se ovšem pouze o odhady.

Washington: deset minut na rozhodnutí

Hlavní město Spojených států dělí od Severní Koreje vzdálenost 11 000 kilometrů. Podle odhadu Markuse Schillera by to balistické raketě trvalo asi 30 minut; David Wright tipuje zhruba 39 minut.

Spojené státy spoléhají na antibalistický deštník nazývaný Ground-Based Midcourse Defense (GMD). Ten je však podle některých kritiků řádně děravý. „Strategická raketová ochrana v současné podobě představuje přinejmenším vyhozené peníze“ kritizovalo systém v loňském roce sdružení Union of Concerned Scientists. Podle vědců tento obranný deštník pouze vzbuzuje falešné pocity bezpečí.

CSIS Missile Defense (Twitter)@Missile_Defense

14.května 2017 v 05:34, příspěvek archivován: 17.května 2017 v 16:53

New #NorthKorea missile could fly 4,500 km. For perspective, that's a bit further than line 7 here. @CSIS https://t.co/EbqnzBbUsE

19 lidí to sdílíodpovědětretweetoblíbit

Kritici také poukazují na fakt, že ačkoli systém GMD stál 40 miliard dolarů (asi 960 miliard korun, tj. ekvivalent tří čtvrtin českého státního rozpočtu), z celkem devíti cvičných pokusů mezi lety 2002 a 2016 selhal šestkrát.

Podle Davida Wrighta je ale hlavní otázkou, co by udělal americký prezident. “I v případě raket s dlouhou dráhou letu je nutné učinit mnoho kroků od detekování odpálení až po zjištění, o co se vlastně jedná. V úhrnu by prezidentovi zbylo asi 10 minut na rozhodnutí, zda spustit odvetný útok,“ říká. Během pěti minut je možné odpálit balistické rakety rozmístěné na zemi, během patnácti minut ty z ponorek. A kdo viděl film „Dr. Divnoláska aneb Jak jsem se naučil nedělat si starosti a mít rád bombu“, ten určitě ví, že takový rozkaz se těžko bere zpět.

Takto Severní Korea testuje své balistické střely:

Takhle Severní Korea testuje své balistické střely | (1:37) | video: Reuters

Autor: och

Zdroj: http://zpravy.idnes.cz/severni-korea-valka-raketa-jaderna-hlavice-fjp-/zahranicni.aspx?c=A170517_135217_zahranicni_och

V intencích pseudopacifistického nazírání našich antiamerikanistů (čti kremlobotů), odsuzujících západní sankce a "harašení zbraněmi",  by však bylo asi v případě KLDR znovu na místě vyčkávání, až bláznivý Kim opravdu rozpoutá další válečný konflikt (přinejmenším rozmlátí raketami Jižní Koreu a Japonsko), resp. odpálí nukleární Pandořinu skříňku neúmyslně. Jenže pak už třeba nebude možné ani spočítat mrtvoly. Anebo se od něj nechat dál vydírat a platit mu dál výpalné, v naději, že tak toho vypaseného psychopata ukonejšíme a vykrmováním jeho hladovějícího národa oddálíme okamžik, kdy zbídačelé masy vezmou spravedlnost do svých rukou. Jenže, jak končí ustupování a podlézání diktátorům a agresorům známe moc dobře z minulosti. Stačí vzpomenout na mnichovské mírotvorce Chamberlaina s Daladierem, a jak to dopadlo.

V tomto případě není ostatně ani třeba vracet se k Mnichovu, stačí si zrekapitulovat, jak se promítly do severokorejských postojů všechny ústupky a 25 let sponzorování korejského komunismu Západem (motivovaného iluzí, že si zaplatíme jeho vděčnost či vstřícnost). Pro představu: Jen v r. 1999 poskytl Západ hladovějící KLDR potravinovou pomoc v hodnotě 190 mil. USD (z toho 160 mil., tj. 84,5% poskytly nenáviděné Spojené státy). V r. 2001 dostala KLDR z USA, Jižní Koreje a Evropské unie humanitární pomoc v hodnotě 300 mil. USD (EU poskytla Severní Koreji v období let 1995-2016 pomoc v celkové výši přes 366 milionů EUR). V letech 2013-14 vyčlenil Světový potravinový program OSN (WFP) na pomoc hladovějícím obyvatelům Severní Koreje zhruba 200 milionů $ (na nákup c. 200 000 tun potravin) atd.

