Stejně jako ve 30. letech minulého století komunisté obhajovali ruský imperialismus, spojenectví sovětsko-nacistické spojenectví a agresi vůči okolním státům, obhajují agresivní ruský a čínský režim i dnes, a slouží mu stejně věrně.
Není divu, že se stále opakuji, když se de facto jak na strašidelném orloji opakují znovu situace, které jsme – jako národ – už kdysi prožili (před 90, 77 nebo 57 lety). A tak je třeba stále dokola psát o skutečných cílech „antisystémové opozice“, které se až příliš podobají někdejším plánům Gottwaldovým.
Ačkoliv se komunisté dnes vesměs (zatím) skrývají za logo STAČILO!, zdá se, že někdejším kolaborantům a dezolátům naopak NESTAČILO těch 40 let ruského protektorátu a importované „diktatury proletariátu“ (potažmo lůzy), když opět nadšeně recitují tytéž slogany a jsou připraveni podporovat Gottwaldovy a Husákovy pohrobky.
Bohužel, ačkoliv je to absurdní, fakticky se jen opakuje (zatím) v bledě růžové někdejší situace z předvečera Mnichova či „Vítězného února“.
Tak, jako dnes různí Vidláci, Rajchlové, Okamurové, Foldynové, Zaorálkové a Konečné brojí proti „zbytečnému zbrojení na úkor sociálních jistot“ (tj. zvyšování výdajů na obranu), tak zpochybňovali a sabotovali komunisté obranné úsilí Československa už před Mnichovem.
Na počátku 30. let 20. století Komunistická strana Československa (KSČ) působila rovněž jako radikální antisystémová opozice vůči základům první Československé republiky. Její politická orientace byla plně podřízena direktivám z Moskvy prostřednictvím Kominterny (Komunistické internacionály). Postupná transformace strany na „bolševický typ“, která kulminovala nástupem nového vedení, tzv. „karlínských kluků“, v čele s Klementem Gottwaldem ve druhé polovině 20. let, zásadně ovlivnila její vnitřní strukturu i její vztah k demokratickým institucím.
V souladu s marxisticko-leninskou doktrínou nahlížela KSČ na armádu, pohraniční opevnění a veškeré obranné snahy jako na nástroj „buržoazního“ státu. V jejím pojetí nebyly tyto instituce určeny k obraně národa, nýbrž sloužily k ochraně kapitalistického zřízení, k potlačování revolučních snah a k udržování sociálních nerovností. Tato hluboce zakořeněná ideologická premisa se projevila v ostré kritice klíčových obranných opatření, zejména při projednávání Zákona na obranu státu (viz Zákon 131/1936 Sb. - o obraně státu úplné a aktuální znění). Klement Gottwald se tehdy v parlamentu postavil po bok sudetských poslanců (henleinovců) a kritizoval předložený zákon. Ve svých projevech tvrdil, že zákon neřeší obranu republiky, ale „slouží spíše obraně buržoazie a kapitalistického panství“. Místo podpory stávajících obranných snah navrhoval radikální alternativy, které plně korespondovaly s programem strany a de facto mařily realizaci záměrů.
Požadoval např., aby veškeré výdaje na obranu hradili výhradně bohatí a aby strategicky důležité podniky byly znárodněny. Navíc navrhoval, aby výroba zbraní byla převedena pod „demokratickou“, což v kontextu jeho rétoriky znamenalo „sovětskou“, kontrolu. Tato rétorika, ač se zdánlivě týkala obrany, ve skutečnosti sloužila k destabilizaci vnitropolitické situace a k diskreditaci demokratického systému.
A tak, jako dnes naše antisystémová či antibruselská opozice požaduje vystoupení z NATO (které je pro nás jedinou zárukou zachování suverenity a demokracie) a zpochybňuje ruské nebezpečí, tak komunisté oslavovali kdysi v souladu s direktivami z Kremlu třeba uzavření sovětsko-nacistického paktu Molotov-Ribbentrop (uzavřeného 23. srpna 1939) a bagatelizovali německou okupaci i nebezpečí nacizmu.
Pro naše komunisty nebyla ani tehdy závazná sounáležitost s touto zemí a národem, nýbrž generální linie Kominterny a jejího Výkonného výboru (EKI). Tu 7. září 1939 zkoncipoval Stalin s Dimitrovem, a vedení KSČ ji obdrželo šifrovaným radiogramem 8. září (přičemž plné teze pro ni byly vypracovány až 26. září).
