Obludná ruská chiméra našich rusofilů
Krasnojarsk
Pravděpodobně marný pokus o narušení slavjanofilské iluze o "novém Rusku" a slovanském bratrství
Zásadní chybou většiny Evropanů, ale i mnohých našich politiků, politologů a dalších „expertů“, je nahlížet na Rusko evropskými očima, což si obvykle běžný jedinec neuvědomí, pokud východní Mordor osobně nenavštíví a nepobyde pár týdnů mezi běžnou populací - tj. mimo turistický rezort či moskevské byznys-centrum, kde vesměs končí výlety soudruhů Dostála, Blahy, Gašpara či Danka. I když by jim stačilo popojet i pouhých pár kilometrů od Ermitáže či Rudého náměstí, aby poznali reálné Rusko dřevěných "baráků", chruščovek a komunálek ... Více viz třeba kanál AUTENTICKÉ RUSKO - Život ve východním Mordoru.
Omoni
Jedním z nejmarkantnější rysů ruské společnosti, který Evropana bouchne do očí vedle typických znaků policejního státu [1], je zdejší všudypřítomný a nepřehlédnutelný duch militarismu. Tím nemyslím pouze skutečnost, že i ruští dopravní policisté nosí běžně samopaly, budovy regionálních sídel tajné služby jsou mohutnější než sídla regionálních vlád nebo místních ministerstev, a v celém jižním Rusku jsou na důležitých křižovatkách a rozcestích betonové „blokposty“ (KPP) s kulomety připomínající někdejší pohraniční zátarasy na čs. hranici s kapitalistickým Západem na Šumavě.
Ruské kontrolní policejní stanoviště
Jedním z výrazných atributů postsovětského (putinského) režimu je už několik desetiletí všudypřítomná militarizace společnosti, včetně školství a obecně výchovy dětí a mládeže.
Jelikož národu chybí humanistické idoly a éra budování socialismu byla zároveň nejtemnějším obdobím novodobé ruské historie, upíná se ruská propaganda (i prostý občan) k jedinému světlému momentu, a to vítězství nad fašismem. Bohužel, prezentovanému přímo či nepřímo jako ruská záchrana světa, při níž západní Spojenci tvořili neporazitelné Rudé armádě jen trapnou stafáž.
Nebezpečnost výchovy ruské mládeže a obecně indoktrinace a podvědomé stimulace občanů prostřednictvím mediální manipulace si člověk uvědomuje dnes a denně i náhodným nahlédnutím do programu ruských televizních stanic. Kromě záplavy původních sovětských filmů, poplatných době vzniku, zde běží i nespočet soudobých děl, jež si co do propagandistické mystifikace s těmi původními vůbec nezadají.
Zatímco na dokument o bolševickém teroru, stalinských lágrech či masakru v Katyni zde divák nenarazí, na denním pořádku jsou heroické válečné filmy o rudoarmějcích a partyzánech.
Včetně filmových seriálů o boji statečných příslušníků NKVD se zákeřnými finskými záškodníky během Zimní války nebo tažení proti zlotřilé buržoazii a kulakům.
Doplňované rozhovory s bývalými sovětskými generály, líčícími internacionální pomoc Maďarsku a záchranu Československa ze spárů kontrarevolucionářů, německých revanšistů a imperialistických armád, číhajících v osmašedesátém za našimi hranicemi.
Maslovskij: Zvezda_vystrizek
Není divu, že myšlení značné části ruské veřejnosti je těmto mediálními zvratky determinováno, a i mnozí lidé, kteří mládí prožili v sovětských dobách, nostalgicky vzpomínají na „dobu družnosti a radostného budování socialismu“.
Když k tomu připočteme rostoucí počet všemožných militantně-patriotických a paramilitárních organizací typu Podvigu či DOSAAF [3] (obdoba našeho někdejšího Svazarmu), kozácké hnutí (opírající se dnes z větší části spíše o tradici velkoruského šovinismu a imperialismu než o ideu kozáctva jako svébytného etnika či nezávislé společenské vrstvy), prorežimní sdružení veteránů sovětských a postsovětských intervencí, desítky klérofašistických a radikálně nacionalistických sdružení (jejichž uniformovaní příslušníci pořádají demonstrativní parádemarše ulicemi ruských měst), znovu vzkříšenou tradici suvorovských kadetek a nejnověji téměř masovou Junarmiju, není divu, že jednak je ruský národ jedním z nejmilitarističtějších národů světa, jednak značná část ruské společnosti žije v nebezpečné iluzi o historii svého národa, která jí znemožňuje jak pochopení aktuálních souvislostí, tak sebereflexi, nezbytnou pro další rozvoj v rámci současného, globalizovaného světa.
