Zápisky z omského Mrtvého domu aneb Fjodor Dostojevskij v Omsku
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/fero-hrabal-krondak-zapisky-z-omskeho-mrtveho-domu-aneb-dostojevskij-v-omsku-109787
Reflexe pomyslného autorova setkání s Dostojevským během jeho návštěvy omské pevnosti, kde slavný spisovatel strávil několik let ve vězení. Výňatek z 2. dílu „literárně-politologického cestopisu“ Cesta na konec světa a zpět.
Tobolská brána
Od Tobolské brány pokračujeme po nábřeží do Muzea Dostojevského, nacházejícího se ve stejnojmenné ulici, v domě č. 1, kde Dostojevskij po propuštění na svobodu v roce 1859 pobýval. Proto je též ulice pojmenovaná jeho jménem.
muzeum_dostojevského_74afa608790
Dostojevskij_Muzeum & Pomník - Omsk
Muzeum sídlí v někdejší rezidenci domu velitele pevnosti, která byla postavena v roce 1799 v jihozápadní části omské pevnosti.
V letech 1799-1864 v ní žili velitelé pevnosti, včetně jejího posledního vládce generál-majora Alexeje Fjodoroviče de Grave, jenž sehrál v osudu vězně Dostojevského důležitou roli. V roce 1864 byla komandatura zrušena a v domě byly zřízeny důstojnické byty.
Průvodce expozicí nám zde dělá osoba nanejvýš kompetentní, ředitel muzea a zároveň autor monografie o životě Dostojevského, Dostojevskij a Omsk, dr. Viktor Vainerman. A tak se zcela automaticky a přirozeně dostáváme k problematice Dostojevského pobytu v Omsku.
Jak říká Viktor Solomonovič, na mapě Evropy je řada měst spojených se jménem Dostojevského. Spisovatel pobýval v Berlíně, Drážďanech, Janově, Paříži, Baden-Badenu, Londýně, Miláně a Ženevě, Benátkách a Kolíně.
Avšak pouze tři města se zapsala do duchovní biografie velkého spisovatele. Je to Moskva, Petrohrad a Omsk.
V Moskvě se Dostojevskij narodil a strávil tam dětství.
Petrohradská atmosféra jej inspirovala, odtud vzešla jeho literární sláva. Tam, v Alexandro-Něvské lávře, našel i své poslední útočiště.
V této moskevsko-petrohradsko-omské triádě zaujímá však Omsk zvláštní místo, jelikož právě zde byl Dostojevského světonázor podroben silné zkoušce. Zdejší pobyt a s ním spojené prožitky bezesporu ovlivnily jeho další tvorbu, do níž se promítaly i během následujících let života v tři tisíce kilometrů vzdáleném Petrohradě.
Málokdo z těch, kdož četli Dostojevského Zápisky z mrtvého domu, si děj spojí právě s Omskem. Přitom právě ve zdejším pevnostním vězení jeho slavná kniha za krušných podmínek vznikla.
V roce 1849 byl Fjodor Michajlovič Dostojevskij, spolu s dalšími 20 členy protistátní skupiny utopického socialisty Michaila Vasiljeviče Petraševského (tzv. "Petraševci"[1]), odsouzen vojenským tribunálem k trestu smrti.
Těsně před popravou jim byl trest změněn na 4 roky nucených prací (katorgy) plus 10 let vyhnanství.
Svůj čtyřletý trest nucených prací si Dostojevskij v letech 1850-54 odpykával právě ve věznici, která byla součástí omské pevnosti.
dostojevskij_08311953
muzeum_dostojevského_exp2-1
Tehdy měl vlastně poprvé v životě možnost sžít se s prostým lidem, potažmo vyděděnci společnosti. Zblízka zde poznal odvrácenou stranu života. Tváří v tvář krutosti a utrpení, střetávaje se s bezcitnými zločinci, neznajícími výčitky svědomí, i s oběťmi nespravedlivého či příliš přísného trestu, byl nucen přehodnotit své představy a názory.