Nová směrnice, jak ji popisovalo ilegální Rudé právo, charakterizovala válku jako „imperialistickou“, a nikoli jako boj demokracie proti fašismu / nacizmu. Jednalo se podle ní o střet dvou skupin kapitalistických zemí v boji o „světovou nadvládu“. Protifašistický odboj, který KSČ do té doby prosazovala, byl nově označen za službu zájmům „anglických a francouzských imperialistů“. V tomto novém narativu byl Sovětský svaz prezentován jako neutrální aktér, ačkoliv jeho zahraniční politika byla „téměř výhradně založena na veřejných i tajných svazcích s Hitlerovým Německem“.
V souladu s touto sovětskou směrnicí byla zakázána účast komunistů v protinacistickém odboji a vytváření protifašistických formací, a to včetně českého legionu v Polsku, jelikož „tyto sloužily zájmům anglických a francouzských imperialistů“. I ve chvíli, kdy sovětské tanky a bombardéry útočily na Polsko, vykřikovali komunisté o míru, stejně, jako dnešní rusofilní „chcimíři“.
Klíčovou roli v tomto obratu sehrál Klement Gottwald, který působil v Moskvě a dostal za úkol vypracovat rezoluci proti těmto legionům. Gottwald také pokáral domácí vedení strany za účast na protiokupačních demonstracích, které označil za „promyšlenou akci, vyvolanou šovinistickou benešovskou agitací“ nebo „provokaci ze strany okupantů“. Nová linie Kominterny dokonce zakazovala používat hesla o obnovení svobodného Československa.
Může být tudíž někdo rozumný a vedený poctivými úmysly na pochybách o zákulisí dnešní antisystémové či antibruselské opozice a vážnosti zmíněných historických analogií?
Jen tak na okraj se ještě zastavím u problematiky referenda ohledně vystoupení z EU či NATO.
Samozřejmě, lidové referendum je nepochybně demokratickým nástrojem, ovšem musí být využíváno v určitých legislativních mantinelech a nemůže nahrazovat systém parlamentní demokracie. To by potom nemusely být ani volby a parlament, a všechny společenské otázky by se mohly řešit donekonečna referendy probíhajícími třeba i dvakrát do měsíce.
Absurdní je hlavně představa pořádání referenda o základní orientaci státu, obraně anebo mezinárodních vztazích, jestliže mentální úroveň společnosti není zárukou, že si „ovčané“ neodhlasují i zrušení elektroměrů, šestiměsíční placenou dovolenou anebo vyhlášení války Číně.
Ti, kdož se ohání fungováním přímé demokracie a systému referend ve Švýcarsku, vědomě či nevědomky ignorují skutečnost, že tamní demokracie se vytvářela 500 let, zatímco při mentalitě tohoto národa bychom akorát nahradili nedokonalou parlamentní demokracii jakousi lidovou džamahírijí libyjského typu, resp. anarchií, v níž nad zdravým rozumem zvítězí demagogie populistů. Však k tomu máme nakročeno právě díky antisystémovému opozičnímu slepenci již nyní. Jen tak mimochodem: vůbec nepochybuji, že jedinci zpochybňující dnes korespondenční hlasování, nezpochybní i výsledky jakéhokoliv referenda, pokud nebudou podle jejich gusta.
Dnešní situace je – oproti době nástupu nacizmu/fašismu a komunismu – horší v tom smyslu, že v Americe, která byla během posledních 100 baštou demokracie a oporou (nezřídka i zachránkyni) Evropy, se dostávají k moci arogantní dezoláti a deprivanti:
Atmosféra poslední doby u nás, kdy kdejaký dezolát ztrácí zábrany tváří v tvář bezzubému právnímu řádu příliš liberální demokracie, připomíná atmosféru v předvečer Vítězného února, resp. Mnichova, kdy Radola Gajda pomyslně spojuje síly s Gottwaldem a ze zákulisí tahá za nitky jakýsi novodobý Henlein.
