Tajemné omské metro aneb Sibiřská černá díra ve které mizí miliardy rublů

O omských tramvajích a duchu revanšismu v ruské společnosti

MHD Omsk

Během fotografování archaických tramvají ve dvojité zatáčce mezi ulicemi Marčenka, Serova a Kotelnikova mne hned obklopuje několik zvědavců, zajímajících se co a proč tu fotím.

Ruská tramvaj - MHD Omsk 2018

Vysvětluji jim, že fotím prostě reálný život ruského velkoměsta a že pro nás, Evropany, je tu exotické kdeco. Tím myslím konkrétně jak vachrlaté plechové bedny se skřípotem, cinkáním a lomozem projíždějící improvizovaným tržištěm podél Marčenkovy ulice, tak ono tržiště samotné.

Těmi plechovými bednami mám na mysli zdejší tramvaje, připomínající buď pozůstatky leningradské blokády nebo výtvor amatérských konstruktérů, který kutilové posvařovali kdesi na dvorku ve volném čase. Většina z nich už má asi pěkných pár desetiletí služby za sebou, jak vidno z hrbolatého, strupovitého povrchu, vzniklého opakovanou aplikací nespočetných nánosů barvy v průběhu let, majících zakrýt rez, která i tak tu a tam proráží jako plíseň.

Takové neforemné haraburdy u nás snad nejezdily ani za války. Dokonce i ony legendární československé tramvaje T3 ze 60. let, které dodnes brázdí řadu ruských měst, působí vedle těchto výtvorů moderně a elegantně. Na obhajobu omské MHD musím poznamenat, že tytéž vykopávky jezdí např. i po metropoli Dálného východu, Vladivostoku.

Ruská tramvaj - Vladivostok

No, a pokud jde o tržiště, tvoří je několik desítek důchodců posedávajících na stoličkách a bedničkách podél chodníku s košíky hub a vědry rajčat, brambor, okurek, cibule, dřišťálu, hložinek a plodů kaliny.

Na mou odpověď, že pro našince je v Rusku exotické všechno, reagují domorodci porůznu. Babky pokyvují hlavou a s povzdechem konstatují: „Takhle tady holt žijeme.“ resp. „No jo, takhle jsme to dopracovali“.

Vzápětí se však už jeden z trhovců nechává slyšet, že „všichni, kterým jsme léta pomáhali“ (čímž myslí nevděčné porobené národy, potažmo slavné RVHP) „nám dnes nasazují psí hlavu a kamarádíčkují se s Amerikánci a Němčoury“, k čemuž vypasená báryšňa vehementně přitakává.

A nebyl by to ani kompletní hlas ruského lidu, kdyby se neozval i jakýsi veterán-internacionalista, který u nás kdysi sloužil v okupační armádě – konkrétně v olomoucké posádce – s písničkou o ruských bohatýrech, kteří spasili Evropu a nyní jim Evropané chtějí upřít jejich zásluhu na porážce nacismu, na což hned navazuje bláboly o záchraně Československa ze spárů kontrarevoluce a sudeťáků v osmašedesátém.

Bez mrknutí oka tu sype z rukávu fantasmagorické báchorky o rudoarmějcích zavražděných během srpnové invaze v Praze českými odstřelovači a údajných skladech zbraní odhalených sovětskou rozvědkou na území ČSSR (bodejť by ne, když polovinu z nich zinscenovala samotná KGB a zbytek představovaly veřejně známé sklady komunistických Lidových milicí).

Bůh suď, zda si bajky sám vymyslel anebo jen reprodukuje lidové pověsti, fámy a mystifikace profesionálních lhářů.

Co však může člověk od podobných přiblblíků, odchovaných sovětskou propagandou a postsovětským mediálním brainwashingem, očekávat, když se v této revanšistické kampani (zkreslující až morbidním způsobem sovětskou historii) angažují zcela veřejně demagogové typu Maslovského, anebo dokonce profesor Alexander P. Kočetkov, místopředseda Ruské asociace politických věd[1] a člen Vědecké rady Sovětu federace[2] Federálního shromáždění RF.

Pouliční tržiště

Tajemné omské metro aneb Sibiřská černá díra

Když už jsem se výše zmínil o omských tramvajích, musím věnovat pár řádků i tajemnému omskému metru. Proč tajemnému? Protože, ačkoliv se začalo budovat v r. 1992 a jeho stavba spolykala miliardy rublů … málokdo z obyvatel Omsku vůbec tuší, kde se nachází.

