Slavjanská mytologie, slovansko-árijské védy a mytičtí bohatýři ve službách ruského nacionalismu

...

Jestliže ruská pravoslavná církev vehementně oprašuje středověký mýtus mnicha Filofeje (1465-1542), fixní ideu Ruska jakožto „Třetího Říma“, pak slavjanofilští blouznivci jdou ještě dál a úporně se snaží poskládat z úlomků archeologických artefaktů a útržků starodávných Bylin (legend a pověstí) jakousi alternativní historii světa, v niž dominuje Rusko jako kolébka civilizace.

Pohanské obřady v Okuněvu - oslavy slunovratu

Spektrum ruských novopohanských sdružení a hnutí usilujících o návrat k předkřesťanským tradicím, resp. vesměs spíše o jakousi víceméně folkloristickou rekonstrukci oněch tradic, je velmi široké.

Vedle nesčetných nezávislých místních skupin existují v Rusku i poměrně masové organizace, jako Kruh pohanské tradice (Krug jazyčeskoj tradicii/KJT), Společenství přírodní víry „Slavija“ (Sodružestvo prirodnoj věry "Slavija"), Svaz slovanských občin (Sojuz slavjanskich občin rodnoj věry / SSO-SRV), Staroruská církev pravoslavných starověrců ⎼inglingů či Velesův kruh, každá sdružující několik set členů, často obývajících vlastní autonomní osady a vesnice, realizujíce v praxi návrat k prostému životu v souladu s přírodou.

(Jistou analogií těchto komunit, občin, je třeba slovenská obec Zaježová nedaleko Zvolena, která je už léta synonymem volnosti, lásky k přírodě a tradicím předků.[12])

Třeba Staroruská církev pravoslavných starověrců ⎼ inglingů, založená v r. 1992 v Omsku Alexandrem Chinevičem (na základech jeho okultního sdružení Džíva), která se až do r. 2004 honosila statutem registrovaného náboženského společenství, má komunity po celém Rusku a těší se velkému vlivu.

Většina z výše uvedených hnutí se více či méně k onomu lákavému mýtu o dávné praslovanské či proto-ruské civilizaci (zvané Ruskolan či Tartarie apod.) hlásí.

Symbol sekty inglingů

Základem ritu Chinevičových inglingů je Triglavův kult[13], v němž Triglav zosobňuje trojjedinost Svaroga-Peruna-Svantovíta (symbol vlády nad nebesy, zemí a podsvětím), v indické mytologii personifikovanou triádou Brahma-Višnu-Šiva a v křesťanství Svatou Trojicí.

Vedle staroslovanských božstev uctívají ovšem inglingové i proroky všech významných učení: Osirise, Krišnu, Zoroastra (Zarathuštru), Lao-cʼe, Buddhu, Mojžíše, Krista atd. Rovněž Bohorodičku (Pannu Marii), jakožto personifikaci Matky Země, bohyně Lady.

Více viz např. článek Náčrt alternativní / ezoterické historie Omsku a legenda o tajemném sibiřském árijském Asgardu .

Ideologii ruského novopohanství (rodnověří) ovšem bohužel sdílí i řada radikálních nacionalistických a ultrapravicových hnutí a stran jako je Ruská národní jednota (RNE), Národně-republikánská strana Ruska, Pamjať, Pan-slovanská rada, Pravicově radikální strana, Ruská národně-socialistická strana (RNSP), Ruská sociální unie, Ruské národně-osvobozenecké hnutí, Russkoje dělo či Svaz Venedů, z nichž mnohé lze charakterizovat jako neonacistické. Své stoupence má i v řadách tzv. Vagnerovy armády!

Např. tiskový orgán zmíněného Ruského národně-osvobozeneckého hnutí Alexandra Aratova Russkaja pravda představuje plátek, jenž si ani v nejmenším nezadá s nacistickým Stürmerem. Jeho obsah je směsí slavjanské ideologie (jazyčestva) a vulgárního antisemitismu.

S ideami rodnověří koketuje třeba i otevřeně neonacistický, s pravoslavnou církví úzce spjatý Slovanský svaz (Slavjanskij sojuz)[14], představující jednu z nejnebezpečnějších ruských organizací, který od r. 2010 působí v podzemí (mj. i z důvodu účasti jeho členů na rasově motivovaných vraždách) -viz https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/moskevsky-soud-zrusil-neonacistickou-organizaci-slovansky-svaz.A100428_192601_zahranicni_btw/.

