Děsivé dědictví Rudého Babylonu aneb Rusko na cestě k fašismu


Děsivé dědictví Rudého Babylonu 

aneb 

Rusko na cestě k fašismu






Rusko na cestě od komunismu k fašismu

Upírat nějakou naději k ruským volbám je stejně naivní jako irelevantní.

Však mají Rusové také rčení „pokud by mohly volby něco změnit, určitě by nám volit nepovolili”.

 

Vzhledem k přetrvávající realitě "vedoucí úlohy strany" (resp. triumvirátu, v němž Žirinovského LDPR a Zjuganovova KPRF poskytují jen stafáž státotvornému Jednotnému Rusku) bylo možné jen těžko očekávat nějaké překvapení. S ohledem na atmosféru fakticky celoroční nepřetržité kampaně Jednotného Ruska, disponujícího přímo státními médii (a všemi ostatními zprostředkovaně), nikoho zde nepřekvapí, že ve většině volebních obvodů vyhraje jako vždy kandidát Jednotného Ruska a prakticky všichni gubernátoři budou potvrzeni ve svých funkcích.

Jak tak opakovaně sleduji volební zpravodajství, vyplývá mi z něj však jeden zásadní poznatek. A to, že vládní partaj Jedinaja Rossija jednoznačně vítězí hlavně v regionech s nejvyšší nezaměstnaností a v severokavkazských republikách ovládaných tvrdou rukou kremelských satrapů, kteří nestrpí podvratnou činnost opozičníků, nezávislých médií ani neziskovek.

Logicky. Jelikož se zde ke skutečnosti, že v čele státních orgánů i samosprávy stojí členové této konjunkturalistické partaje (jako prakticky ve všech oblastech RF), takže zdejší volební klání připomíná frašku a la naše předlistopadová Národní fronta, zároveň navíc připojuje fakt, že si tady málokdo dovolí veřejně projevit skutečný názor, natož agitovat proti režimnímu kandidátovi, aby si tím nepodtrhnul židli, resp. nepřišel o obživu (případně i o život).

V těchto regionech je tradičně i samotná volební účast automaticky nejvyšší. Stejně jako u nás za totality, i zde si například málokterý státní zaměstnanec troufne ignorovat volby, aby neskončil na černé listině. Tudíž z údajů o volební účasti a samotných výsledků voleb lze zpětně odvodit i následující rovnici: Čím více se lidi bojí o svou existenci, tím je jejich účast ve volbách vyšší a úspěch prorežimních kandidátů jednoznačnější.

Navzdory mediálnímu brainwashingu vzbuzujícímu zdání masové podpory Putinově partaji, potažmo stávajícímu režimu, prizmatem volebních statistik se jeví realita diametrálně odlišnou.

Pokud si totiž přepočteme aktuální volební výsledek vítězného Jednotného Ruska na absolutní hodnotu (s ohledem na počet obyvatel RF), znamená to, že z tohoto pohledu Jednotné Rusko representuje nominálně tak nanejvýš desetinu obyvatel Ruské federace. Na tuto skutečnost poukazují i vtipy, objevující se na internetu již během prezentace předběžných volebních výsledků, reagujíc na zveřejněné oficiálních statistických údajů. Jako například:

„Volby do místních samospráv Ruské federace se odehrály za nízké účasti voličů. Psychiatrické léčebny: 100%; armáda: 100%; věznice: 100%. Obyčejní občané: 8,5-12%. Jednotné Rusko s přehledem zvítězilo!“

Zároveň se ovšem stále častěji objevují i první zprávy o bezskrupulózním falšování volebních výsledků v některých volebních obvodech.

Kromě zpráv o falšování výsledků hlasování samotnými členy volebních komisí, přicházejí v průběhu dne ze všech regionů i zprávy o kupčení s hlasy, připomínající někdejší volební machinace ve východoslovenských cikánských osadách.

Podstatnější, než pochybné oficiální statistiky a „volební výsledky“, je fakt, že samotná volební taškařice se podobá jakési ruské ruletě, kde „výhrou“ je, že není ještě hůř.

V případě ruských voleb je totiž, bohužel, nutno vzít v potaz fakt, že ani případné bídné volební výsledky Putinovy partaje nemohou být samy o sobě chápány jako předzvěst blížící se změny režimu. Jednak je tu riziko, že kleptokracie v okamžiku, kdy se volební taškařice stane kontraproduktivní, sáhne k otevřeně totalitním praktikám, jednak je iluzí domnívat se, že každý odpůrce Putina a „Jednotného Ruska“ je snad zároveň demokrat. To neplatí ani náhodou. Ideové spektrum ruské společnosti je mnohem složitější.

Znám totiž osobně spoustu Rusů, kteří sice nemohou přijít na jméno Putinovi ani jeho konjunkturalistické partaji, kterou označují jako "stranu šejdířů a zlodějů"[300], ovšem na druhou stranu obdivují či ospravedlňují Stalina anebo bagatelizují komunistické zločiny či okupaci Československa. A nejde o mé osobní dojmy, dnes tvoří tato skupina, odmítající „kriminalizaci Stalina a sovětského režime“, prokazatelně přes 50% obyvatel.

Ostatně stačí, když se podíváme na složení ruské politické scény.

Momentálně parlamentní strany jsou asi takovou zárukou demokratického směřování jako naši třešničkáři. Komunisté, Žirinovského LDPR a Spravedlivaja Rossija se liší od Putinova Jednotného Ruska jen tím, do jaké míry hodlají obnovit Sovětský svaz či Ruské impérium, resp. hodlají-li znovu připojit jen Donbas anebo rovnou celou Ukrajinu, resp. i Finsko a Aljašku.

Však třeba Spravedlivé Rusko vzniklo sloučením prokremelských levicových partají: Rodiny, Ruské lidové strany, Ruské strany života a Ruské strany důchodců, a nebýt odmítavého postoje komunistů, bylo by se dávno sloučilo i s Komunisty Ruska a Komunistickou stranou RF.

Pro charakteristiku strany Ruští patrioti[301] stačí, že vznikla odštěpením od Komunistické strany RF. Od ní se také liší de facto jen tím, že její program obsahuje i radikálně nacionalistické prvky.

Totéž v bledě růžovém (i když by sedělo spíše označení hnědo-rudé) představuje Nacionálně bolševická strana Ruska (NBP[302]). Její program lze vydedukovat již ze samotného jejího názvu. (Oproti zavádějícímu názvu Liberálně-demokratické strany Ruska s. Žirinovského, která je fakticky stejně málo liberální jako demokratická; tak jako je Vladimír Ejdelštejn alias Žirinovskij asi takový demokrat, jako jeho kamarádi Saddám Husajn, Jean-Marie Le Pen či rakouský esesák Edwin Neuwirth).

Pomineme-li Stranu růstu (Партия Роста), jejíž program se liší od idejí Jednotného Ruska jen v dílčích pohledech na formy rozvoje ekonomiky (ani v nejmenším se neliší například v otázkách zahraniční politiky), a pár obskurních spolků, najdeme nakonec na ruské politické scéně jedinou demokratickou stranu, která má aspoň jakýsi voličský potenciál, a tou je Jabloko.

I to se ovšem nezmohlo v posledních parlamentních volbách na více než 2%, přestože je zřejmě volila i převážná část stoupenců opoziční Strany pokroku Alexeje Navalného, kterou úřady preventivně postavily mimo zákon[303].

Z výše uvedených faktů o složení oficiálního politického spektra vyplývá chmurná perspektiva pro Rusko i svět. A to, že Rusko dnes míří mílovými kroky spíše k fašismu, než k demokracii. Aktivizace ultrapravicových a ultralevicových uskupení − jako jsou Ruská národní jednota (RNE), Slovanský svaz, Ruská pravoslavná armáda, Černá sotňa, Bílá legie, Pamjať, Strana národní suverenity Ruska (NDPR), Fronta národní spásy, Jiné Rusko, Nacionálně-revoluční fronta, Severská aliance, Křesťanský stát – Svatá Rus, Sláva Rusku, Lidově-nacionální strana, Ruská nacionálně-socialistická strana (RNSP), atd., atd.[304] − která pojí xenofobie, šovinismus a idea imperiálního revanšismu, jen dokresluje obrázek ruské společnosti na prahu nové totality.

O tom, že v Rusku již zapustilo své kořeny i neonacistické hnutí, rovněž není sebemenších pochyb. V zemi dnes existuje až několik stovek neonacistických organizací[305], sdružujících podle odhadů na 70-100 tisíc aktivních členů.[306] (O tom, že nejde o komunitu aktivní jen ve virtuálním světě internetových diskuzí, svědčí statistiky ruské nevládní organizace Sova, podle nichž jen v letech 2004-2012 došlo v Rusku [oficiálně] k 549 rasově motivovaným vraždám a skoro 3500 vážným zraněním ne-ruských obyvatel. V r. 2013 bylo v Rusku jen při oficiálně registrovaných xenofobních, rasistických a ideologicky motivovaných útocích zavražděno min. 20 lidí a nejméně 173 osob při nich utrpělo zranění. V r. 2016 byly rasistické útoky zaznamenány v 16 ruských regionech. Důležitou skutečností je, že tisíce stoupenců neonacistických a nacionalistických organizací se účastní i bojů na východní Ukrajině po boku proruských separatistů.)

Jestliže někomu připadá vyjádření, že Rusko je na cestě k fašismu jako příliš expresivní, pak jej odkážu na definici fašismu: „způsob politického jednání vyznačujícího se obsesivní představou o rozkladu společnosti a národní potupě; o tom, že se národ stal obětí, resp. je ohrožován individualistickým liberalismem a vlivem cizáků”.

Stěžejní ideou fašismu je pak nahradit zastupitelskou, parlamentní demokracii vládou silného vůdce. Charakteristickým rysem fašisty je, že hledá příčiny všech negativních společenských jevů i vlastního postavení výlučně v působení vnějších sil – spiknutí zahraničních imperialistů, buržoazie, kulaků, svobodných zednářů, iluminátů, Židů ... a vyřešení všech problémů si slibuje od eliminace viníků, resp. na úkor té či oné společenské či etnické skupiny.

Všemi těmito znaky se současná ruská politika i společnost vyznačuje.

Nic na tom nemění ani fakt, že putinovská kleptokracie z pochopitelných důvodů nenaplňuje jednu z premis definice fašismu, a to nepřátelství vůči "velkokapitalistické plutokracii", které představovalo programový průnik fašismu a krajní levice (a je ostatně nadále jedním z ideologických pilířů nacionalisticko-bolševických hnutí, jako je zmíněná Nacionálně bolševická strana Ruska).

Jen tak na okraj, jestli někomu připadá výraz „fašistický“ v souvislosti s putinovským režimem „přitažený za vlasy“. Aniž bych chtěl nějak obhajovat Musolliniho fašistický režim, nutno zdůraznit, že ten rovněž – na rozdíl od německého nacismu či stalinismu – nevyznačoval budováním koncentračních táborů nebo masovými popravami odpůrců (těch mimochodem Musollini během let 1927–1940 dal popravit za antifašistickou 10).

A propos, když už jsme u této paralely (Musollini-Putin), jakýpak je rozdíl mezi někdejšími italskými masakry civilního obyvatelstva v Habeši a genocidou čečenského národa ze strany Putinova režimu během rusko-čečenské války? Snad jenom v tom, že v době italsko-habešské války ještě neplatila Charta OSN a Všeobecná deklarace lidských práv (které přijalo Valné shromáždění v letech 1945 a 1948).

 

Výňatek z knihy Cesta na konec světa a zpět, díl druhý (2021). 



[300] Партия жуликов и воров

[301] Патриоты России.

[302] Nacional-bolševistskaja partija (Национал-Большевистская Партия, НБП).

[303] V r. 2015 byla rozhodnutím ministerstva spravedlnosti RF straně zrušena státní registrace, takže se nemůže účastnit voleb.

[304] Eurasijský svaz mládeže, Kozácká národní garda Vševelikého vojska donského, Lidový svaz (Narodnyj sojuz), Mezinárodní eurasijské hnutí, Nacionálně-socialistická strana Rusi (NSPR), Nacionálně-socialistické společenství (NSO), Ortodoxní Rusko, Ruské společenské hnutí (ROD), Ruský celonárodní svaz (RONS), Ruský národní svaz (RNS), Russkije, Strana na ochranu ruské ústavy "Rus" (PZRK Rus), Strana svobody, Svatá církev jednotné bílé rasy (SCEBR), Svaz ruského lidu (SRN), Svaz Venedů (Sojuz Venedov), Veliké Rusko (Velikaja Rossija), Vojensko-vlastenecké hnutí "Spas", atd.