dostojevskij, ilustrace k Zápiskům_08291569upg
Jak později přiznal, z pobytu mezi nimi vytěžil nepřebernou zásobu nejrůznějších postav: „Kolik jsem si z katorgy přinesl lidových typů, charakterů! Kolik příběhů vyvrhelů a zlodějů, a obecně mizerného života!“
Dostojevskij: Zápisky z mrtvého domu (Ilustrace Georgij-Kičigin; Omskij muzej Dostoevskogo)
Dostojevskij: Zápisky z mrtvého domu (Ilustrace Natalija Toguzova, Omskij Muzej Dostojevskogo)
Pracoval tvrdě v cihelně, ve strojírenské dílně, odklízel sníh v ulicích Omsku. Jelikož součástí jeho trestu byl zákaz psaní, nemohl spisovatel mít k dispozici papír, pero a inkoust. Teprve, když se dostal do vojenské nemocnice, umožnil mu zdejší hlavní lékař Ivan Ivanovič Troickij psát. Jeho žena Marija Nikolajevna jej tam pravidelně zásobovala časopisy a knihami.
Dostojevského rukopis (Omskij Muzej Dostojevskogo)
Dostojevského rukopis (Omskij Muzej Dostojevskogo)
Dostojevského rukopis (Omskij Muzej Dostojevskogo)
Nutno říci, že se mu snažila ulehčit život i řada dalších osvícených činovníků a představitelů místní honorace.
Jeho hlavním ochráncem byl však výše uvedený velitel omské pevnosti, generál-major Alexej Fjodorovič de Grave. Bez ohledu na to, že otevřená pomoc politickému zločinci Dostojevskému mohla ukončit jeho kariéru, snažil se mu pomáhat, seč mohl. Díky němu nebyl spisovatel nikdy vystaven tělesnému trestu ani přidělován na práce, které by mohly ohrozit jeho zdraví.
Z dalších Dostojevského příznivců možno jmenovat K.I. Ivanova, adjutanta hlavního inženýra Sibiřského samostatného sboru, inspektora omské kadetky Ivana Vikentjeviče Ždan-Puškina a Alexandra Sulockého, tamního kněze; jakož i poddůstojníky z hraničářských praporů Brylkina, Chovanského, Osipova a Sokolova. Právě o nich Dostojevskij napsal svému bratrovi: „Kdybych zde nenašel tyto, zajisté bych tady zahynul.“
Opomenout nelze ani rodinu Kapustinových. Jakov Semjonovič Kapustin, jenž byl v té době náčelníkem oddělení Hlavní správy Západní Sibiře, a jeho žena Jekatěrina Ivanovna byli dalšími dobrými duchy Dostojevského.
Po propuštění z vězení − v únoru 1854 − strávil Dostojevskij zhruba měsíc v Omsku, obývaje právě domek, jenž je dnes součástí jeho muzea.
V této době (než dostal povolávací rozkaz, přidělující jej k 7. sibiřskému praporu posádkou v Semipalatinsku) se v Omsku mj. spřátelil i se Šokanem Valichanovem[2], budoucím slavným kazašským cestovatelem a etnografem, který se stal jeho nejvěrnějším přítelem pro zbytek života.
Jejich přátelství dnes připomíná jejich společná socha před Dostojevského muzeem v Semipalatinsku.
Pomník Dostojevského - Omsk
Když se před odchodem zapisuji do návštěvnické knihy, nalistovává v ní Viktor Solomonovič zápis ze 7. července 1994, v němž konstatuje Alexandr Isajevič Solženicyn potěšení, že aspoň během své druhé návštěvy Omsku měl nejen možnost konečně si prohlédnout město, ale navštívit i toto pozoruhodné muzeum zasvěcené památce jeho kolegy spisovatele-disidenta.
Hrou osudu je totiž právě zdejší věznice místem symbolického setkání dvou velkých ruských spisovatelů-disidentů, a zároveň i hluboce věřících křesťanů a obětí ruského totalitního systému – Fjodora Michajloviče Dostojevského a Alexandra Solženicyna – kteří se vystřídali na jejích pryčnách.