Zato však o něm mezi lidmi kolují různé prostonárodní zkazky.

Tunel omského metra

Tato omská sága má kořeny ještě v brežněvovském Sojuzu, kdy byly – již koncem 80. let – rozpracovány první plány modernizace omské dopravní infrastruktury.

V roce 1992 se sice začalo stavět, ale vzápětí došly peníze a budování přešlo do fáze šolichání. Postupně byly vytyčovány další a další termíny dokončení – 2000, 2004, 2008, 2014 – ale skutek vždy utek.

Naposledy v roce 2012 nařídil ruský premiér Dmitrij Medveděv přidělit ze státního rozpočtu peníze na výstavbu s cílem otevřít metro do roku 2016, k 300. výročí založení Omsku.

Je rok 2018 a Omčané už vesměs dávno zapomněli na někdejší Medveděvovy silácké předvolební sliby. Výsledkem čtvrt století budovatelského úsilí je nakonec jediná vybudovaná stanice, „Bibliotěka Puškina“, ze které ovšem trať nikam nevede:

„Schéma linek omského metra“

Omské „metro“

Omské metro

A především je zde světový unikát, tzv. „Metromost“ bez metra, za velké slávy otevřený 18. října 2005.

Tomuto 650 metrů dlouhému mostu přes Irtyš, spojujícímu centrum města s levým břehem a oficiálně pojmenovanému Most 60-leťja Pabědy (60. výročí Vítězství), zde nikdo neřekne jinak, než „Metromost“, jelikož uvnitř jeho tělesa je umístěn tubus pro metro, jímž ovšem nikdy žádná souprava metra neprojela a asi hned tak ani neprojede.

Společný most pro automobily a metro pojmenovaný „60. výročí vítězství“ je dlouhý 648 metrů.

Most „60. výročí vítězství“ ("Metromost") . Vlaky metra měly jezdit uvnitř kovové konstrukce mostu.

Namísto dalších proklamací o světlých zítřcích omské MHD se totiž letos zjara vláda Omské oblasti rozhodla výstavbu metra zmrazit a stávající objekty zakonzervovat.

„Rozhodnutí nesnadné, tristní. Ale musíme ho přijmout. Práce na staveništi byly zastaveny a stavba musí být zakonzervována tak, aby následně nevznikly žádné další škody,“ prohlásil Igor Lukjanov, hlava regionálního ministerstva průmyslu.

První místopředseda vlády Omské oblasti Valerij Bojko k tomu poznamenává, že by tento krok neměl být považován za „pohřbení“ projektu metra. Vláda podle něj zváží možnosti dalšího využití vybudovaných tunelů.

Tak to alternativní využití vybudovaných tunelů by nejen mě, ale hlavně většinu Omčanů velice zajímalo. Že by snad k uskladnění brambor? Sklad za 14 miliard rublů, jež byly proinvestovány při výstavbě metra, by nepochybně též zařadil Omsk mezi světové rarity.

Zároveň vedení města předpokládá, že jen příprava projektu na zachování rozestavěných objektů si vyžádá 80 milionů rublů a dalších 300 milionů padne na jeho realizaci, zakonzervování. Stanice „Kristall“ má být, aspoň podle informací listu Kommersant-Novosibirsk, úplně zasypaná.

Torzo nedokončené stanice Kristall, která se původně měla jmenovat „Bulvar architektů“.

Stavební jáma, základy stanice Zarečnaja a torzo mostu obehnané zdí, jejíž stavba z r. 2019 představuje poslední počin budovatelů (aby nebylo na tu hrůzu aspoň vidět).

Zatopená stavební jáma obsahující trosky konstrukce stanice Zarečnaja a torzo mostu.

Na konci stavební jámy se nacházejí technické místnosti a východy ze spojovacích tunelů, které jsou zatopeny.

Není divu, že řadoví Omčané, drkotající se po městě v předpotopních tramvajích a mikrobusech, proklínají celou stavbu metra i s vedením města. Stačí, když si představí, že za ty miliardy, nastrkané během 26 let do oné černé díry, mohlo město raději zmodernizovat stávající dopravní systém. Nakoupit moderní autobusy, tramvaje a trolejbusy a zavést např. normální, tj. elektronický odbavovací systém, jaký funguje v MHD ve všech civilizovaných velkoměstech, namísto placení mincemi řidiči nebo průvodčí, jako někde v Africe.