Slovanský svaz používá vlajku s motivem slovanské svastiky, tzv. kolovratu / svargy, na rudém pozadí. Noví adepti jsou do řad této militantní sekty přijímáni v rámci mystických obřadů, připomínajících pohanské staroslovanské či germánské rituály (ve stylu okultních obřadů na řádových hradech SS[15]).

Kolovrat

Za pozornost stojí skutečnost, že mnohé výše uvedené novopohansko-šovinistické organizace představují zároveň celou škálu podivuhodných synkretických až obskurních forem. Od varianty jazyčesko-okultní, přes jazyčesko-stalinistickou po formu jazyčesko-ortodoxní.

Například Chinevičovi inglingové udržují poměrně těsné kontakty s neonacistickou organizací Ruská národní jednota (RNE), jejíž členové pravidelně zajišťují bezpečnost a pořádek během masových shromáždění Staroruské církve pravoslavných starověrců ⎼inglingů.

Svaz Venedů zase úzce spolupracuje se Zjuganovovými komunisty a mnozí z jeho členů jsou zároveň i členy jeho partaje – KPRF – a zároveň podporuje otevřeně fašistické hnutí Ruská národní jednota (RNE) Alexandra Barkašova.

A zatímco většina „nacionálně-pohanských“ hnutí se vyznačuje (kromě antisemitismu) nenávistí a nepřátelstvím vůči křesťanství, Ruská národní jednota, jejíž ideologie je směsí neonacismu, novopohanství a okultismu, udržuje paradoxně kontakty s pravoslavným klérem.[16] Jak vidno, s prostou logikou zde člověk neuspěje.

Aby ono zmatení pojmů bylo ještě dokonalejší, mnohé z novopohanských skupin balancují názorově někde mezi pravoslavím a jazyčestvem (rodnověřím), stejně jako Aleksej Jemeľjanovič. Podobně jako třeba osetští jazyčnici, jejichž náboženství je rovněž víceméně synkretickou směsí pravoslaví a předkřesťanských kultů, a v mnohých aspektech (jako jsou zvířecí oběti a péče o posvátné háje)je nepoměrně bližší i druidismu, než křesťanství.[17]

Ostatně i Vedojarova komunita Kruh pravoslavných starověrců[18], v níž jsem se 23. září v Rebrovce u Omsku zúčastnil oslav podzimní rovnodennosti a rituálu k poctě bohyně Mokoši, se hlásí jak k pravoslaví, tak k rodnověří (jazyčestvu), přičemž samotný její název je stejný protimluv, jako třeba „křesťanští pohané“.

(Třeba ještě poznamenat, že se sice označují za „starověrce“, ale správnější je označit je za jazyčniky , stoupence novopohanského rodnověří , aby nedošlo k mýlce s odnoží pravoslavné církve, známou obecně jako starověrci či staroobřadníci!)

Tím se ovšem znovu dostávám i ke zmatení pojmů, stejně zásadnímu jako frekventovanému – do nekonečna se opakujícímu zaměňování označení „starověrci“ a „staroobřadníci“!

Zatímco starověrci neboli rodnověrci (resp. jazyčniki), kteří svoje učení označují jako „starou víru“, jsou stoupenci novopohanského náboženské hnutí hlásícího se k odkazu předkřesťanských slovanských kultů, staroobřadníci (staroobrjadci, resp. razkoľniki), nazývaní často nesprávně „starověrci“, jsou stoupenci konzervativního křesťanského hnutí, které vzniklo uvnitř ruské pravoslavné církve v 17. století.[19]

Autor a spisovatel Aleksej Kornějev alias Vedojar

Aleksej Kornějev, ezoterický spisovatel a hlava zdejšího starověrského kroužku, ve své komunitě vystupující pod jménem Vedojar, vysvětluje, že podle staroslovanské tradice se rok počítá od podzimní rovnodennosti. A jelikož stoupenci rodnověří, starověrci, se v liturgii řídí slovansko-árijským kalendářem, jedná se dnes o Novoletí 7527, neboli rok 7527 od „Nastolení míru v Hvězdném chrámu“ (7527. Ľeto ot SMZCH - Sotvorenija Mira v Zvjozdnom Chrame[1]).

Výraz „Sotvorenije mira“ bývá často mylně překládán jako Stvoření světa, a to díky zmatení pojmů, o které se zasloužili proletářští vševědi, když po bolševické revoluci z ruské abecedy vyškrtli jako zbytečnou duplicitu písmeno „i“. Ve staroslověnštině totiž existují výrazy „Мiръ“ а „Миръ“, které zní sice téměř stejně, ale mají jiný význam.

