Federální silnice „Kavkaz“ aneb „Specifika“ cestování v ruském policejním státě.
Reportáž z ruského severního Kavkazu, o zdejší situaci a bezpečnostních opatřeních. Výňatek z mého „literárně-politologického cestopisu“ Cesta na konec světa a zpět - 3.
Směr Nalčik
Vozidlo dost připomíná ty kraksny ze starých sovětských filmů. Možná ten dýchavičný a dýmící bus, jen škubavě zdolávající sebemenší stoupání, opravdu z té doby, nebo aspoň sovětské výrobní série, pochází. Bůhví, zda tady vůbec funguje nějaká estékáčka, když tohle může na silnici.
Původně jsem myslel, že by cesta do Nalčiku, vzdáleného (po silnici E50) zhruba 130 km, mohla trvat linkovým autobusem tak 2 hodiny. Poté, co zjišťuji, že trasa vede oklikou přes Miněralnyje Vody, a s přihlédnutím ke stavu vozidla a počtu policejních kontrol na cestě musím odhad revidovat.
Mapa KBR (Kabardino-balkarské republiky)
Budu asi rád, když se do Nalčiku doklepeme za 4 hodiny.
A ve zdraví.
Ráno jsem se díval na předpověď a zdá se, že se dnes počasí umoudřilo a v době, kdy plánuji navštívit Kabardu (Kabardino-balkarskou republiku), tam bude slunečno.
Po 11. hod. přijíždíme na autobusové nádraží v Miněralnych Vodach, kde to šofér na 40 minut zapíchne, a cestující se rozejdou po bufetech. Na Kavkaze holt nikdo nespěchá.
Než znovu vyrazíme, přebírá řidič zásilku pneumatik pro zákazníka na trase. Půl hodiny nato vyzvedává na předměstí Pjatigorsku u klienta hromadu škatulí, které zaplňují zadní řady sedadel. Autobus se tak mění ve spediční vozidlo.
Kromě dopravy cestujících zde totiž slouží všechny meziměstské linky zároveň jako jakási kurýrní služba. Jízdní řád zde nehraje velkou roli, důležitější je seznam zásilek s telefonními čísly adresátů, které šofér před příjezdem do jednotlivých obcí průběžně kontaktuje.
Ve 12:30 míjíme po levé straně jezero Tambukan (mj. proslulé léčivým bahnem) a zároveň se zařazujeme do plouživé kolony před hranicí Stavropolského kraje a Kabardino-balkarské republiky.
Nejpozději při takové příležitosti si každý návštěvník Ruska uvědomí, že mé hlášky o „Rusku jako policejním státě“ nejsou žádné trapné rusofobní floskule či literární nadsázka.
Však v Rusku jsou i dopravní policisté běžně vyzbrojeni samopaly.
V Rusku nosí často samopal i dopravní policisté na křiřovatkách
Na hranicích mezi jednotlivými severokavkazskými republikami jsou totiž strážní stanoviště, mnohdy připomínající regulérní mezistátní pohraniční posty, jaké si našinec pamatuje z časů železné opony. A na těchto stanovištích probíhají i takřka regulérní policejní kontroly dokumentů a zavazadel.
Kontrolní stanoviště policie / policejní kontrola
Policejní kontrola
Kontrolní stanoviště policie / mobilní kulometné hnízdo
Podobné blokposty neboli KPP[1] jsou ovšem také před každým městem či větší vesnicí a na důležitých rozcestích ve vnitrozemí. Někde je betonový bunkr se střílnami, jinde jenom několik betonových kvádrů ve vozovce. V případě zvýšené pohotovosti bývají tyto blokposty běžně posíleny zaparkovaným obrněným transportérem s velkorážním kulometem.
Kontrolní stanoviště policie / policejní kontrola
Na zmíněném hraničním přechodu absolvujeme náhodou jen kontrolu formální. Zřejmě proto, že šofér se zná se zdejšími pohraničníky, resp. je důvěryhodnou osobou (s největší pravděpodobností spolupracující s policií či FSB, jako kdysi u nás většina taxíkářů).