[305] Jako např. Čistá rasa, Format 18, Front 14, Jednotné brigády-88, Jižní fronta, Kombat 18, Krov i česť Rossija, Legion "Ruský útok" (Legion "Russkaja ataka"), Legion Vervolf, Národní fronta (Nacionalnyj front), Nový řád (Novyj porjadok), Ruská pěst (Russkij kulak), Ruská stráž (Russkaja gvardija), Ruský cíl (Russkaja ceľ), Slovanské bratrstvo (Slavjanskoje bratstvo), Slovanský legion,  Sluneční kruh  (Solncevorot), Velesov blok, Volžská fronta (Volžskyj front), Východní fronta (Vostočnyj front) atd.

[306] Podle odhadů Amnesty International dnes působí v Rusku minimálně 85 000 aktivních neonacistů, což je téměř polovina celkového odhadovaného počtu neonacistů na celém světě.









Ruská tripartita a idea panslavismu jako trojský kůň ruského imperialismu

Stejně jako sázelo Rusko na sentimentální panslavistickou ideu v 19. století, sází na tuto otřepanou notu i dnešní kremelská propaganda, ulpívající v myšlenkovém světě epochy imperialismu. Bohužel, díky iracionálnosti uvažování a nevzdělanosti podstatné části populace, existuje ve východní Evropě i dnes početně nezanedbatelná (a hlavně agilní) ruská pátá kolona, jejíž řadoví členové však nejsou vesměs ani tak obdivovateli Ruska (o jehož kultuře, umění, literatuře, duchovních tradicích a historii nemají často ani páru), jako spíše putlerovského autokratického, fašizoidního režimu, kultu osobnosti (vlády pevné ruky), politiky síly a děržavnosti – ruského imperialismu.[1]

A stejně tak se zdá, jakoby se za posledních 100 let nic zásadního nezměnilo ani v postavení a vztahu Ruska vůči světu, ani v Rusku samotném (co do uvažování i zaostávání životní úrovně za Západem). V ruské mezinárodní politice je zcela zřejmá kontinuita Stalin⎼Brežněv⎼Andropov⎼Putin. S odstupem času se tak jeví srpnová okupace Československa jako pouhá etapa krvavé štafety mezi maďarským a čečenským masakrem.

Jednotlivé epizody rusko-evropských vztahů se dají všelijak interpretovat či dezinterpretovat, avšak podívá-li se člověk na "timeline" či historiogram moderní evropské historie, vidí, že se jím vine kontinuální červená nit ruských agresí – od brutálně potlačených polských povstání proti ruské nadvládě v 18. a 19. století přes ruskou genocidu kavkazských národů generálem Jermolovem, sovětsko-finskou Zimní válku, anexi východního Polska završenou Katyňským masakrem a krvavé potlačení maďarské revoluce v r. 1956 až po Putinovu Čečenskou válku, anexi Abcházie, Jižní Osetie a Krymu a hybridní agresi na Donbasu.

Pokud jde o státní uspořádání, nachází se dnes Rusko kdesi na pomezí samoděržaví, socialismu a tzv. "státního kapitalismu"[2]

Politicky pak má dnešní ruská postsovětská kleptokracie – s trochou nadsázky blíže ke Kimovu či Berdymuhamedovu režimu, než k standardní parlamentní demokracii evropského typu a občanské společnosti, a v případě Kadyrovova Čečenska pak spíše k Bokassovu bizarnímu císařství či Haiti Papa Doca a jeho Tonton Macoutes.



Pokud někomu připadá tvrzení, že Rusko je na cestě k fašistickému režimu, přitažené za vlasy, pak by se měl zamyslet nad fakty.

Definice fašismu
      "způsob politického jednání vyznačujícího se obsesivními představami o rozkladu společenství a národním potupení; o tom, že se národ stal obětí,  resp. je ohrožován individualistickým liberalismem a vlivem cizáků". 
              Stěžejní ideou fašismu je nahradit zastupitelskou / parlamentní demokracii vládou silného vůdce. Charakteristickým rysem fašisty je, že hledá příčiny všech negativních společenských jevů i vlastního postavení výlučně v působení vnějších sil – spiknutí zahraničních imperialistů, buržoazie, kulaků, svobodných zednářů, illuminátů, Židů ... – a vyřešení všech problémů si slibuje od eliminace viníků, resp. na úkor  té či oné společenské či etnické skupiny.

                "Programovou návaznost fašismu na levici lze spatřovat hlavně v útocích na velkokapitalistické „plutokraty“. 



    Za posledních 100 let jako by se v postavení a vztahu Ruska vůči světu, ani v Rusku samotném (co do uvažování i zaostávání životní úrovně za Západem), nic zásadního nezměnilo. V zahraniční politice pokračuje ruská podpora všem diktátorům a totalitním režimům. Tak, jako kdysi Sověti podporovali Hitlera a poté masové vrahy Mao Ce-tunga, Kim Ir-sena, Pol Pota, Mengistu Mariama, Kaddafího, Miloševiče, Karadžiče či "Řezníka z Kampaly" (Idi Amina), Saddáma Huseina, Kwame Nkrumaha, Siad Barreho, Mathieu Kérékoua, Mariena Ngouabiho, Alphonse Massemba-Débata, Ahmeda Sékou Touré, Joachima Yhombi-Opangoa i jednoho z nejšílenějších diktátorů Afriky Francisca Nguema z Rovníkové Guineje (atd. atd.), tak dnes Rusové drží u moci diktátora Assada, Kim Čong-una, Kadyrova a Madura a poskytují úkryt zločincům jako Janukovič a jeho zabijáci, kteří zavraždili desítky demonstrantů na Majdanu.

Stejně jako kdysi, proti evropskému ideálu osvícenectví a parlamentarismu stojí „Východní koncept, jehož zdroje cítíme jak v byzantském cesaropapismu tak v asijském pohrdání individuálním osudem člověka, stavící na hrubé síle oproti pravidlům. Myšlenka, že i sebesilnější magnát se musí sklonit před pravidly, je ryze západní a křesťanská…” Stejně jako kdysi, i dnes je Evropa nucena vzdorovat „temným proudům autoritářství, tyranie a buranství, které se valí z Východu jako Zlatá horda” (jak to nedávno ve svém článku "Češi mohou být západní národ. Anebo vůbec nebýt." nazval Pavel Šafr).


Stejně jako před 100 lety tvoří triangulární centrum Ruska mocenská triáda Kreml⎼Lubjanka⎼Danilovský klášter[3] (tj. kremelský dvůr, tajná policie a pravoslavný patriarchát). Tuto konfiguraci nazývám Ruská tripartita anebo Trojjedinost na ruský způsob. Klidně ji můžeme ztotožnit s tzv. Bratrstvem, jelikož nejvyšší představitelé všech tří složek jsou navzájem spjati jak minulostí (službou v KGB), tak ekonomickými zájmy a vazbami v současnosti.

Pokud bych měl heslovitě charakterizovat stav ruské společnosti, použil bych výrazy byrokracie, formalismus, korupce, frustrace, nihilismus, šovinismus, xenofobie. Z těchto ingrediencí těžko splácat životaschopný, rozvíjející se stát západního typu anebo sebevědomou a zároveň tolerantní občanskou společnost. Navíc se ruská společnost zmítá v jakémsi bludném kruhu. Tak, jak se prohlubuje sociální nespravedlnost a klesá životní úroveň obyvatel (v mnohých vrstvách a regionech odpovídající doslova živoření), tak se prohlubuje frustrace a z té pak pramení jak zmíněný nihilismus, tak šovinismus, tj. hledání viníků vně ruské společnosti a zášť vůči všem šťastnějším a úspěšnějším. Zde jsou pak první na ráně tradičně Američané a Židé, potažmo Evropané. V této atmosféře je potom sebemenší kritika ruských reáliích anebo pouhá zmínka o nějakých nepříjemných faktech považována za rusofóbii, aroganci či urážku.

Pro - aspoň částečné - pochopení ruské reality je třeba si rovněž uvědomit, že Rusko již 100 let žije takřka permanentní sebedestrukcí − intelektuální, mravní i ekonomickou:
1905-07 − revoluční nepokoje po celém Ruském impériu;
1917-23 − občanská válka, během níž v Rusku zemřelo čtyřikrát více lidí, než bylo ruských obětí v celé I. světové válce, následovaná obrovskou vlnou emigrace, zhroucením etických hodnot a nástupem vlády barbarského lumpenproletariátu; intelektuální elita národa z větší části vyvražděna, vyštvána do exilu nebo vytlačena z veřejného života (jen během ní emigrovaly přibližně 2 miliony lidí);
1924-35 – řada protiruských povstání na Altaji, Sibiři[4], Kavkaze[5] a ve Střední Asii[6]. Pouze v r. 1930 došlo v SSSR k 14 000 protisovětských vystoupení; stávek, demonstrací a vzpour.
1935-39 − období Velkého teroru (masové vraždění inteligence, duchovenstva a "kulaků", destrukce základních principů civilizované společnosti);
1941-53 − série protisovětských povstání po celém SSSR a následné zúčtování se vzpurnými etniky, masové deportace celých národů a věznění vlastních vojáků vracejících se ze zajetí;
1944-1956 − Partyzánská válka v Pobaltí, Bělorusku a na Ukrajině. Jenom boje s Ukrajinskou povstaleckou armádou si vyžádaly smrt 155 000 osob (25 000 sovětských vojáků, pracovníků ministerstva vnitra a jejich pomocníků, 80 000 protisovětských partyzánů a 60 000 civilistů), 182 543 Ukrajinců bylo deportováno do GULAGu.
1980-90 − exodus ruských Židů, alija (cca. 600 tis. osob[7], další odliv mozků);
1990-93 − zhroucení sovětského režimu, spojené s rozpadem dosud aspoň jakž-takž fungující (byť stagnující) ekonomiky, následované celospolečenskou anarchií a nástupem vlády kleptokracie a další rozsáhlou vlnou emigrace[8];
1994-2006 − válka v Čečensku a nástup kavkazského terorismu vyprovokovaného zvěrstvy ruské armády;
2006-2013 − díky Putinově neostalinistické doktríně (projevující se anexí J. Osetie a Abcházie), návratu k centralizaci státní administrativy a autoritativním tendencím dochází k prohloubení ideového konfliktu se Západem, projevujícímu se i oslabením vzájemných ekonomických vztahů (v důsledku nedůvěry zahraničního kapitálu v jejich perspektivu), které se odrážejí ve stagnaci růstu HDP (a tedy i životní úrovně) a ta následně v rozčarování ruské společnosti.
2014 − v důsledku anexe Krymu a obnovy imperiálních ambic Ruska dochází k otevřenému konfliktu se Západem doprovázenému tvrdým dopadem západních sankcí a stagnací ekonomiky i prohlubujícím se rozkolem ruské společnosti; nárůstem šovinismu, nihilismu a emigrace ruské střední třídy i podnikatelů a intelektuálů.[9] Nastává i tzv. "putinovská alija" – další hromadný odchod ruských Židů.[10]

Obecně lze říci, že ruský národ je osudově poznačen sovětským dědictvím.



Děsivé dědictví Rudého Babylonu

Jestliže jsem výše uvedl, že „ruský národ je osudově poznačen sovětským dědictvím”, nemám tím na mysli jen onu morbidní nostalgii, zidealizovanou či falešnou představu Sovětského svazu přetrvávající v myslích Rusů.

Mám na mysli ono psychické kataklyzma, vznik SSSR a následné nastolení komunistického (potažmo marxistického či pseudosocialistického) režimu nad čtvrtinou Země, které jako by bylo naplněním biblického proroctví o Babylonské děvce „sedící na rudé šelmě” (Zj 17,3-4), resp na mnohých vodách, … se kterou smilnili mnozí králové a obyvatelé Země se opili vínem jejího smilstva...”[11] „oděné purpurem a šarlatem”[12] (šarlat je barvou krve a komunistických praporů) a „opilé krví svatých a mučedníků Ježíšových” (Zj 17,6).