... asi ví, o čem mluví, když sám je v pozadí příprav k „poslední bitvě“, hlásná trouba ruské páté kolony. 🙁
Slyším-li tohoto novodobého Henleina alias Svatopluka vykřikovat o nadcházejícím krveprolití, nemohu si pomoct, ale osobně mi to – zvláště v kontextu formování tzv. vlastenecké domobrany - evokuje v mysli kromě řádění Henleinova Freikorpsu třeba nátlakovou komunistickou kampaň před volbami 1946, zásilky výbušných balíčků, které dostávali nekomunističtí poslanci a ministři[1] v r. 1947 – viz Krčmaňská aféra, anebo řádění Zápotockého a Noskových Revolučních gard, resp. z RG transformovaných „lidových milicionářů“ Gottwaldových „přesvědčujících“ vzdorné občany pomocí obušků a násad od krumpáčů v předvečer Vítězného února (1946-1948).[2] Rozumný člověk si dokáže snadno představit, kam může tento stát dovést aliance konjunkturalisticko-populistického ANO slovenského magnáta-agrobarona, a rudo-hnědé „národní fronty“ v jejímž čele stojí profesionální japonský bojovník proti migraci Pitomio a pravoslavný srbský vlastenec a noční vlk Foldyna[3]:
... profesionální komunistka Konečná, stará stalinistka Semelová a proruský sedlák-evangelík Vidlák (financovaný zřejmě pravoslavným Ruskem)[4]: Zrovna tak musí průměrně inteligentnímu levicovému voliči rozsvítit v hlavě aspoň při uvědomění si skutečnosti, že majitelem ANO a protagonistou „kapitalismu s lidskou tváří“ je miliardář Babiš, zatímco antisystémovou kryptokomunistickou (resp. sociálnědemokraticko-komunisticko-nacionalistickou) alianci STAčILO! financuje jeho další kolega, slovenský miliardář (s vazbami na Rusko) Ján Sabol. Zdůrazňuji „průměrně inteligentnímu levicovému voliči“…!
Tento obskurní konglomerát, jehož protagonisté – snad kromě Semelové opravdu snící o obnově diktatury proletariátu – mají jedinou ideologii: dostat se k moci pod jakýmkoliv praporem … může dostat Česko tak maximálně mimo struktury EU a NATO, tedy do party se Srbskem, Maďarskem a Běloruskem (potažmo ČLR a KLDR), pod patronátem Kremlu.
Přitom i Rakousko, které je de facto v geopolitickém zázemí, již zvažuje členství v NATO, jelikož každý rozumný člověk chápe, že v éře jaderných zbraní a hybridních operací je státní neutrality pouhý mýtus. Ostatně i poslední epizoda s hromadnou infiltrací ruských dronů do polského vzdušeného prostoru (dopadající údajně náhodou poblíž strategických objektů) a ruské diverzní akce proti muničním skladům v ČR a Bulharsku jasně dokazují, že pouhá geografická hranice a proklamace o neutralitě neochrání žádný stát před agresí.
Bohužel, na destrukci a přesměrování fungujícího státu směrem východním může najít rudo-hnědá aliance skutečně dost sil (jako ve 30. letech v Německu anebo po r. 1946 v ČSR), obtížnější bude ovšem dostat potom zemi z oné žumpy (do které se pomalu noří Slovensko a Maďarsko). Foldynovi a Vidlákovi milovaní Rusáci se z ní nevyhrabali ani po 100 letech.
Pokud někomu připadá absurdní či nemožný hybrid nebo symbióza komunistů a ultrapravice, měl by si vzpomenout na to, jak si kdysi rozuměli nacisté se Sověty, anebo Mussolini s Leninem. Ostatně, však slovenský fašista a antisemita, gardista Pavol Čarnogurský si kdysi rovněž moc dobře rozuměl s komunistou Husákem, a jeho syn, katolický „disident“, dnes obdivuje neostalinistický režim čekisty (estébáka) Putina a pravoslavných šovinistů, žehnajících genocidě ukrajinských křesťanů. 🙁 Je také úsměvné, ba tragikomické, jestliže naši slavjanofilští blouznivci blekotají jedním dechem o slovanském bratrství a tradičních hodnotách, a zároveň brojí proti humanitární pomoci ukrajinským Slovanům a sympatizují s korejskými, čečenskými, jakutskými, nepálskými, burjatskými a tuvinskými hrdlořezy, kteří masakrují slovanské civilisty na Ukrajině.
Fakt je zarážející, že předchozích 40 let vlády předchůdců a idolů Semelové a Konečné lidem NeStačilo! Poznámky a vysvětlivky:
[1] Místopředseda čs. vlády a předseda Národně socialistické strany Petr Zenkl, ministr zahraničních věcí Jan Masaryk a ministr spravedlnosti Prokop Drtina. Jednalo se o balíčky s výbušninou, které byly maskované jako balíčky s voňavkami. Měly silnou ničivou sílu, a kdyby byly otevřeny, nálož by explodovala. Případ, známý jako Krčmaňská aféra, vyšetřovaly dvě nezávislé složky – komunisty ovládané ministerstvo vnitra a ministerstvo spravedlnosti, které vedl Prokop Drtina. Ačkoli komunistická strana pokusy o atentát zpočátku popírala, vyšetřování ministerstva spravedlnosti nakonec odhalilo, že pachatelé byli z komunistických kruhů a že měli sklad zbraní. Po únorovém převratu v roce 1948 komunisté případ uzavřeli a obvinili z něj samotné národní socialisty.