(O tom následující kapitola Omské setkání Dostojevského a Solženicyna - pomyslné i ideové aneb Šovinismus v ruské literatuře)
-------------------------------------------
[1] K této skupině ruské opoziční mládeže, vedené Michailem Vasiljevičem Petraševským (1821-66) a působící v letech 1845-49 v Petrohradě, patřili mladí důstojníci, intelektuálové a umělci (mj. i spisovatel M.J. Saltykov-Ščedrin). Jejich program, požadující zrušení nevolnictví a samoděržaví, byl ovlivněn děkabristy a učením V.G. Bělinského, L. Feuerbacha a A.I. Gercena. Pod vlivem revolučních událostí v letech 1848-49 plánovala skupina vyvolání rolnické revoluce, jež měla vyvrcholit svržením cara.
[2] Rusky Čokan Čingisovič Valichanov (Чокан Чингисович Валиханов, kazašsky Шоқан Шыңғысұлы Уәлиханұлы).
============================================
Zdroj:
F. R. Hrabal-Krondak: CESTA NA KONEC SVĚTA A ZPĚT. Výňatek z 2. dílu, str. 87–95 (http://www.cadpress.sk/rusko2017recenze.htm )
====================================================
Pro zapomnětlivé občany, kterým již Alzheimer či marxistická nostalgie zatemnila paměť (a dementní mladé komsomolce s portrétem sadistického psychopata Che Guevary na tričku) doporučuji aspoň návštěvu mých tematických alb na FB
... a
„pamětníkům“ osvěžím paměť i níže uvedené slideshow:
Moje kádrové materiály aneb Z mého osobního totalitního archívu
Jelikož mě unavuje donekonečna opakovaně házet hrách argumentů na zeď dezolátské ignorance (ale i proto, že většina politologů při pokusu o „osvětu“ dezolátů zabředává do sáhodlouhých kontraproduktivních filozofujících polemik), pokusil jsem se shrnout zde nejfrekventovanější narativy (mýty, lži a mystifikace) rusofilů a doplnit je stručnými polopatickými kazuistikami a protiargumenty:
Putinovi gladiátoři
Většina zásadních pravd bývá totiž zcela jednoduchá. Tudíž se zde nebudu ohánět ciframi a statistikami, které stejně dezoláti zpochybní (a ostatní si najdou sami), ale zaměřím se na strohá fakta, k jejichž posouzení stačí průměrné IQ a trochu kritického uvažování.
Zde je pak pokračování:
A
Pro vcítění do ruské mentální reality doporučuji též můj soukromý „sociologický průzkum“, který jsem si udělal mezi svým známými ve Východním Mordoru:
Jde o mou soukromou anketu, ve které jsem koncem roku 2025 oslovil zhruba 600 mých známých, potažmo přátel (dnes již zřejmě vesměs bývalých) ze všech regionů Ruské federace, s jednoduchou otázkou: „do jaké míry má ruská agrese vůči Ukrajině podporu ruských obyvatel?“, resp. „jak na válku a vztahy se Západem nahlíží prostí ruští občané?“.
A propos: Pro zoufalce frustrované skutečností, že jejich životní úroveň neodpovídá švýcarskému standardu a proklínající Listopad a kapitalismus, mám jednoduchou radu. Stačí, pokud si koupí jízdenku na vlak do Ruska (pouhých 4 000 Kč) a po návratu z této země „kde dnes bývalo včera“, budou se i v Brně, Rokycanech, Plzni či Kolíně fakt cítit jako ve Švýcarsku!
Viz názorná vizuální vizitka "Nového Ruska":
A pokud oponenti považují mé poznatky za „rusofobní propagandu“, pak je jim k dispozici 10 000 originálních autentických ruských videí ze všech regionů Ruské federace v tematických sekcích na mém YouTube kanálu: https://studio.youtube.com/channel/UCyCn5q8oiZ50VICa7PQmaPA/content/playlists
...například:
a tematická obrazová alba:
RUSKÝ RÁJ 06 - Obrázky z ruských gubernií (část druhá).
RUSKÝ RÁJ 10 - Obrázky z Tajmyru, špinavého arktického Eldoráda
Ruský ráj - No.2
anebo
...
DOPORUČUJI i MÉ DALŠÍ ČLÁNKY:
**************************
O AUTOROVI:
Biografie: http://www.cadpress.sk/frhk_biografie.htm
Facebook: http://www.facebook.com/fero.hrabal
YouTube kanál: https://www.youtube.com/@FeroKRONDAK
Fero HRABAL-KRONDAK
Autorovy rozhovory o Rusku, geo/politice a cestování:
Komentáře