Když je řeč o "městě sedmi pahorků", většina lidí si pod tímto pojmem sice okamžitě představí Řím, ovšem na sedmi pahorcích se (vedle Athén, Istanbulu / Konstantinopole či Jeruzaléma) rozkládá i Moskva. Jedním z oněch pahorků moskevských je Borovický vrch, na němž stojí Kreml, sídlo moskevských knížat i sovětských diktátorů. Dalším je pahorek na soutoku řeky Moskvy s potokem Chuděnec, na němž stojí Danilovský klášter, "pravoslavný Vatikán" (ústředí ruské pravoslavné církve a sídlo patriarchy). Za další ze sedmi pahorků, na kterých se Moskva rozprostírá, jsou považovány Vorobjovy neboli Vrabčí hory[13]; místo na jihozápadě Moskvy, kde na vysokém příkrém pravém břehu řeky Moskvy proti Lužnikám stával od r. 1648 do 18. stol. Andrejevský klášter a v letech 1949-53 byl postaven komplex budov Moskevské státní university.
Ale především, vezmeme-li v potaz, že řecké slovo horos, hora či pahorek, je poměrně častým biblickým symbolem, představujícím mnohdy celé království[14], sedm pahorků, na nichž nevěstka babylonská trůní, může symbolizovat sedmero království, nad nimiž vládne. Klidně hlavní sovětské satelity, členské státy Varšavské smlouvy[15].
Číslovka sedm má navíc v Písmu také symbolický význam ve smyslu úplnosti. Obraz ženy sedící na sedmi pahorcích tedy může znamenat, že nevěstka panuje (nebo má ambici panovat) nad všemi královstvími světa, což v přeneseném smyslu bylo cílem "světové revoluce", kterou se sovětský režim pokoušel rozpoutat po celém světě pod pláštíkem nastolení spravedlivého společenského řádu, utopické komunistické společnosti.
Bez ohledu na interpretaci biblického textu – ať již knihy Zjevení či Proroctví Izajášova[16] – ohledně Babylonu, všechny jeho verze se shodují v hlavním smyslu: že Babylon představuje centrum globálního ideologicko-politického systému, temného kultu založeného na rozvratu tradičních hodnot, který se odtud rozšířil v různých formách po celém světě.
Z tohoto pohledu představuje Moskva jednoznačně "sídelní město Antikrista"; matku falešného "nového náboženství", ideologie třídní nenávisti a nadvládou barbarského materialismu nad duchovnem, oporu bezbožných vlád a diktatur po celém světě. Stejně tak je pojmenování "rudá saň" navýsost přiléhavým označením komunistického režimu či stalinismu.
Děsivé dědictví Rudého Babylonu spočívá deformaci společenského vědomí, ve svém důsledku odpovídající lobotomii nebo nevratnému zásahu do genetické struktury organismu.
Cílenou likvidací elit, ale i jakýchkoliv projevů samostatného myšlení, stimulací asociálních faktorů a temných pudů, adorací lumpenproletariátu a barbarství a korumpováním slabších jedinců se podařilo komunistické hydře (tak jako Babylonské děvce) vytvořit zrůdný mentální egregor, bioinformační pole či kolektivní vědomí / kolektivní duši odrážející duševní a morální svět společenské spodiny, lůzy.
Během sedmi desetiletí umělého míšení kultur potom navíc mnohé národy potratily svou identitu, kořeny, některé i jazyk  … z eugenického tyglíku stalinismu tak nakonec vzešel nový, sovětský člověk ⎼ homo sovieticus. Resp. jednoduše mankurt, jakožto typický představitel lůzy, vyznačující se morálním relativismem, rovnostářstvím, občanskou pasivitou, pokorou vůči autoritám a spoléháním na státní paternalismus.
Není pak divu, že s většinou Rusů, přesněji obyvatel Ruska, hledá Evropan velmi obtížně společnou řeč, i navzdory případné jazykové příbuznosti (jako v mém případě). Mankurtové mají problém pochopit i nejzákladnější principy evropské etiky, jako, že se nemá lhát; že vždy je třeba dodržet dané slovo anebo že základem slušnosti je odpovědět aspoň třemi slovy na každý dopis.
V chápání etiky mají prostě ruští mankurtové blíže k Mongolům či Afričanům, než k obyvatelům západní Evropy.
A jak se ukazuje 30 let po pádu komunistického režimu, naděje na reálné přiblížení Ruska Evropě v tomto smyslu je nadále mizivá.
Vždyť tak, jako kdysi i dnes pokračuje v euroasijském Absurdistánu ono zmatení pojmů – á la "včasným příchodem do práce posílíš světový mír" anebo "utrpení = hrdinství" (viz demagogie ohledně počtu sovětských obětí II. světové války jakožto měřítka zásluh na porážce nacismu).








Vzpomínky na GULAG:


















více viz









Damoklův otazník − Rusko po Putinovi

Na závěr debaty nad výsledky posledního ruského volebního divadýlka, jehož jsem byl svědkem, se dostáváme k dalšímu zásadnímu tématu, které v poslední době čím dál tím víc dominuje nejen úvahám politologů, ale i racionálně uvažujících Rusů.

Tím je Rusko po Putinovi.

A není divu. Zatímco v takové Americe se předání moci v podstatě ani běžného života země či řadového občana nedotkne, v centralizované říši či autoritativním režimu (resp. režimu na pomezí autoritativního a totalitního systému) bývá tento proces ve znamení boje o moc mezi různými politickými frakcemi, který může přerůst v celostátní chaos. A čím těsněji je režim svázán s ekonomikou, tím dalekosáhlejší může mít politické zemětřesení důsledky v ekonomice státu a tedy i v každodenním životě jeho občanů. Přičemž v případě Ruska, s ohledem na existující emancipační snahy mnohých regionů a dokonce separatistické tendence řady „bantustanů“, se může klidně stát počátkem jeho konce.

Budovatelé Putinova kultu osobnosti si neuvědomovali nebezpečí katastrofy hrozící po pádu faraona, který se díky jejich umné choreografii a souběžné likvidaci a umlčování jakéhokoliv politického oponenta stal jediným pojítkem nesourodého útvaru.

Výsledkem je, že dnes vám v Rusku nikdo − kromě zabedněných stoupenců stalinisty Zjuganova či fašouna Žirinovského – není schopen zodpovědět otázku, kdo by mohl nastoupit místo Putina, resp. po Putinovi.

Například Dmitrije Medveděva většina národa považuje za kašpárka, resp. Putinova bílého koně, za nímž nestojí žádná relevantní mocenská skupina ani politický potenciál. Nejvíce lidí se shodne tak akorát na generálovi Sergeji Šojgu.

A jsme zpátky u tématu mého nedávného článku „Rusko na cestě k fašismu“. Neboť Sergej Kužuget oglu Šojgu představuje všechno možné, jen ne záruku odklonu od ideologie putinismu či dokonce demokratizace společnosti.

Tuvinský „Satan“ Šojgu je naopak nejtypičtějších představitelem putinovské kleptokracie a symbolem militarizace ruské společnosti a imperiálních ambicí. Vždyť právě pod jeho patronátem vznikla v Rusku ona rudá obdoba organizace Hitlerjugend zvaná Junarmija (plným názvem Všeruské dětsko-mládežnické občanské hnutí Junarmija[300]).


Šojgova Junarmija jakožto obskurní reminiscence na Hitlerjugend

Tato − aspoň ze středoevropského pohledu obskurní – mládežnická organizace, jejíž název Junarmija lze přeložit (jen volně) asi jako "Mládežnická armáda", svým charakterem opravdu připomíná spíše jakýsi hybrid organizací Hitlerjugend a Pionýr, než třeba skautské hnutí.

Zatímco skauting je hnutí a priori apolitické, díky čemuž může působit prakticky ve všech státech světa[301], výše uvedená Junarmija je naopak fakticky hnutím prorežimním a tudíž veskrze politickým, resp. mocenským nástrojem vládní strany Jednotné Rusko, o čemž svědčí již skutečnost, že u jeho zrodu stál oficiálně Kreml (v osobě ministra obrany, jenž jeho vznik nejen inicioval, ale je i jeho čestným členem). Kromě toho představuje Junarmija fakticky odnož místní obdoby našeho někdejšího Svazarmu, organizace DO SAAF[302], a činnost jejích poboček je dle stanov přímo propojena s příslušnými vojenskými útvary, takže o nějaké nezávislosti či občanskosti nemůže být ani řeč.

Jelikož do řad hnutí Junarmija jsou přijímány děti už od 10 let, není pochyb, že pod ideovým vedením penzistů-stalinistů, funkcionářů kremelské partaje, bývalých důstojníků KGB, krymských "zelených mužíčků" a "hrdinů" z kavkazských válek, tvořících štáb organizace DOSAAF, zde vyrůstá nová garnitura vygumovaných mozků, které bude bližší idea sovětská než "dekadentní západní demokracie".[303]

Není divu, že setkání s oddílem junarmijců v červených košilích a rudých baretech s pěticípou hvězdou vyvolává asociace Hitlerjugend.

Ale zpátky k pointě článku, jímž je ruské dilema – Rusko po Putinovi.

 

Kříšení impéria aneb plané naděje Západu

Pokud někteří západní politologové vkládají naděje v odchod Putina, sešlostí věkem či v rámci generační výměny anebo nedejbože v důsledku nástupu nové mocenské garnitury, musí být hodně naivní. A oním „nedejbože“ mám na mysli možnost Putinova nedobrovolného odchodu. Každopádně za současných okolnosti může být snad každá změna v Rusku jenom k horšímu.

Jestliže se totiž dominantním kandidátem na hlavu Kremlu jeví generál Šojgu, při sebevětší snaze nevidím žádnou pozitivní perspektivu. Však pod jeho vedením dochází především k zásadní transformaci ruské armády v mohutnou mašinerii schopnou působit nejen jako mocenský nástroj k ovládání vzpurných podmaněných národů RF, ale i k prosazování ruské imperiální politiky v rámci postsovětského prostoru i daleko za jeho hranicemi. Včetně snahy o obnovu sítě zahraničních základen (kromě stávajících na území SNS[304], v Sýrii či na Kubě, i ve státech jako jsou Kypr, Alžírsko, Egypt, Somálsko, Súdán, Seychely, Argentina, Nikaragua, Venezuela, Singapur nebo Vietnam) a rekonstrukci starých a budování nových základen po celém arktickém pobřeží.

Takže abych to shrnul. Ačkoliv vycházím jen z osobních poznatků a nemám seriózní informace o zákulisí ruské politické či mocenské scény (v čemž nejsem asi sám, včetně většiny slovutných politologů), nevidím žádnou růžovou variantu ruské budoucnosti.

Každopádně, vedle nejhoršího možného scénáře, jímž by bylo uzurpování moci vojensko-policejní juntou a nastolení otevřeně fašistického režimu, nejpravděpodobnější jeví se nějaká forma více či méně násilného rozpadu této pseudofederace. K tomu, aby bylo možné předvídat konkrétní obrysy nově vzniklých geopolitických útvarů – např. nové Dálnovýchodní republiky nebo Povolžské, Sibiřské či Turanské federace – museli bychom kromě etnických / národnostních a náboženských aspektů vzít do úvahy i roli konkrétních regionálních autorit, ať již vojenských činitelů, duchovních a politických představitelů anebo oligarchů a jejich ekonomických zájmů a plánů. Což je složitý rébus i bez zřetele na vnější faktory a nepředvídatelné okolnosti, třeba i iracionální, hrající v dějinách mnohdy větší roli, než logické argumenty a racionální plány.

S tím, jak Putinův režim stále více zabředá do mezinárodní izolace, ekonomických problémů a s tím spojené rostoucí nespokojenosti většiny obyvatel, uchyluje se k nepokrytým totalitním praktikám, které jen urychlují výše uvedené procesy.

Ostatně i Zbigniew Brzezinski kdysi prohlásil: „Putin by měl myslet na svou budoucnost. Přílišné soustředění ruských vládnoucích elit na obohacení se může časem vyvolat ve společnosti reakci a nepřátelství. Ještě k tomu nedošlo, ale soudím, že existuje potenciální riziko”.

