Berjozovo - městečko v sibiřské tajze, kde se zkřížily cesty knížete Menšikova, děkabristů a Lva Trockého
O pohnuté historii sibiřského Berjozova na břehu Obu, které po několik století sloužilo jako destinace usídlení politických oponentů a revolucionářů odsouzených carskými úřady do vyhnanství. Výňatek z mého „literárně-politologického cestopisu" Přes Čukotku na Fidži a zpět
Díl druhý - Zapadni-Arktidou
Berjozovo
Berjozovský exil knížete Menšikova
Poté, co se hranice ruské říše posunuly daleko na východ, stalo se Berjozovo jednou z vyhnaneckých destinací. Postupně bylo domovem celé řady prominentních vyhnanců, hlavně politických oponentů carského dvora.
V 18. století se vesnička Berjozovo stala místem vyhnanství knížat A. D. Menšikova a A. G. Dolgorukého, významných ruských velmožů a přátel cara Petra Velikého, poté co upadli u gosudara v nemilost.
Kníže Aleksandr Danilovič Menšikov býval blízkým spolupracovníkem a osobním přítelem cara Petra I. Velikého[1], v jehož pověření se významně zasloužil o rozšíření ruského impéria. Konkrétně pak, kromě Kuronska a Pomořanska, i o připojení právě této oblasti podél řeky Ob.
Po nástupu Petra II. na trůn, kdy upadl díky intrikám Dolgorukých a Golicynů u dvora do nemilosti a byl zbaven všech titulů[2], byl však tento pretendent Kateřiny I. (který byl v letech 1725-1727 de facto vládcem Ruska) v září 1727 vyslán i s rodinou do vyhnanství právě do zapadlé vsi Berjozovo, kde strávil zbytek života.[3] Navzdory jeho zásluhám o impérium a dosaženému postavení mu zlámala vaz jeho nezkrotná touha po moci.
Vzhledem k jeho doslova hvězdné kariéře a roli, kterou sehrál při formování Ruské říše, nebude od věci přiblížit si zde aspoň stručně jeho životní dráhu.
Aspoň podle tradovaných informací pocházel z velice skromných poměrů, údajně z rodiny litevského rolníka. Jako mladík se dostal do Moskvy, kde se vyučil cukrářem a nějakou náhodou se dostal do služeb blízkého carova přítele a rádce generála Franze Jakoba Leforta (François Jacques Le Fort). Na jeho doporučení se následně Menšikov stal jedním z carových osobních sloužících.
Po boku cara Petra Velikého se zúčastnil válečného tažení proti Švédům v Ingrii a poté v roce 1703 jako velitel Petropavlovské pevnosti řídil obranu Sankt-Petěrburgu a v r. 1704 i Narvy.
V r. 1705 se již jako generál zúčastnil tažení do Polska. Během dalšího vpádu Švédů do Ruska se Menšikov účastnil bitvy u Golovčina. V r. 1709 velel ruské jízdě ve vítězné bitvě u Poltavy, kde donutil spojená švédská vojska (v jejichž čele stál švédský král Karel XII.) a oddíly hejtmana Mazepy ke kapitulaci. Za tento úspěch získal maršálskou hůl.
Roku 1710 velel ruské armádě v Polsku, v následujícím roce ovládl Kuronsko a v roce 1714 dobyl Štětín.
Po smrti Petra I. pomohl na trůn jeho vdově Kateřině I. a za odměnu byl jmenován generalissimem. Během krátkého panování Kateřiny I. předsedal speciálně vytvořené šestičlenné Nejvyšší tajné radě a prakticky byl vládcem země.
Svou moc se snažil udržet i po smrti Kateřiny I., ovšem vsadil na špatnou kartu. Ačkoliv se mu podařilo dosadit na trůn malého careviče Petra II. a sebe učinit jeho poručníkem v nezletilosti (přičemž součástí jeho plánu bylo oženit careviče se svou dcerou Marií), okolnosti se vyvinuly v jeho neprospěch.
Spojili se proti němu totiž zástupci staré ruské šlechty, reprezentované rodem Golicynů a Dolgorukých, a carův vychovatel a vicekancléř Andrej Ivanovič Ostermann, a krátce po nástupu Petra II. na trůn zbavili v září roku 1727 Menšikova moci i všech titulů.
Hříčkou osudu jen rok po Menšikovově smrti, tj. v roce 1730, se ocitl v Berjozovu jako vyhnanec i Menšikovův nepřítel a rival kníže Aleksej Grigorjevič Dolgorukov se svou rodinou (s manželkou Natalií, dcerou Jekatěrinou a synem Ivanem).
Ale tím se ironie osudu nevyčerpala. V roce 1742 totiž nařídila carevna Jelizaveta Petrovna deportovat do Berjozova i generála Andreje Ostermanna s manželkou Marfou.