Vzhledem k tomu, že výše uvedený odstavec zmiňuje celou řadu fenoménů, které mohou být pro mnohé čtenáře, zvláště pak mladé, neznámé či nepochopitelné, u několika z nich se krátce zastavím v následující kapitole.
Suvorovci, nachimovci, Junarmija a postsovětské kozáctvo
Začnu suvorovci a nachimovci, což jsou frekventanti středních vojenských škol – Suvorovských vojenských učilišť [4] a Nachimovských námořních učilišť [5], která představují jakýsi inkubátor budoucích důstojnických kádrů ruské armády a námořnictva.
Historie této instituce (navazující ovšem na vojenská gymnázia existující v carském Rusku od r. 1874) sahá do r. 1943, kdy vzniklo prvních 11 Suvorovských vojenských učilišť, z nichž dvě byla určena speciálně pro děti příslušníků NKVD, resp. pohraničníků. Cílem učilišť bylo vychovávat v zařízeních izolovaných od vnějších vlivů již od útlého věku – 14 let – režimu oddané kádry, elitu důstojnického sboru.
Po rozpadu SSSR se fakticky rozpadla i struktura těchto učilišť, což se již od r. 2000 snaží současný režim napravit. K několika učilištím původním přibylo v letech 2000-2017 pět nových. Celkem dnes existuje v Ruské federaci 9 učilišť Suvorovských a jedno Nachimovské (v Petrohradě). Od r. 2009 přijímají tato učiliště i děvčata.
Jako každý autoritativní režim, i tento putlerovský prostě dobře chápe, že jeho největší oporou budou „ovčané“ indoktrinovaní již odmalička státní ideologií a není pochyb, že lze mnohem lépe formovat osobnost dětí než třeba devatenáctiletých rekrutů, vykonávajících navíc vojenskou službu vesměs nedobrovolně.
Další institucí, jež má být líhní loajální elity a oporou režimu, je zbrusu nová akademie Vyšetřovacího výboru RF (zkráceně Sledkom) [6], který je ruskou obdobou amerického Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI). I v této škole studují chlapci a děvčata ve věku 13-14 let.
Stejná motivace byla i v pozadí vzniku aspoň ze středoevropského pohledu obskurní mládežnické organizace Junarmija (plným názvem Všeruské dětsko-mládežnické občanské hnutí Junarmija [7]). Samotný název Junarmija lze přeložit jen volně, asi jako „Mládežnická armáda“. Svým charakterem připomíná spíše jakýsi hybrid organizací Hitlerjugend a Pionýr než třeba skautské hnutí.
Zatímco skauting je hnutí a priori apolitické, díky čemuž může působit prakticky ve všech státech světa [8], výše uvedená Junarmija je naopak fakticky hnutím prorežimním a tudíž veskrze politickým, resp. mocenským nástrojem vládní strany Jednotné Rusko, o čemž svědčí již skutečnost, že u jeho zrodu stál oficiálně Kreml (v osobě ministra obrany generála Šojgu, jenž jeho vznik inicioval a je i jeho čestným členem). Kromě toho představuje Junarmija fakticky odnož organizace DOSAAF [9] a činnost jejích poboček je dle stanov přímo propojena s příslušnými vojenskými útvary, takže o nějaké nezávislosti či občanskosti nemůže být ani řeč.
Jelikož do řad hnutí Junarmija [10] jsou přijímány děti už od 11 let, není pochyb, že pod ideovým vedením penzistů-stalinistů, funkcionářů kremelské partaje, bývalých důstojníků KGB, krymských „zelených mužíčků“ a „hrdinů“ z kavkazských válek, tvořících štáb organizace DOSAAF, zde vyrůstá nová garnitura vygumovaných mozků, které bude bližší archaická idea sovětská než západní demokracie, je-li jí od útlého věku vštěpována nenávist k cizákům a touha vraždit Ukrajince - viz: https://www.novinky.cz/clanek/valka-na-ukrajine-pro-rusko-a-pradedy-vystrilime-chocholy-zpivaji-ruske-deti-v-uniformach-40510558
Není divu, že setkání s oddílem junarmijců v červených košilích a rudých baretech s pěticípou hvězdou vyvolává u našince asociace na Hitlerjugend.