Kontrolní stanoviště policie / policejní kontrola
Hned půl hodiny nato, ve 13:00, následuje ovšem pár set metrů za Malkou další kontrolní stanoviště, kde musí vystoupit všichni „potenciální teroristé“, tj. muži ve věku 18-40 let, a podstoupit lustraci. Zároveň policajti kontrolují i zavazadla.
Kontrolní stanoviště policie / policejní kontrola
Po půlhodině můžeme pokračovat dál.
Přímo na Kubu. Tak se jmenuje následující vesnice za Malkou.
Federální silnice M29 „Kavkaz“ se sice honosí i označením E50, které by svádělo – při pohledu na mapu – k domněnce, že jde o dálnici, ale jinak je to ovšem jen slušná okreska.[2]
Po obou stranách je lemovaná obrovskými jablečnými plantážemi a kukuřičnými poli. Tu a tam nějaká babka ze stolíku na krajnici prodává domácí med nebo ořechy.
Krajina zde připomíná Českomoravskou vysočinu, vesnice pak spíše jihomoravský venkov, než Rusko. Nemyslím tím jen zděné domy, namísto typických ruských vesnických dřevěnic, ale především udržované předzahrádky. Tím se výrazně liší od vesnic ruských.
Sotva se autobus po rovině trochu rozjel, už brzdí u betonových zátarasů s kulometným hnízdem. Ve 13:40 absolvujeme kontrolu na dalším policejním stanovišti v Baksanu. I zde prověřují ozbrojenci hlavně muže „v mudžahídském věku“, tj. zhruba do 40 let.
Kontrolní stanoviště policie Baksan
Omoni
Kontrola dokladů na federální silnici
Kontrolní stanoviště policie / policejní kontrola
Policejní kontrola
Vypadá to tu „fotogenicky“, ale fotit si moc netroufám. Ruští samopalníci nevyhlíží zrovna rozšafně, jako třeba ti filipínští policajti se samopaly a v santovských čapkách, co se loni o Vánocích se mnou fotili před manilským letištěm.
Člověk si stále znovu uvědomuje severokavkazskou realitu. Vždyť jen před pár lety se přímo v kabardsko-balkarské metropoli Nalčiku odehrály boje s mudžáhidy. Při protiteroristické operaci tehdy zlikvidoval speciální oddíl policie sedm údajných extremistů včetně kabardského „emíra“ Šamila Ulbašova.
K tomu však nutno poznamenat, že
1) onoho pomyslného džina kavkazského terorismu, před nímž se dnes Rusové klepou strachy, si sami z oné karafy vypustili - viz můj článek O ruském pozadí kavkazského terorismu;
2) charakteristika Ruska jako policejního státu není daná jenom výjimečnými bezpečnostními opatřeními v regionu Kavkazu a jižního Ruska, nýbrž celkovou atmosférou v zemi, všudypřítomností masivních bezpečnostních složek a nesčetnými restriktivními opatřeními, jako jsou bezpečnostní rámy ve většině veřejných budov a četné zakázané a pohraniční zóny, do nichž se vesměs bez speciální propustky od FSB nedostanou ani občané RF, natožpak cizinci.
A vím o čem mluvím, jelikož jsem Rusko projel křížem krážem a těch kontrol a vybavování kdejakých propustek jsem si užil až až.
Kontrolní stanoviště policie / policejní kontrola na cestě z Nalčiku do Vladikavkazu
Kontrolní stanoviště čečenské policie v Argunském údolí
Znak ruské Pohraniční stráže
Pokud jde o pohraniční a uzavřené zóny (tzv. ZATO), jejich přesný rozsah se velmi těžko zjišťuje, konkrétní poměry se většinou (ale ne vždy) dozví člověk až na místě (anebo v okamžiku zatčení kvůli neoprávněnému vstupu). Lze však předpokládat, že zahrnují minimálně 8% rozlohy Ruské federace.
- Ruské právo sice definuje třeba pohraniční zónu, kde je omezena mobilita, jako pásmo s maximální šířkou pět kilometrů (5 km) podél pozemní hranice nebo pobřeží (celková délka ruských pozemních hranic je 61289 km), ALE v některých oblastech, jako je Dálný sever, Kavkaz a Dálný východ, se restrikce často rozšiřují do hloubky 30, 50 až 100 kilometrů.