Připadá mi, jakoby si Kreml neuvědomoval, že vždy v historii platil nepsaný zákon, že neustálým přitahováním šroubů represe se současně zmenšuje prostor na dialog a snižuje možnost, že dojde k pokojnému předání moci. Že s každým úderem pendreku autoritářský režim jenom posiluje počet svých odpůrců, resp. radikalizuje dosud mírumilovné občany, věřící ještě v možnost pokojného dialogu s mocí.

Svědectvím toho může být třeba nebývale silná vlna sympatií projevovaných tzv. „slušnými“ občany ke gerilové skupině Primorských partyzánů, provádějící v letech 2009-10 útoky na policejní hlídky a služebny na ruském Dálném východě.[305] V souvislosti s procesem nad pěticí přeživších „partyzánů“ v r. 2014 například i komentátor stanice Echo Moskvy Anton Orech prohlásil: „V zemi, kde policejní generálové přijímají milionové úplatky, se celkem logicky objeví ‘lidoví mstitelé’, kteří vezmou spravedlnost do vlastních rukou.“

O tom, že se nejedná o ojedinělý jev, resp., že mýtus „Primorských partyzánů“ může motivovat stejně smýšlející následníky po celém Rusku (jmenovitě na Kavkaze), svědčí ostatně i skutečnost, že jen dva dny po zatčení vůdce skupiny, Aleksandra Kovtuna, došlo k dalším vražedným útokům na policisty v permské a novgorodské oblasti, tisíce kilometrů od Primorského kraje, a internet i ulice sibiřských měst zaplavily projevy solidarity s touto gerilou (nápisy a grafitti na zdech, plakáty a transparenty).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Konkrétní příklad z našich poměrů se nám nabízí v našem Listopadu 1989, kdy brutální policejní zásah na Národní třídě měl namísto zastrašení občanů a konsolidace situace naopak za následek vyburcování společnosti a pád komunistického režimu. Na tomto místě mohu zmínit i vlastní zkušenost s kontraproduktivitou represí během mé někdejší ilegální činnosti. Ačkoliv se to zdá absurdní, za komunistického režimu každý politický proces nebo zpráva o zásahu StB proti disidentům či undergroundu představovala pro mě paradoxně zároveň povzbuzení v mé vlastní „protistátní“ činnosti. Utvrzovala mě totiž v tom, že nejsem nějaký osamocený mraveneček, solitér či blouznivec, nýbrž jeden z mnoha článků rozsáhlé sítě. Však i k založení Výboru proti diktatuře mě tehdy motivovalo zatýkání chartistů, které mělo za cíl zastrašit společnost.

Zrovna tak je faktem, že většina lidí (mnohdy do té doby fakticky apolitických), kteří zažili třeba zatčení na nepovoleném koncertu či filozofické přednášce, resp. strávili noc na cépézetce[306] a výslech na StB, se následně zapojila do disidentských aktivit (resp. činností považovaných režimem za protistátní) ještě aktivněji, jelikož u nich jednak pominul apriorní strach z nepoznané hrozby, jednak se nezřídka právě díky hromadné perlustraci (např. v případě zadržení účastníků nepovolených koncertů) seznámili mezi sebou a vzájemně motivovali.

Zrovna tak se málokterý odpůrce komunistického režimu dal zastrašit a odradit od „protistátní“ činnosti i vyhazovem z práce. Svou společenskou degradací, ztrátou jistého relativně privilegovaného postavení, byl vlastně takový intelektuál oproštěn od nutnosti nechat se režimem vydírat v obavách ze ztráty zaměstnání či postavení. Jako umývač výkladů, topič nebo noční strážník nebyl již dotyčný člověk režimem vydíratelný, a tudíž do jisté míry nezávislý.

 

Připadá mi, jako by se ruský režim absolutně nepoučil z minulosti, jako by si vůbec neuvědomoval, že fyzickou likvidací a vězněním vůdčích osobností demokratické opozice jednak těmto vytváří nebezpečnou aureolu mučedníků, jednak dává prostor radikálním aktivistům, resp. nezvládnutelným masám.

Přitom poučením by pro něj mohl být případ, kdy zavražděním racionálně uvažujících čečenských presidentů – Dudajeva a Maschadova – uvolnil pole džihádistům typu Basajeva a Umarova, s nimiž byl již dialog vyloučený.

Každý represivní režim se prostě zákonitě časem dostane do situace, kdy se kvůli jeho represím od něj odvrátí i dosud loajální občané, jeho skalní podporovatelé, případně i část ozbrojených složek; kdy už budou věznice plné a sebesilnější policejní jednotky nedokážou bez krveprolití zvládnout celonárodní vzpouru, natož zabránit masové pasivní rezistenci. Takže nakonec nezbývá diktátorům, než buď nespokojené občany postřílet anebo uprchnout.

Dějiny naznačují, že většině diktátorů jako by díky jejich syndromu bohorovnosti chyběl základní pud sebezáchovy, díky jemuž nakonec končí na kandelábru jako Mussolini, před popravčí četou jako Ceaušescu anebo někde v kanále jako Kaddafí a Saddám.

 

Některé aspekty se holt v dějinách stále opakují.

Stejně jako naši soudruzi si koncem 80. let neuvědomovali, že jejich režim, opírající se o cenzuru, rušičky zahraničního rozhlasu, pendreky a estébáckou síť konfidentů a „štěnic“, se stává na prahu éry mikroprocesorů, počítačů, mobilů a satelitní televize neživotaschopným anachronismem, jakoby si dnes kremelští soudruzi neuvědomovali, že v globalizovaném světě elektronické komunikace a sociálních sítí nelze ani v Rusku nastolit totální cenzuru (navzdory restrikcím vůči nepohodlným médiím a mobilním operátorům, vymývání mozků režimními televizemi, věznění novinářů a cenzuře internetu).

Stejně jako populace mamutů s příchodem doby ledové.



[300] Rus. Vsjerossijskoje dětsko-junošeskoje vojenno-patriotičeskoje obščestvennoje dviženije (Всероссийское детско-юношеское военно-патриотическое общественное движение «ЮНАРМИЯ»).

[301] S výjimkou několika států totalitních, jako je Barma, Čína, Kuba, Laos a Severní Korea.

[302] Dobrovolná společnost pro podporu armády, letectva a námořnictva (ДОСААФ).

[303] V polovině r. 2017 má již hnutí Junarmija téměř masový charakter, počet jeho členů dosahuje 100 000.

[304] V Abcházii, Arménii, Bělorusku, Jižní Osetii, Moldávii, Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Tadžikistánu.

[305] Během nebývalé "protipartyzánské" operace, do níž byly nasazeny stovky příslušníků speciálních jednotek, pátrajících v lesích po mstitelích, byla nakonec skupina v červnu 2010 zlikvidována. Při policejní operaci 11. června 2010, při níž jejich byty v Ussurijsku obklíčily speciální policejní jednotky s obrněnými transportéry a za podpory vrtulníků, dva z nich, jednadvacetiletý Alexandr Sladkych a třiadvacetiletý Andrej Suchorad, zahynuli. Zbylí partyzáni − Vadim Kovtun, Aleksej Nikitin, Maksim Kirillov a Vladimir Iljutikov − se vzdali. Vůdce skupiny, Aleksander Kovtun, byl v polovině června zadržen komandem OMONu v ussurijské tajze.

[306] CPZ – „Cela předběžného zadržení“.









Být komunistou, to neznamená hlásit se k určité politické orientaci, to znamená psychický defekt, paranoidní nazírání světa. Proto jsou stalinisté nepoučitelní. Jsem ochoten věřit, že nám dnes snad opravdu nehrozí znovuzřízení komunistických koncentračních táborů, ostnaté dráty na hranicích, zavedení výjezdních doložek a všeobecné pracovní povinnosti (hlavně však díky tomu, že někdejší nomenklaturní kádři a pohlaváři StB přesedlali na byznys a nehodí se jim do krámu restaurace někdejšího reál-socialismu). Zkušenosti z Ruska či Běloruska však ukazují, že i dnes se lze obávat hrubých zásahů do občanských svobod, včetně represí vůči opozici (byť dnes pro nás nepředstavitelných), dostane-li se k moci kleptokracie (kterou představuje Babišova bezskrupulózní parta), ignorující demokratické principy a vymaněná zpod aspoň nominální kontroly mezinárodního společenství. Zároveň nemám ovšem nejmenších pochyb o tom, že zatvrzelí stalinisté – obdivovatelé Kima, Stalina, Gottwalda a Che Guevary − jako ježibaba Semelová, s. Skála či s. Grebeníček − jsou kdykoliv ochotni zaprodat republiku Ruskému impériu a dosud si nenechali zajít chuť vypořádat se s buržuji (čti s opozicí) po čekisticku … a není jejich zásluhou, že k tomu zatím neměli možnost.





Jelikož stalinismus je de facto satanským kultem, je imunní vůči zdravému rozumu, logice i faktům a tudíž přežívá nadále. Stalinisty/satanisty samozřejmě nepřesvědčí nic.





I Magda Goebbelsová byla schopnější sebereflexe než bába Semelová s Grebeníčkem, Skálou, Filipem či Zjuganovem, jestliže prohlásila: 

"My, elita třetí říše, musíme nést následky. Požadovali jsme po německém národu nemožné a s jinými národy jsme jednali s nesmlouvavou krutostí. Za to se nám vítězové tvrdě pomstí. Všichni ostatní mají právo žít, my ne. Selhali jsme." 

                                                           (Magda Goebbelsová, březen 1945)


Přesně definoval nedávno taktiku komunistů (ale i fašistů) s. Skála: "oslovit rozčarování, frustraci a hněv" .... a můžeme doplnit: i "vrozený sklon k zlomyslnosti, parazitismu, závisti a zášti vůči úspěšnějším a schopnějším u nemalé části populace".


Jak prohlásil Winston Churchill: "Komunismus je vzpoura méněcenných" - A protože těch neschopných a neúspěšných bude vždy více než schopných a úspěšných, mesiášské ideologie a hlasatelé rovnosti (Království Božího, okamurovské přímé demokracie a beztřídní společnosti) budou mít vždy dostatek stoupenců očekávajících zázračné vyřešení svých existenčních problémů. Obvykle na úkor té šťastnější společenské skupiny. Bohužel, tito nýmandi početností svých řad následně zdůvodňují své "právo", považujíce je za potvrzení pravdivosti svých teorií ("když nás je mnoho - máme pravdu").







[1]     Vedle zmíněné děržavnosti neboli víry v předurčenost dominantní role Ruska a vlastenectví je podle putinismu hlavním pilířem ruské společnosti kolektivismus, tedy protipól ideálu západní společnosti, jímž je osobní svoboda jednotlivce.
[2]     Společnosti, kde produkční síly (výrobní prostředky a lidské schopnosti) jsou vlastněny a řízeny státem kapitalistickým způsobem, i když se takové státy třeba samy nazývají socialistickými.
[3]     Ústředí ruské pravoslavné církve a sídlo patriarchy v Moskvě.
[4]     V letech 1921-26 se odehrávalo např. povstání Jakutů proti sovětské moci, v r. 1934 se vzbouřili Něnci na poloostrově Jamal.
[5]     Např. gruzínské protibolševické povstání (srpen-září 1924),
[6]     V oblasti Turkestánu pokračuje Basmačské povstání (započaté na přelomu 1918-1919), které se podařilo zlikvidovat až v r. 1933 a oblast úplně pacifikovat v r. 1938.
[7]     Zhruba 250 000 Židů emigrovalo již v letech 1970-1980; dalších cca 80 000 v letech 1991-92.
[8]     Odhaduje se, že celkem (tj. včetně ruských občanů žijících střídavě v zahraničí a v RF) od r. 1989 opustilo Rusko až 18 milionů lidí. Rozsah emigrace z Ruska od rozpadu Sovětského svazu (1991-2018) se pohybuje mezi 4-5 miliony lidí.
[9]     Za vlády Putina se počet těch, kdo se z Ruska stěhují do zahraničí, výrazně zvýšil. Zatímco v r. 2011 z Ruska odešlo 36 774 lidí, v r. 2013 už jich podle ruského statistického úřadu bylo 186 382, v r. 2014 podle údajů Rosstatu emigrovalo 308 000 lidí, v r. 2015 až 350 tisíc obyvatel. Jde v podstatě o největší emigrační vlnu v historii země. Podíl těch, kdo chtějí emigrovat, vzrostl po Putinově znovuzvolení v letech 2011-2013 na 22%, ještě v r. 2009 přitom po odchodu toužilo jen 13% Rusů.
[10]    Jen v letech 2015-16 šlo o 15 tis. osob.
[11]    Srov. Zj 17,2.
[12]    Srov. Zj 17,4.
[13]    V létech 1924-91 se Vorobjovy hory jmenovaly Leninské hory.
[14]    Srov. Žl 68, 15; Dan 2, 35, Am 4, 1; 6, 1; Abd 8-21.
[15]    Do roku 1968 včetně Albánie.
[16]    Izajáš 47: 5





Vrcholné stádium komunistické epidemie





.... a vstávají noví bojovníci


Nepoučitelní a tak nebezpeční





Stalinisty/satanisty samozřejmě nepřesvědčí nic. Jde jen o to osvětou před jejich působením chránit aspoň lidi naivní a pomýlené. Proto obětuji vzácný čas formulováním argumentů a předkládáním faktů na stránkách http://ferohrabal.blogspot.cz/?view=magazine





Zájemcům o život reálného současného Ruska doporučuji 1., pilotní svazek ze sibiřské série cestopisů

- CESTA NA TAJMYR aneb "Po Jeniseji k Severnímu ledovému oceánu - krajem šamanů, starověrců, komunistických lágrů a morbidní postsovětské nostalgie" (doplněným stovkami barevných fotografií)

- který se pokouší oslovit nejen milovníky cestování a cestopisů, ale i lidi zajímající se o reálné autentické Rusko (potažmo Sibiř a Arktidu) a historii vztahů Rusko v. Západ.