Jestliže první výraz znamená skutečně „svět“, pak druhý výraz znamená „mír“ v českém smyslu. Takže opět jisté matení pojmů.

Ale zpátky ke kalendáři.

Podle starých letopisů se staroslovanský letopočet počítá od roku 5508 př. Kr., kdy prý naši slovanští předkové zvítězili v dlouhé a krvavé válce nad Zemí Draka neboli Arimií (nynější Čínou), čímž dosáhli– jinými slovy „stvořili“ ⎼ mír, díky kterému byla zachráněna slovanská rasa, které hrozilo vyhubení.

Matným odkazem na tuto událost je zobrazení bojovníka probodávajícího kopím draka, s nímž se setkáváme nejen v katolické i pravoslavné ikonografii, ale i v předkřesťanských legendách, lidových pověstech a pohádkách většiny národů[2], navzdory skutečnosti, že se křesťanským teologům podařilo z obecného povědomí vymazat kontext, tj. fakt, že souboj s drakem symbolizuje ono velké vítězství Slovanů nad Arimií (Zemí Draka).

Aleksej Kornějev

Pak se Vedojar chopí kytary a spustí baladu o Jermakovi. Následují dvě hodiny sborového zpěvu zhudebněných ruských bylin - vedle známých příběhů o bohatýrech Svjatogorovi, Iljovi Muromcovi (Ilja Muromec a Solověj Razbojnik[5] a Ilja Muromec a Poganoe Idolišče) a Čurilovi Pljonkovičovi též ta o guslarovi Sadkovi, jenž se stal zetěm mořského cara, anebo o boji Dobryni Nikitiče s trojhlavou saní.

Kyjevská lávra - Ilustrace z knihy Cesta na konec světa a zpět - 1

Podrobně o bohatýrovi Muromcovi pojednávám v kapitole „Spor o Ilju Muromce, jeho souboj s ukrajinským yettim a dožívání v klášterní kobce kyjevské lávry“ své knihy Cesta na konec světa a zpět, 1. díl.

Ilja Muromec - Ilustrace z knihy Cesta na konec světa a zpět - 1

Ale také o čaroději Volchu Vsěslavjeviči, synovi kněžny Marfy a Ohnivého hada či draka[6], jehož předobrazem měl být snad „vlkodlačí“ kníže z Polocku Vsěslav Čaroděj (c. 1029-1101) z mocného rodu Rurikovců, o jehož zvláštních schopnostech se zmiňuje i spis z počátku 12. století Pověst dávných let (Povesť vremennych let) neboli Nestorův letopis, považovaný za nejstarší z dochovaných ruských kronik.

Tam se o Vsěslavovi dočteme například toto: „Vsěslava počala matka pomocí kouzel – narodil se s jazvou na hlavě. A volchvové řekli jeho matce: ‚Tu jazvu z hlavy přivaž k němu, ať ji nosí po celý svůj život.‘ A Vsěslav ji nosil u sebe až do dne své smrti, proto byl tak ochotný k prolévání krve.“

čaroděj Volch Vsjeslavjevič (Волх Всеславевич)

Na tomto místě nutno uvést vysvětlení, které v dodatcích ke svému překladu uvedeného díla[7] podává Michal Téra: „Jazva – ve skutečnosti se jedná o zbytky amnia, plodové blány. Letopisec zde tlumočí prastarou víru, známou v celé severní části Eurasie, že ten, kdo se narodil v amniu, má specifické schopnosti. V amniu se rodili extatici, čarodějové a šamani – tedy všichni, kdo dokázali v kataleptickém stavu vycházet z těla, létat povětřím, komunikovat s božstvy, cestovat na veliké vzdálenosti a sestupovat do podsvětí. Kvůli udržení těchto vzácných schopností musel každý, kdo se narodil v plodové bláně, uchovávat amnium u sebe, nejlépe usušené a zavěšené na krku. Tuto víru znalo i české prostředí, kde bylo amnium nazýváno „košilka“, příp. „čepička“, pokud se jednalo o její zbytky zachycené na novorozenci.