- Kromě hraničních zón existují i další typy zakázaných strategických a vojenských oblastí a uzavřených měst (tzv. ZATO), kde se rovněž vyžaduje povolení ke vstupu.
- A třeba Tajmyr (Tajmyrský Dolgano-něnecký okres) o rozloze 900 tisíc km2, je administrativně uzavřený i pro ruské občany-nerezidenty (natožpak pro cizince) celý. Celková rozloha všech těchto restriktivních zón není jen tak snadno dohledatelná.
Mapa s vyznačením pohraničních zón a hlavních Uzavřených oblastí (ZATO) Ruské federace
Více informací k tématu - viz ruské zdroje:
Mapa pohraničních zón v okolí Krasné Poljany v Krasnodarském kraji a Karačajsko-čerkeské republice (KČR)
Mapa pohraničních zón Kabardino-balkarské republiky (KBR)
Propustka ke vstupu do pohraniční zóny od tajné služby FSB (v každém regionu nutno žádat samostatně)
Kontrolní stanoviště pohraničníků u vstupu do pohraničního pásma (10 km od hranic)
Propustka od FSB ke vstupu na Jamal_2018
Kontrolní stanoviště pohraničníků u vstupu do pohraničního pásma (10 km od hranic)
Kontrolní stanoviště pohraničníků u vstupu do pohraničního pásma (několik kilometrů od hranic)
Propustka do pohraniční zóny od tajné služby FSB
Kontrolní stanoviště policie
Letmý výběr mých fotografií všedního života Stavropolského kraje a 6 republik ruského severního Kavkazu: Čečenska, Dagestánu, Ingušska, Kabardsko-balkarské republiky, Karačajevo-čerkeské republiky a Severní Osetie-Alanie, tedy o regionu, kam se nehrnou ani turisté, ani „rusofilové“ jako Fico, Dostál, Blaha, Danko nebo Foldyna, a které většina příslušníků ruské páté kolony vesměs ani nenajde na mapě.
Velkým problémem je, že si naši rusofilové (ale vesměs i publicisté, politologové a salonní "političtí analytici") vytvářejí obraz Ruska v nejlepším případě na základě „reportáží“ různých „cestovatelů“, kteří „se nenechali odradit západní propagandou“ a poznali úžasné Rusko doslova z rychlíku, tj. během týdenní projížďky po Transsibiřské magistrále z Moskvy do Vladivostoku (vesměs v kupé 1. třídy nebo jídelním voze), resp. během cesty svým off-roadem po trase podél jižních hranic federace, zruba kopírující trasu zmíněné železnice. Při pouhém pohledu na mapu dopravní sítě RF je tak každému zřejmé, že tito „cestovatelé“ i v optimálním případě (při dostatku času a znalosti ruštiny) už z principu nemohli poznat více, než nějakou nepatrnou výseč Ruska. Zhruba 2/3 Ruské federace nepokrývá totiž normální silniční síť a pokud již na Sibiří nějaké normální silnice jsou, pak jde o tzv. „tupiky“ (slepé cesty), KTERÉ VESMĚS VEDOU JEN Z JIHU NA SEVER a končí někde v tajze. Pokud se po nich tedy vydáte, musíte se zase po svých stopách vrátit zpět do výchozího bodu, totéž se týká lodní dopravy. A o železnici už ani nemluvě, tak pokrývá snad 1/4 území RF, přičemž nejhustější je v Centrálním federálním okruhu, tj. evropské části, a částečně na jižní Sibiři. Stručně řečeno: Rusko od Uralu po Dálný východ prostě napříč neprojedeš po zemi v žádném případě jinak než v úvodu zmíněném geografickém „koridoru“. Z toho důvodu také na obrovském teritoriu bez dopravní sítě člověk žádného našeho „cestovatele“ nepotká a jejich „objevné dobrodružné reportáže o reálném Rusku“ omílají stále dokola opisy turistických destinací chronicky známých z ruských oficiálních médií a propagačních prospektů: Petrohradu, Moskvy, Volgogradu či Zlatého okruhu ruské historie, resp. z míst, kam se v pohodě dostanou turisté bez propustky letadlem či v kupé Transsibu. Samozřejmě prošpikované záběry luxusních hotelových apartmánů a supermarketů narvaných zbožím „navzdory západním sankcím“. Tedy pominu-li exkurze protagonistů ruské páté kolony, kteří z Ruska poznají maximálně Kreml, Rudé náměstí, Ermitáž, případně nějaké konferenční centrum a supermarket v Moscow-City.