[2] Ačkoli se Lidové milice (LM) staly „ozbrojenou pěstí“ Komunistické strany Československa (KSČ) a byly formálně zřízeny až v únoru 1948, jejich předchůdci, tzv. Závodní milice, vznikaly už v roce 1945 transformací divokých Revolučních gard. Před volbami v roce 1946 přešlo řízení těchto milicí pod Ministerstvo vnitra, kterému tehdy šéfoval komunista Václav Nosek. Ačkoliv se v literatuře objevuje informace o tom, že se Zápotocký podílel na formování „Závodních milicí“ jako předseda Ústřední rady odborů, za jejich řízení v období kolem voleb v roce 1946 bylo odpovědné Ministerstvo vnitra pod Noskovým vedením. Náčelníci štábu, resp. vedoucí oddělení a odboru LM: 1948 Josef Pavel – výkonný velitel (současně ve funkci náčelníka štábu mjr. SNB Miroslav Duda), 1949–1950 Viktor Linhart (přednosta oddělení BP/9), 1950–1952 Jan Janulík, 1952–1956 Alois Kotva, 1956–1973 Rudolf Horčic, 1973– 1989 Miroslav Novák.
[4] Daniel Sterzik je finančně sponzorován slovenským miliardářem Jánem Sabolem, který podniká mimo jiné i v Rusku (kde má blízké kontakty na představitele Putinova režimu). Spolupracuje s platformami, které jsou považovány za nástupce ruských propagandistických webů, jako je Sputnik. Před ruskou invazí na Ukrajinu napsal otevřený dopis ruskému vůdci Vladimiru Putinovi, ve kterém se snažil prezentovat názory „obyčejných“ Čechů, kteří údajně nesouhlasí s protiruskými náladami.
Tematické odkazy:
NeStačilo?
K tomu, aby si rozumný člověk uvědomil bizarnost politického slepence s varovným názvem Stačilo! , stačí opravdu trochu selského rozumu a průměrná inteligence.
Tragikomické je už jen to, když se Gottwaldovi pohrobci, kryptokomunisté a dezoláti s portrétem fašistického diktátora Putina či sadistické vraha a profesionálního „revolucionáře“ Che Guevary na tričku a rudou hvězdou na klopě rozhořčují takřka denně V TELEVIZI nad „novou totalitou a mediální cenzurou“ a bezostyšně veřejně a beztrestně drží palce zločineckému režimu vyhrožujícímu bombardováním evropských měst a vedoucímu již dávno hybridní válku i vůči našemu státu!
Na rozdíl od dezolátských bludů a hejtů třeba moje články se snaží kdekdo cenzurovat, zatímco dezoláti jsou denně v televizi a na YouTube a z obrazovky vykřikují o cenzuře a útlaku. 🙂
Tragikomické je i to, že lidé, kteří mávnou rukou nad stovkami bezbranných civilistů povražděných pohraničníky, masovými vraždami páchanými Revolučními gardami na německých civilistech v r. 1945 anebo tisícovkami obětí komunistických lágrů a desetitisíci ukrajinských civilistů zmasakrovaných ruskými hordami, se až hystericky rozhořčují nad „vrahy Mašínovými, vraždícími bezbranné příslušníky SNB, milicionáře a funkcionáře KSČ“, čili představitele zrůdného režimu, jehož krédem byla likvidace třídních nepřátel, ke které mimochodem vyzývají ruští zombíci i dnes. Není divu, že osobně mám diametrálně odlišný pohled na stalinismus a období čs. totality, než třeba Konečná anebo rudá bába Semelová …
Jednu mou tetu bolševici zavraždili během povstání vězňů v Kengirském táboře GULAGu, druhá zemřela během stalinského Holodomoru, já sám jsem strávil několik let v komunistickém kriminále … a navíc jsem za poslední dekády navštívil dost masových hrobů komunistických obětí a ruin komunistických koncentráků, aby mě znovu a znovu nevytočily cynické hlášky dezolátů jedním dechem obdivujících totalitní režimy a zároveň zpochybňujících komunistické zločiny a bagatelizující i zločiny současného ruského režimu, který má na svědomí třeba i vraždu mého kamaráda Ruslana Magomedragimova !