Generál Andrej Ostermann
Hrabě Heinrich Johann Friedrich Ostermann (rusky Andrej Ivanovič Ostermann; 1686-1747), rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského, byl významný ruský diplomat, politik, velkoadmirál a generál, který upadl v nemilost dvora po intronizaci carevny Jelizavety, která mu zazlívala, že usiloval o její vyloučení z nástupnictví.
Byl obviněn z intrik vůči trůnu (resp. panovnici) a z prorakouské politiky. Původně byl odsouzen k smrti lámáním v kole. Těsně před popravou však byl rozsudek přeměněn na doživotní exil na Sibiři. V roce 1747 Ostermann v Berjozovu zemřel.
Následně sem carská vláda po r. 1825 pro změnu deportovala děkabristy a po revoluci roku 1905 byli do Berjozova vyhoštěni členové prvního petrohradského sovětu dělnických zástupců a řada revolucionářů.
V roce 1907 se zde během eskortování do Obdorsku ocitl i bolševický revolucionář Lev Trockij, kterému se právě z Berjozova podařilo 12. února 1907 uprchnout. Předstíral totiž záchvat akutního ischiasu, a jelikož carští četníci nebyli žádní sadističtí čekisté, dosáhl toho, že zde byl až do uzdravení ponechán v etapní strážnici. Když pak ukolébal ostražitost svých strážců, uprchl z městečka a dostal se do nejbližší chantské osady. Tam se mu nějakým neuvěřitelným způsobem podařilo najmout si sobí spřežení, s nímž pak – v doprovodu domorodého průvodce – urazil téměř tisíc kilometrů zasněženou tajgou a přes uralské hory do evropské části Ruska.
Lev Trockij - 1924
Shovívavost carských úřadů s bolševiky se jim nakonec vymstila, když jim ji bolševici následně oplatili oprátkami nebo kulkou do zátylku.
Jinak soudruh Trockij musel ochrance ležet asi obzvlášť v žaludku, jelikož jeho druhy, jako byl Stalin a Sverdlov, nechaly úřady vegetovat v nepoměrně příjemnějším exilu na středním toku Obu – v Narymském kraji. Tam, v Kolpaševu a Narymu bylo nejen mírnější klima, ale i lepší podmínky k útěku. Ono je třeba si uvědomit, že odpůrcům samoděržaví se v carském Rusku vesměs žilo ve vyhnanství nepoměrně lépe, než následně odpůrcům jejich režimu.
Nejenže nebyli nuceni pracovat, ale také dostávali ze státní pokladny jakési kapesné ve výši 15 rublů měsíčně, což v té době byly celkem slušné peníze. Na rozdíl od politických vězňů bolševického režimu měli nejen možnost neomezené (necenzurované) korespondence, ale de facto volný pohyb v rámci určeného okresu, a tak třeba v Narymském kraji zůstávali jen ti, kteří nechtěli uprchnout nebo byli líní podstoupit těžkosti útěku.
Však samotný Sverdlov, odsouzený 31. března 1910 na tři roky vyhnanství, odtud uprchl hned třikrát. Poprvé se zde ocitl koncem dubna 1910, a již po čtyřech měsících, tj. v srpnu, byl zpátky v Petrohradě.
Vzhledem k výše uvedenému a skutečnosti, že nezřídka měla řada revolucionářů úředně určeno stejné místo vyhnanství, mohli soudruzi dále pokračovat v plánování revoluce, resp. i agitaci mezi místním obyvatelstvem.
P. P. Sokolov-Skalja. „Stalin v turuchanském exilu v roce 1916“ (1949). Obraz zachycuje Stalinovo fešácké vyhnanství, které trávil rybolovem a zneužíváním hospodářovy dcery.
Příkladem mohou být právě Kolpaševo a Narym, které v letech 1910-1912 hostily Jakova Sverdlova, jednoho z pozdějších hlavních organizátorů rudého teroru, a řadu jeho soudruhů Kosareva, Krajevského, Kučmenka, Kujbyševa atd. Obzvláště se zde Sverdlov spřátelil se Šajou Isaakovičem Gološčekinem (krycím jménem „Filip“ či „Žorž“, který ve 30. letech stál v pozadí Kazašského hladomoru).