Pokud jsem se v předchozím odstavci zmínil o kozácích, pak jsem měl na mysli onu zpolitizovanou část kozáctva, z valné části bez skutečných kozáckých kořenů, která dnes představuje spíše obdobu dobrovolnických pořádkových oddílů nacistických a komunistických hnutí − SA, Hlinkovy gardy nebo Lidových milic − než svobodomyslné společenství.
Prorežimní kozácká společenství patří odedávna k nejkonzervativnějším skupinám ruské společnosti a nejradikálnějším oporám jakéhokoliv autoritářského režimu. Jejich členové se účastní nejen potlačování protivládních demonstrací a pogromů vůči nekonformním náboženským a sociálním skupinám a etnickým menšinám [11], ale v rámci dobrovolnických oddílů po boku regulérní armády i ruských vojenských intervencí.
Donští a kubáňští kozáci se např. zúčastnili nejen vojenských operací na severním Kavkaze (včetně genocidy Čečenců a Ingušů) v 90. letech minulého století, ale i následných válek v Abcházii, Osetii a Podněstří [12] i anexe Krymu. Od vypuknutí války na východní Ukrajině v r. 2014 mnozí kozáci bojují na straně proruských separatistů.
Charakteristika prorežimních kozáckých společenství, včetně angažmá v konfliktu na východní Ukrajině a účasti při perzekuci disidentů a neslovanských obyvatel [13], víceméně platí i pro uniformované bojůvky ultrapravicových seskupení jako je Ruská národní jednota (RNE), Slovanský svaz, Ruská pravoslavná armáda, Nacionálně-revoluční fronta, Bílá legie, Černá sotňa, Strana národní suverenity Ruska (NDPR), Pamjať, Severská aliance, Jiné Rusko, Lidově-nacionální strana [14] a Fronta národní spásy. [15]
(Jak říká Alexej Kelin, ataman Donského kozáckého vojska v zahraničí: „Dnes může být v Rusku kozákem každý, kdo je ochoten mlátit na ulici demonstrující důchodce a studenty.“)
Úplně na závěr bych ještě rád upřesnil svou zmínku ohledně prorežimních sdružení veteránů sovětských a postsovětských intervencí. Mnohá z těchto sdružení se namísto programů resocializace a boje za sociální zabezpečení veteránů věnují hlavně šíření militaristické propagandy a válečné slávy, oslavování ruského imperialismu a verbování žoldáků pro Donbas a Sýrii.
Na tomto místě bych rád citoval někdejšího prvního ruského premiéra Sergeje Witteho (1849-1915), který svého času prohlásil: „Rusko není silné zákony, ani civilizačními vymoženostmi, nýbrž armádou“, čímž zase jen potvrzuje výrok markýze Astolphe de Custine z r. 1839: „Ruská civilizace, to je dobyvačná společnost, jejíž síla nespočívá v myšlení, nýbrž ve válce…“.[16]
Pro zajímavost (a speciálně pro naše levičácké blouznivce jako je s. Blaha a stalinista Skála) připojuji i pohled jejich idolu Karla Marxe:
„Ruská politika je nezměnitelná. Měnit se mohou pouze ruské metody, taktika, způsob manévrování, ale polární hvězdou ruské politiky zůstává podmanění světa. Polárka je na hvězdném nebi stálicí. V politice Ruska není žádný rys nápadnější než onen, který sleduje nejen své tradiční cíle, ale také způsob, jak jich dosáhnout. Neexistuje tah v současné politice, který by nebylo možné najít už v historii. Ruský medvěd bude schopný všeho, dokud ví, že ostatní zvířata se mu nebudou bránit. Existuje pouze jediný způsob, jak se chovat k mocnosti jako je Rusko – neukázat strach. Jestliže se Evropa dá na ústup, nebude to znamenat pouze porážku, ale bude to trvalé ujařmení.“ -New York Daily Tribune, 1856.