Paradoxně největší měrou se na humanitární pomoci obyvatelům komunistické země podílejí právě USA, které jsou ústředním objektem nenávistné kampaně severokorejské propagandy. Jen v letech 1995-2005 poskytly Spojené státy Severní Koreji humanitární pomoc v hodnotě 1,1 miliardy dolarů, z toho 60% ve formě potravin a 40% (405 mil. USD) v rámci programu KEDO[1], v němž USA figurují jako třetí největší sponzor po J. Koreji (1,36 mld. USD) a Japonsku (481 mil. USD); EU se v tomto období podílela na programu KEDO zhruba z 20% (121 mil. USD). V letech 2006-2009 pak Američané dodali do Severní Koreje na 500 tisíc tun potravinové pomoci. Např. ještě v r. 2008, kdy Pchjongjang opustil šestistranné rozhovory o severokorejském jaderném programu a raketových testech a zastavil spolupráci s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (MAAE), činil dovoz amerických potravin 171 000 tun v hodnotě 224 mil USD. Celkový objem potravin darovaných KLDR v rámci programu USAID v letech 1995-2010 činil 2,4 mil. tun.[2]

Však i palestinští vandalové odjakživa pálí vlajky USA, které je do nedávna živily (např. v r. 2016 činil americký příspěvek palestinské samosprávě a Úřadu OSN pro palestinské uprchlíky (UNRWA) 355 milionů dolarů).

Každopádně kdyby zatrhnuly Spojené státy korejské raketové a nukleární hrátky hned v zárodku (když tak neučinili Kimovi patroni – čínští a ruští "mírotvorci", kteří severokorejský režim vypěstovali a zaštiťovali), nemuseli jsme dnes žít v hrůze, kdy začne III. světová.

nerozborná družba

Neználkům (politikům i publicistům), kteří rádi zapomínají, resp. si v blažené nevědomosti neuvědomují, že ona „nová“ studená válka není ve skutečnosti žádným novým fenoménem, bych rád připomenul některá fakta. Pomineme-li ideový konflikt mezi bolševickým Ruskem a Západem před 100 lety (a související sibiřskou anabázi čs. legií), jakož i protizápadní rudo-hnědou (nacisticko-komunistickou) koalici, pak k prvnímu otevřenému konfliktu mezi Ruskem (SSSR) a Západem došlo již v závěru 2. světové války, kdy se Rusko pokusilo připojit ke komunistickému bloku Řecko [kde podporovalo komunistické povstání 1944-45] a Irán [jenž Sověti v letech 1945-47 částečně okupovali], a usilovalo i o rozšíření své sféry vlivu na Turecko] jehož východní provincie hodlal Stalin přímo začlenit do SSSR] a tak získat přístup k Perskému zálivu a fakticky i Střednímu východu a Indickému oceánu – viz aspoň mapy na blogu http://ferohrabal.blogspot.sk/2017/04/podil-sovetu-zapadnich-spojencu-na.html

(Ostatně již v závěru WWII se Sověti pokusili přeměnit obsazená území ve střední a jižní Evropě v nástupiště k obsazení celého kontinentu. Ve skryté podobě pak vojenská konfrontace Ruska a Západu pokračovala v Koreji, Vietnamu, na Středním východě a dalších oblastech světa, kde se dokonce i přímo v leteckých soubojích opakovaně utkali letci USA a V. Británie se sovětskými piloty – o desetitisících sovětských „poradců“ působících v ozbrojených silách všech asijských, afrických latinskoamerických marxistických režimů a protizápadních diktátorů. To ruský režim vypustil z láhve džina kavkazského a afghánského terorismu, který do sovětské okupace Afghánistánu a genocidy severokavkazských národů neexistoval. Afghánští a čečenští mudžáhidi, zocelení bojem s ruskou armádou, dnes uplatňují své zkušenosti v řadách Islámského státu. Nyní zloděj vykřikuje „chyťte zloděje“. Iniciátor terorismu nabízí Západu, že mu pomůže s likvidací terorismu. SSSR patřil i k hlavním dodavatelům konvenčních zbraní do Iráku za vlády Saddáma Hussaina (dodal mu např. rakety SCUD - hlavní nosiče zbraní hromadného ničení) a zároveň bojkotoval akce mezinárodního společenství proti Saddámovi. (Sovětští poradci působili v Iráku od 60.let. Komunistický blok dodal do Iráku tisíce tanků, bojových vozidel pěchoty, obrněných transportérů a dělostřeleckých systémů, stovky letadel a prostředků protivzdušné obrany a zajišťoval výcvik pro tisíce příslušníků obsluh - zhruba 70 % irácké výzbroje. V r. 1987, v době vrcholící irácko-iránské války, objem irácko-sovětského obchodu např. vzrostl o 46% oproti r. 1986.)