Právě v Narymu se Jakov Sverdlov setkal i se Stalinem, který zde však moc dlouho nepobyl. Přijel totiž na konci července 1912 a hned v srpnu odtud uprchl.[4] Krátce po něm vzal roha i Sverdlov, který se pokusil o útěk na malém člunu s jistým Kapitonem Kaplatadzem. Chtěli na řece nenápadně přirazit k parníku Ťumeň, směřujícímu do Tobolsku, a vloudit se na jeho palubu. Policie je však zatkla a 31. srpna přivezla zpět do Narymu. Zde Sverdlova blahovolně nechali, podobně jako onehdy Trockého, zotavit se v lazaretě. Jenže zdánlivě „vyčerpaný a nemocný“ uprchlík vzápětí pookřál a znovu utekl. Zmocnil se civilního oblečení a podařilo se mu (po domluvě s posádkou nebo kapitánem) nastoupit na parník Suchotin, který mířil do Tomsku.
Ale místní úřady na takovou drzou výzvu okamžitě zareagovaly a zbuntovaly všechny policajty v přístavech na Obu. Když Suchotin zakotvil v Kolpaševu, našli soudruha Sverdlova schovaného pod postelí jedné z kajut 1. třídy. Zatkli ho a poslali do Tomsku, aby si pro něj tamní úřady našly nějakou nepřístupnější destinaci.[5]
-------------------------------------------------
Poznámky a vysvětlivky:
[1] Jeho vztahy s carem však časem ochladly kvůli Menšikovovým korupčním aférám (v r. 1718 musel státu vrátit 700 000 rublů).
[2] Včetně titulu generalissima, jímž carevna Kateřina I. ocenila jeho pomoc při uchopení moci po smrti Petra I.
[3] Se synem Aleksandrem a dcerou Marií. Jeho manželka Darja Michajlovna zemřela cestou poblíž Kazaně.
[4] V únoru 1913 byl ovšem spolu se Stalinem deportován do vesnice Kurejka v Jenisejské gubernii, kde nějakou dobu žili ve stejném domě.
[5] Валерий Е. Шамбаров: Оккультные корни октябрьской революции. Глава 7. Алгоритм-Книга, 2005.
========================================================
Zdroj:
Podrobnosti:
rozhovor_tema_xii
=======================================
Autor v ruinách věznice Kalargon / Tajmyr 2018
===============================================
O AUTOROVI:
CV / Biografie: http://www.cadpress.sk/frhk_biografie.htm
FB-profil: http://www.facebook.com/fero.hrabal
Fero HRABAL-KRONDAK
Autorovy rozhovory o Rusku, geopolitice a cestování:
DOPORUČUJI i MÉ DALŠÍ ČLÁNKY:
Pro vcítění do ruské mentální reality proto doplňuji můj text několika letmými autentickými sondami do všedního života, myšlenkového světa a uvažování ruských dezolátů.
VÝBĚR Z PEREL RUSKÉ PROPAGANDISTICKÉ ŽUMPY:
Podstata ruského myšlení o Ukrajině v jedné minutě: https://www.facebook.com/100002069298316/videos/487423040461194/
Neuvěřitelná scéna v ruské televizi (rok 2020): https://www.facebook.com/100002069298316/videos/445499618277902/
Zločinci v ruské televizi tvrdí, že se moci na západě zmocňují satanisti: https://www.facebook.com/100002069298316/videos/1147293309820345/
Medveděv vyhrožuje zničením Capitol Hill a Elysejského paláce: https://www.facebook.com/photo/?fbid=7553250391420529&set=a.4944371985641729
V ruské televizi vyhrožují vymazáním z mapy 20 největších polských měst: https://www.facebook.com/100002069298316/videos/474768248545914/
Kremelští zločinci si myslí, že když zaútočí na Polsko, Evropa na to ze strachu nebude reagovat: https://www.facebook.com/100002069298316/videos/438848835524597/
Dmitrij Medveděv vyhlašuje nekompromisní hybridní válku Západu: https://www.facebook.com/photo/?fbid=7699983620080538&set=a.4944371985641729
Ruský poslanec Milonov navrhuje používání brutálních bolševických metod k likvidaci zrádců: https://www.facebook.com/100002069298316/videos/833176008275206/
Andrej Guruljov chce útokem na hráze zaplavit Nizozemsko: https://www.facebook.com/photo/?fbid=7673315116080722&set=a.4944371985641729
Dmitrij Medveděv vyhlašuje nekompromisní hybridní válku Západu za účelem nanesení co největších škod našim ekonomikám a způsobu života: https://www.facebook.com/photo/?fbid=7699983620080538&set=a.4944371985641729
Vladimir Solovjov prohlašuje, že Zelenskij zničil křesťanskou podstatu Ukrajiny a podřídil ji ďáblu: https://www.facebook.com/100002069298316/videos/347797461683703/
Ruský poslanec Alexej Žuravljov mluví o satanistických chrámech na Západě: https://www.facebook.com/100002069298316/videos/920016693260903/
Kremelští zločinci plánují, jak zaberou celou Ukrajinu: https://www.facebook.com/100002069298316/videos/1148051966401393/
Komentáře