ANOTACE: „Cestopis o Rusku, a jmenovitě hlavně o Sibiři a Arktidě, z pera renomovaného českého cestovatele, jenž zná Rusko zřejmě lépe, než 90% Rusů, jelikož ho během posledních 10 let projel křížem krážem, absolvujíc desetitisíce kilometrů, od Petrohradu po Vladivostok, od Murmansku po Magadan, od Čečenska po Čukotku a od Altaje po Jamal, Tajmyr a Jakutsko, a navštívil de facto všechny oblasti a republiky Ruské federace, vyhýbajíc se vesměs turistickým destinacím, ale navštívil mnohá posvátná místa, přírodní rezervace, archeologická naleziště, výzkumné ústavy i polární stanice, pozůstatky stalinských lágrů i pozoruhodné přírodní scenérie. Pomáhal vakcinovat soby jamalským pastevcům, účastnil se lovu kalmárů v Japonském moři a sobů na Čukotce, lovil jesetery na Leně a kambaly na Kolymě,  zúčastnil se šamanských obřadů na Altaji, v Jakutsku, Tuvě a Burjatsku, splavil mohutné a divoké sibiřské řeky - Jenisej, Irtyš, Lenu, Kolymu, Angaru a Podkamennou Tunguzku...

Díky tříletému pobytu uvnitř nejrůznějších místních etnických a sociálních komunit měl možnost seznámit se zdejšími poměry – každodenním životem a názory obyčejných lidí – komplexněji, než se to podaří mnohému "domorodci", žijícímu ve vzdálené metropoli, nebo zahraničnímu "expertovi", mnohdy navíc závislému na službách tlumočníka, během několikatýdenní expedice.

Cestujíc po Rusku dálkovými vlaky, maršrutkami a náklaďáky, občas pásovými transportéry, na palubě vrtulníku, nákladní lodi či tankeru, setkává se během svých cest s intelektuály i dělníky a řemeslníky, ministry i pastevci, vědci i šamany, rektory universit i venkovskými učiteli, žurnalisty, byznysmeny i politiky, s polárníky, kozáky, piloty vrtulníků i šoféry náklaďáků; s lodníky, námořníky i rybáři. Diskutuje při šálku čaje či sklence vodky s místními umělci, spisovateli, válečnými veterány, lovci a zlatokopy, studenty i penzisty, buddhistickými mnichy, muslimskými imámy i židovskými rabíny, pravoslavnými popy i katolickými misionáři, s etnografy i příslušníky četných původních etnik, aby své poznatky a zážitky následně prezentoval ve svých cestopisech, doplňujíc je vlastními úvahami.

Kniha je navíc doplněná zhruba 750 jedinečnými barevnými fotografiemi.“

 










 


Zájemcům o život reálného současného Ruska doporučuji knižní sérii "Cesta na konec světa a zpět":


***

již vyšlo:

CESTA NA TAJMYR aneb "Po Jeniseji k Severnímu ledovému oceánu - krajem šamanů, starověrců, komunistických lágrů a morbidní postsovětské nostalgie",
 1. svazek ze sibiřské série cestopisů  (doplněným stovkami barevných fotografií) - který se pokouší oslovit nejen milovníky cestování a cestopisů, ale i lidi zajímající se o reálné autentické Rusko (potažmo Sibiř a Arktidu) a historii vztahů Rusko v. Západ, jakož i naivní a pomýlené "rusofily" čerpající své informace o "zemi, kde dnes znamená včera", výlučně ze Sputniku a proruských webů či bulvárních / dezinformačních médií.





ANOTACE: 
„Cestopis o Rusku, a jmenovitě hlavně o Sibiři a Arktidě, z pera renomovaného českého cestovatele, jenž zná Rusko zřejmě lépe, než 90% Rusů, jelikož ho během posledních 10 let projel křížem krážem. Nejen od Petrohradu po Vladivostok, ale též od Murmansku po Magadan, od Čečenska po Čukotku a od Altaje po Jamal a Tajmyr, a navštívil de facto všechny oblasti a republiky Ruské federace, vyhýbajíc se vesměs turistickým destinacím, ale navštívil mnohá posvátná místa, polární stanice, pozůstatky stalinských lágrů i pozoruhodné přírodní scenérie. Pomáhal vakcinovat soby jamalským pastevcům, účastnil se lovu kalmárů v Japonském moři a sobů na Čukotce, lovil jesetery na Leně a kambaly na Kolymě,  zúčastnil se šamanských obřadů na Altaji, v Jakutsku, Tuvě a Burjatsku, splavil mohutné a divoké sibiřské řeky - Jenisej, Irtyš, Lenu, Kolymu, Angaru a Podkamennou Tunguzsku...
Díky tříletému pobytu uvnitř nejrůznějších místních etnických a sociálních komunit měl možnost seznámit se zdejšími poměry – každodenním životem a názory obyčejných lidí – komplexněji, než se to podaří mnohému "domorodci", žijícímu ve vzdálené metropoli, nebo zahraničnímu "expertovi", mnohdy navíc závislému na službách tlumočníka, během několikatýdenní expedice.
Cestujíc po Rusku dálkovými vlaky, maršrutkami a náklaďáky, občas pásovými transportéry, na palubě vrtulníku, nákladní lodi či tankeru, setkává se během svých cest s intelektuály i dělníky a řemeslníky, ministry i pastevci, vědci i šamany, rektory universit i venkovskými učiteli, žurnalisty, byznysmeny i politiky, s polárníky, piloty vrtulníků i šoféry náklaďáků; s lodníky, námořníky i rybáři. Diskutuje při šálku čaje či sklence vodky s místními umělci, spisovateli, válečnými veterány, lovci a zlatokopy, studenty i penzisty, buddhistickými mnichy, muslimskými imámy i židovskými rabíny, pravoslavnými popy i katolickými misionáři, s etnografy i příslušníky nesčetných původních etnik, aby své poznatky a zážitky následně prezentoval ve svých cestopisech, doplňujíc je vlastními úvahami.
Kniha je navíc doplněná zhruba 750 jedinečnými barevnými fotografiemi.“

Kompletní prezentace knihy (včetně recenzí a ukázek) je na webu  

http://www.cadpress.sk/tajmyr2018.htm




Objednáte-li si knihu přímo přes eshop CadPress: 

resp. přímý link
http://www.cadpress.cz/cadpress/eshop/0/0/5/11504-CESTA-NA-TAJMYR-F-R-Hrabal-Krondak ,
 jednak ušetříte zhruba 10% z běžné MO / pultové ceny v knihkupectvích,


Jednak zároveň podpoříte autora/vydavatele, který by jinak – při prodeji prostřednictvím VO distribuce – dostal pouze 1/3 z prodejní ceny!



další svazky edice








CITUJI Z OHLASŮ: 

„Toto je daleko, daleko více než jen cestopis. Mohu napsat jen jedno… Doporučuji…. Doporučuji… Doporučuji!“   -   Václav MARHOUL, filmový režisér
-----------
"Některé cestopisy se svou autentičností vymykají obvyklým popisům průběhu putování, památek a reálií, a jsou svým způsobem antropologickými sondami. Do této kategorie neotřelých pohledů na neznámé kraje patří i tato publikace. Autor se tak řadí po bok Jana Eskymo Welzla či Mnislava Zeleného-Atapany.     
Chcete-li se o Rusku dozvědět něco, co dozajista nevíte, určitě si knížku přečtěte."
                                                     
Prof. MUDr. Cyril HÖSCHL DrSc.
-----------

"Krondakovy knihy kombinují osobní svědectví z terénu s poznatky z dějin, politiky, mezinárodních vztahů, ekonomiky, kultury a životního stylu obyvatel navštívených zemí. Množství událostí a osudů - příběhy známých osobností i zcela neznámých lidí, postřehy z osobních setkání, úvahy o sociálním a ekonomickém prostředí, četné příhody, ze kterých se dají odečítat hlubší souvislosti - to vše pulzuje poutavým vyprávěním, doprovázejíc hlavní příběh, jehož aktérem je samotný autor, potulující se napříč onou širou zemí, mezi arktickou tundrou, sibiřskou tajgou a kavkazskými horami.
      Kniha Fera Hrabala-Krondaka je vynikající čtení pro každého, kdo se zajímá o zemi, kde se dnes minulost dere do budoucnosti."

PhDr. Grigorij Mojsejevič MESEŽNIKOV,
politolog a politický analytik, prezident Institutu pro veřejné otázky
-----------

 "Tato nejnovější Krondakova kniha nepředstavuje jenom pouhý další cestopis o Rusku doplněný stovkami jedinečných fotografií. Jde o cestopis “literárně-sociologicko-politologický“, resp. plasticky podaný reálný obraz dnešního Ruska z pera renomovaného českého cestovatele, jenž zná Rusko zřejmě lépe, než 90% Rusů. Hrabal-Krondak totiž momentálně nepochybně patří k největším znalcům dnešního Ruska u nás; 

Jaromír ŠTĚTINA, 
bývalý dlouholetý reportér z oblastí Sovětského svazu 

=================

Z tohoto cestopisu jsem vysloveně nadšen a doporučuji k přečtení.  S autorem nemusíte souhlasit v jeho politických názorech, je dosti kriticky k vládě Vladimíra Putina, ale jinak je to opravdu úžasný detailní cestopis po dnešní Ruské federaci.  

Lukáš Lhoťan
publicista



 




Mé rozhovory a vystoupení v médiích a recenze mých knih


BRITSKÉ LISTY:

https://www.blisty.cz/art/106314-ruskem-za-poznanim.html 

 

 

https://www.blisty.cz/art/106958-nejvetsim-nebezpecim-pro-rusko-je-jeho-rezim.html




https://ferohrabal.blogspot.com/2021/12/cestovni-zapisky-z-ruska.html


***



Vystoupení v diskuzním pořadu "Máte slovo" - 
téma Napětí na Ukrajině / Ruská hrozba










 rozhovor v Startitupu 



https://tv.idnes.cz/rozstrel/rozstrel-fero-richard-hrabal-krondak-cely-zaznam.V220128_120235_idnestv_jaha

nebo

https://vod.idnes.cz/a/2201/28/VF220128_170647_flv_middle_jaha.mp4



***


F. R. Hrabal-Krondak -- rozhovor o současném Rusku a rusko-evropských vztazích pro "Krajské listy" / 18. únor 2021:

https://www.facebook.com/fero.hrabal/posts/5320866491286721 
nebo
https://www.krajskelisty.cz/stredocesky-kraj/25283-kazda-ctvrta-ruska-rodina-obyva-drevenici-bez-wc-to-je-35-milionu-lidi-rika-cestovatel-fero-r-hrabalkrondak-pritom-se-kreml-ohani-raketami.htm

 

***


Rozhovor v iDnes / MF Víkend 20/8 2021:

https://www.idnes.cz/cestovani/kolem-sveta/rusko-cestovatel-a-spisovatel-fero-richard-hrabal-krondak-rozhovor.A210730_134802_kolem-sveta_hig?