Přitom každý, kdo se dnes houfuje pod rudým praporem, resp. se hrdě hlásí ke komunistické ideologii a odkazu Kominterny - hlásí se tím zároveň i k odkazu / tradici komunistického teroru, který je nedílnou součástí prosazování oné zrůdné ideologie třídní nenávisti:
Zrůdným prizmatem stalinistů (zpochybňujících i miliony obětí GULAGu a masakry „sovětských esesáků“ z NKVD) a mladých komsomolců s portrétem vrahouna Che Guevary na tričku je i soudruh (který nejen, že byl v Listopadu 89 komunistickou „mlátičkou“, ale především je na svou minulost patřičně hrdý, o čemž svědčí jeho dosavadní působení ve stejné komunistické bandě) „ubohou obětí štvanice“, stejně jako je „NATO nástrojem imperialismu“ (ačkoliv své impérium rozšiřuje posledních 75 let výlučně Rusko). Odpornost neostalinistické demagogie a beztrestnost zpochybňování zločinů komunismu prožívám osobně o to hůře, že jsem během cest po Východním Mordoru, tj. teritoriu sovětské Říše zla, osobně navštívil celou řadu pozůstatků někdejšího GULAGu a masových hrobů, v nichž spočívají desetitisíce obětí této zrůdné ideologie!
Nutno zdůraznit, že naši rusofilové velkoryse přechází mj. i ony tisíce čs. občanů a našich krajanů, kteří se stali po sovětském „osvobození“, resp. v období stalinského teroru, oběťmi sovětského režimu - skončili v táborech GULAGu anebo na popravištích NKVD!
Viz např. i osudy účastníků Interhelpa:
(pro jedince domnívající se, že stalinský teror a GULAG se týkal jen Rusů)
Vzhledem k tomu, že nejméně 80 % populace starší dnes 55 let s komunistickým režimem (založeným na zlodějině, podvodu a lži) přímo či nepřímo kolaborovalo (pokud již se na něm přímo aktivně nepodíleli), stejně jako za Protektorátu, není divu, že i zde nachází skuteční odbojáři, bojovníci proti komunistickému teroru, bratři Mašínové tolik nepřátel. Vždyť se tehdy mohli stát obětí antikomunistické gerilly klidně i rodiče těchto komentátorů (bývalí kolaboranti a poskoci komunistického režimu)… a není ani divu, že komunistický fízl Bureš má tolik obhájců a obdivovatelů. Kolik z těchto moralistů (potažmo jejich rodičů) se stejně razantně postavilo v té době na podporu obětí komunistického teroru anebo odsoudilo řádění májových partyzánů za vraždy neozbrojených nacistů a německých civilistů? V 50. letech tito moralisté (potažmo jejich rodičové) podepisovali výzvy k oběšení vlastizrádců a nyní mají nebetyčnou drzost odsuzovat Mašíny, kteří odbouchli pár poskoků zločineckého režimu.
Mám pochybnosti, lze-li ještě vůbec považovat ČR za právní stát, jestliže – navzdory platnému zákonu § 260 / O podpoře a propagaci hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka („Kdo podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka nebo hlásá národnostní, rasovou, náboženskou či třídní zášť nebo zášť vůči jiné skupině osob, bude potrestán odnětím svobody na jeden rok až pět let.“) a Zákonu č. 198/1993 Sb. („O protiprávnosti komunistického režimu“), označujícímu komunistickou ideologii za zločinnou – dovolují-li si Gottwaldovi a Husákovi pohrobci veřejně a beztrestně obhajovat onen zločinný režim a jeho ideologii, navíc ještě z pozice politických representantů republiky, vysmívajíc se do očí obětem komunismu!?
Trapné a cynické obhajování pohraničníků, že „pouze plnili rozkazy v souladu s platnými zákony“, evokuje obhajobu nacistických zločinců, esesáků a dozorců koncentračních táborů … i oni „pouze plnili rozkazy v souladu s platnými zákony“. Ostatně slušný člověk se k PS ani nedostal, přednost měli svazáci a kluci s „dobrým kádrovým profilem“.
Např. u naší roty nás naopak 50% mělo zakázáno byť i dostat do ruky nabitou zbraň. O tom, že by nás snad povinně vyslali zabíjet uprchlíky na čáru, tak ani nemluvě.