Omská průvodčí v MHD

Vždyť od poslední zásadní modernizace dopravní infrastruktury v 70. letech se Omsk rozrostl o dobrých 400 tis. obyvatel (na 1 175 000) a o technickém stavu zdejšího vozového parku, jmenovitě tramvají, se zmiňuji výše. I podle oficiálních údajů bylo již začátkem roku 2017 až 70% autobusů MHD na odpis a kvůli tomu byly např. vyřazeny z provozu všechny velkokapacitní autobusy, včetně typů AKA-622b a LiAZ-6212.

Ruská MHD

Mimochodem, obdobně však dopadla i výstavba nového omského letiště.

O stavbě nového omského letiště – Aeroport Omsk- Fjodorovka – bylo rozhodnuto v roce 1979. Výstavba byla neustále přerušována a opakovaně obnovena v letech 1996, 2001, 2005 a 2008, kdy bylo naplánováno jeho uvedení do provozu k 300. výročí Omsku, které se slavilo v r. 2016. Již v roce 2012 byly však práce znovu zastaveny. Následně v červenci 2017 letiště odkoupila firma Novaport, která měla obnovit výstavbu investováním 11 miliard rublů. 5. září 2025 začala na letišti Omsk-Fjodorovka demontáž zchátralých a rozestavěných budov. Více o případu viz článek Omsk-Fyodorovka Airport.

Tentýž příběh, jen v bledě růžové, představuje i případ tragické rekonstrukce zdejšího osobního přístavu … o tom však již v další kapitole.

A tak se Omčané dál mačkají jako běženci v napěchovaných maršrutkách a žmoulají v dlaních hrst mincí na zaplacení jízdného šoférovi, díky čemuž lze z vozidel vystupovat výlučně předními dveřmi, takže vystupování zabere až 10 krát více času, než v našem čtyř, pětidveřovém autobusu.

Ale mohou se pyšnit gigantickým úspěchem ruských stavbařů, kteří dokázali za 3 roky postavit most na okupovaný Krym přes Kerčský průliv.

O příčinách průsaků spodní vody se zodpovědní činitelé přou. Podle jedné verze je na vině špatný geologický průzkum, který se stal základem projektu.

Mimochodem: Metro v Krasnojarsku se začalo budovat 17. října 1995. Jeho výstavba se několikrát zastavila a datum zprovoznění prvního úseku se neustále posouvalo. Firma, která na stavbě pracovala, počítala s rokem 2009. Stavělo celkem 3 roky, během nichž se vybudovalo pouze 500 m trati první linky ... dodnes metro nejezdí ... ALE zato rusáci úspěšně bombardují metro v Charkově

Podle tvrzení geologů je na vině odfláknutý projekt, špatně zvolené technologie, resp. šlendrián při stavebních pracích a nedodržování zadaných technologických postupů.

Tunely omského metra

Omské metro

Ještě doplním, že omské metro je světovým unikátem i díky tomu, že pouze v Omsku se lze plavit tunely nedokončeného metra na člunu.

Splavování omského metra

Výprava tunely omského metra

Výprava do tunelů omského metra

Plavba podzemím

Ještě donedávna, než si na něj posvítila zdejší policie, organizoval takové neoficiální „vodácké“ exkurze třeba žurnalista Igor Ubežkin, který zveřejnil reportáž o plavbě ze stanice „Puškinova knihovna“ na stanici „Krystall“ i na internetu.

Omské metro

Tunely omského metra

Viz originální video-dokumenty z omského metra:

Омское метро. Omsk metro. Den Stalk #65

Диггеры в омском метро

Омск: метро нет, аэропорта нет

Будущее омского метро

Омский метрополитен. Нереализованный проект

Плаваем на лодках в Омском метро. Омское метро

Заброшенное убежище в промзоне Омска

Exkutze tunely omského metra

Technické zázemí omského metra v zimě

Technické zázemí omského metra

Omské metro

Na závěr ještě jedna perlička, která zní jako zpráva z blázince.

Absurdnost ruského hospodaření dokresluje epizoda z r. 2022, kdy vedení Moskevského metra rozhodlo darovat omskému dopravnímu podniku několik vlakových souprav vyřazených z provozu v rámci programu modernizace vlastního vozového parku. Ačkoliv je to k neuvěření, na chybu příslušného zaměstnance, vycházejícího z pouhých zvěstí o dostavbě omského metra, se přišlo až poté, co vyřazené vagony dorazily do Omsku.

Moskevské úřady nakonec požádaly, aby zmíněné vozy nebyly posílány zpět do Moskvy, jelikož by se jim uvedený šlendrián ještě více prodražil. Kde tyto soupravy skončily, ví Bůh.