 

 

***

Rozhovor o reálném aktuálním Rusku - FORUM 24:

https://www.forum24.cz/fero-hrabal-krondak-rusky-narod-je-osudove-poznacen-sovetskym-dedictvim/


***

 

Literárna revue 4/2021 / Sobota 13.02.2021

Hosťom Literárenej revue je FRANTIŠEK HRABAL KRONDAK - cestovateľ a autor knihy

CESTA NA TAJMYR alebo po Jeniseji k Severnému ľadovému oceánu:

https://www.rtvs.sk/radio/archiv/1099/1517565

 

***

FORUM 24:

https://www.forum24.cz/fero-hrabal-krondak-rusky-narod-je-osudove-poznacen-sovetskym-dedictvim/

 

 ***

https://www.forum24.cz/rusko-ktere-skoro-nikdo-nezna-cestopis-fero-hrabala-krondaka/


***

DENNÍK N:

https://dennikn.sk/2645204/pozoruhodne-knihy-o-krajine-kde-sa-minulost-derie-do-buducnosti


 

Zájemcům o život reálného současného Ruska doporučuji knižní sérii "Cesta na konec světa a zpět":



*** 



aktualiazce 22/2/22

Komentáře

Anonymní píše…
Od smrtícího úniku antraxu na Urale uplynulo 40 let. Sověti „biologický Černobyl“ roky tajili
:( Kvůli uvolněné ventilaci se do okolí dostalo několik kilogramů antraxových spór,“ přibližuje vznik katastrofy vedoucí katedry molekulární patologie a biologie Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany Zuzana Kročová.

Obětí mohly být miliony
Informace o počtu obětí se různí. Nějčastěji se ale hovoří o 60 až 70 mrtvých a dalších desítkách nakažených. Podle Kročové většímu neštěstí zabránil směr větru, který tehdy vanul od města. „Pokud by vanul v opačném směru, obětí mohly být podle odhadů miliony,“ upozornila Kročová.
Přesně před 40 lety, 2. dubna 1979, došlo v tehdejším Sovětském svazu k takzvanému sverdlovskému incidentu přezdívanému také biologický Černobyl. Z vojenské laboratoře, kde se vyvíjely biologické zbraně, uniklo do okolí několik kilogramů antraxových spór. Roky pak sovětské úřady tvrdily, že propuknutí epidemie antraxu v oblasti bylo způsobeno nakaženým masem, které lidé snědli. Kolik lidí v důsledku nehody zemřelo, se přesně neví. Oficiálně se mluví o 66 mrtvých.

Více: https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2776496-od-smrticiho-uniku-antraxu-na-urale-uplynulo-40-let-soveti-biologicky-cernobyl-roky






Anonymní píše…
Ubíjeli lidi polními lopatkami. Od masakru v Tbilisi uběhlo 30 let.
(Jaroslav Krupka)
"Bože můj, je to tak tragické, tak hrozné a tragické. Mladé dívky i chlapci jsou mrtví. Situace je tu velmi nebezpečná," reportovala 9. dubna 1989 gruzínská filmařka Lana Gogoberidzová z Rustaveliho třídy v gruzínském Tbilisi. Probíhala tam demonstrace, kterou krvavě potlačila sovětská armáda. Zahynulo 21 lidí, z toho 17 žen. Mnohdy šlo o šestnáctileté studentky¨
https://dotyk.denik.cz/publicistika/demonstrovali-a-sovetska-armada-zacala-palit-od-masakru-v-tbilisi-ubehlo-30-let-20190409.html
ferohrabal píše…
Rusové financovali sjezd Slovanů, přijeli i dezinformátoři. (13. 6. 2017).
V r. 2017 v Moskvě proběhl Všeslovanský sněm, na který dorazily i známé tváře dezinformačních serverů. Část nákladů za českou výpravu platili Rusové a na akci se hovořilo o sjednocení všech Slovanů do unie. Šéfa české delegace a propagátora slovanství Zdeňka Opatřila přijal i velvyslanec v Moskvě Vladimír Remek. Podle českého ministerstva zahraničí se nejednalo o oficiální akci tuzemské diplomacie. Experti varují, že podobné sjezdy mají za cíl rozšiřovat ruský vliv do Evropy.
Praha - Slované by se měli spojovat, možná i vytvořit společnou unii, znělo na šestidenním Všeslovanském sněmu v Moskvě, který se konal před dvěma týdny. Ubytování pro početnou českou delegaci zaplatila ruská strana, stejně tak i dopravu po Rusku. Sněmu se účastnili i zástupci neuznané Doněcké či Luhanské lidové republiky.

Pokračování: https://zpravy.aktualne.cz/domaci/rusove-platili-sjezd-slovanu-prijeli-i-dezinformatori-sefa-c/r~5f186c7a4f7311e7886d002590604f2e/

Však Idea panslavismu je trojský kůň ruského imperialismu, jakýsi předobraz Kominterny - viz
Idea Třetího Říma a Zjuganovovi "blaničtí rytíři"
https://ferohrabal.blogspot.com/2019/03/idea-tretiho-rima-zjuganovovi-blanicti.html

+

"RUSKÁ OPRIČNICKÁ DEMOKRATURA V PRAXI":
http://ferohrabal.blogspot.sk/2017/05/rusky-antimajdan-navrat-opricniny.html
Anonymní píše…
Ruský neonacismus a pravoslavný extremismus.
Ruský prezident Vladimír Putin připojení Krymu k Rusku vysvětloval nutností ochránit ruské obyvatele Ukrajiny před fašistickou vládou v Kyjevě. Přitom v ruské státní Dumě sedí poslanci s extremistickými a antisemitskými názory, kteří mají blízko k neonacistickým skupinám.
https://www.armadninoviny.cz/rusky-pravoslavny-extremismus-a-neonacismus.html
Anonymní píše…
Ruský novinář zemřel po pádu z okna, psal o korupci a žoldácích v Sýrii - 16. dubna 2018 .
V Jekatěrinburgu zemřel ruský investigativní novinář Maxim Borodin poté, co vypadl z okna. Policie jeho smrt vyšetřuje jako sebevraždu, té však Borodinovi blízcí nevěří. Novinář psal o korupci i ruských žoldnéřích, kteří padli v Sýrii. Den před svou smrtí tvrdil, že se kolem jeho bytu pohybují maskovaní muži.
Zdroj: https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/maxim-borodin-rusko-novinar-smrt-zoldneri-syrie.A180416_101753_zahranicni_kha?
ferohrabal píše…
Vojáci jako drancující sebranka alkoholiků. Film o Rusech v Afghánistánu do kin asi nepůjde.
Původně měl být film Bratrstvo režiséra Pavla Lungina součástí oslav výročí konce druhé světové války, teď ale není jisté, jestli se do kin vůbec dostane. Snímek, který vypráví o sovětské invazi v Afghánistánu, se totiž nelíbí některým ruským politikům i válečným veteránům. Ti dokonce požadují, aby úřady dílo zakázaly.

https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/2794682-vojaci-jako-drancujici-sebranka-alkoholiku-film-o-rusech-v-afghanistanu-do-kin-asi
ferohrabal píše…

Toužil po svobodné Gruzii a na Stalina prozradil kde co. Včetně jeho sadismu a spolupráce s carskou policií.
Jeho jméno, Josif Iremašvili, je dnes prakticky neznámé. Proslavil se však knihou nazvanou „Stalin a gruzínská tragédie“, která osvětluje dětství a mládí pozdějšího diktátora Stalina. Byly kruté – a drobný, v dospělosti jen 162 cm vysoký chlapec s chromou levou rukou, krutosti lidí i osudu čelil ještě větší krutostí vlastní.

Josif Iremašvili (nar. 24. dubna 1878) byl Stalinovým kamarádem z dětství a spolužákem a později i komunistickým revolucionářem stejně jako on. Jeho pohled na Stalina je historicky nedocenitelný zejména pokud jde o Stalinovy osobnostní rysy. Vše nejspíš už začalo tím, že Stalin se narodil teprve dvacetileté matce jako její již čtvrté dítě. Jeho otec, Vissarion Džugašvili, byl obuvník a pijan. O tom, zda byl skutečně Stalinovým biologickým otcem, vznikly určité pochybnosti. Mohl to být i některý z bohatých kupců nebo dokonce slavný cestovatel Przewalský (po němž je pojmenován známý divoký kůň), jenž se v odpovídající dobu zdržoval ve městě. Tomu je Stalin dokonce i fyzicky podobný. Etnicky Džugašviliho rodina patřila mezi Osety (Osetijce), příslušníky jednoho z kavkazských národů.
Více: https://nasregion.cz/touzil-po-svobodne-gruzii-a-na-stalina-prozradil-kde-co-vcetne-jeho-sadismu-a-spoluprace-s-carskou-policii-101916
Anonymní píše…
Rudí švábové si zřejmě neodpustí srovnávat brutalitu ruským Omonů vůčí mírumilovným občanům, kteří si dovolili zvednout transparent s heslem "Svobodné volby", se zákroky pařížské policie vůči násilníkům podpalujícím auta, demolujícím obchody a vrhajícím kamení po policajtech (proti nimž by v Rusku nebo Číně už nastoupily tanky a odstřelovači)
Prvomájový pochod v Petrohrade: Dvoch aktivistov odsúdili na desať dní väzenia

https://www.aktuality.sk/clanok/688822/prvomajovy-pochod-v-petrohrade-dvoch-aktivistov-odsudili-na-desat-dni-vaezenia/

Zatýkanie počas protestu v Petrohrade, 1. máj 2019
Zdroj: Reuters
Dvoch účastníkov prvomájového pochodu v Petrohrade odsúdil tamojší súd na desať dní väzenia. Akciu miestne úrady síce povolili, ale skončila sa masovým zatýkaním jej účastníkov, informovala vo štvrtok rozhlasová stanica Echo Moskvy.
Ako spresnila agentúra Interfax, odsúdenými sú bývalý predseda hnutia Otvorené Rusko Andrej Pivovarov a Alexandr Šuršev, petrohradský koordinátor štábu opozičného politika Alexeja Navaľného.
Akcia organizovaná pri príležitosti sviatku jari a práce sa konala pod heslom „Slobodnému Petrohradu slobodné voľby“.
K zásahu polície podľa Interfaxu došlo po tom, ako sa časť davu zastavila na ulici Nevskij prospekt. Zadržaní a na políciu predvedení boli aktivisti, ktorých plagáty a slogany polícia vyhodnotila ako príliš kontroverzné a nezodpovedajúce deklarovaným cieľom pochodu, uviedol spravodajský portál Fontanka.ru.
Dodal, že policajti pri zatýkaní mnohých demonštrantov zvalili na zem a izolovali od tých aktivistov, ktorí ich chceli chrániť, a následne od odvliekli do policajných áut.
Medzi približne 50 zadržanými bol aj poslanec mestského zastupiteľstva Maxim Reznik, ktorého však už medzičasom prepustili na slobodu.
Podujatie bolo úradmi povolené, ale podľa zdroja v hnutí Otvorené Rusko sudkyňa okresného súdu v Petrohrade napriek tomu konštatovala, že Pivovarov je vinný z organizovania nepovoleného verejného podujatia.

Anonymní píše…
Ruská FSB pozatýkala další krymské Tatary. Msta pokračuje, tvrdí aktivisté - Milan Šíma,
Svět bez obalu: Ruská bezpečnostní služba FSB se mstí krymským Tatarům za jejich odpor proti anexi Krymu, říkají aktivisté. Příslušníci tatarské menšiny v minulých letech opakovaně protestovali proti ruské okupaci ukrajinského poloostrova Krym.
Ruská federální bezpečnostní služba FSB potvrdila, že koncem března zadržela dvacet krymských Tatarů. A někteří další byli policií zadrženi v Simferopolu.
FSB říká, že její příslušníci pátrají po členech islamistické skupiny Hizb at-Tahrír. Ta je v Rusku, které Krym okupuje, zakázaná. Na Ukrajině, které Krym patřil do roku 2014, však nikoli.
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/ruska-fsb-pozatykala-dalsi-krymske-tatary-msta-pokracuje-tvrdi-aktiviste-71084?seq-no=3&dop-ab-variant=7&source=article-detail
ferohrabal píše…

Rudé a hnědé zlo: Film, kterého se bojí celé Rusko!
Lotyšský dokument The Soviet Story vypráví příběh sovětského režimu a jakou roli hráli sověti v nejhrůznějším nacistickém projektu – holocaustu.