Navíc podstatné je, že mnozí „zneužití“ příslušníci LM / SNB / PS, anebo agenti StB (ti, kteří nepodepsali pod nátlakem a ze strachu, nýbrž jen z vychcanosti a prospěchářství jako Bureš) se ani dnes nestydí za svou minulost, o čemž svědčí už samotné jejich členství v KSČM a různých antidemokratických/proruských spolcích … asi jako by bývalý příslušník SS vstoupil do „obrozené“ NSDAP a tvářil se, že má minulost za sebou.
Pokud někdo ještě dnes vystupuje pod hlavičkou hnutí všeobecně považovaného za zločinecké, je třeba rozpitvávat jeho charakter? Podobně, pokud já zde budu vystupovat třeba jako reformovaný fašista, člen „obrozené“Vlajky (Fašistické/Nacistické strany ČaM) a tvářit se, že jsem se rozešel s minulostí?
S hloupostí a zlomyslností rudých trollů je třeba dennodenně bojovat, jinak nás převálcují. Jelikož stalinismus je de facto satanským kultem, je imunní vůči zdravému rozumu, logice i faktům a tudíž přežívá nadále. Stalinisty/satanisty samozřejmě nepřesvědčí nic. Jde jen o to osvětou před jejich působením chránit aspoň lidi naivní a pomýlené.
Slovy odborníka: „Třetina obyvatel této země je slabá duchem. Každý sedmý občan je debilní či dementní nebo alkoholik. Zhruba polovina obyvatel této země má podprůměrný intelekt. Těmto lidem, a je to polovina národa, uniká mnohotvárnost a mnohoznačnost světa, a co z tohoto světa v jejich očích zbývá, lze rozdělit na celkem jednoduché, většinou protipólní elementy. Někdy se tomu říká černobílé myšlení.“ – Prof. MUDr. Cyril HÖSCHL, psychiatr a pedagog.
Takže proto je mezi námi tolik „rusofilů“ a volebním úspěchem si může být takřka jistý každý šikovný Okamura, Babiš, Foldyna, Rajchl či soudružka Konečná, resp. madame Šichtařová na kandidátce SPD, protože výše uvedených lidí, jejich potenciálních voličů, žije v tomto národě víc než dost, aby je dostali i do parlamentu, případně Bureše a spol. znovu do Strakovy akademie (tak jako se stále vrací na Slovensku k moci jak na orloji svazák Fico a před ním opakovaně Mečiar).
Však na této vlně primitivní sprostosti, protiukrajinských nálad, demagogie a buranství se pokouší dostat znovu na politickou scénu i věční zkrachovanci jako Jiří Paroubek:
A pokud kdokoliv obdivuje třeba čínský politický model kapitalismu pod vedením komunistické strany a obhajuje spolupráci s tímto molochem, je stejně nebezpečný jako samotný čínský režim.
Úsměvné je, jak si kdejaká fašizoidní či kryptokomunistická partaj uzurpuje v názvu pojem demokracie, ačkoliv s ní má společného asi tolik jako Gottwald či Mussolini. Viz třeba Ficův SMER-sociálna demokracia nebo Žirinovského Liberálně-demokratická strana Ruska, která je stejně málo liberální jako demokratická. Bohužel. Našim dezolátům pojmy jako lidská práva či svoboda nic neříkají.
Pro zapomnětlivé občany, kterým již Alzheimer či marxistická nostalgie zatemnila paměť (a dementní mladé komsomolce s portrétem sadistického psychopata Che Guevary na tričku), doporučuji aspoň návštěvu mých tematických alb na FB:
nebo třeba „HISTORIE KOMUNISMU A FAŠISMU V OBRAZECH“:
Další doporučené prameny:
Své názory a odpovědi na předpokládané argumenty jsem dávno vyjádřil např. na blogu POCHOD PODLÝCH „REVOLUCIONÁŘŮ“:
Našim rusofilním humanistům, zalykajícím se rozhořčením nad zločiny banderovců (a bagatelizujícím „těch pár popravených buržujů“ z 50. let), doporučuji seznámit se aspoň s touto jedinou epizodou z řádění bolševických eskader smrti - útvarů sovětské NKVD:
k oněm legendám o banderovcích doporučuji navíc jako doplňkový studijní materiál třeba blog
===========================================================
O AUTOROVI:
---
Autorovy rozhovory o Rusku, geopolitice a cestování:
Externí tematické prameny a doporučené zdroje:
Komentáře