To byl podle všeho i Vsěslavův případ. Extatici narození v amniu se podle vlastních výpovědí dokázali měnit v různá zvířata a cestovat za úrodou na příští rok do podsvětí, o úrodu rovněž vedli v katalepsii bitvy s temnými čaroději. Spojení Vsěslava s archaickou extatickou rovinou zřejmě vedlo letopisce k tomu, aby jeho krvežíznivost dával do souvislosti právě s uchovávaným amniem.“

Zmíněná balada (bylina), pojednávající mj. i o Vsěslavově schopnosti proměnit se v sokola, vlka či mravence, je pozoruhodná nejen svým odkazem k okultním kořenům ruského jazyčestva, ale i dračím původem hlavního hrdiny. Zvláště kontroverzním ve vztahu k „polokřesťanské“ orientaci zdejšího Kruhu pravoslavných starověrců, vezmeme-li do úvahy, že v křesťanském pojetí drak symbolizuje Satana, Ďábla, resp. mocnosti temna.[8]

Drak. Paolo Cayline starší, 15.stol.

Na rozdíl od řady čínských (i korejských a vietnamských) legend a bájí odvozujících naopak původ jejich dynastií od dračích božstev.[9]

Dračí král Haein-sa

Na závěr ještě zmíním, že Volchu Vsěslavjeviči bývá v legendách připisováno i zničení Chazarské říše, byť období jejího zániku (r. 1048) a života Vsěslava z Polocku (c. 1029-1101) úplně nekorespondují.

Ivan Bilibin: Bohatýr Volga Svjatoslavič a Mikula Seljaninovič (1940)

Nutbno zdůraznit, že ve věci rituálů a věrouky neexistuje v rámci novopohanského hnutí (rodnověří) nějaký všeobecný standard. Už jen proto, že některé občiny jsou prodchnuty pravoslavím, zatímco jiné je označují jako "židokřesťanský mor"; některé jsou otevřené baltským či ugrofinským tradicím (hlavně v Mordvinsku a Udmurtsku), zatímco jiné brojí proti neslovanským vlivům.

Tak, jak je roztříštěné křesťanské hnutí, skládající se z tisíců denominací a sekt, byť všechny opírají své učení o Bibli, není homogenním ani ruské rodnověří; výrazně se liší konkrétní náboženské představy a kult jednotlivých starověreckých občin a skupin, které se vesměs shodují nanejvýš na hlavních principech a složení panteonu[10].

Vzhledem k tomu, že návaznost moderního slovanského pohanství, starověrstva neboli rodnověří, na původní tradice je velice diskutabilní (s ohledem na absenci hodnověrné, autoritativní tradice písemné a 70 let komunistického ideologického brainwashingu), není divu, že toto hnutí představuje složitý konglomerát idejí a jednotlivé jeho odnože a skupiny se liší v zásadních postojích společenských i ideologických.

Obecně lze říci, že stoupenci rodnověří usilují o obnovu staroslovanských kultů a pohanských zvyků, které se zachovaly do současnosti fakticky jen v lidové kultuře (folkloru) a mytologii, přičemž četné aspekty tohoto učení jsou blízké i zoroastriánským, védským a hinduistickým kultům.

Mnohé ze starověreckých (novopohanských) komunit mají ovšem blíže k hnutí New Age a eko-filozofickému učení Gaie[11]; neopírají se o nějakou kompaktní, propracovanou ideologii.

Okuněvo obřad Slunovratu

-----------------------------------------------

[1] 7527 Лѣто от СМЗХ - Сотворения Мира в Звёздном Храме.

[2] Přičemž je zajímavé, že v evropském myšlení jsou s drakem obecně spojeny diametrálně odlišné charakteristiky, než v čínské, potažmo asijské kultuře. V čínském císařství draci nikdy nebyli pouze nic neříkajícím hermetickým symbolem, ale zcela jasnými představiteli prasíly (zprvu obecně tao, později čchi) a jejích dvou složek (mužské/jang a ženské/jin), přičemž zároveň byl s drakem ztotožňován samotný císař. Proto také za dynastie Čchin na vlajce čínského císařství, zvané dračí prapor, jakož i na vlajkách císařských lodí a vojenských jednotek figuroval až do r. 1911 černý drak na žlutém pozadí. Tato skutečnost se, kromě hermetických symbolů, projevovala i častým výskytem vyobrazení draka nejen v asijské náboženské symbolice a orientálním umění, ale i v řadě čínských, korejských a vietnamských legend a bájí odvozujících původ dynastií od dračích božstev.

465060793_27745603361719714_5940632284678750746_n

[3] Podle některých žreců je nutné vést chorovod vždy zprava doleva napodobujíc tak dráhu Slunce.