Ve filmu se objevují nedávno odkryté archivní dokumenty, které odhalují zajímavé informace o spolupráci sovětů s nacisty. Filmové záběry, fotografie a dokumenty jsou doplněny o rozhovory s historiky a svědectví bývalých sovětských zpravodajů a disidentů.

Šokující scény a vyprávění o hladomoru na Ukrajině (1932/33), o masakru v Katyni (1940), o partnerství SS a KGB, o sovětských masových deportacích, či obrutálních lékařských experimentech v gulagu jsou hrozivou výpovědí o pravé tváři Sovětského svazu a jeho vedení.

Autor a režisér filmu Edvins Snore sbíral materiály pro tento film po více než 10 let. Premiéra proběhla dne 9. dubna 2008 v Evropském parlamentu a vzápětí vyvolalaostrou reakci ze strany Ruska, kde byl film nejen odsouzen, ale i zakázán. Ruští historici, kteří ve filmu vystupovali, se stali terčem štvavé kritiky a výhrůžek. Dokonce i ti, kteří na filmu nijak neparticipovali, byli donuceni vyjádřit veřejně lítost nad svou účastí ve filmu!

Ukázka z filmu: http://extrastory.cz/rude-a-hnede-zlo-film-ktereho-se-boji-cele-rusko.html

Celý film: https://www.youtube.com/watch?v=kK2nhcIlcxg

https://www.youtube.com/watch?v=yw357t_2XGM
ferohrabal píše…
Na Sibiři slavili 140 let od narození Stalina. Nikomu nevadilo, že masový vrah se narodil v prosinci:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/na-sibiri-slavili-140-let-od-narozeni-stalina-nikomu-nevadilo-ze-masovy-vrah-se-narodil-v-prosinci-75640?dop-ab-variant=6&seq-no=1&source=hp
ferohrabal píše…
https://hlidacipes.org/ales-rozehnal-putin-je-falesny-mesias-autoritarstvi-neni-reseni-ani-kdyz-jini-chybuji/?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
Anonymní píše…
Po zhroucení SU se Západ nadšeně hrnul do spolupráce s „ novým „ Ruskem, slíbil „ parlamentní „ ( kleptokratické ) republice rozsáhlé úvěry a investice do jejího chátrajícího průmyslu a infrastruktury ( v 8/92 Šumejko oznámil, že ruská vláda získala zahraniční investice v částce 1 mld dolarů), ale přehlédl, že spolu s bolševiky a KGB v RF po 74 let paralelně vládla zločinecká subkultura ( tisíce kriminálních gangů , rozdělených na 200 větších skupin ) , která po pádu SU pro KGB nabyla na významu. Boris Jelcin v roce 94 Rusko nazval „ velmocí zločinu a největším mafiánským státem na světě„ .
Západní firmy, které počátkem 90.let v RF unáhleně investovaly, za své investice draze zaplatily životem či „ kompromisy “, a svých investic trpce litovaly.Jejich šéfové přiznaly, že obchody v RF se nedělaly na základě smluvních kontraktů, ale že se obchody v částkách stovek miliónů dolarů uzavíraly ústně.

V RF za Brežněvovy vlády, která se starala jen o své vlastní obohacení, přes korupci a nelegální obchody s barevnými kovy a drahými kameny v ruské stínové ekonomice převládli organizovaní zločinci, napojení na Brežněvovu dceru Galinu, zetě Jurije Čurbanova ( v roce 88 dostal 12 let vězení, Brežněvovým švagrem byl generál KGB Semjon Cvigun ), a jejího milence zpěváka Borise Burjaceho, jenž obchodoval s brilianty, které získal od podsvětí z prostředí cirkusů ( Burjace za Andropova skončil ve vězení, další přítel Brežněvové, bývalý SU zápasník – judista z OH v Soulu Jurij Sokolov*1961 dostal v roce 90 trest smrti jako člen leningradské mafie ).

S drahými kameny, barevnými kovy + s drogami, stejně jako se zbraněmi a s bavlnou, obchodoval především 1.tajemník KS Uzbekistánu Šarif Rašidovič Rašidov, náměstek Ščolokova ( po Brežněvově smrti údajně spáchal sebevraždu, když Andropov (KGB) vyšetřováním této stínové ekonomiky pověřil vyšetřovatele Generální prokuratury arménské národnosti Telmana Gdljan ).

Rašidov dostal od Brežněva 10 kusů Leninova řádu výměnou za 6 miliónů tun bavlny ročně ( tento objem nikdy nesplnil, protože producenti bavlny nedostávali zaplaceno za to, co vypěstovali, ale za to, co uvedli na papír ), jejíž pěstování je nesmírně náročně na spotřebu vody, kterou neměli chudí obyvatelé Uzbekistánu ...

Bolševik Rašidov stovky chudých muslimských žen a dívek přiměl k prostituci pro bolševickou nomenklaturu ve jménu komunismu a lepších zítřků ( odtud místní tradice sebeupalování žen, kdy se tyto zneužité ženy polévaly benzínem a upalovaly, protože je po jejich zneužití nikdo nechtěl za manželky).

Přítelem mafiána Šarifa Rašidova byl i Jegor Ligačev, Brežněvův ideolog, a budoucí zapřísáhlý kritik a nepřítel Gorbačova.

Autor: Andrea Kostlánová | čtvrtek 19.5.2016 8:49 | karma článku: 20.57 | přečteno: 1189x
Zdroj: https://kostlanova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=521767
ferohrabal píše…
Moskevský soud nařídil likvidaci hnutí Za lidská práva, jedné z nejstarších organizací tohoto druhu v Rusku. V pátek o tom informovalo Rádio Svobodná Evropa / Rádio Svoboda (RFE/RL). Agentuře AFP to potvrdil zakladatel hnutí a jeho ředitel Lev Ponomarjov.

Více: https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/v-rusku-zakazali-hnuti-za-lidska-prava-40302030?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=z-boxiku

ferohrabal píše…
https://www.ceskenoviny.cz/zpravy/afp-ruska-televize-odvysila-serial-o-leninovi-bez-mytu/1818130?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu
ferohrabal píše…
Moskevský soud zakázal organizaci původních malých národů ruského severu. Kritizovala plány na těžbu ropy, plynu, zlata a platiny v Arktidě.
«Местное население мешает государству добывать нефть, газ и золото». Руководитель Центра содействия коренным народам Севера о ликвидации организации:
https://theins.ru/news/186430?fbclid=IwAR2O0GogrE3B7w1peLhkTsV52XyOQza119IND5GoOJSGYp4013N_QqeERf0


Udmurtský národ vymírá, nemohu být lhostejný, řekl aktivista. Upálil se před parlamentem:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/udmurtsky-narod-vymira-nemohu-byt-lhostejny-rekl-aktivista-upalil-se-pred-parlamentem-81921
ferohrabal píše…

Chladnokrevná vražda Gruzínce v centru Berlína: Stopy vedou k ruské tajné službě GRU
ČTK
30. 8. 2019 16:11
Množí se indicie, že za vraždou Gruzína v centru německé metropole z minulého týdne stojí Moskva. Podle magazínu Der Spiegel má Rus podezřelý z vraždy číslo pasu, které ukazuje na napojení na ruskou vojenskou tajnou službu GRU. Podezřelé jsou i další okolnosti.

https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/chladnokrevna-vrazda-gruzince-v-centru-berlina-stopy-vedou-k/r~db3690d6cb2f11e99b40ac1f6b220ee8/
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/vrah-prijel-na-kole-a-dvakrat-vystrelil-je-za-smrti-v-berlin/r~56dbb99ec8ad11e9a01c0cc47ab5f122/




ferohrabal píše…

Sestřelení MH17: podle telefonních odposlechů boje na Ukrajině řídil ruský ministr obrany
https://www.forum24.cz/sestreleni-mh17-podle-telefonnich-odposlechu-boje-na-ukrajine-ridil-rusky-ministr-obrany/

ferohrabal píše…

https://www.youtube.com/watch?v=QyRYT6CL2Z4&feature=youtu.be&fbclid=IwAR3CbAyoUEh6cPAadCA7Cy_4NH6RS5XdSyaQVclNUGbInvWT0IBNjJIYenA

https://m.russia.tv/brand/60851/videos/episode/2225089/1969968/
https://www.youtube.com/watch?v=o30jRZ5gZRg&fbclid=IwAR1k6w_-USU9ZMj22ZQ2J77AYbhUqHcsWy-ZY-QQCLycNSxDfbyWw6eTZJU

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/lzete-a-v-cesku-se-vam-smejeme-rekl-starosta-novotny-v-ruske-statni-televizi-83750
ferohrabal píše…
https://www.lidovky.cz/svet/nemecko-kvuli-vrazde-gruzince-vyhosti-dva-ruske-diplomaty-za-cinem-udajne-stoji-moskva.A191204_124520_ln_zahranici_ele
ferohrabal píše…
Junarmija: ruský „Putinjugend“ pro nové války:
https://informnapalm.org/cz/junarmija-rusky-putinjugend-pro-nove-valky/
ferohrabal píše…

Muž podezřelý z podílu na sestřelení letu MH17 byl prý zavražděn v Moskvě.
https://www.forum24.cz/muz-podezrely-z-podilu-na-sestreleni-letu-mh17-byl-pry-zavrazden-v-moskve/
Takhle se čistí v Rusku politická scéna … někdo vypadne z okna, jiného srazí auto, další podlehne otravě ze zkažené konzervy …
ferohrabal píše…
https://www.novinky.cz/ekonomika/clanek/rusko-musi-akcionarum-zbankrotovaneho-jukosu-zaplatit-pres-bilion-korun-40313844
ferohrabal píše…
Kdo jiný? https://www.forum24.cz/do-vrazdy-v-berline-je-zapletena-fsb-zjistil-bellingcat
ferohrabal píše…
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/oleg-sencov-prvni-cast-interview/r~b7ebbd8253eb11eaaa1bac1f6b220ee8/
ferohrabal píše…
SESTŘELENÍ MH17 - Tajné zprávy o válce na Ukrajině:
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/valka-na-ukrajine-tajne-zpravy-odhaluji-zapojeni-ruska/r~2bf4cf2e176611ea9ec9ac1f6b220ee8/

***

Komentář Jana Šíra: MH17 a trest. Začíná hlavní líčení s obviněnými z útoku na let Malajsijských aerolinií
https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3059762-komentar-jana-sira-mh17-a-trest-zacina-hlavni-liceni-s-obvinenymi-z-utoku-na-let
ferohrabal píše…
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/katynsky-masakr-polsko-80-let-sovetsky-svaz/r~3e5507be4cd211eaa24cac1f6b220ee8
ferohrabal píše…
Ruský pravoslavný fašismus: https://www.facebook.com/watch/?v=244138597035331


ferohrabal píše…
Zemřel ruský disident Sergej Mochnatkin. Lékaři mu odmítli pomoct:

https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/zemrel-rusky-disident-sergej-mochnatkin-vezensti-lekari-mu-o/r~ec068f20a17f11eaa7deac1f6b220ee8


ferohrabal píše…
GULAG:

https://enigma.ua/articles/zapreshchennye-v-sssr-foto-lagerey-gulaga
ferohrabal píše…

V Rakousku byl zastřelen další kritik Kadyrova, Rus z Čečenska:
https://ct24.ceskatelevize.cz/svet/3134537-v-rakousku-byl-zastrelen-kritik-kadyrova-policie-zatkla-dva-rusy

https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/clanek/v-rakousku-byl-zastrelen-rus-z-cecenska-kritik-kadyrova-40329757
ferohrabal píše…
Jak Kreml manipuluje pohled na ruské dějiny.

https://www.respekt.cz/kontext/pojdme-verit-legende-jak-kreml-manipuluje-pohled-na-ruske-dejiny
ferohrabal píše…
Putin vrátil na politickou scénu ruský pravěk samoděržaví a imperialismu, kritizuje soudobé Rusko profesor Medveděv.

https://denikn.cz/402889/hrajeme-si-na-valku-a-bojujeme-se-smyslenymi-fasisty-kritizuje-soudobe-rusko-profesor-medvedev
ferohrabal píše…
‼️ Právě jsem dokončil 1. svazek ze sibiřské série cestopisů
- CESTA NA TAJMYR aneb "Po Jeniseji k Severnímu ledovému oceánu - krajem šamanů, starověrců, komunistických lágrů a morbidní postsovětské nostalgie"
- a pokouším se jej dostat na knižní trh, resp. hlavně oslovit nejen milovníky cestování a cestopisů, ale i lidi zajímající se o reálné autentické Rusko (potažmo Sibiř a Arktidu) a historii vztahů Rusko v. Západ, jakož i naivní a pomýlené "rusofily" čerpající své informace o "zemi, kde dnes znamená včera", výlučně ze Sputniku a proruských webů či bulvárních / dezinformačních médií.