Z tohoto důvodu se já zaměřuji především na prezentaci v tuzemsku méně známých či zcela neznámých destinací, kam se nehrnou ani turisté, ani „rusofilové“ jako Fico, Dostál, Blaha, Rajchl, Danko nebo Foldyna, a které většina příslušníků ruské páté kolony vesměs ani nenajde na mapě. A aby mi opět šťouralové nevytýkali, že schválně ukazují jen negativní extrémy v podobě zapadlých kavkazských osad a sibiřských měst duchů, třeba milionovým sibiřským metropolím - KRASNOJARSKU&OMSKU - je věnován samostatný album: https://www.youtube.com/watch?v=cqEZe3qdVx4 .
P.S. Má prezentace nemá ambice někoho přesvědčovat či poučovat, nýbrž motivovat k zamyšlení a případnému vlastnímu vyhledání informací. Je tudíž zbytečné ji komentovat zpochybňujícími hláškami o Chanově, Janově, narkomanských slumech v Bronxu nebo Luníku IX, nebo odkazy na východoslovenské osady. A pokud oponenti považují mé náhodně vybrané fotografie za neobjektivní „účelový výběr“, pak je jim k dispozici 10 000 originálních autentických ruských videí ze všech regionů Ruské federace na mém YouTube kanálu: https://studio.youtube.com/channel/UCyCn5q8oiZ50VICa7PQmaPA/content/playlists
-----------------------------------------------
Vysvětlivky:
[1] KPP - Kontroľno-propusknoj punkt
[2] Od 31.12.2017 má federální silnice M-29, vedoucí z obce Pavlovskaja v Krasnodarském kraji na hranice s Ázerbájdžánem, označení R-217 „Kavkaz“.
Doplňující informace / externí prameny:
=====================================================
ZDROJ:
F. R. Hrabal-Krondak: CESTA NA KONEC SVĚTA A ZPĚT, 3. díl.
(ISBN 9788082360038; str. 241-243)
Obalka_CNKS3mini
Podrobnosti: http://www.cadpress.sk/rusko2017.htm
Fero HRABAL-KRONDAK (Groznyj)
O AUTOROVI:
CV / Biografie: http://www.cadpress.sk/frhk_biografie.htm
FB-profil: http://www.facebook.com/fero.hrabal
YouTube: https://www.youtube.com/@FeroKRONDAK
Fero HRABAL-KRONDAK
Autorovy rozhovory o Rusku, geopolitice a cestování:
=============================================================
Další autorovy tematické a doporučené články:
Slideshow "RUSKÝ RÁJ 01 - Rusko jako militaristicko-policejní stát" (Výběr mých fotek): https://youtu.be/8qRO_liUFoM
Jelikož je lepší jednou vidět než stokrát slyšet a moji oponenti pokoušejí zpochybnit každé mé slovo, vytvořil jsem z namátkou vybraných fotografií z mých cest po Rusku i tento foto-klip, jakousi mozaiku typických fragmentů současné ruské reality, jako polopatický vizuální doplněk k mým rozhovorům.
Pro vcítění do ruské mentální reality doporučuji též můj soukromý „sociologický průzkum“, který jsem si udělal mezi svými známými ve Východním Mordoru:
nebo obsáhlá (kompletní) verze:
Jde o mou soukromou anketu, ve které jsem oslovil koncem roku 2025 zhruba 600 mých známých, potažmo přátel (dnes již zřejmě vesměs bývalých) ve všech regionech Ruské federace, s jednoduchou otázkou: „do jaké míry má ruská agrese podporu ruských obyvatel?“, resp. „jak na válku a vztahy se Západem nahlíží prostí ruští občané?“.
Komentáře