A za pozornost stojí i další Marxovy výroky ohledně Ruska:
„Ptám se vás, co se změnilo? Zmenšilo se nebezpečí, které hrozí z Moskvy? Ne. Jen rozumová slepota vládnoucích tříd v Evropě dosáhla vrcholu. Především: politika Moskvy je neměnná, jak to doznal i její oficiální historik Karamzin.[177] Její metoda, její taktika, její manévry se mohou měnit, ale polárka její politiky je stálice: vláda nad světem. Jen obratná vláda panující nad masami barbarů může v dnešní době osnovat takový plán. Jak napsal největší novodobý ruský diplomat Pozzo di Borgo během vídeňského kongresu Alexandrovi I., Polsko je velký nástroj pro uskutečnění světovládných plánů Ruska, ale zároveň i jejich nepřekonatelnou překážkou, dokud se Polák, unaven nesčíslnými zradami Evropy, nestane hrozným bičem v rukou Moskala. Nuže, ponechám-li stranou náladu polského lidu, ptám se: stalo se něco, co zkřížilo plány Ruska nebo paralyzovalo jeho činnost?
... Evropa si může vybrat. Buď ji jako lavina zavalí asiatské barbarství pod vedením Moskalů, anebo musí obnovit Polsko, zaštítit se tak před Asií dvaceti milióny hrdinů a získat čas k dokončení svých sociálních přeměn.“
Napsal K. Marx kolem 22. ledna 1867, Otištěno v „Glos Wolny“, čís. 130 z 10. února 1867, a „Le Socialisme“, čís. 18 z 15. března 1908.
Jak by dopadl Marx v Rusku
Ze všech výše uvedených faktů vyplývá jednoznačný závěr, že ruští občané žijí dennodenně v ovzduší diametrálně odlišném od atmosféry standardní evropské země, kde neexistuje ani povinná branná výchova - viz třeba dokument: https://www.youtube.com/watch?v=IOqDdUAS9vw.
Přísloví Inter arma silent musae jakoby se zračilo již v dětských kresbách. Zatímco evropské děti dnes vesměs malují přírodu, květiny a zvířátka, v tvorbě ruských školáků odedávna dominuje jako námět válečný patos a vojenská technika. Pod dojmem všeobecné atmosféry a militaristické propagandy v médiích převažovaly dávno před ruskou invazí na Ukrajinu tanky, rakety a bombardéry už v obrázcích dětí v mateřských školkách. (Jak jsem se mohl na vlastní oči přesvědčit, když jsem během potulek po Rusku také pár zdejších škol navštívil.)
Už ani nemluvě o fenoménu (byť objektivně prkotině), který dotváří obraz ruské společnosti. Tou jsou všudypřítomné maskáče, představující fakticky nejrozšířenější oděv Rusů mimo velkoměsta. Přitom v případě civilistů mohou mít snad jediný racionální význam, a to, že na nich nejsou vidět špinavé fleky.
Hry ruských dětí
==========================================
[1] Spočívající jednak v byrokratických nástrojích, jimiž je systém povinné úřední registrace pobytu přespolních a cizinců v místě přechodného pobytu; registrace a identifikace všech cestujících při nákupu jízdenek i nastupování do vlaku a meziměstských autobusů anebo systém speciálních propustek od tajné služby FSB do pohraničních pásem a nesčetných „zakázaných oblastí“; jednak ve fyzických policejně-bezpečnostních opatřeních, jimiž jsou kontrolní stanoviště s kulometnými hnízdy na důležitých rozcestích, křižovatkách a vjezdech do obcí na Kavkaze a v jižním Rusku, bezpečnostní rámy na všech nádražích a ve veřejných budovách nebo strážní věže u všech důležitých mostů.
Ruské policejní stanoviště - Kavkaz
[3] Dobrovolná společnost pro podporu armády, letectva a námořnictva (rus. Dobrovoľnoje obščestvo sodejstvija armii, aviacii i flotu / Добровольное общество содействия армии, авиации и флоту, ДОСААФ).
[4] Suvorovskoje vojennoje učilišče (Суворовское военное училище)
[5] Nachimovskoje vojenno-morskoje učilišče (Нахимовское военно-морское училище)
[6] Следственный комитет Российской Федерации.