‼️ Jelikož nepatřím mezi pražskou intelektuální elitu, uvítám, pokud mi všichni, kteří mi fandíte anebo které oslovila má kniha, namísto pouhého lajkování pomůžete podle svých možností moji knihu zpropagovat aspoň mezi svými přáteli, potažmo širší veřejností. Když už ne formou recenze, pak aspoň sdílením a přeposláním odkazů na příslušný web v rámci Vašeho okruhu přátel, známých a kolegů!! 🙏🙏

Pokud nehodláte podpořit vydání mé knihy třeba i formou subskripce na HitHitu, prosím aspoň sdílet níže uvedený odkaz na můj projekt = vydání knihy CESTA NA TAJMYR aneb "Po Jeniseji k Severnímu ledovému oceánu - krajem šamanů, starověrců, komunistických lágrů a morbidní postsovětské nostalgie" https://www.hithit.com/cs/project/8330/vydani-knihy-cesta-na-tajmyr-cestopis-o-sibiri-arktide :) ‼️
ferohrabal píše…
https://denikn.cz/423316/komu-vadi-navalnyj-prilis-dlouhy-seznam-od-generalu-az-po-putinova-kuchare
ferohrabal píše…
https://www.forum24.cz/po-stopach-otravy-alexeje-navalneho-co-predchazelo-jeho-kolapsu-v-letadle-a-kdo-se-ho-chce-zbavit/
ferohrabal píše…
https://zpravy.aktualne.cz/zahranici/za-otravou-navalneho-je-stat-tvrdi-dcera-borise-nemcova/r~7fb455aae77f11eaa25cac1f6b220ee8
ferohrabal píše…
Za výbuchem muničního skladu ve Vrběticích stojí ruští agenti, kteří se pokusili zabít Skripala!
http://feedproxy.google.com/~r/respekt-clanky/~3/_KDumVZ_bMg/za-vybuchem-municniho-skladu-ve-vrbeticich-stoji-rusti-agenti-kteri-se-pokusili-zabit-skripala



Ruští agenti a výbuch ve Vrběticích: Přehled kauzy, ohlasy, komentáře, rozhovory

Premiér Andrej Babiš a vicepremiér Jan Hamáček v sobotu 17/4 večer oznámili, že do výbuchu muničního skladu ve Vrběticích v roce 2014 byla zapojená ruská zpravodajská služba GRU. Česko vzápětí vyhostilo 18 pracovníků ruské ambasády, kteří byli identifikováni jako členové ruských tajných služeb. ČR musí opustit do 48 hodin. Podívejte se na celou kauzu v souvislostech.
https://zpravy.aktualne.cz/domaci/rusti-agenti-a-vybuch-ve-vrbeticich/r~b618e9789fc911eb89ccac1f6b220ee8/

Česká vláda by měla okamžitě a bezpodmínečně trvat na reciprocitě v počtu "diplomatů" (1:1) a tím konečně zlikvidovat centrálu GRU/SVR/FSB na našem území, malý Kaliningrad v srdci Evropy, odkud jsou organizovány ruské diverzní a špionážní aktivity a sponzoring páté kolony po celé západní Evropě - mom. tu mají Rusáci 3x tolik "diplomatů jako srovnatelné spojenecké státy a 10x tolik jako my v Moskvě!!! Kromě vyhoštění aspoň 120 ze 140 ruských "diplomatů" bude na čase zvážit i stopku pro udělování evropských víz všem občanům RF jakkoli spjatým se státním aparátem, justicí a armádou, ruským oligarchům, jakož i členům NSDAP, pardon Jednotného Ruska, a jejich rodinným příslušníkům, aby konečně i spolupodílníci a podporovatelé Putinova režimu pocítili dopady své politiky a intrik vůči Západu.

více již na blogu «Kauza SKRIPAL aneb Stín "Železného Felixe" nad Albionem» http://ferohrabal.blogspot.sk/2018/03/kauza-skripal-aneb-stin-zelezneho.html

+
„2. STUDENÁ VÁLKA MEZI RUSKEM A ZÁPADEM ??“
http://ferohrabal.blogspot.sk/2017/03/2-studena-valka-mezi-ruskem-zapadem.html
ferohrabal píše…
Pokud nám "experti" typu rozvědčíka gen. Šándora (který nedávno prohlásil "Osobně příliš nevěřím tomu, že Rusko se chystá na jihovýchodní Ukrajině zaútočit.") podsouvají spolupodílnictví na rusko-ukrajinské krizi EU a NATO, pak pravdou je, že Západ má má opravdu podíl na této situaci, ale v jiném smyslu: Díky laxnosti Západu při anexi Krymu a ignorování proseb Kyjeva o reálnou vojenskou pomoc se stala Ukrajina snadnou kořistí Ruska, což vyprovokovalo ruskou agresi, která nakonec ohrozí Západ stejně jako před 80 lety militarizované Německo. *** Jestliže dojde k jakékoliv formě ruské agrese vůči Ukrajině, bude na místě konečně oficiálně označit Rusko jako NEPŘÁTELSKOU MOCNOST a v souvislosti s tím zablokovat veškeré proruské weby a postavit mimo zákon všechna média a další aktivity ruské páté kolony... zakázat organizace, sdružení a skupiny šířící ruskou propagandu! Zde již nejde o svobodu projevu a vyjádření názoru, nýbrž o vlastizradu a podvracení ústavního pořádku.
Již samotné pseudopacifistické výzvy ruské páté kolony k obětování Ukrajiny (a bůhvíkoho potom dále), zrušení protiruských sankcí a vystoupení z NATO, resp. dokonce k diverzi a sabotování spojeneckých operací v případě otevřeného konfliktu, jsou v intencích někdejší Henleinovy kampaně, resp. nového Mnichova!
Jak jsem již někde uvedl: Jediná adekvátní bezprostřední reakce na jakýkoliv ruský útok na subjekt NATO může být zničující elektronicko/kybernetický útok na ruské elektronické systémy .... těžko může mít totiž NATO nepřetržitě na jakémkoliv místě potenciálního útoku připravených 200 000 mužů (nemluvě již i případu simultánních čínských operací v JV. Asii, vázajících souběžně masivní americké síly v Tichomoří).... ostatně útočník je vždy ve výhodě a Západu by trvalo nejméně týden, než zmobilizuje adekvátní síly, zatímco ke kybernetickému útoku / bolestivému varování agresora (aby se stáhl / zastavil) mu stačí minuty ... a není pochyb o tom, že v takovém případě koordinované západní operace Západu lze zasáhnout a ochromit prakticky celou ruskou infrastrukturu - od mobilních a počítačových sítí přes bankovní sektor, rozhlas a televizi, distribuci PHM, přístavy, letiště a železnice až po těžařské technologie, vodárny, elektrárny a energovody (složené výlučně ze západních segmentů). Každý elektronický systém / chytrý přístroj typu "IoT" (od routeru po mikrovlnku) je potenciálně zranitelný a nepochybuji, že západní tajné služby bez problémů dokážou v kritické situaci využít všechna existující "zadní vrátka" - obdobně jako v případě izraelského útoku na iránský jaderný program. Samozřejmě, že ruské ozbrojené síly se snaží být co nejvíce nezávislé na západních technologiích, ale stejně jsou sekundárně životně závislé na civilní infrastruktuře, která je v bídném stavu i bez zásahu zvenčí. Minimálně potřebuje armáda železniční síť k přesunu a zásobování z týlu, stejně jako fungující dodávky PHM atd. S kolabujícím týlem je sebelepší elitní útvar za pár dní paralyzován.
Kromě jiných aspektů (jako že se ukr. armáda mezitím zbavila většiny proruských švábů, hlavně ve velení a rozvědce, anebo že součástí odvetných sankcí může být kybernetické ochromení týlu útočící armády) hraje vždy nejdůležitější roli fakt, že obránci jsou mnohem více motivovaní a při partizánské taktice nehraje téměř žádnou roli početní převaha agresora. Ten může sice nakonec zvítězit, ovšem za těžkých ztrát, které jeho národ nemusí jen tak strávit. Nebude to první Pyrrhovo vítězství ruské armády, pokud zaútočí navzdory varování a logice.
ferohrabal píše…
V soukromí si lidé z ruské elity o Putinovi říkají, že "děda se úplně zbláznil", říká politolog Galljamov

https://www.forum24.cz/v-soukromi-si-lide-z-elity-o-putinovi-rikaji-ze-deda-se-uplne-zblaznil-rika-politolog-galljamov/
ferohrabal píše…
Tak to je konečně smysluplné, zásadní stanovisko: https://www.seznamzpravy.cz/clanek/zahranicni-scholz-eu-si-jiz-nemuze-dovolit-veta-clenskych-statu-v-zahranicni-politice-209102


https://membrana-cdn.media/tgr/rus_desktop/telegraf-rus-main-event1-953-20220715-desktop.mp4?r=15324
https://telegraf.com.ua/ukraina/2022-07-17/5710998-krimskiy-mist-ta-zsu-biti-chi-ne-biti




ferohrabal píše…

Rusko má další problém. Ázerbájdžán vtrhl na Náhorní Karabach a zaútočil na Arménii
https://echo24.cz/a/S7zVP/rusko-problem-azerbajdzan-vtrhl-na-karabach-armenie

https://cnn.iprima.cz/cesi-se-v-kauze-vrbetice-spojili-s-britskou-policii-vysetruji-vybuch-i-utok-na-skripala-114689


Rusko láká cizince na vodku, přitom má jen prázdné regály. Parodie bizarního videa baví svět:
https://cnn.iprima.cz/rusko-chce-prilakat-cizince-114542
https://twitter.com/i/status/1552750007408885760
https://twitter.com/i/status/1553013653686943744




ferohrabal píše…
Bolševikům se podařilo vybudovat největší říši v historii jen díky tomu, že průběžně vyvražďovali všechny skutečné i potenciální či zdánlivé nepřátele státu, jakož i elity podmaněných národů, zároveň pak dokázali zkorumpovat lůzu tím, že jí poskytli faktickou beztrestnost výměnou za loajalitu a nejhorší lidské vlastnosti povýšili na piedestal.
Kombinací krutosti a zničení veškerých buržoazních morálních zásad i společenských struktur se jim podařilo dosáhnout větší moci a zkázy než samotným Čingischánovým hordám, jelikož ani Mongolové nezasahovali do vlastnických, společenských a náboženských struktur, pokud jejich poddaní na podmaněných územích odváděli předepsaný tribut a nestavěli se na odpor.
O evropských koloniálních mocnostech ani nemluvě. I ty nepochybně nezřídka bezohledně eliminovaly vzpurné poddané v koloniích a dobytá území vykořisťovaly, ale na druhé straně se vesměs nesnažily o zničení tradičních struktur, díky kterým byly s to kolonie racionálně spravovat a obhospodařovat.


https://www.youtube.com/watch?v=oscS02HSTNw

Populární příspěvky z tohoto blogu

Drtivá porážka Ruska - jediná šance na dosažení míru v Evropě!

"RUSKÁ PRAVDA" a skutečnost

Proč nikdo nemá rád Rusko - kromě nácků a rudých švábů