ferohrabal

  Vztah k Palachovu odkazu  jako lakmusový papírek morálky,   potažmo vlastenectví nebo čecháčkovství Palachův odkaz dodnes dělí společnost na obdivovatele hrdinství / pravdy +  bezpáteřní služebníčky lži, zla a nenávisti. Svým postojem k jeho oběti se každý sám zařazuje do té či oné kategorie. (Totéž se týká vztahu k Mašínům, ale i Havlovi .... ) Tak, jak hysterická represivní opatření režimu před každým výročím Palachovy smrti a nakonec "Palachův týden" (který byl předehrou Listopadu) byly důkazem, že jeho oběť měla smysl, tak nechutné reakce rudých švábů k 50. výročí Palachovy smrti jsou varováním před nepoučitelností komoušů, nesmrtelností lidské blbosti, prohnilou morálkou značné části národa a recidivou rudého moru. Pro někoho je holt vzorem Jan Hus, Komenský, páter Toufar či TGM, pro jiného Jidáš, Gottwald, generál Lorenc či agent Bureš. Zbabělci mají vždy potřebu zpochybnit, bagatelizovat či zesměšnit hrdinství...

  "RUSKÁ PRAVDA" .....    a skutečnost "Ruská pravda" je odedávna v příkrém rozporu s chápáním zbytku světa (ať již jde o události roku 1812, 1853, 1918, 1939, 1941, 1945, 1968 anebo 2014), není tedy divu, že se není Rusko schopno se Západem na ničem domluvit. Názornou ukázkou rozdílu mezi pravdou objektivní a tou ruskou je třeba vykreslování příčin a okolností II. světové války oficiální sovětskou i postsovětskou (ruskou) historiografií jakožto střetu nevinné a mírumilovné Země Sovětů, zákeřně napadené krvelačnými nacistickými hordami, anebo sibiřské anabáze čs. legií jako "řádění loupeživých Běločechů". . Ovšem zcela ve stylu tzv. "ruské pravdy" postupují ruští historici i v případě Napoleonova ruského tažení (v ruské historiografii Vlastenecké války), které popisují jako pokus imperialistického Francouzského císařství ovládnout Ruské impérium, které Francouzi zákeřně a bezdůvodně napadli. Zcela opomíjejíc fakt, ž...