[7] rus. Vsjerossijskoje dětsko-junošeskoje vojenno-patriotičeskoje obščestvennoje dviženije (Все-российское детско-юношеское военно-патриотическое общественное движение «ЮНАРМИЯ»).
[8] S výjimkou několik států totalitních, jako je Barma, Čína, Kuba, Laos a Severní Korea
[9] Dobrovolná společnost pro podporu armády, letectva a námořnictva (ДОСААФ).
[10] V polovině r. 2017 mělo již hnutí Junarmija téměř masový charakter, počet jeho členů dosahuje 100 000.
[11] Od sdružení homosexuálů, přes jehovisty a hnutí Hare Krišna až po krymské Tatary.
[12] Moldavské Podněstersko neboli Transnistrie, od r. 1992 fakticky ruský protektorát.
[13] Paradoxem a jistým popřením kořenů kozáctva je jeho nynější xenofobie a šovinismus. Původní kozácké vojsko totiž tvořily mnohé útvary složené z příslušníků kavkazských a středoasijských etnik.
[14] Народная национальная партия
[15] Více viz kapitola „Ruská fašistická scéna jako personální základna Antimajdanu“.
[16] Lettres de Russie / La Russie en 1839 (Dopisy z Ruska. Rusko v roce 1839.)
S trochou nadsázky lze opravdu říci, že symboly Ruska jsou láhev vodky, kalašnikov a posraná latrína, jak to tehdy bez servítky definoval můj spolucestující.
Měřítkem životní úrovně a pokroku holt prostě nejsou bistra McDonald a KFC či značkové butiky Dolce Gabana a Louis Vuitton v Moskvě a Pitěru … natožpak sofistikované zbrojní programy, když ze 116 865 ruských zdravotnických zařízení 30% nemá vůbec zavedený vodovod, 52% nemá k dispozici teplou vodu, 35% zařízení nemá kanalizaci.
školačka s kalašnikovem … co se v mládí naučíš …
Veteráni Afghanistánu a Čečenska
a budoucí kanonenfutr kremelských imperátorů
... budoucnost Ruska a hrozba pro Evropu
====================================
Pro zapomnětlivé občany, kterým již Alzheimer či marxistická nostalgie zatemnila paměť (a dementní mladé komsomolce s portrétem sadistického psychopata Che Guevary na tričku) doporučuji aspoň návštěvu mých tematických alb na FB:
a tématická obrazová alba:
DOPORUČUJI i MÉ DALŠÍ ČLÁNKY:
nebo
Kadyrovova pretoriánská garda - soukromá armáda čečenského satrapy financovaná Kremlem
Jelikož mě unavuje donekonečna opakovaně házet hrách argumentů na zeď dezolátské ignorance (ale i proto, že většina politologů při pokusu o „osvětu“ dezolátů zabředává do sáhodlouhých kontraproduktivních filozofujících polemik) pokusil jsem se zde shrnout nejfrekventovanější narativy (mýty, lži a mystifikace) rusofilů a doplnit je stručnými polopatickými kazuistikami a protiargumenty. Většina zásadních pravd bývá totiž zcela jednoduchá. Tudíž se zde nebudu ohánět ciframi a statistika, které stejně dezoláti zpochybní (a ostatní si najdou sami), ale zaměřím se na fakta, k jejichž posouzení stačí průměrné IQ a trochu kritického uvažování:
A
Pro vcítění do ruské mentální reality doporučuji též můj soukromý „sociologický průzkum“, který jsem si udělal mezi svým známými ve Východním Mordoru:
Jde o mou soukromou anketu, ve které jsem oslovil koncem roku 2025 zhruba 600 mých známých, potažmo přátel (dnes již zřejmě vesměs bývalých) ve všech regionech Ruské federace, s jednoduchou otázkou: „do jaké míry má ruská agrese podporu ruských obyvatel?“, resp. „jak na válku a vztahy se Západem nahlíží prostí ruští občané?“.
***********************************************************
O AUTOROVI:
Biografie: http://www.cadpress.sk/frhk_biografie.htm
Facebook: http://www.facebook.com/fero.hrabal
YouTube kanál: https://www.youtube.com/@FeroKRONDAK
Fero HRABAL-KRONDAK
Autorovy rozhovory o Rusku, geo/politice a cestování:
Komentáře