[4] Archanděli Michaeli, / prosím, požehnej mi v tento den podzimní rovnodennosti, / kdy jsou den a noc v naprosté rovnováze, / signalizujíce potřebu vyrovnat temnotu a světlo, / pro poznání zákona polarity. // Archanděli Michaeli, / prosím, pomož harmonizovat mou ženskou a mužskou energii, / najít rovnováhu mezi dáváním a přijímáním, / mluvením a nasloucháním, / činorodostí a klidem. // Oslavuji práci, kterou jsem letos vykonal. / Děkuji Matce Zemi za její neustálou podporu a hojnost. / Přeji jí, aby si odpočinula, / tak, jako já sám si udělám přestávku / pro ztišení a nalezení pokoje.

[5] Čes. Slavík-loupežník

[6] Což nelze z ruského výrazu Ogněnnoj zmej jednoznačně určit.

[7] Vyprávění o minulých letech. Nakladatelství Pavel Mervart, Červený Kostelec 2014.

[8] Nikoliv náhodou řada etnografů a religionistů spatřuje příbuznost Volcha s Óðinem a Varuṇou.

[9] V čínském povědomí (stejně jako v Japonsku či Koreji) je s drakem, jenž je zde symbolem štěstí a bohatství, spojena, kromě síly, moudrosti a mužnosti, především jeho nekonečná schopnost transformace, zázračné poměny, připisované i Vsěslavovi. Např. sjednotitel korejských států a vládce říše Silla, král Munnu, se prý proměnil v draka po smrti. Kult dračích králů byl až do středověku de facto součástí korejského oficiálního náboženství, v lidovém náboženství však přetrvává např. kult syna Dračího krále − Čchojonga − i nadále.

[10] Obvykle mu dominují Perun (bůh hromovládce), Svarog (bůh nebes), Veles (bůh podsvětí), Rod (bůh stvořitel) a Lada (bohyně lásky a manželství); jindy jsou za hlavní božstva považováni Perun, Chors / Dažbog (sluneční bůh), Mokoš (bohyně země a plodnosti, slovanská forma Velké Matky či antické Afrodity / Venuše), Rod a Rodenice / Rožanice (trojice bohyň osudu).

[11] Tzv. teorie Gaii chápe planetu Zemi a její biosféru jako Gaiu, jediný ucelený superorganismus regulující podmínky své vlastní existence (viz např. kniha Dharma Gaia, CAD Press 1994.

[12] Žije zde cca 200 stálých obyvatel, z nichž většinu tvoří mladé rodiny, které se sem stěhují z měst, znechuceny jejich stresující atmosférou a konzumním životním stylem. Působí zde občanské sdružení Pospolitost pro harmonický život, které se mj. zaměřuje na ekologický rozvoj okolních lazů.

[13] Ačkoliv obecně je Triglavův kult považován za lokální božstvo polabských či západních Slovanů.

[14] Vůdcem svazu je Vladimir Goljakov alias Vladyka, údajně pravoslavný kněz. Počet jeho stoupenců se odhaduje na 70 000 osob. Členy organizace jsou i četní bývalí armádní důstojníci se zkušenostmi z válečných konfliktů. Ti, kromě branného výcviku členů, organizují též verbování dobrovolníků, „opolčenců“, pro východní Ukrajinu.

[15] Jeho bojůvky nosí vlastní uniformy s písmeny SS na nášivkách.

[16] Za pozornost stojí, že kromě duchovních aktivit se Alexander Barkašev podílel i na organizačních přípravách krymského „referenda“ o nezávislosti.

[17] V Severní Osetii-Alanii se v současnosti z víry v lokální božstva či svaté stává celonárodní kult. Příkladem toho je posvátný háj ležící poblíž dálnice Alagir-Vladikavkaz, který je zasvěcen od nepaměti místnímu světci, svatému Chetagovi. Chetagův hrob a posvátný háj, ve kterém je zakázáno cokoliv trhat a přemísťovat, je všemi Osetinci považován za nejposvátnější místo Osetie. Od července 1994 se na Chetagově hrobě koná každoroční oběť teplých pirohů, mléka a medu, které se účastní desetitisíce lidí.

[18] Krug pravoslavnych starověrov.

[19] U jeho zrodu stál protopop Avvakum (1620-81), který odmítal liturgické reformy a opravy náboženských spisů, jež prosazoval patriarcha Nikon. Pod tlakem pronásledování, jehož součástí byly nejen exekuce majetku a tresty vyhnanství, ale i popravy, se kdysi staroobrjadci mnohdy uchylovali i k sebevraždě upálením.

====================================================