Jamalští mamuti - prehistorická fauna z hlubin arktického permafrostu

Reportáž z ruské Arktidy o objevech pozůstatků prehistorických zvířat a mumií zakonzervovaných ve věčně zmrzlé půdě permafrostu.

Výňatek z mého „literárně-politologického cestopisu“ Cesta na konec světa a zpět 1.

Mapa lokalizace JAMALU

Jamal je obecně znám jako významný zdroj zemního planu, donedávna zásobujícího i střední Evropu. Je však bohatý i na nálezy zachovalých pozůstatků mamuta, tj. včetně zachovalé kožešiny a tělesných tkání (nikoliv jen koster a klů jako jinde).

Souvisí to s postupujícím oteplováním, které zaviňuje především erozi říčních břehů v důsledku roztávání tisíciletého permafrostu. Díky této erozi svahů se dostávají na světlo světa pozůstatky pravěkých zvířat, které po celé věky skrýval a ochraňoval ledový příkrov .

Nálezy částí nebo i celých koster mamutů jsou zde celkem běžné:

Nález mamutí kostry na Gydském poloostrově

Nález mamutí kostry

Inga se svým úlovkem

Nález mamutí kostry na Gydském poloostrově

Anton Sinickij

Nález ostatků mamuta na Gydském poloostrově - mamutí stoličky

A vzhledem k rozlehlosti území permafrostu a postupujícímu oteplování, které jej narušuje, lze očekávat v dohledné době nespočet takových paleontologických nálezů.

Mamutík Ljuba

Kromě legendární mumie ryšavého bojovníka z nekropole Zeljonyj Jar, nejvýznamnějším exponátem salechardského muzea je mamutí mládě, známé jako „mamutík Ljuba“, které je zřejmě nejslavnějším sibiřským mamutem vůbec.

Mumifikované mamutí mládě bylo objeveno v roce 2007 na poloostrově Jamal úplnou náhodou. Nalezl ho pastevec sobů Jurij Chudi, když tábořil u řeky Juribej, kde si všiml, že se díky erozi utrhl kus břehu a tak se odhalil pohled na zmrznuté mládě mamuta, po tisíciletí uchované ledovým permafrostem.

Jurij musel ujet více než 145 km na sněžném skútru, aby nález ohlásil na nejbližší faktorii, a během několika dní bylo mamutí mládě dopraveno do Salechardu. Jelikož tradičně dostávají takové „artefakty“ jméno, které si vybral jejich objevitel, tento exemplář byl pojmenován po manželce pastevce Ljubě.

Tato, v okamžiku smrti zhruba dva měsíce stará mamutí samička zemřela před 42 tisíci lety. I přes jeho obrovské stáří je tělo mamutíka téměř úplně zachováno. Paleontologové tak věří, že bude jakýmsi „okýnkem“ do doby ledové. Jelikož permafrost funguje jako mrazák, který dokáže po desítky tisíc let uchovat i celou mršinu s ryšavou srstí a zbytky stravy ve střevech - odtud pochází i dlouhodobé úvahy o možnosti klonování mamuta a jeho návratu na svět.

Mamutík Ljuba (po reparaci), Paleo-expozice Salechardského muzea

Kromě mamutího mláděte jsou součástí zdejší paleontologické sbírky i kostry nosorožce srstnatého a tzv. Mongočenského mamuta[4] – dospělého jedince zemřelého ve věku 35-40 let – jejíž stáří je asi 17 000 let. Viz ilustrace níže.

Paleo-expozice Salechardského muzea

Zde je třeba říci, že pozůstatků mamutů se tu sice našlo méně než v Jakutsku, ale i tak dost na to, aby vyřezávání z jejich kostí zde dalo vzniknout celému oboru lidového řemesla, profesi kostireza. Jednotlivých částí mamutích koster se tu vyskytuje tolik, že jejich nekompletní kostry tu prostě nemají nějakou zvláštní cenu. Mamutí kly se mimochodem, zvláště kvůli zavedení mezinárodních restrikcí při obchodu se slonovinou[5], často pašuji do zahraničí, kde mamutovina nahrazuje při výrobě ozdobných předmětů klasickou slonovinu.

Ukázka práce kostireza

Na závěr prohlídky mi Jelena Alexandrovna nejen umožní navštívit speciální klimatizovanou místnost, v níž se nachází ona slavná jamalská mumie ryšavého válečníka, objevená při archeologických výzkumech středověkého pohřebiště Zeljonyj Jar (jejíž fotografie se nachází v předchozí kapitole), ale zkopíruje mi též z počítače na flešku i fotodokumentaci z nálezu a procesu konzervace mumie i mamutíka.

Jak jsem již zmínil výše, zmíněná mumie patří muži zralého věku, stáří přibližně 50-60 let. Ostatky byly zachovány díky permafrostu, který podporoval přirozenou mumifikaci. Navíc měděné pláty, používané k zakrytí těla při tehdejších neobvyklých pohřebních obřadech, plnily roli jakéhosi konzervantu, jak bylo již uvedeno.

--------------------------------------------

Poznámky a vysvětlivky:

[4] Kostra byla nalezena v povodí řeky Mongočejacha na poloostrově Gydan. Původně se na části skeletu nacházely i tělesné tkáně, které odborníci nestihli zachránit.

[5] Prodej suvenýrů a starožitností ze slonoviny v současnosti podléhá tzv. Washingtonské úmluvě o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů.